SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Mytický had z hlubin

Lilian Silburn
Výběr z anglické verze francouzského originálu
La Kuṇḍalinī – L’Énergie des Profondeurs, Paris, 1983,
přeložil Jan Jirkovský.
Zkráceno a upraveno.
Poznámky Jan Jirkovský a Rasa Ravi.
(Mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 3/2010.)

Probouzení kundaliní je probouzením latentní kosmické energie přítomné v každé živé bytosti. Je zdrojem všech schopností a veškeré síly rozličných forem života, jež na sebe bere. Jóga spojená s kundaliní není jen běžným cvičením. Kundaliní jóga se zabývá probouzením, ovládáním a rozvíjením této fundamentální energie.

Kundaliní šakti je zdrojem dvou hlavních proudů řídících život. Těmi jsou prána, vitální energie, a vírja, plodná a tvořivá potence v širším slova smyslu. První pojem vyjadřuje rozpínavý aspekt energie, druhý její nepřekonatelnou intenzitu. Můžeme tak mluvit o dvou manifestacích jedné základní vitální síly (ódžas), z níž obě vzcházejí, dokud se jedna s druhou opět nepromísí, dávajíc vznik blaženosti zrozené z propojení života instinktivního s vnitřním životem mystickým. Vírja zahrnuje všechny formy výkonu a je zdrojem inspirace každého druhu úsilí, ať již milenců, umělců či mystiků.

Tantrická praxe se zaměřuje na probouzení a směřování kundaliní, proto není možné uchopit opravdový význam tantry bez opravdového poznání kundaliní šakti. Jak již často užívané slovní spojení „hadí síla“ napovídá, božská síla spící v lidském těle může být přirovnána ke svinutému hadu. Podobně jako had může pro svou jedovatost způsobovat v lidech strach a stává se zosobněním všech „zlých“ sil. Dokud leží uvnitř nás bez pohybu, představuje skryté, nevědomé energie, jedovaté i jedem otrávené. Jakmile jsou však jednou probuzeny a pod kontrolou, ty samé energie mohou přinést opravdovou moc a poznání.1

Kundaliní připomíná hada i ve způsobu vylučování svého „jedu“. Když chce kousnout, had se různě vrtí. Jakmile však stojí vztyčený, není už nebezpečný. Podobně i kundaliní, jakmile se rozvine a vzpřímí jako hůl, sahajíc až k vrcholku hlavy nejenže přestává být nebezpečná, ale navíc díky transformaci její síly se stává neocenitelným pokladem. Když všechny účinky jedu pominou, velkolepost a síla prostupují celým tělem. To označuje pojem viša se svým dvojím významem: prostupující jed přinášející smrt i všeprostupující nektar nesmrtelnosti (amrta).

Jak může být „jed světských energií“ přetransformován, aby se stal pomocí při uskutečňování vyšších cílů? Nabízejí se dvě řešení: buď jed strávit, nebo jej střežit a mít pod kontrolou. Není však toto onen skrytý význam mýtu o Šivovi, který ze soucitu vypil jed extrahovaný z oceánu mléka – bohatství, které daroval bohům – a zadržel tento jed ve svém krku, jenž díky tomu zmodral? Podobně i jógin s očištěným tělem drží „v zásobě“ jed přeměněný v božský nektar. Kundaliní se jeví jako rezervoár energie a navracejíc se do své přirozené podoby oživuje lidské sklony a směřuje je k božskému. Stává se základem mnoha jógických technik i substrátem samotných mystických zkušeností.

Jakožto had a strážce největšího z pokladů – opravdové nesmrtelnosti – připomíná kundaliní Ahirbudhnju2, prastarého hada z hlubin opěvovaného védami. Tento had je společně se zemí, nebesy, oceánem a udržovateli kosmického řádu (rta) vzýván pro získání jídla a vitální síly potřebných k životu. Kult je spojován s uctíváním nejstarších božstev jako je Aditi, matka Áditji, stejně jako s uctíváním asurů, strážců pokladů. Mezi těmito božstvy dlí též mytický had propasti vzývaný pod jménem Adža-ékapáda (Adžaikapáda)3 – „jednonohý nezrozený“. Básnící (kavi) a mystikové (rši) dlouho drželi nauky zabývající se těmito prastarými kulty v tajnosti, takže už v dobách Rg-védy byl ztracen klíč k jejich dešifrování. Již v té době bojovný bůh a popíječ sómy Indra svrhnul asuryÁditju, ukradl jim jejich pečlivě střežené poklady a rozdal je svým uctívačům. V té době se však had Ahi, strážce pramenů, stal drakem a přemohl Indru a jeho stoupence. Též příběh o Višnuovi vypráví o hadu: Višnu odpočívá v pravodách a dlí na závitech kosmického hada Ádišéši4 (též zvaného Ananta – nekonečný), obklopujícího Zemi. Zmiňme také zkazky z předárijské Indie, kde zejména v Kašmíru byl patrný kult nágů, božských hadů a mystických mudrců, kteří vlastnili tajnou vědu o nebeské ambrózii.

Hadí božstva nalézáme též v mnoha buddhistických legendách pálijské Tripitaky. Zde si Buddha podrobil nebezpečné nágy, jakým byl například Uruvilva5: oba bojují po celou noc, přičemž jejich jedinou zbraní je jimi vyzařovaný oheň (tédžas). Nága, plivající plameny, je nakonec zdolán ohněm Buddhovým. Ve většině příběhů je však nága přemožen pouhými slovy Probuzeného, který mu nakonec nabídne své služby. Takový je třeba nágský král Mučilinda. Bývá představován jako hadí baldachýn či slunečník stojící za sochou Buddhy a chránící jeho hlavu před nepřízní dešťové bouřky.

To nejdůležitější, co nám dovoluje zmiňovat mytologického hada ve vztahu ke kundaliní, je však samotné použití tohoto symbolu v šivaistickém systému. V jednom z druhů zasvěcení zvaném „hadí“ (bhudžanga-védha6) stoupá energie bleskovou rychlostí k vrcholku hlavy a přeměňuje se v blaženost intenzivně vibrující životem, přičemž ji lze přirovnat k límci kobry. Takto přesahujíc hlavu symbolizuje kosmickou dvádašántu7 a veškeré jóginovy energie se na tomto stupni stávají všeprostupujícími a šíří se celým univerzem.

Kobra obtočená kolem lingamu a dávající mu přístřeší v šivaistickém chrámu Šrí Džambúkéšvary (Jambukeshwara), Thiruvanaikkanal, Tamilnádu. Foto Rasa Ravi, 2007.

1. Pozn. překl.: K posledním pár větám bych si dovolil drobnou připomínku. Kundaliní samotná nemůže být oním jedem, tím jsou vždy a pouze karmické nečistoty člověka. Šakti má pouze moc vynést je do popředí, zesílit, upozornit na ně a zpřítomnit je. To se může projevovat rozličnými způsoby, při nichž nám zkrátka božská síla ukazuje danou karmickou nečistotu z toho či onoho úhlu, ukazuje (a tlačí nás k řešení) určité naší překážky oddělující nás od duchovního Cíle. Dále viz článek Rasa Ravi: O hadím symbolismu, bulletin Nétra 3/2010.

2. Pozn. Rasa Ravi: Ze slov ahi – had, hadí tvor, nebeský had v Rg-védě; budhnja – pocházející z hlubin.

3. Pozn. Rasa Ravi: Ze slov a+dža – nezrozený; éka – jedna, jediná, samotná; páda – noha. Ne nezřídka vidíme i výklad jména jako „jednonohý (-rohý?) kozel“, jelikož adža mj. znamená toto zvíře. V Adža-ékapádovi někteří moderní myslitelé vidí popis halucinogenní houby. Každopádně již ve védské době byl původ jeho jména malým mystériem. Později je Adža-ékapádovi přisouzen status jednoho z jedenácti Rudrů a je také jedním z dvaceti sedmi božstev konstelací (nakšatra). I z dalších védských bohů se časem stali také božstva konstelací: Ahirbudhnja, Aditi, Sóma, Rudra, Višnu, Indra atd.

4. Pozn. Rasa Ravi: Ádišéša má tisíc hlav a někdy je považován rovněž za krále nágů (jindy je jím had Vásuki). Doslovný výklad jeho jména zní „prapůvodní, prvotní“ (ádi) „zbytek“ (šéša) neboli „pouhý ten, jenž zbyl“ po předcházejícím kosmickém cyklu. Pluje na kosmických pravodách a je oporou-podpěrou na něm ležícího Višnua. Z Višnuova pupku se rodí Brahmá, Stvořitel světa.

5. Pozn. Rasa Ravi: Jehož jméno je, domnívám se, odvozeno z toho, že měl velmi širokou (uru) tlamu (neboli otvor – bila, vila). Uruvilvá, resp. urubilvá je místem, kam se Buddha uchýlil ke konečné meditaci a kde dosáhl osvícení. Na počest této události je místo později známo jako Buddha-gajá či Bódhgajá.

6. Pozn. Rasa Ravi: Bhudžanga znamená hada, hadího démona-božstva; védha je mystický úkon silového prorážení (vjadh), kdy se nahromaděná prána pod velkým tlakem stlačí na velmi malé místo (podobně jako plyn ve fyzice) a pošle v mikrokosmu velmi „tenkou cestou“. Pokud se jógin „netrefí“ do oné „cesty“, výsledek je katastrofální. Jako některé další tantrické metody i tato je nebezpečná. Analogie hada je tu vystihující a primárně nesouvisí s kundaliní, ač to takto řečeno zní divně, protože je to název odvozený z praktického popisu metody. Jako had se protáhne všelijakými zákrutami a malými otvory v přírodě, přičemž jeho začátek a konec jsou v prostoru „deformované“, ezoterně se automaticky „narovnává“, jelikož si uvědomuje propojení výchozího bodu (ocas) s konečným bodem (hlava). Mytologie zde nemá co dělat, je to pouhé přirovnání a trefný jógický název.

7. Pozn. Rasa Ravi: Konec (anta) dvanácti (dvádaša). Oněch dvanáct je symbolických, někdy sice znamená dvanáct palců vzdálenosti, spíše je to ale relativní měrná jednotka, jejíž rolí je rozdělit prostor mezi výchozím a konečným bodem na dvanáct úrovní pomocí dechových technik a pránických „ukotvení“. Onen prostor může být jednak nad hlavou, a jednak, v technikách pránájámy, prostor vdechovaného a vydechovaného vzduchu před-pod nosem. Zdá se, že každopádně vyjadřuje prostor mimo fyzické tělo.


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I