SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Nový pohled na jógu

Anne Cushman, 2007
Článek z Yoga Journalu přeložila Lucie Strnadová
(mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 1/2011)
Úvodní poznámka a doporučená literatura Rasa Ravi

Původní název anglického článku v době českého překladu byl New Light on Yoga (jednalo se zřejmě o parafrázi na název Iyengarovy knihy Light on Yoga), později je přejmenován na Previously Untold Yoga History Sheds New Light. Český překlad je výběrem; není přeložen celý článek.

Ke konci minulého století v Americe mezi cvičenci jógy došlo k velké deziluzi, kdy si díky několika klíčovým odborným publikacím (viz článek a doporučená literatura) uvědomili, že velká většina ásan praktikovaná na kurzech pochází až z moderní doby, a tedy rozhodně nemá žádnou starobylou historii, jak jim celé 20. století vykládali klíčoví protagonisté a nejvěhlasnější učitelé moderní jógy. To, že se Pataňdžali a jeho Jóga-sútra (asi 2.–3. století) vůbec ásanami jakožto dynamickými tělesními pozicemi nezabývá, a že pro něj je ásana pouze sedací pozice, kterou je nutno zvládnout k pránájámě a meditaci, se samozřejmě už dlouho vědělo (stačí Jóga-sútru jen prostudovat). Pataňdžali je s moderní obdobou jógy přesto jaksi mysteriózně spojován. Že původní význam ásany je „sed“, dokazuje i význam tohoto slova ve spojitosti se sochami a chrámovou kulturou, kde ásana je výraz pro místo sochy, tedy kde „sedí“, kde je postavena (je nutno zohlednit různé rituální předpisy, aby „sed“ byl „dobrý“). Ani nejstarší komentář k Jóga-sútře, Vjásova bhášja (asi 5.–7. století), kde Pataňdžali mluví o ásaně, nepřináší žádné dynamické pozice; sice vyjmenovává různé ásany, všechny jsou ale varianty sedacích pozic. Mezi PataňdžalimVjásou nejspíše žádná guru-žákovská linie neexistovala (Vjása se ohledně filozofie s Pataňdžalim rozchází), ale i kdyby, nepřítomnost popisu nesedacích ásanVjásy je přímým důkazem, že od Pataňdžaliho nelze nesedací ásany v žádném případě historicky odvozovat. Pataňdžali je navíc zcela neprávem spojován s hathajógou. Je pravdou, že hathajógické texty přinášejí (velmi zevrubný) popis několika málo již nesedacích ásan, ale tyto texty prokazatelně pocházejí až ze středověku, a samozřejmě Pataňdžali s tím nemá nic společného. Až ke konci pozdního středověku a začátkem moderní doby dochází k „boomu“ ásan, kdy se postupně objevuje celá řada. Největší počet však vznikl až v 20. století, a ti, kteří je vynalezli, se často neštítili je označit za velmi starobylé. Bohužel k cvičencům na světě tyto informace velmi dlouho buď nedošly, nebo je jednoduše nechtěli slyšet. Důležitost článku Cushmanové spočívá především v tom, že se tyto informace konečně objevily na prestižním Yoga Journalu, který sdružuje významné americké učitele jógy, a jenž je velkou inspirací i autoritou pro mnohé cvičence. [Rasa Ravi]

Ze Sjomanovy publikace: ásany ze Šrítattva-nidhi – vliv britské (koloniální) gymnastiky na utváření ásan.

Moderní učitelé jógy nám představují nezměrné množství různých jógových pozic – ásan. Iyengarova kniha Light on Jóga – moderní bible cvičení ásan – jich zachycuje více než 200. Většina nových adeptů jógy přijímá knihu s vírou, že zde popsané pozice jsou prováděny víceméně ve stejné podobě po staletí. Přejdeme-li do pozice psa s hlavou dolů, prohneme-li se do pozice luku nebo stočíme-li se do pozice torze, jež byla pojmenovaná po dávném mudrci jógy, věříme, že tvarujeme těla do modelových pozic, jejichž přesné účinky na tělo a mysl byly prověřeny celými generacemi.

Co se však skutečně skrývá pod pojmem „tradiční“ hathajógy? Nemusíme pátrat moc dlouho, abychom si brzy uvědomili, že jóga, jak je dnes praktikována na Západě, změnila svoji původní podobu. Některé z těchto změn jsou pouze povrchní: necvičíme již v bederních rouškách v osamělých horských jeskyních, ale na karimatkách v přeplněných zrcadlových sálech, oblečeni do šatů, za které bychom mohli být v matce Indii zlynčováni.1

Další změny jsou již významnějšího charakteru. Před příchodem 20. století bylo například prakticky nemyslitelné, aby ženy praktikovaly hathajógu. Dle názorů z řad představitelů jógy se jednotlivé pozice, patřící dnes mezi základní sestavu moderní hathajógy, postupně vyvíjely a rozrůstaly průběžně od pradávných časů. Ve skutečnosti je v základních jógických textech popsána jen malá část dnes známých pozic. Pataňdžaliho Jóga-sútra neuvádí kromě sedacích (!) meditačních poloh žádné další ásany. Hatha(jóga)-pradípiká, základní dílo klasické hathajógy ze 14. století, uvádí pouze 15 ásan – ve většině případů jde o různé druhy sedů se zkříženýma nohama –, ke kterým podává pouze hrubé vysvětlení. V Ghéranda-sanhitě ze 17. století je uvedeno 32 pozic. Patrně zde chybí vzpřímené polohy – pozice trojúhelníka, bojovníka atd., a pozdrav slunci, jenž tvoří pevný základ většiny současných systémů jógy.

Další základní texty hathajógy se o ásanách vůbec nezmiňují, a místo toho se zaměřují na systémy jemných energií a na cakry, které jsou jednotlivými pozicemi zobrazeny a rovněž ovlivňovány. Důraz, jenž moderní doba klade na přesnost provádění ásan, tělesnou zdatnost a léčebné účinky pozic, jsou novinkami pocházejícími ryze z 20. století.

Obecně lze říci, že dochované texty o hathajóze jsou v některých aspektech značně omezené a nejasné. Snaha proniknout hlouběji do její zašlé historie může být pro člověka stejně frustrující záležitostí, jako pokoušet se potápět v bahnem zakalené Ganze. Znevýhodněni nedostatkem historických důkazů jsou studenti jógy nuceni uvěřit v starobylý původ ásan, podobně jako křesťané věří, že svět byl stvořen za sedm dní. Nejenže neexistuje dostatek jasných historických textů, ale nenacházíme ani jasnou historickou linii mezi učiteli a žáky, která by je dokazovala, byť formou ústního předávání nauky z generace na generaci.

Zdá se, že velká část ze současné moderní hathajógy má svůj původ v Maisúru (Mysore) v Indii. Na počátku 19. století, v době vlády Krishnaraji Wodeyara z Maisúru, vzniká text Šrítattva-nidhi s ilustracemi 122 ásan. Tato maisúrská královská rodina podporovala cvičení jógy. Text Vjájama-dípiká zabývající se gymnastickým cvičením je svým obsahem velmi podobný Šrítattva-nidhi. Vjájama-dípiká je sbírkou zahrnující fyzické cvičení původem z Anglie, gymnastiku, cvičení na visuté hrazdě a bradlech, indický systém kulturistiky, zápasení a zacházení se zbraněmi. Norman Sjoman tvrdí, že základ maisúrské jógy pochází z anglických a indických sportů. V roce 1924 byl Krishnamacharya královskou rodinou z Maisúru pověřen, aby otevřel v prostorách tělocvičny anglické školy školu jógy. Mezi pozicemi popsanými v ilustracích Vjájama-dípikyŠrítattva-nidhi, a těmi majícími původ u Krishnamacharyi, existuje velká podobnost. Tři známí studenti Krishnamacharyovy školy – TKV Desikachar, Pattabhi Jois, BKS Iyengar – zodpovídají velkou měrou za současnou podobu hathajógové praxe.

Ze Sjomanovy publikace: Vjájama-dípiká zabývající se gymnastickým cvičením.

Kniha Jógová tradice maisúrského paláce (The Yoga Tradition of the Mysore Palace), publikovaná učencem sanskrtu a studentem hathajógy jménem Norman Sjoman, je prvním anglickým překladem této jógické příručky z 19. století. Obsahuje popis a ilustrace ke 122 tělesným pozicím, a činí z ní tak zatím nejpropracovanější dokument o ásanách z doby předcházející 20. století. Šrítattva-nidhi byla v 19. století, v podobě nádherně ilustrované příručky, sepsána princem královské rodiny z Maisúru, III. Krishnarajou Wodeyarem (Mummudi Krishnaraja Wodeyar, 1799–1868). Ten patřil mezi velké podporovatele umění a vědění, a sám byl učencem a spisovatelem. Jeho osobě je připisováno okolo padesáti děl.

Sjoman objevil Šrítattva-nidhi v polovině osmdesátých let 20. století, když zde prováděl výzkum v soukromé knihovně mahárádži. Od počátku 19. století – období největší slávy Maisúru jako centra indického umění, spirituality a kultury – je Šrítattva-nidhi považována za autoritativní sbírku učení z řad různých předmětů: zabývá se naukou o božstvech, hudbou, meditacemi, hrami, jógou a přírodopisem. Wodeyar byl dosazen na trůn britskými kolonialisty ve věku pěti let, a ve věku třiceti šesti let jimi sesazen pro nezpůsobilost. Po této události zbytek svého života věnoval studiu a zapisování tradiční moudrosti Indie.

Sjoman věděl, že královský palác v Maisúru byl dlouhá léta centrem jógy. Právě zde mají kořeny dva z nejslavnějších stylů jógy moderní doby, jež zásadně ovlivnily podobu současné jógy na celém světě a které kladou důraz na přesnost provádění ásan, včetně atletických dovedností. Zhruba od roku 1930 do konce čtyřicátých let tohoto století podporoval mahárádža z Maisúru ve svém paláci školu jógy vedenou Krishnamacharyou – jak mladý Iyengar, tak Jois patřili mezi jeho studenty. Mahárádža finančně podporoval Krishnamacharyu a jeho chráněnce, aby mohli cestovat po Indii a předvádět ukázkové hodiny jógy, čímž pomohli vzbudit velkolepý zájem o jógu. Byl to mahárádža, který ve třicátých letech 20. století financoval populární film, jež zachycuje Iyengara a Joise v dospívajícím věku, jak předvádějí ásany. Jedná se o první z filmů zachycujících praktické provádění ásan.

Podle knihy Šrítattva-nidhi lze u královské rodiny v Maisúru počátek zájmu o jógu datovat nejméně o století dříve. Kniha Šrítattva-nidhi podává návod k provedení 122 ásan, jež jsou uvedeny ve formě kreseb zobrazujících indického muže kadeřavých vlasů oblečeného v bederní roušce. Většina těchto pozic, mezi kterými jsou stoje na hlavě, předklony a záklony, pozice s nohama za hlavou, variace lotosového sedu a cvičení na laně, je moderním cvičencům jógy známa. Zde se ásany popisují mnohem propracovaněji než kdekoliv jinde ve spisech z období před 20. stoletím. Jak Sjoman uvádí, kniha Šrítattva-nidhi představuje chybějící pojítko v celé roztroušené historii hathajógy. Rukopis poukazuje na ohromnou jógickou činnost, která v daném období probíhala – na jógickou praxi trvající minimálně po dobu padesáti až více než sta let.

Na rozdíl od starších textů, jako je například Hatha(jóga)-pradípiká, se Šrítattva-nidhi nezaměřuje na meditační či filozofické aspekty jógy; nejsou zde zmapovány nádíčakry; neučí pránájámu nebo bandhy. Je to první známý text zcela věnovaný pouze cvičení ásan – první typické „cvičení jógy“.

Podle Sjomana je Šrítattva-nidhi – či širší jógická tradice, kterou vystihuje – považována za jeden ze zdrojů jógických technik vyučovaných Krishnamacharyou a následně předávaným Iyengarem a Joisem. Víme, že rukopis tohoto textu je uveden v seznamu použité literatury v Krishnamacharyově úplně první knize o józe, která byla vydána – pod záštitou mahárádži z Maisúru – na počátku třicátých let.

Šrítattva-nidhi rozšiřuje písemně dochovanou historii ásan o stovku let zpět do minulosti, jež byla původně zdokumentována. Nepodporuje však oblíbený „mýtus“ o jednotné a neměnné tradici jógových pozic. Sjoman tvrdí, že část Šrítattva-nidhi věnovaná józe je sama o sobě kompilací, nástinem technik vycházejících z řady různorodých tradic. Kromě variací jógických pozic pramenících z dřívějších jógických textů obsahuje rovněž popis cvičení na lanech, používané indickými zápasníky, nebo kliky2, které se rozvinuly ve vjámasále, v původních indických tělocvičnách. V Šrítattva-nidhi jsou těmto technikám fyzického cvičení dány jógická jména a symbolika, a jsou začleněny do soustavy jógických vědomostí. Z textu lze usoudit, že praxe zde popisovaná je spíše dynamická, kreativní a synkretická, nežli ustálená a statická. Neomezuje se na popis ásan známý z několika starších textů; místo toho prosazuje inovaci.

Postupem doby, podle Sjomana, prý Krishnamacharya začlenil do jógického kánonu specifické techniky pocházející z britské gymnastiky. Kromě faktu, že královská rodina z Maisúru byla patronem jógy, patřila počátkem 20. století rovněž mezi velké příznivce gymnastiky. Do paláce například přijali britského gymnastu, který zde vyučoval mladé prince. Když Krishnamacharya ve dvacátých letech 20. století přišel do paláce, aby otevřel školu jógy, jeho vyučovací místností se stal původně gymnastický sál, vybavený nástěnnými lany a dalším gymnastickým náčiním, které Krishnamacharya používal jako pomůcky na cvičení jógy. Rovněž Krishnamacharya získal příručku gymnastiky ze Západu, kterou napsali gymnasté působící v maisúrském paláci. Tato příručka, na kterou se Sjoman ve své knize odvolává, podává detailní popis a ilustrace fyzických cvičení, které se dle Sjomana rychle začlenily do jeho učení. Ty později přešly na Iyengara a Joise – například jde o lólásanu, výskok se zkříženýma nohama, která pomáhá propojit sled jednotlivých pozic (vinjása) v sérii aštángajógy s Iyengarovou technikou „chůze rukama dolů po zdi do pozice mostu“3.

Moderní hathajóga odvozená z britské gymnastiky? Iyengarova, Joisova a Krishnamacharyova jóga ovlivněna indickými zápasníky? Toto jsou tvrzení, která zcela určitě způsobí mrazení v zádech všem skalním cvičencům jógy. Podle Sjomana však není účelem jeho knihy zbavit jógu její slávy, ale uctít ji jako sílící a navždy se rozvíjející techniku pohybu.


Z Bühnemanniny publikace: perokresby z nepálského manuskriptu.

Rasa Ravi dále doporučuje:

Gudrun Bühnemann: Eighty-four Āsanas in Yoga – A Survey of Traditions, DK Printworld, 2007. Kniha obsahuje velké množství barevných i černobílých obrázků ásan z dochovaných pramenů. Stručně a výstižně nastiňuje problematiku historie ásan. Cushman o této knize píše: „Toto dílo patří k nemnoha skutečně relevantním příspěvkům, co se jógy týká. Je důležité si uvědomit, že ze všech ásan obsažených na kresbách rukopisu Džóga-pradípiká4 jsou v převaze ty meditační. Pro ucelený obraz historie ásan jsou také důležité kresby náthovských jóginů z Nepálu a ilustrace z Mahámandiry v Jodhpuru. Kniha naznačuje, že ásany uvedené v Šrítattva-nidhi mohou s velkou pravděpodobností být původním zdrojem podoby současné moderní jógy. Můj vlastní závěr je takový, že současná jóga je obrozeneckou tradicí čerpající z cvičení západních tělovýchovných soustav, indické zápasnické tradice, vojenského cvičení a z jógy.“

N. E. Sjoman: The Yoga Tradition of the Mysore Palace, Abhinav Publications, Delhi, 1996. Obsahuje překlad textu Šrítattva-nidhi, různé seznamy ásan podle jednotlivých textů, důležitou rozsáhlejší obrazovou přílohu, kde je vidět provádění ásan na gymnastických pomůckách a které nejspíše dokazují, že velká část moderních ásan vznikla v tělocvičnách nedávné minulosti. Význam této knihy tkví v zpřístupnění a překladu Šrítattva-nidhi.

Descriptive Catalogue of Yoga Manuscripts, The Kaivalyadhama S. M. Y. M. Samiti, Lonavla, 1989 (updated edition, 2005). Z velkého množství jógických textů jen o velmi malé části si je vědoma veřejnost. I co se týče dobře známých textů, jako je Hatha-pradípiká nebo Górakša-šataka, je věc mnohem složitější: často není shody v jejich rozsahu. Tento katalog podává dobrý přehled o jógové literatuře (obsahuje pouze věcné popisy typu název, autor a místo uložení manuskriptu, katalog je určen pro badatele, není „ke čtení“).

Elizabeth De Michelis: A History of Modern Yoga – Patañjali and Western Esotericism, Bloomsbury, 2005.

Mark Singleton: The Roots of Yoga: Ancient + Modern, článek na Yoga Journalu.

Mark Singleton: Yoga Body – The Origins of Modern Posture Practice, Oxford University Press, 2010.

Rozsáhlá recenze Singletonovy knihy se shrnutím hlavních bodů. Na konci článku v poznámkách je množství relevantních odkazů na další prameny a literaturu.

James Mallinson: A Response to Mark Singleton’s Yoga Body, pdf, 2011.

Článek Wendy DonigerovéTimes Literary Supplement, March 2, 2011 (opis na Yahoo Groups).


1. Pozn. Rasa Ravi: Stav v USA, kde je jóga velkým businessem. Podle průzkumu Yoga Journalu z roku 2008 Američané za rok utratí 5,7 miliard dolarů za věci týkající se jógy (kurzovné, pomůcky, ošacení, knihy, DVD).

2. Zde malá poznámka: ve 20. století se tyto kliky objevují jako čaturánga dandásana, tvořící část Pozdravu slunci.

3. Pozn. překl.: „Walking the hands down a wall into a back arch.

4. Pozn. Rasa Ravi: Nejedná se o Hatha(jóga)-pradípiku. Autorem Džóga-pradípiky je Džajataráma, dílo je psáno ve smíšené hindštině roku 1737 [Bühnemann, s. 8–9]. „Džóga“ je „jóga“ v novoindických jazycích a místních dialektech.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV