SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Nejdůležitější postavy náthovské kultury

– DG3 –
Shashibhushan Dasgupta
Redakční výběr z díla: Obscure Religious Cults, Calcutta, revised ed. 1962 (1946).
z angličtiny přeložil Pavel Ctibor, 2005
revize Rasa Ravi a Pavel Ctibor, 2016 (některé myšlenky jsou přeformulovány)
přesun a sloučení 2 článků z tantrajoga.cz

Matsjéndranáth (Mínanáth, Lúipá)

Matsjéndranáth v severoindické tradici, náthovské středisko Puškar. Foto Jan Strnad, 2010.

Matsjéndranáth neboli Mínanáth je ve všech náthovských tradicích považován za jednoho z prvních lidských guruů. V mnoha starých jógických textech je Matsjéndranáth veleben jako Ádiguru neboli Prvotní Guru. V jógických textech se jmen Matsjéndra, Górakša, Džálandhara, Čaurangí a dalších užívá pro stoupence hathajógy, a existují speciální praktiky, které jsou spojovány s těmito jednotlivými jmény.1

Odkazy na jména Mínanáth, Górakšanáth2 a některé jiné náthy se nacházejí také v tantrických textech. Lidové jméno pro prvního z nich je v bengálštině Mínanáth nebo Móčandar, v sanskrtu Matsjéndranátha, v hindštině a paňdžábštině Mačhandar. Další varianty jména, které nacházíme v Kauladžňána-nirnaji (připisované Matsjéndranáthovi) znějí: Maččhaghnapáda3, Maččhéndrapáda, Matsjéndrapáda, Mínapáda, Mínanátha, Matsjéndra, Maččhindranáthapáda.4 Tato všechna jména se skutečně vztahují k téže postavě a teprve časem došlo k tomu, že MínanáthMatsjéndranáth začali být bráni jakožto dvě odlišné postavy.5

náthovské literatuře slovo náth/nátha6 (které původně znamená „pán“) je používáno ve svém ontologickém významu. S tím souvisí tendence interpretovat jména náthů, zvláště MatsjéndryGórakši, jako transcendentní stavy mysli nebo duše dosažitelné pomocí jógových praktik. Abhinavagupta ve svém obsáhlém spisu Tantrálóka (1. 7) velebí Matsjéndru jako Maččhandavibhua, který trhá okovy pout.7 V díle Górakhsár psaném v hindštině (jedná se o volnější překlad sanskrtské Górakša-šataky) je Mačhandara vyložen jako ten, kdo ovládá svou mysl, kdo zná pravdu šesti čaker a kdo září v nehasnoucím světle své věčné duše. Tradičně přesto bývá Matsjéndranáth-Mínanáth spojován s rybou a to zřejmě kvůli vlastnímu jménu (tak jako Górakhnáth s krávou a Kukkurípáda se psem). Matsjéndranáth-Mínanáth získal instrukce o józe od Ádinátha (tedy od Šivy), když se vydával za rybu. Jiná legenda říká, že jako chlapec vyšel z úst ryby. Je znám také pod jménem Maččhaghna, což znamená „zabiják ryb“, a také se mu říká Kaivarta čili rybář podle kasty. Podle Kauladžňána-nirnaji, ačkoli byl Matsjéndra podle kasty bráhmanou, stal se známým jako Matsjaghna, kdy jako rybář žil na Čandradvípě neboli „měsíčním ostrově“, a to tím, že zabil velkou rybu a pak v jejím břiše objevil tajný text. Tato tradice umisťuje Mínanátha na Čandradvípu, což podle učenců odpovídá pobřežní oblasti východního Bengálska. Podle vyobrazení siddháčárjů, jaká se dochovala v Tibetu a Nepálu, se Mínanáth často vyskytuje ve spojení s rybou a někdy i tak, že pojídá rybí vnitřnosti. V Tibetu je znám jako Lúipá.

Podle jedné legendy Matsjéndra jako chlapec vyšel z úst ryby.

Podle všech tradic je Górakhnáth žákem Matsjéndranátha. V bengálské náthovské literatuře se občas objevuje ještě jiný Matsjéndrův žák jménem Gábhursiddhá. Podle legendy byl velký jógin Matsjéndranáth-Mínanáth oklamán ženami ze země Kadalí. Tento příběh existuje v obměně, kdy Matsjéndranáth byl uchvácen dvěma královnami na Šrí Lance (Sangal). Zde vedl rodinný život s oběma královnami, ale jeho žák Górakh ho objevil, když se dostal do paláce v podobě mouchy (v jiné verzi legendy v podobě tančící dívky). Matsjéndra pak opustil Šrí Lanku a vzal s sebou své dva syny PárósnáthaNímnátha. Tito synové jsou (docela kuriózně) považováni za zakladatele džinismu.

Podle tibetské a nepálské tradice je Matsjéndranáth ztotožňován s Lúipou, který je považován za Ádigurua neboli prvotního gurua mezi buddhistickými siddháčárji. V Nepálu je Matsjéndranáth považován za Avalókitéšvaru Padmapániho, jak uvádí S. Lévi v díle Le Nepal. Existuje legenda, podle níž Górakša přišel do Nepálu, když hledal svého gurua Matsjéndru. Avšak hory byly strmé a nesnadno průchodné, a tak se uchýlil ke lsti, kdy připevnil devět nágů neboli hadích bytostí zespodu na želvu a posadil se na ni. Poté se nebe rozjasnilo a po dobu dvanácti let v údolí zavládlo sucho. Načež se Bandhudatta, guru krále Naréndradévy, vypravil na horu Kapotalu spolu s králem, aby přivedli Avalókitéšvaru-Matsjéndru. Udobřili si ho projevy úcty. Avalókitéšvara byl pak přiveden do Nepálu, uvězněn ve formě černé včely a na místě zvaném Bugama byl slavnostně a s velkou pompou instalován jako bůh. Pak se spustily deště ve velké hojnosti a tím byla země zachráněna.

Hinduistická verze legendy ovšem vypráví tento příběh jinak. Górakša přišel do Nepálu, když hledal svého gurua Matsjéndru, byl však místními lidmi urážen a nedostalo se mu nijak vřelého přijetí. Zajal tedy všechny mraky a uvěznil je pod svoje meditační sedátko na dvanáct let. Tak nastalo sucho a hladomor. Naštěstí přišel v tom čase i Matsjéndra do Nepálu, Górakša vstal, aby mu projevil úctu a mraky zatím utekly zpět na oblohu, spustily mohutný déšť a zachránily tak zemi. Matsjéndranáth coby Avalókitéšvara Padmapáni od té doby požívá v Nepálu všeobecného uznání a je zde jako bůh deště uctíván dodnes. Každoročně se na počest tohoto populárního božstva koná průvod rathajátrá, kdy je Matsjéndra coby Avalókitéšvara vezen na vyzdobeném kočáře (ratha). Matsjéndra byl později zbožštěn i v jiných oblastech a spolu se svým žákem Górakšou se objevuje zpodoben v mnoha náthovských svatyních. Otisky chodidel těchto dvou téměř-bohů jsou zase uctívány kánphata jóginy.

Lúipá v tibetské tradici.

Náthovský zvyk mít rozštěpené ušní lalůčky je považován také za odvozený od Matsjéndranátha a i k tomu se vztahuje mnoho legend. Existuje také tradice, která prohlašuje Matsjéndranátha za zakladatele mahápíthyKámarúpě patřící pod Arddhatrjambaka-mathu a představující kaula kult tantrismu. A rovněž je známa legenda, zaznamenaná v Górakšakimaja-sáře, která ztotožňuje MatsjéndruMahávišnu-Sángou, kterého někteří badatelé ztotožňují (spíše neopodstatně) s Višnusvámím.

Byly učiněny pokusy upřesnit dobu působení historického Matsjéndry. Jeho působení je podle nepálské tradice součinné s dobou panování nepálského krále Naréndradévy v sedmém století našeho letopočtu, ale tento pramen není dostatečně spolehlivý. P. C. Bagchi na základě textu Kauladžňána-nirnaji se pokusil stanovit věrohodnější dobu jeho života a udává 10. století. Zmínka Abhinavagupty, který žil na přelomu 10. a 11. století, o Matsjéndrovi jakožto Maččhandovi, to zhruba potvrzuje. A také tradice totožnosti MatsjéndryLúipou, který žil v 10. století, umožňuje situovat Matsjéndru do téhož století. Řada těchto poznatků o různých tradicích složená dohromady dovoluje prosazovat názor, že Matsjéndra, tento první náth guru, žil nejpozději v 10. století našeho letopočtu.

Górakhnáth (Górakšanátha)

Přestože Matsjéndranáth byl prvním náthovským guruem, nejvíce oslavován byl Górakhnáth. Všechny pozdější indické tradice z něj udělaly inkarnaci Šivy, který je božským zdrojem veškeré jógy. Má se za to, a je to pravděpodobné, že to byl Górakhnáth, kdo rozšířil jógové praktiky po celém území Indie, pokud nebyl dokonce jejich objevitelem. Tak jako v případě Matsjéndranátha bývá i Górakhnáthovo jméno často vykládáno metafyzicky. Tak se praví v hymnu na Górakhnátha složeném Šríkršnou a zapsaném ve spise Rádžaguhja: „Slabikou ga je míněna projevená příroda, ra znamená podobu a krásu, kša znamená jeho povahu jako nehynoucí brahman. Pozdraven budiž Šrí Górakša! On je svrchovaným brahmanem mezi bráhmany, je klenotem ozdoby Rudrovy hlavy a jím byly stvořeny všechny tři světy. On je úplnost všech úrovní a zároveň nepřítomnost jakýchkoli omezujících kvalit, přebývá ve formách, a přece nemá žádnou formu. Je oslavován bohy v nebesích, lidmi na zemi a nágy v podzemí. On sám je vším, věčný, a zbaven tíže existence je svrchovaný brahman, nehasnoucí božská záře. Nebesa jsou jeho chrámem a v nich dlí ve své ochranné moci. Je pozdravován Brahmou, Višnuem a dalšími bohy, je pozdravován mudrci a také prostými lidmi, všemi včetně siddhů, kteří jsou zdrojem poznání.“ Takovéto popisy Górakhnátha se také nacházejí v Šrí-Górakša-sahasranáma-stótře (hymnus na tisíc jmen Šrí Górakši), v Kalpadruma-tantře a v Brahmánda-puráně.

Górakhnáth v tibetské tradici.

Bengálská literární tradice ho učinila nejčistším a nejsilnějším ze všech jóginů. Podle legend byla erotická svůdnost bohyně Durgy opakovaně zostuzena jeho čistotou a charakterovou pevností. Většina středověkých světců, kteří psali lidovými dialekty, věnovala své písně tomuto velikému jóginovi a s ním také Matsyendrovi, Čarpatovi, Bhartrovi, Gópíčándovi a dalším náthům. Kabír se také na několika místech svých básní zmiňuje o Góraknáthovi; odtud pak vede cesta k v hindštině psaném dílu Górakhnáth-kí-góšthí, kde Kabír s Gorakhem vedou religiózní diskuzi (góšthí). Podobný obsah má spis Džanam-sákhí sepsaný Bábá Nánakem, kde Nának potká MatsjéndranáthaGórakhnáthem a vede s nimi teologickou debatu. Praví se, že když Nának během svého putování přišel na Šrí Lanku, spletli si ho tam s Górakhnáthem. Tradice, podle níž Górakh vedl debaty s Kabírem a Nánakem, jsou rozšířeny zvláště mezi Sikhy. Gudžarátský básník Kršnadás opěvuje MuččhandruGórakšu jako dva džinistické světce.

Zmínek o Górakhovi je opravdu dlouhá řada a vyskytují se v kontextu tolika různých jógových sekt, že tomuto tématu je věnována celá Briggsova kniha Gorakhnāth and the Kānphaṭa Yogīs. Ani podle této knihy, která je plná legend navzájem si občas i protiřečících, nelze ovšem vybudovat konkrétní představu o historické postavě Górakhnátha a o jeho učení. Jde totiž opět o texty, které se týkají jeho zbožštění a nikoli historických okolností jeho života. Různé tradice se shodují zejména v tom, že byl žákem Matsjéndry, který, jak jsme výše ukázali, žil nejpozději v 10. století. Tedy Górakhnáth musel žít v témže století anebo počátkem 11. století.

Podle ortodoxních kánphata jóginů je Górakh nezrozený a nesmrtelný. Jeho stoupenci věří, že žije i v dnešní době v hornatých oblastech Himálaje. Górakh je někdy považován i za gurua božské triády – Brahmy, VišnuaŠivy – a existuje příběh o tom, jak Višnu stvořil svět v prapůvodní vodě z hrsti popela věčného ohně (dhuni), který zapálil Górakh v podsvětí (pátála). Také se praví, že Górakh rybařil spolu s mnoha bohyněmi v různých střediscích šaktického kultu a že bohyně vždy skláněly hlavu v úctě před tímto mocným jóginem.

Nejrůznější legendy se také týkají jeho zrození v lidské podobě. Podle bengálské Górakša-vidžaji se věří, že vzešel z tmavých vlasů Mahádévy (tj. Šivy). Také se vypráví příběh o jeho zrození na hnojišti z hrsti popela, který byl dán Mahádévou neplodné ženě, aby ho polkla a měla pak dítě. Ona však popel odmítla a zahodila na hnojiště. Z toho se pak narodil Górakh. Podle další legendy byl zplozen za Mahádévovy pomoci z krávy (). Většina legend nasvědčuje, že se narodil v rodině z nízké kasty.

Ohledně místa jeho zrození jsou v legendách odchylky. Mytické podání říká, že žil v Paňdžábu ve věku pravdy neboli zlatém věku (satjajuga či krtajuga), v Górakhpurutrétajuze, v Hurmy za Dvárakou během dváparajugy a u Górakhmari (Górakhmandi) v Kathiawaru během kalijugy. Také se vypráví, že se Górakh objevil v kalijuze v podobě mytického hada šéša nágy. Podle nepálské tradice žil v místě zvaném Górakh v západním Nepálu v jeskyni. Jiní považují Górakhnátha za původního obyvatele GórakhpuruUttarpradéši; toto město je dodnes jedním z hlavních center kánphata jóginů. Další nepálská tradice praví, že Górakhnáth přišel do KáthmándúPaňdžábu. Mniši z Górakhpuru tvrdí, že přišel do UttarpradéšePaňdžábu a že jeho domovem byla TillaDžhélumu. NáthovéNásiku prohlašují, že Górakh přišel naopak z Nepálu do Paňdžábu a odtud pak do dalších oblastí Indie. Mohan Singh má za to, že Górakh pocházel z oblasti okolo Péšávaru. Ale podle podání kánphata jóginů to spíše vypadá, že většinu času strávil v Paňdžábu nehledě na jeho časté cesty a pobyty v dalších provinciích. Vskutku se dají najít legendy, které popisují jeho život ve všech oblastech Indie a navíc také v Afghánistánu, Balúčistánu nebo na Šrí Lance.

Podle náthovské literatury Bengálska Górakhnáth vystupuje především jako žák Mínanátha a jako učitel královny Majanámatí, matky krále Gópíčánda. Ale podle dalších lidových verzí byl učitelem celé řady žáků a žákyň z různých a od sebe vzdálených míst Indie, viz práce Mohana Singha.

 

Na některých místech v severním Bengálsku je Górakhnáth (Górakšanátha) považován za boha krav (go) a na výročním festivalu se zpívají písně na jeho počest. V lidovém pojetí se jméno Górakšanáth odvozuje od slov gó+rakšaka, tj. ochránce krav. Je to podobný přístup, jako když se spojuje Matsjéndranáth/Mínanáth s rybami (matsja, mína). Toto pojetí etymologie jména Górakšanáth se projevuje rovněž v tradici, která tvrdí, že se narodil z krávy za Šivovy pomoci. V rámci takovéto tradice se v Bengálsku a v Nepálu vypráví, že Górakhnáth se narodil na hnojišti. V buddhistickém kontextu se zase vyskytuje legenda, že byl pasákem krav.

Literatura náthů v Bengálsku není zdaleka izolovaným jevem, nýbrž je úzce svázána s literaturou náthů ve většině indóárijských lidových kultur, jako je paňdžábská, maráthská, středoindická, východoindická a také odijská. Krom lidových textů o Górakhnáthovi a těch, které jsou mu autorsky připisovány, existuje až 30 sanskrtských textů o józe, za jejichž autora je rovněž považován. Patří sem díla: Amaraugha-šásana, Amaranátha-sanváda, Górakšasiddhánta-sangraha, Čaturašítjásana, Džňánámrta, Jógačintámani, Jógamahimá, Jógamártanda, Jógasiddhánta-paddhati, Vivékamártanda, Siddhasiddhánta-paddhati, Górakša-sanhitá, Górakša-šataka či Džňána-šataka, Górakša-kalpa, Górakša-gítá, Náthalílámrta, Górakša-upanišad, Kájabódha, Jógavídža či Jógabídža, Amanaska-vivarana, Siddhasiddhánta-sangraha a další.

Gópíčánd

Vedle těchto textů je Górakhnáth považován také za básníka píšícího v rané formě hindštiny, a dále se objevuje i mínění, že byl prvním, kdo psal prózu v staré hindštině nebo i paňdžábštině. Mohan Singh přináší soupis 25 děl v hindštině o Górakhnáthovi a jeho kultu na základě materiálů státní knihovny v Džódhpuru.

Hlavní historický důvod popularity náthovské literatury po celé Indii byl a dosud je, že se jedná o celoindické hnutí. Tato škola se vyskytuje rozptýleně po celém území Indie a je v současnosti lépe známa pod označením kánphata jóginové, protože si podle zvyku před zasvěcením do řádu nechají rozštěpit ušní lalůčky a nosí pak masivní kruhové náušnice. Také bývají tito jógini občas vídáni jednotlivě či ve skupinkách jako léčitelé putující po městech a vesnicích. Ačkoli jejich střediska a svatá poutní místa se nacházejí rozptýlena po celém území Indie, za nejdůležitější jsou považovány TillaPaňdžábu, GórakhpurDinódar.

Ať už byl zakladatelem řádu kdokoli, postavou, která se těší největší úctě a oblibě, je mezi náthy především Górakhnáth. Z tradice se zdá, že jeho rodiště muselo být někde v pohraničních oblastech Indie, ať už to bylo na západě anebo v Bengálsku či v himálajských oblastech. Tím, jak kánphata jóginové často navštěvují svá i značně odlehlá posvátná místa a jak mají ve zvyku putovat po rozsáhlých oblastech, se dá vysvětlit i rozšíření jejich legend. Přes legendární a mytickou povahu postavy krále Gópíčánda je důvod se domnívat, že jde o historickou osobu, která se narodila v Bengálsku. Ale jeho jméno se objevuje v legendách mnoha oblastí Indie právě kvůli rozšiřování těchto legend prostřednictvím náthů. Množství kánphata jóginů je možno spatřit, jak putují od dveří ke dveřím po rozlehlém území Indie a zpívají písně o GórakhnáthoviGópíčándovi.

 

Příběh Górakhnátha v pojetí bengálské náthovské literatury se odvíjí následovně:

V čase stvoření světa Šiva vyšel z úst prvotního Pána (Ádináth) v podobě jógina s „dredovými“ vlasy a náušnicemi. Mínanáth se narodil jako siddha. Z kosti (háda) Pána byl zrozen Hádiphá (neboli Džálandharípá). Z Pánova ucha (karna) byl zrozen KánpháGórakhnáth s jeho podlouhlým pytlem mystického významu (siddha-džhuli) a záplatovaným oděvem (kánthá) vyšel z Pánových dredů. Matkou světa byla krásná dívka jménem Gaurí. Pán poté požádal některého z jóginů (včetně Šivy, který zde představuje Ádinátha, považovaného za zakladatele náthovského kultu), aby ji pojal za ženu. Žádný z nich k tomu nebyl svolný. Na naléhání Pána pak Šiva neboli Hara pojal Gaurí za ženu a sestoupil s ní na zem. Všichni siddhové je následovali. MínanáthHádiphá se stali žáky Hary a Gaurí, Górakhnáth se pak stal následovníkem MínanáthaKánphá následovníkem Hádiphy. Všichni pak začali praktikovat asketickou jógu. Pak Gaurí chtěla zvědět od svého chotě nejvyšší pravdu (tattva). Za tímto účelem se oba – Hara i Gaurí – vydali k moři Kšíróda, kde byl půvabný malý zámek postavený na vodní hladině (tangi). Zde začal Hara vyprávět své choti všechny tajné pravdy, ale ona během jeho řeči usnula. Mínanáth se přitom ale nacházel nablízku ve vodě obklopující zámek v podobě ryby (mína) a uslyšel celou pravdu ze Šivových úst. Šiva se to dozvěděl a proklel Mínanátha, že nastane čas, kdy zapomene na nauku.

Později na hoře Kailás jednou bohyně navrhla Šivovi, aby se siddhové oženili a vedli rodinný život. Šiva ale odvětil, že siddhové jsou dokonalí jógini, zcela povznesení nad světské city. Bohyně tedy navrhla, že se bude vydávat za půvabnou ženu a přezkouší je. Všichni siddhové až na Górakha byli očarováni její překrásnou podobou a ocitli se v moci milostné touhy. Bohyně rozpoznala jejich touhu a zařídila vyplnění jejich tužeb. Mínanáth toužil, aby byl přenesen do země Kadalí, kde by pak prodléval obklopen spoustou smyslných obdivovatelek. Hádiphá si přál být přenesen do země královny Majanámatí, kde dříve pracoval jako uklízeč, a těšit se tam ze společnosti samotné královny. A Kánphovi se zachtělo žít ve městě Dáhuká. Tak se stalo, že Mínanáth, velký jógin, se vypravil do země Kadalí, kde se do něho zamilovalo šest set dívek a on pak svůj čas trávil v neustálých milostných rozkoších. Górakhnáth se dozvěděl o tomto hanebném scestí svého gurua a vydal se do země Kadalí v podobě krásné tanečnice. Během svých tanečních vystoupení káral svého učitele a vysvětloval mu cestu jógy, přičemž používal takových výrazů, aby ostatní konkubíny nepochopily smysl jeho slov. Učitel postupně nalezl svou zapomenutou vnitřní podobu, rozpoznal svůj příběh, opustil onu zemi společně se svým skvělým žákem Górakhem a začal se znovu zabývat asketickou jógou.8

Džálandharípá (Hádipá)

Džálandharípá

Gópíčándovské legendy považují Džálandharípu za důležitou osobu proto, že je pokládán za Gópíčándova učitele. DžálandharíMatsjéndra byli přímými žáky Ádinátha neboli Šivy. Tak jako Matsjéndra byl sveden ženami v Kadalí, tak i Džálandharípovi se poštěstilo – jak si přál – zanechat řemesla uklízeče (což bylo nečistým řemeslem nízké kasty hádiů) a žít ve společnosti královny Majanámatí. V náthovské literatuře Bengálska bývá Džálandharípá častěji zván Hádipá podle své profese. Górakh stejně jako Matsjéndra často mají u svého jména přídomek -náth, zatímco Džálandharí (Hádi) stejně jako jeho žák Kánu mají většinou přídomek -pá9 a jen zřídkakdy -náth. Je to proto, že Džálandharí bývá považován za zakladatele školy mezi kánphata jóginy.

Také se mu přičítá, že jako první zavedl zvyk rozštěpit si řezem ušní lalůčky. Vypráví se, že když král Bhartr získal zasvěcení od Džálandharípy, chtěl, aby se to manifestovalo nějakým dobře viditelným vnějším znakem. Džálandharípá mu tedy uložil rozštěpit si řezem ušní lalůčky a nosit těžké náušnice. Jóginská sekta Augharí odvozuje svou tradici od Džálandharípy.

Podle buddhistikcé tradice je Džálandharí shodný se siddhou Bálapádou, který se narodil v Sindu v bohaté rodině, leč v rodině šúdrů. Zanechal buddhismu a praktikoval jógu v Udayaně. Pak přesídlil do DžálandharuPaňdžábu a odtud pochází jeho jméno Džálandharí. Posléze putoval do Nepálu a dále pak do království Avanti, kde měl mnoho žáků včetně Kršnáčárji (Kánupá). Pak odešel do Bengálska v hádiovskem převleku a konal tam zázraky, přičemž si ho všimla královna Majanámatí a udělala z něj Gópíčándova učitele. Další jeho působení na onom královském dvoře je součástí tradice v bengálštině, hindštině, maráthštině i tibetštině.

Kánupá (Kánhupá) se v 36. verši Čarjápady obrací na Džálandharípu jako na svého gurua. Je důvod se domnívat, že tento buddhistický KánupáDžálandharípá jsou shodní s nátha siddhy stejných jmen. Džálandharípá je také považován za gurua krále BhartrharihoUdždžainu, jenž pro svůj odchod z královského paláce a slib žít jako jógin bývá opěvován stejně dojemně jako král Gópíčánd. V západní Indii jsou písně o Bhartrovi stejně populární jako o Gópíčándovi. Jinde je zas ale Bhartr pokládán za žáka Górakhnáthova.

Kánupá (Kánha, Kršnáčárja, Kršnapáda)

Kánupá v tibetské tradici.

Kánupá byl důležitým žákem Hádipy/Džálandharího. Jméno Kánupá se objevuje také v podobě Kánuphá, Kánphá, Káhnái, Kánái, Káluphá, Kálaphá apod., což jsou všechno dialektové varianty sanskrtského jména Kršnapáda. Tak jako MínanáthDžálandharípá měl i Kánupá příležitost užívat si se ženou, a to s Durgou v jejím milostném převleku, což nastalo, když dlel ve městě Dáhuká na jihu Indie. Přesto však v žádném z příběhů o GórakhnáthoviGópíčándovi není zmínka o tom, že by Kánupá v jisté fázi svého života odpadl od nauky. Na druhé straně, lze se dočíst, jak Kánupá jednou potkal Górakha a vyprávěl mu, že jeho guru Mínanáth odpadl od nauky a zcela podlehl sexuální aktivitě v kraji Kadalí. Górakh mu na oplátku vylíčil smutný úděl Kánupova učitele Hádipy, který právě v té době byl pohřben pod podlahou chléva u krále Gópíčánda. Kánupá ihned spěchal do Gópíčándova města, aby jakýmikoliv prostředky zachránil svého gurua. Z legend se však dále nedozvíme, co dalšího se stalo Kánupovi, jakmile svého gurua zachránil.

Otázka, zda je Kánupá náthovské literatury tímtéž KánhupádouKršnáčárjapádou známými z písní Čarjápady, přitahuje pozornost řady badatelů. Důležitým momentem v tomto hledání je, že nejméně na jednom místě Čarjápady se praví, že Kánupá měl za učitele Džálandharípu. Avšak i přes tuto shodu je jejich skutečná totožnost stále pouze spekulací.



1. Pozn. Rasa Ravi (2016): Viz populární příběhy s nimi spojené a také náthovský slovník v knize Digby, Simon, Divotvorní náthové, Siddhaika, Plzeň, 2014.

2. Pozn. Rasa Ravi (2016): Górakša je sanskrtský tvar jména, v novoindických jazycích se uvádí Górakh. Správný sanskrtský tvar s přídomkem je Górakšanátha a v novoindických jazycích zpravidla Górakhnáth.

3. Pozn. Rasa Ravi (2016): Maččhaghna znamená rybáře, tedy toho, kdo zabíjí (ghna) ryby. V sanskrtu je matsjaghátin rybář.

4. Pozn. Rasa Ravi (2016): Všechny výrazy – matsja, mína atd. – znamenají totéž: „ryba“. V některých jménech nacházíme i přídomek indra (je odvozen od majestátních vlastností védského boha Indry), který znamená „velepán, nejlepší, vznešený“. Přídomky náth(a)(da) se často u jmen náthůsiddhů zaměňují a střídají, někdy je uvedeno i více přídomků za sebou jako v případě Maččhindranáthapády.

5. Pozn. Rasa Ravi (2016): Jestli to byly dvě postavy či ne, nelze zcela jednoznačně říci. V některých tradicích Mínanáth vystupuje jako (duchovní) syn Matsjéndry a ve výčtů jmen náthovských jóginůHatha(jóga)-pradípice jsou to dvě odlišné osoby, nicméně v jiných tradicích příběhy spojené s Mínanáthem jsou téměř identické s příběhy spojenými s Matsjéndranáthem a zdají se tak být osobou stejnou.

6. Pozn. Rasa Ravi (2016): Tvar nátha je v sanskrtu, náth pak v novoindických jazycích.

7. Pozn. Rasa Ravi (2016): Jak na to Bagchi v úvodu ke Kauladžňána-nirnaji poukazuje (a co zde Dasgupta nepřináší a ani nevysvětluje), Abhinavaguptův pohled ohledně etymologie výrazu maččhanda jasný není, když ho interpretuje ve smyslu, že „trhá okovy pout“. Džajadratha, komentátor Tantrálóky, ve svém komentáři cituje určitý verš, který má podpořit Abhinavaguptův názor, etymologii však nevysvětluje. Bagchi nicméně dodává, že pokud bychom brali v úvahu slovo maččhaghna, což znamená rybáře a je běžnou variantou Matsjéndrova jména, tak k takové interpretaci dojít můžeme. Píše, že výrazy matsja nebo maččhakašmírském šivaismu znamenají pouto (páša) nebo smysly (indrija). Ghna znamená jejich zabití či odstranění. Další možností je, že Abhinavagupta měl na mysli výraz matsara, což znamená „sobeckost, chamtivost, závist, hněv“.

8. Pozn. Rasa Ravi (2016): Tyto příběhy mají řadu zajímavých přesahů. Matsjéndranáth je v některých pramenech považován za zakladatele tantrického kaula kultu (a velebí ho i Abhinavagupta, který sám následoval formu kaulismu), kde se využívá rituálního sexuálního spojení v procesu jógy. (Kaulismus je vzdáleně to, co současná laická veřejnost považuje za „tantru“.) Górakhnáth na druhou stranu je ve všech příbězích vylíčen jako asketa nepodléhající svodům žen. Příběh, kde svého učitele „zachraňuje“ ze spáru sexuální posedlosti, můžeme například chápat jako snahu přehodnotit určitou situaci z hlediska asketického řádu kánphata jóginů. Aby však nebyl obraz samotného Matsjéndranátha poškozen příběhem, že tak vznešený jógin podlehl sexu a je nutné ho tedy zachránit, byl vymyšlen příběh, v němž ho proklel samotný Šiva a prohlásil, že jednou zapomene na nauku (tj. v Kadalí, v zemi překrásných žen), protože nauku vyslyšel a získal bez svolení potají, zahalen v podobě ryby. Tajnou nauku sice přinesl mezi jóginy, ale musel zaplatit za to, že to bylo nepřiměřené jednání. Je ovšem otázkou, jak to vše bylo, pokud Górakhnáth byl hlavním žákem Matsjéndranátha – a každá legenda toto potvrzuje a ani jedna to nevyvrací –, je těžké si představit, že jógickou (sexuální) praxi svého učitele sám nepraktikoval, že by žák nenásledoval nauku svého učitele. Tento i další náthovské příběhy jsou vylíčeny v již vzpomínané publikaci Divotvorní náthové.

9. Respektive -phá, což je aspirovanou variantou -pá ve východobengálském dialektu. Přídomek -pá je zkráceninou přídomku -páda. Přídomek -páda je užíván i jinými náboženskými školami.


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I