SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Nová náboženská hnutí v pohledu sociologie

Jan Jirkovský, 2010

Úvod

Fenomén nových náboženských hnutí (dále jen NNH) se pne celou historií studia náboženství. V každém historickém období i politickém uspořádání vznikaly a vznikají odštěpení z etablovaných církví či náboženská uskupení zcela nová a originální bez přímé návaznosti na dosud existující náboženství. Ostatně řada dnešních uznávaných náboženských společností či samotná celá náboženství byla původně novými náboženskými hnutími, zrozenými často z protestu vůči formalismu a úpadku náboženského života většinové společnosti.

V jistém smyslu specifické je ovšem období posledních pár staletí (od 18. století) a zejména druhé poloviny 20. století (a počátku 21. století), kdy se NNH dostala do popředí zájmu médií, veřejnosti i akademického studia ze strany sociologů a religionistů. Větší význam i diskutovanost NNH v moderní a postmoderní společnosti může být dán také rostoucí měrou anomie1 v těchto dobách. Právě anomie totiž může být v případě mnoha jedinců důvodem hledání zdroje identity a sounáležitosti, které NNH vskutku nabízejí.

Jedněmi z prvních sociologů, kteří se aktivně zabývali „sektářstvím“ a zasadili se o utvoření základní terminologie v jejich studiu, byli Max Weber (1864–1920) a Ernst Troeltsch (1865–1923). Weber se zasadil o rozvinutí pojmu autority, která je v ohledu vzniku a fungování NNH jedním z ústředních prvků. Weber rozebírá tři typy legitimní autority: tradiční, charismatickou a právně-racionální. V souvislosti s formováním NNH pak uvádí, že tato nejčastěji začínají s autoritou charismatickou (zosobněnou v postavě zakladatele či proroka), ovšem postupně (po úmrtí ústřední postavy) přechází ve formu tradiční či právně-racionální, tedy že NNH mají tendenci k proměně v denominaci a následně v etablovanou církev.

Charakteristiky nových náboženských hnutí

Čím jsou NNH specifická a jaké jsou příčiny jejich často negativního vnímání ze strany většinové veřejnosti a médií? Uvedu a rozeberu zde některé z často citovaných prvků asociovaných s NNH. Nutno ještě podotknout, že jednotlivé rysy jsou spolu často úzce provázané a jeden plynule přechází do druhého. Lze si například jen těžko představit vysokou míru entusiasmu příznivců NNH, nebýt prvků jako je mileniální2 očekávání, pocit výlučnosti a jedinečnosti dané cesty ke spáse a charismatické autority vůdce.

Právem na prvním místě zmíníme charismatickou autoritu vůdce. Ta je často spojena s narcistickou osobností a vírou ve vlastní pravdu. Navzdory častým dojmům veřejnosti (posilovaných mediálními zdroji), že „vůdci sekt“ provozují svojí živnost pro peníze, je v drtivé většině případů skutečně vůdce NNH přesvědčen o svém „úkolu“. Z tohoto přesvědčení pramení i jistoty, které je schopen „přenést“ na své, často nejisté a v procesu hledání odpovědí na palčivé náboženské otázky frustrované, následovníky. Poskytování jistot je však vzájemné a vůdce se zpětně utvrzuje ve své pozici díky souhlasným a obdivným projevům svých následovníků, jimž pomohl zodpovědět životní otázky či vyřešit jejich trable.

V souvislosti s problematikou charismatu je zde nutné zdůraznit v odborné literatuře často opakovaný motiv, že charisma není dáno dotyčnému inherentně, ale je dáno jeho vztahem s jeho následovníky – tedy že charisma je výsledkem vztahu a interakce mezi charismatizovanými a charismatizujícím a jako takové je předmětem studia sociologie, nikoli psychologie. V případě příchodu nových členů do existujícího NNH procházejí tito procesem socializace, během něhož se učí napodobovat chování ostatních členů, jejich vyjadřování a smýšlení o něm apod. Klíčové přitom není, zda dotyčný nadpřirozené či alespoň výjimečné kvality (např. skvělý řečník, manažer) opravdu má – klíčový je jeho obraz a vybudované charisma v očích jeho následovníků.

V dynamice daného NNH je udržení a budování charismatu kapitola sama o sobě. Ať již vědomě či podvědomě, vůdce se rozličnými prostředky snaží si své charisma udržet či posilovat. V některých případech se pak může jednat o prostředky zjevně podvodné3 či dokonce zoufalé; ve většině případů jde o rafinované způsoby psychické manipulace vedoucí k radikalizaci členské základny.

Častým rysem je katastrofický či progresivní milenialismus. Každé NNH musí ospravedlnit, proč vzniká právě teď a proč by se k němu právě teď měli lidé přimknout. Právě naléhavost mileniálních očekávání často tento „problém“ řeší. Hnutí vzniká právě teď, neboť teď přichází doba konečného boje sil dobra a zla a pouze tvrdou asketickou praxí či jiným způsobem typickým pro dané NNH je možné buď tuto katastrofu odvrátit (případně zmírnit) v globálním měřítku, nebo alespoň na rovině vyvolených se vyhnout jejím negativním důsledkům (kupř. přežít v atomovém krytu či zůstat nezranitelný díky nadpřirozeným schopnostem), případně přímo díky očekávanému konci světa dojít do nebe či ráje, v němž je pouze určitý omezený počet míst vyhrazený pro nejradikálnější stoupence hnutí.

Vysoká míra entusiasmu skalních stoupenců je poměrně logickým důsledkem ostatních výše a níže zmíněných charakteristik. Pokud očekáváme brzký konec světa, navíc jsme si ještě vědomi své ústřední role4 v boji dobra a zla a své moci tento boj zvrátit (např. získáním většího počtu konvertitů)5, je vysoká míra osobního nasazení při vykonávání misie, zřeknutí se dosavadního života, majetku a případně i vykonání dalších obětí vůči hnutí vcelku očekávatelným chováním.

Další z významných charakteristik NNH je černobílé vidění světa (my vs. oni), často nabývající až fantastických rozměrů. Toto ostré rozlišení na insideryoutsidery je ještě akcentováno silnými a těžko prostupnými hranicemi hnutí, jak oboustranně (náročné podmínky náboru a zasvěcování nových členů, často více úrovní členství od řadového člena po radikální fanatické stoupence či zasvěcence do ezoterních nauk hnutí), tak jednostranně (náročné odchody členů, pronásledování odpadlíků).

Oba posledně zmíněné rysy pak přispívají k dalšímu, jímž je hluboký pocit sounáležitosti, bratrství a komunity s ostatními členy, samozřejmě v neprospěch vazeb s vnějším světem (rodiči, příbuznými, přáteli). V přímé návaznosti je pak další aspekt, a to sice vysoká míra konformity vůči společenství či vůdci. Noví členové mají tendenci velice rychle přijmout nejen samotné jádro náboženské nauky, ale též návyky v oblékání, mluvě, stravování a dalších aspektech života komunity. To ostatně není s podivem, vždyť právě jedním z klíčových důvodů konverze k NNH bývá hledání radikálně odlišného způsobu života a vytvoření předělu mezi původním já a nově nalezenou duchovní identitou. Starý život je tedy odhozen spolu s jeho společenskými vazbami a na výraz započetí života nového jedinec rychle a nadšeně přejímá odlišné životní návyky. Toto je často vyzdviženo i změnou jména či jeho doplnění o duchovní složku jména typickou pro to dané hnutí.

Za dobrý příklad výše uvedených řádků poslouží citace Glnodyho, jednoho z členů hnutí Nebeská Brána: „Vím, kým moji Starší Členové, Ti a Do, jsou. Věřím v ně, držím se jich, důvěřuji jim a naprosto na ně spoléhám. Vím, že v tuto chvíli jde můj Starší Člen Do k jeho Staršímu Členu Ti. Jakmile odejde, na celé Zemi pro mě nezůstane nic. Není důvod zůstat ani o chvíli déle. Navíc vím, že moje naroubování k nim by bylo ohroženo, kdybych se zdržoval tady po jejich odchodu. Vím, že moji spolužáci-sourozenci cítí to, co já, a rozhodnou se jít, až Do půjde. Chci zůstat se svou rodinou Příští úrovně. Vybrat si odchod z tohoto vypůjčeného lidského vozidla nebo těla a jít domů na Příští úroveň, to je moje příležitost, jak vyjádřit svou věrnost, oddanost, lásku, důvěru a víru v Ti a Do a v Příští úroveň.“6

Dynamiky vývoje NNH – denominalizace, radikalizace a jejich nástroje

Jak bylo uvedeno výše, NNH vznikají buď odštěpením z etablované církve, nebo „na zelené louce“ jako ztělesnění originálních náboženských idejí zosobněných v postavě zakladatele. Ať tak či tak, NNH je do nějaké míry vždy hnutím protestním a reakcí na nenaplněnost náboženské nabídky dané doby.7 Jakožto hnutí protestní, je počáteční část vzniku a vývoje NNH spjata s řadou problémů a procesem radikalizace, kdy se skupina postupně více a více vyhraňuje vůči svému okolí a zároveň se tím utváří pevné členské jádro. Po smrti původního zakladatele (charismatického vůdce), příchodu druhé generace (potomků původních konvertitů) a z dalších důvodů, které rozebereme níže, naopak může docházet k procesům denominalizace, tedy snižování napětí mezi NNH a většinovou společností. Oba tyto procesy mají celou řadu nástrojů, jimiž je lze zesílit (urychlit) či naopak oslabit. Tyto nástroje jsou pak v rukou jak samotného vedení hnutí, tak v rukou většinové společnosti. Zde je vhodné poznamenat, že právě reakce většinové společnosti, médií, odborníků (religionistů) a v neposlední řadě státních složek může být klíčovým katalyzátorem dějů uvnitř NNH. Zatímco neodborná a agresivní reakce státních složek (např. zásah ozbrojených sil, odebrání dětí z domácí výchovy, policejní razie v prostorách a na pozemcích hnutí) může velice snadno vést k prudké radikalizaci hnutí, končící v některých případech i tragicky8 (ozbrojený konflikt, teroristické útoky, hromadná sebevražda členů hnutí), při pečlivém a promyšleném zásahu diskutovaném s odborníky (religionisty, teology) může být i zdánlivě kritická situace9 vyřešena mírovou dohodou.

Za některé nástroje radikalizace můžeme uvést přísná kritéria členství a velké požadavky na osobní oběti. Ty mohou mít rozličný charakter, ať již majetkový (vzdání se majetku ve prospěch hnutí, nákladné ceny kurzů, zasvěcení a seminářů), sexuální (úplný celibát, sdílení vlastní partnerky s ostatními v komunitě, vzdání se partnerky ve prospěch vůdce hnutí,10 případně i kastrace11) i psychologický (podstupování tvrdých asketických praktik,12 přerušení kontaktů s příbuznými a přáteli) a formou vystupňování psychického nátlaku a nároků na dotyčného vedou k vytříbení členské základny: pouze ti nejvěrnější vydrží, zatímco méně angažovaní členové v této fázi hnutí opustí. Radikalizace se často děje ve vlnách a není-li usmířena (ať již zevnitř, tj. popudem vůdci či nejbližšího jádra, tak zvenčí, tj. vhodnou reakcí vnější společnosti), může eskalovat i v projevy násilí zaměřeného dovnitř (sebevraždy, vraždy odpadlíků) či ven (vraždy, teroristické útoky).13 Za nástroj radikalizace mohou sloužit též obnovovaná a posilovaná mileniální očekávání, často podpořená persekučními představami vůdce či reálnými konflikty se státními složkami.

Zatímco k radikalizaci dochází primárně působením vnitřních a vnějších tlaků, denominalizace je proces přirozenější a probíhající pozvolna působením času sám o sobě. I zde samozřejmě stále platí, že ke zmírnění napětí může přispět jak většinová společnost (média, státní orgány) např. větší měrou respektu vůči specifickým naukám či životnímu stylu členů hnutí a menší dávkou mediální skandalizace, tak samotné vedení či představitelé NNH (např. zrušením dřívějších zákazů a odvoláním radikalizujících ustanovení).14

Nové náboženské hnutí ostatně dříve či později přestává být „nové“ v pravém slova smyslu, a ač si může „sektářské“ charakteristiky udržet i po desetiletí či staletí, stává se postupně denominací či přímo státotvornou církví. Jistě bychom z tohoto tvrzení našli výjimky, tedy zejména (maximálně) několik desítek hnutí vyhrocených radikalizací až do tragického konce, dynamika vývoje NNH v průběhu času je ve většině případů následná: hnutí prochází střídavými vlnami radikalizace a denominalizace, přičemž dynamika denominalizace postupně převládá a v průběhu let, desetiletí či staletí se nakonec z NNH stává společností tolerovaná, přijímaná či dokonce uznávaná náboženská společnost. Takový průběh bychom mohli sledovat zejména u Mormonů, kteří jsou takovéhoto vývoje doslova učebnicovým příkladem, v méně výrazné míře ovšem též u Svědků Jehovových či například Hnutí Hare Krišna (ISKCON).

Jedním z klíčových faktorů, jak četní odborníci zdůrazňují, je příchod nové generace, tedy potomstva původní členské základny. Zatímco původní konvertité si museli vybojovat své členství a svou pozici v daném NNH tvrdou prací, četnými oběťmi a konvertovali z vlastní vůle a přesvědčení, druhá generace do NNH přímo narozená často postrádá tento prvek svobodného rozhodnutí s jeho souvisejícími důsledky, tedy především cenou a vahou, jakou pro ně členství má. Významnou roli hraje také fenomén odpadlíků z druhé generace. Zatímco odpadlíci z řad původních konvertitů jsou často vnímáni ryze negativně jako odpadlíci od pravé víry, v druhé generaci jsou to děti původních členů, u nichž je mnohem těžší udržet černobílé vidění světa (my vs. oni). Fenomén druhé generace v členské základně zároveň přináší i další potíže „reálného světa“, které jsou nuceni příslušníci NNH řešit, mezi nimiž můžeme zmínit třeba otázku výchovy a vzdělávání. V dospělém vzorku původních konvertitů tyto i jiné související otázky během rané existence NNH nebyly tak palčivé a členové ani vedení se s nimi nemuselo potýkat.

Připomeňme ještě, že ačkoli příchod druhé generace ve většině případů z prozaických důvodů vede k tendenci denominalizační, v některých situacích může naopak způsobit vyhrocení a radikalizaci hnutí vůči většinové společnosti. Příkladem může být snaha o domácí výchovu dětí a vyhnutí se povinné školní docházce kontrolované „démonizovanou“ vnější společností. NNH zde může narazit jak na odpor úřadů a veřejnosti v povolení domácí výchovy dětí, tak (v následné fázi) na problém s neadekvátním zázemím a vzděláním vlastních pedagogů a vychovatelů.

S postupem času dochází k oslabení nadšení a entusiasmu typického pro mladá NNH, uvolňují se bariéry mezi světem vnitřním a vnějším, NNH je (často z ekonomických důvodů) nuceno více spolupracovat s okolní společností, dochází k již zmiňovanému přechodu autority charismatické v jiný typ, v ohledu NNH méně vlivný, stoupenci jsou potýkání s nesplněnými mileniálními očekáváními (často i opakovaně) a souvisejícími změnami v samotném jádru náboženského učení NNH. Původní náboženské nadšení a horlivost přechází ve vystřízlivění a větší pozornost se věnuje vůči běžným lidským a sociálním potřebám; ideál rovnocenného bratrství se proměňuje v hierarchizovanou strukturu (vycházející např. ze stárnutí členů) a v neposlední řadě dochází k přirozenému osobnostnímu vývoji jednotlivců a souvisejícímu nárůstu skepticismu a vnitřní kritiky.

Pronásledování NNH, antikultovní hnutí a kontroverze

Zejména v USA, v menší míře ovšem též v dalších zemích, docházelo v průběhu posledních desetiletí 20. století k „válkám proti sektám“. Zmíníme si antikultovní iniciativy v USA a na závěr situaci v 90. letech v ČR a porovnáme ji se současností.

FREECOG (Free Children of God) je antikultovním hnutím z roku 1971 založeným odpůrci a odpadlíky od skupiny Boží děti. Tu osočovala z tzv. vymývání mozků (brainwashing). Jedním ze zakladatelů tohoto hnutí byl Ted Patrick (nar. 1930), považovaný za otce tzv. deprogramování. Deprogramování bylo založeno na ideji, že zejména mladší či mladiství členové NNH vstupují do těchto NNH nedobrovolně, jsou psychicky zmanipulováni a je jim „vymyt mozek“. Rodiče těchto příslušníků NNH si pak najímali deprogramátora, aby je vymanil z rukou „nebezpečných sektářů“. Praktiky deprogramátorů byly ovšem v mnohém drastičtější než praktiky samotných „sekt“ a častokrát byly předmětem soudních řízení. Deprogramování spočívalo zpravidla v únosu dotyčné deprogramované osoby, jejím dočasném uvěznění a dále psychologickém nátlaku a přesvědčování (zdiskreditování vůdce NNH, poukázání na rozpory v ideologii apod.), to vše směřované k opuštění daného NNH deprogramovanou osobou a návratu do původního života a původních sociálních vztahů. V USA tyto praktiky výrazně narazily na základní lidské svobody (svobodu náboženství). V 80. letech proběhlo několik neúspěšných pokusů o legalizaci nedobrovolného deprogramování. Opakované studie odborníků odmítají adekvátnost pojmu brainwashingu a zejména jeho užití při argumentaci na podporu praktik deprogramování.

V ČR již od roku 1993 působí Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů, transformovaná z původní společnosti Exodus (Ekumenická společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů). Dušan Lužný v 90. letech tuto společnost kritizoval a označoval ji za antikultovní hnutí, které neodpovídá vědeckému diskursu a vyznačuje se ideologicko-náboženskou orientací. Též řada článků v časopise Dingir, s nímž je tato společnost spjata, měla v průběhu 90. let kritický a antikultovně zabarvený podtext. V posledních letech se ovšem (dle autora této práce) situace značně zlepšila, osobní a hodnotící postoje autorů článků v Dingiru jsou výrazněji odděleny od nehodnotících informací a Dingir se stal otevřenou publikační platformou i pro řadu přispěvatelů z řad NNH či studentů. Stejně tak celkový dojem ze Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů působí v posledních letech dle autorovy zkušenosti s diskuzemi, články a přednáškami v letech 2009–2011 výrazně profesionálněji a neutrálněji v postoji k NNH. Společnost aktivně provozuje poradenskou a psychoterapeutickou činnost a pořádá besedy, společná zúčastněná pozorování, diskuze a další aktivity k osvětě veřejnosti i oživení komunikace mezi odborníky, představiteli etablovaných církví a příslušníky a představiteli NNH.

Proměna od 90. let 20. století k prvnímu desetiletí 21. století je ostatně patrná nejen u této společnosti, ale též v celkovém postoji české veřejnosti, médií i odborníků. To je dáno zřejmě tím, že po Sametové revoluci se dosud zakonzervovaný český náboženský prostor otevřel možnosti vznikání (či obnovenému vnikání) NNH i přílivu zahraničních a neevropských forem spirituality, pramenících z výrazně jiných kulturních kontextů (Buddhismus Diamantové Cesty, Hnutí Hare Krišna), a  dévadésátá léta tak byla pro mnohá NNH dobou četných (převážně mediálních) střetů s většinovou společností. V průběhu prvních dvou desetiletí ovšem došlo jak k vnitřním procesu denominalizace v těchto NNH, tak k postupnému zklidnění a přijetí ze strany veřejnosti a médií, neboť v drtivé většině případů se NNH ukázala pro většinovou společnost jako neškodná, či dokonce – v oblastech ekologických, humanitárních a kulturních – jako přínosná.


Použitá literatura

Hamilton, Malcolm, The Sociology of Religion – Theoretical and Comparative Perspectives, Routledge, 1995.

Kolektiv autorů, Základy religionistiky – Světová náboženství, nová náboženská hnutí a religionistika, Univerzita Pardubice, 2008.

Lužný, Dušan, Nová náboženská hnutí, Masarykova Univerzita, 1997.

Vojtíšek, Zdeněk, Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí, Nakl. L. Marek, 2009.

Vojtíšek, Zdeněk, Milenialismus a násilí, dostupné online.

Vybrané díly časopisu Dingir.



1. Rozklad sociálního řádu a morálních hodnot.

2. Očekávání apokalyptického zániku „zkaženého“ světa.

3. Případ Řádu Slunečního chrámu v čele s Josephem di Mambrem, který najal technika pro vytváření audiovizuálních efektů při seancích ke komunikaci s „duchovním světem“. Též Šókó Asahara ve svém hnutí Óm Šinrikjó prodával členům za vysoké částky (tisíce dolarů) k pití svou krev, o níž prohlašoval, že DNA v ní obsažené má jedinečné složení a účinky potvrzené Univerzitou v Kjótu (což byl samozřejmě nesmysl a podvod). Když hnutí s tímto osočil právník Sakamoto a chystal se důkazy zveřejnit, zmizel v listopadu 1989 i se svou rodinou. Teprve roku 1995 byla tato událost vyšetřována jako trojnásobná vražda.

4.„Vítězství je tvoje! Odehrála se rozhodující bitva. Ty a já jsme teď zapojeni do ‚čistících akcí‘ za frontovou linií poraženého nepřítele. I když je ďábel již poražen, my to musíme prohlašovat v duchovním světě. Musíme manifestovat satanovu porážku tím, že děláme skutky Ježíše a vysvobozujeme ty, které již Ježíš osvobodil skrze svoji smrt a vzkříšení. Oni musejí slyšet, že byli osvobozeni.“ – Ulf Ekman: Kazit skutky ďábla, Lotos, 1990, s. 19. Citát dle kolektivu autorů: Základy religionistiky, s. 307.

5. Např. podle Šokó Asahary (hnutí Óm Šinrikjó) bylo potřeba pro hnutí k odvrácení nadcházející apokalypsy získat alespoň 30 000 šukéšů, tedy asketů věnujících se výlučně tvrdé meditační praxi.

6. Glnody: Why we must leave… Citát dle Zdeňka Vojtíška: Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí, s. 166–167.

7. Příkladem budiž zakladatel Mormonů Joseph Smith, který po marném hledání pravého směru křesťanství na půdě USA první poloviny 18. století zmítané vlnami rechristianizace (proti tehdy nejrozšířenějšímu svobodnému zednářství) nakonec založil vlastní pravé náboženství na popud Božího vnuknutí a zjevení anděla Moroniho. Podobně příklad Charlese Taze Russela, zakladatele pozdějších Badatelů Bible (Svědkové Jehovovi), který nebyl spokojen s žádným existujícím překladem Bible a začal s jejím překladem a interpretací jejích nauk sám.

8. Případ ozbrojeného útoku americké zásahové jednotky BATF na hnutí Davidiánů na ranči Waco v Texasu.

9. Případ Svobodných mužů z Montany.

10. Případ Davidiánů.

11. Případ Nebeské Brány.

12. Případ Óm Šinrikjó.

13. Historie ukazuje, že případů, kdy radikalizace NNH vedla až k násilným činům či úmrtím, je málo. Na druhou stranu se ovšem těší obrovské popularitě a jsou donekonečna předhazována v médiích za příklady „nebezpečné sekty“. Skutečnost je taková, že NNH spojených s násilnými útoky je maximálně několik desítek, tedy naprosto převažují ta NNH, která jsou veřejností a médii nepovšimnuta, možná právě proto, že nejsou spojena s žádnou násilnou událostí. Upozorněme zde, že celkový počet NNH je v současném světě odhadován na tisíce až desetitisíce (zejména v USA, Číně a Japonsku se skutečně rojí malá NNH jako „houby po dešti“).

14. Např. odebrání nároku na mnohoženství v případě Mormonů.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I