SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Bhuvanéšvarístótram – Píseň Vládkyni zrození

– PdT10 –
Překlad Eva Zemanová, 1997
Úryvek z knihy Písně do ticha, Nakl. Šivašakti, 1997.
přesun článku z tantrajoga.cz

Modlím se a prosím o požehnání
Bhuvanéšvarí, příčinu a Matku světů.
Její podobou je šabdabrahman.
Její podstatou je blaženost.

Jsi prvotní Bytí,
Matka nespočetných stvoření.
Tvůrkyně září utkaných těl
z lotosu zrozeného Višnua a Šivy.
Utváříš, ochraňuješ a ničíš tři světy.
Ó Matko! Pěním Tvé chvály
i moje slova jasní.

Ó Dcero Krále hor,
jsi průvodcem síly Natarádži,
když tancem rozmetává vesmír,
když tělo své zjevuje
v zemi, vodě, ohni, vzduchu,
v obětníku, Slunci a Měsíci,
když ničí boha lásky.

Ó Matko, lidé Tě ctí jako tři proudy Gangy.
Stékají do Šivových vlasů
očištěných prachem
Tvých lotosových nohou.
Tak jako Měsíc ozařuje bílý květ
lotosu noci a žádný jiný,
i Slunce osvěcuje lotos dne a žádný jiný.
A všechny věci se spatřují jedna v druhé.

Ty však, Ó Matko!
Jediným pohledem obsáhneš vesmír.
Jsi prvotní prapříčinou
a přece věčně mladá.
Jsi Dcera Horského Krále
a přitom plná něhy.
Jsi Matkou vědění
a žádný z vědoucích Tě nedokáže popsat.
Mudrci se bez ustání do Tebe noří
a přece Tě neobsáhli.

Ó Matko světů!
Ti, kdož dosáhli zrození mezi lidmi,
– tak obtížné je ono dosažení –
zrozeni s plností sil, přesto Tě neuctili.
A tak vylétnuvši nad hvězdný obzor padají dolů.

Ó Bhavání!
Kdo uctívá Tě vonnými květy a pastou santálu,
chladivou vodou a drceným kafrem,
jemu patří vláda nad světem.
Ó Matko! Jako spící Král hadů,
vládce střední říše prvního lotosu,
stvořila jsi svět a prstence světla
Tebou vynesené do nejvyšších nebes
rychlostí blesku.

Tvé tělo zvlhčil nektar tisíciplátečného lotosu,
tak se vracíš domů,
Ó Matko a Sestro Mahéšvary!
V čím srdci blyštíš se?
Ten už se nezrodí.

Ó Gaurí! Celé své srdce do Tebe nořím,
tváři překrásná,
jíž zdobí závoj vlasů,
plnost Tvých prsou a útlý pas,
v rukou růženec, džbán a kniha.
Jsi gestem poznání své čtvrté ruky?

Ó Bhuvanéšvarí!
Jógini ovládli už smysly,
zdolali šestero nepřátel,
ztišili mysl a patří na Tebe,
jak držíš sekeru a meč.
Tvar Tvých rukou zahání strach a plní přání.

Ó Lakšmí! Vítězíš nad leskem tekutého zlata,
v rukou dva lotosy a gesta,
jež zahání strach a plní přání.
Čtyři sloni drží poháry v chobotech,
aby skrápěli nektarem Tvou hlavu.

Ó Bhavání! Jsi Durgá sedící na lvu,
tmavozelená jak tráva dúrvá.
A v osmi rukou třímáš hrozivé zbraně –
jimi ničíš nepřátele nesmrtelných.

Znovu vzpomínám na nejtemnější Déví,
oddanou vášnivému bohu lásky.
S rozpálenou tváří, vlhkou potem,
na krku náhrdelník z lesních plodů
a listí místo šatu.

Ó sestro Šríkanty!
Pokládám modrý lotos Tvých nohou
na svou hlavu.
Až potom přicházejí védy,
jako labutě jsou vábeny
zvonivým zvukem Tvého kotníku.

Ó Bhavání! Uctívám Tvé tělo,
Tvé lýtko, jež Šiva tolik miluje,
že nestačil mu pohled očí dvou.
A tak si stvořil třetí.
Vzývám Tvá nekonečná stehna,
pokořující pýchu nejmocnějšího
ze sloních chobotů.
V síle a něze předčí plantánový strom.

Ó Matko! Věčné mládí jsou Tvá stehna,
jako pilíře nesou váhu Tvého těla.
Tvůj pas je útlý až se zdá, že zmizel
a stal se vahou ňader a vahou hýždí.
Tvé tělo se právě stalo tělem ženy.
Kéž se mé srdce nezapomene!

Ó Déví! Ať nikdy nezapomenu
na Tvůj pupek,
ovoce Tvého mládí,
jehož tajemství zná jen Šiva.
Prý se v něm topí
rozpuštěná krása boha lásky,
vždyť bál se ohně oka Šivova.
Tvá ňadra podobná lotosům voní santálem
a zbytky popela vyprávějí o Šivově náruči.
Chrámy sloních těl malované rumělkou
vstávají z vodní koupele
a pokrývá je pěna.

Ó Matko! Tvé ruce zdobí vodní kapky
ve víru tance kolem Tvého krku.
Zdá se, že jim podobu dal
bůh lásky s náramkem krokodýlím,
když sekerami setnout chtěl hrdlo Šivovo,
a Tys jej objímala.
Kéž na ně nikdy nezapomenu!

Ó Dcero Krále hor!
Já zas a znovu hledám krásu
Tvé šíje, snad ukradla ji lastuře.
Je ozdobená klenoty a drahokamy,
září, až přechází mi zrak.
A přece nejsem té krásy nasycen.

Ó Matko! Nezrodil se marně,
kdo vzývá Tvoji tvář
s velikýma očima a vznešeným čelem,
úsměv Tvé tváře jak východ Slunce
a nos je cestou nebeského ptáka.
Tvé rty jsou rudě zbarvené,
jak rozloupnutý plod bimby.

Kdokoli by, Ó Déví,
meditoval nad záplavou Tvých vlasů,
ozářených srpkem měsíce,
ne nepodobných roji včel,
jenž bzučí nad vonnými květy,
ten je vysvobozen ze starodávných pout,
která ho svazují se světem.

Smrtelníci tohoto světa,
oddaným srdcem čtoucí píseň pro Déví,
tak sladkou uším moudrého,
navždy v podobě Lakšmí
získají bohatství králů,
neboť oni jí leží u nohou.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II