SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šiva Mahimna stótram – Píseň o slávě nejvyššího Vědomí

– PdT15 –
Překlad Eva Zemanová, 1997
Úryvek z knihy Písně do ticha, Nakl. Šivašakti, 1997.
přesun článku z tantrajoga.cz

Nechť je pozdraven Pán Ganéša se sloní hlavou.
Následován houfem duchů a bohů,
je milovníkem dřevěných jablek a plodů ostružiny.
Ó Synu Velké Matky, ničiteli smutků!
Skláním se k lotosovým nohám
odstranitele všech překážek.

Šrí Pušpadanta říká:
Snad není způsobné Tě chválit,
nevědom si Tvé šíře
je však i Brahmá a jemu podobní.
Nenáleží-li vina tomu,
kdo dle svých schopností Tě chválí,
pak ani já bych neměl býti souzen
za pokus o složení této písně.

Tvá velikost je nad dosahem řeči a mysli.
Kdo by mohl opěvovat to,
jež samy védy popisují „ani tak, ani tak“.
Kolik vlastností Ti patří?
Kým mohl bys být nazírán?
A přece – čí mysl a řeč se neobrátí
do podoby, již jsi zaujal?

Ó Brahmane, jakýpak je to div,
že Tě chválí Brhaspati, učitel bohů,
když autorem jsi véd v kapce nektaru?
Ó Ničiteli Tripury, tří měst, tří synů
mocného démona Táraky,
kéž zpěvem o Tvých svátostech
očistím svou řeč.

Ó Plniteli nejtajnějších přání!
Jsi příčinou stvoření,
jeho ochráncem i ničitelem.
Jsi Pravda tří véd.
Jsi jediné jsoucno popsané
třemi stavy utváření.
Ti, kdo Tě neznají,
polapeni povrchností mysli,
mluví hlasitě a přemoudřele,
aby znevážili Tvou slávu.

Plní nevědomosti se ptají:
Jakou touhu naplňoval, je-li bez touhy?
Jaký tvar přijímal, je-li bez tvaru?
Jak stvořil tento vesmír,
nebylo-li nástrojů a hmotných příčin?
Ty pusté řeči o něm
jen matou srdce lidí a svádějí je na scestí.
Jeho božská podstata je daleko za hranicemi rozumu.

Ó Amaravaro, pane všech bohů!
Mohou snad světy být bez počátku
a přitom rozdělené v části?
Je jejich tvoření možné bez Stvořitele?
Kdyby snad smrtelník
byl původcem těch světů,
kde je materiál a nástroje stavby?
Na čem ti blázni zakládají své pochybnosti o Tobě?

Mnoho cest Poznání předpisují tři védy,
sánkhja, jóga, nauky šivaistů a písma vaišnavů.
Jsou některé přímé a jiné zdlouhavé,
dle svojí povahy je lidé následují
a o jedné či druhé hlásají:
Ta je nejlepší ze všech!
Ale tak jako řeky z různých směrů
se stékají do jediného oceánu,
i všechny cesty vedou k Tobě.

Ó Dárče dobrodiní,
který pouhým pohledem
udílíš velké poklady bohům!
Tvým jediným majetkem je velký buvol,
dřevěná hůl, sekera, tygří kůže,
popel, hadi a lidská lebka.
Fata morgána smyslových vjemů
vskutku nepostihuje ty,
kdo přebývají v Sobě.

Ó ničiteli démona Pury!
Někdo říká, že tento vesmír je věčný,
jiný zase, že je pomíjející.
Jsou i takoví, kdo jej považují
za věčný a zároveň pomíjející.
Zmaten řečmi filozofů
se nestydím Tě chválit,
vždyť mnoho sporů tak často
vede ke zmatkům.

Ó Giríšo!
Když ses vtělil do světelného sloupu
před očima Brahmy a Višnua,
abys je zkoušel,
Brahmá se vydal nahoru a Višnu dolů,
aby Tě změřili.
Nakonec vzdali svou marnou snahu,
vrátili se a s velkou oddaností a vírou Tě uctívali,
aby ses jim zjevil v pravé podobě.
Tak vešlo ve známost,
že není nedosažitelných přání pro toho,
kdo se k Tobě modlí.

Ó Ničiteli Tripury!
Jen díky velké oddanosti Tobě
porazil Rávana nepřátele tří světů
a ruce se mu chvěly nenasytnou touhou
po novém hrdinském boji.
A tatáž oddanost jej přiměla
obětovat svých deset hlav
a jako lotosy je položit k Tvým nohám.

Však touto silou,
získanou uctíváním Tvých lotosových nohou
chtěl Rávana odnést Kailás, Tvoje útočiště.
A tehdy jsi pohnul palcem u nohy
a on rázem nemohl přebývat
ani v nejspodnějších světech.
Vskutku sláva stoupá do hlavy pomatenců.

Ó Plniteli přání! Není divu, že Bána,
král démonů, který uctíval Tvé nohy,
získal vládu nad třemi světy
a bohatství vládce Indry bylo zahanbeno.
Jaké dobrodiní nevyplývá z poklon
k Tvým lotosovým nohám?

Ó Tříoký! Tys naplněn soucítěním
s bohy i démony
vypil jed nevědomosti,
když hrozil zaplavit celý vesmír
a uvrhnout jej do strašlivé temnoty.
Tmavomodrý pás na Tvém krku
je toho důkazem –
nezvyšuje snad Tvou okouzlující krásu?

Káma, bůh lásky,
jehož šípy nikdy neminuly cíl
ve světě bohů, démonů a lidí
se obrátil v prach jediným pohledem,
když Tě chtěl zvážit
jak obyčejného boha.
Napadat ty, kdo ovládli své vášně,
vskutku nenese nic dobrého.

Když v čase proměn jsi tančil tanec tándava,
aby od démonů ochráněn byl svět,
země se třásla pod Tvýma nohama,
obloha viděla padat hvězdy
a planety mávnutím Tvých rukou
a nebe se chvělo strachy,
jak se v něm vlnil vodopád Tvých vlasů.
Kdo mohl pojmout tu nezměrnou moc?

Mocná Mandákiní, jež vzlíná oblohou,
v jejíchž pěnách se odrážejí hvězdy,
není větší než kapka, když stéká po Tvé hlavě.
Tatáž řeka obrátila suchou zemi
v sedm ostrovů, obklopených oceánem.
Zajisté lze odvodit si v představách
velikost Tvé božské bytosti.

Když jsi chtěl zničit démona Tří měst,
mohls jej zlomit svou vůlí jak stéblo trávy.
Avšak Tys učinil zemi svým kočárem,
Brahmu vozatajem,
posvátnou horu Méru svým lukem,
slunce a měsíc koly vozu
a Višnua šípem.
K čemu tolik parády?
Když si Pán hraje se svými poddanými,
kdo změří jeho vůli?

Ó Ničiteli Tří hříchů!
Když Hari obětoval tisíc lotosů
k Tvým nohám a zjistil, že jeden chybí,
nahradil jej svým lotosovým okem.
Ten vrchol oddanosti byl zajisté
přeměněn v mocný disk bdělosti,
jenž slouží k ochraně tří světů.

Na konci obětování dohlížíš,
aby obětník dostal své ovoce.
Kde by se vzalo ovoce všech dobrých činů,
kdyby Ty jsi nebyl uctíván?
Poznajíce Tebe jako dárce plodů obřadu,
s vírou v božské védy se lidé stávají
pevnými v konání obětních rituálů.

Ó Dárče útočiště!
Ty, který tolik dbáš,
aby každý dostal své ovoce,
Tys rozmetal na kusy obřad,
když knězem byl Dakša,
vládce světa a povolaný obětník,
jehož následníky byli nejlepší z mudrců
a dohlížiteli bohové.
Oběti konané bez oddanosti
jsou zajisté zdrojem utrpení.

Ó Pane! Když Brahmu zaslepila
nenasytná touha ukořistit svou vlastní dceru,
ona utíkala pryč v podobě srny,
a Brahmá se proměnil v rychlonohého srnce.
Tehdy jsi jako lovec vyslal šíp
a Brahmá samým strachem vzlétl na oblohu.
Dodnes tam září jako Orion
a Tvůj šíp jej následuje.

Ó Ničiteli Tří hříchů!
Dárče dobrodiní!
Párvatí viděla boha lásky s lukem v ruce,
jak shořel na popel v jediném okamžiku.
Ó Králi odříkání! Věří-li ona,
tak hrdá na svou krásu,
že ses jí nechal okouzlit
a propůjčil jen proto půl svého těla,
pak je vskutku pravda,
že ženy postrádají rozum.

Ó Ničiteli boha lásky!
Dárče dobrodiní!
Hraješ si na pohřebištích a hřbitovech,
duchové jsou Tvými druhy.
Tělo si sypeš popelem ze spálených těl
a náhrdelník Tvůj je z lidských lebek.
Tvé způsoby jsou jistě málo ceněny.
Ale pro ně, kdo na Tebe pamatují,
jsi největším ze všech bohů.

Jsi nevyslovitelná Pravda,
kterou jógini potkávají v meditaci,
když ovládli svůj dech, jak káží písma.
V setkání s Tebou vstávají vlasy na hlavě
a slzy štěstí stékají po tvářích.
Topíce se v oceánu božského nektaru
dýchají vůni čiré blaženosti.

Učenci mluví takto:
Jsi Slunce,
Jsi Měsíc,
Jsi Oheň,
Jsi Vzduch.
Jsi Voda,
Jsi Prostor,
Jsi Země.
Jsi nejvnitřnější Jsoucno.
Ale neznáme tu věc:
nevíme, kdo nejsi.

Ó Dárče útočiště!
Tři písmena posvátného slova AUM
značí tři védy, tři stavy vědomí,
tři světy a tři bohy, jak dáváš se poznat.
Jako by bylo rozdělené,
posvátné ÓM je čtvrtým stavem
prostupujícím z Tvé jednoty.

Jsi znám jako Bhava Stvořitel,
Šarva Ničitel,
Rudra, slzavé údolí hříšníků,
Pašupati, pán žijících,
strašlivý Ugra,
Sahamahan, pán bohů,
Bhíma, nahánějící strach
a Íšána, dohlížitel všech věcí.
Tvých osm jmen je posvátnou mantrou,
již vysvětlují védy.
Tisíckrát se skláním k Tvé milostivé tváři,
tak plné zářivého bytí.

Zdravím Prijadavu, milovníka hlubokých lesů!
Zdravím Tebe, kdo jsi nejbližší a nevzdálenější ze všech!
Zdravím Smaraharu, který boha lásky spálil v prach!
Zdravím Tebe, kdo jsi nejmenší a největší zároveň.
Zdravím Trinajanu, Tříokého!
Jsi nejstarší jsoucno.
Jsi bytí právě narozené!
Skláním se k Tvé všudypřítomnosti:
Pozdravy Neviditelnému a Zjevenému!

Zdravím Tě v podobě Brahmy,
plného síly radžasu, síly stvoření!
Zdravím Tebe v podobě Rudry,
v němž vládne tamas,
síla rozkladu a temnot!
Zdravím Tě v podobě mocného Višnua,
jenž prostoupen čistou sattvou ochraňuje vesmír!
Zdravím Tě, Ó Šivo, jako věčné Bytí
plné nejvyšší zářnosti,
dlící vysoko nad trojností sil.

Ó Dárče laskavosti!
Jak ubohá je moje zaslepená mysl,
má touha obětovat tyto verše
Tvému neohraničitelnému božství,
jehož ctnosti jsou nekonečné a stálé.
Jímá mne hrůza z vlastní opovážlivosti
a přece oddanost mne nutí pokládat
tento růženec slov k Tvým nohám.

I kdyby Šáradá Déví, bohyně vědění,
navršila inkoustový prach
do výše modré hory,
i kdyby jí oceán sloužil jako kalamář
a větev stromu plnícího přání jako pero,
kdyby snad psala bez ustání,
nedobrala by se konce,
ani vrcholu Tvých ctností.

Tuto píseň složil Pušpadanta,
nejlepší z nebeských pěvců,
aby velikou oddaností uctil Pána,
k němuž se sklánějí démoni, bohové
a největší z mudrců,
jehož opěvují nejstarší písma,
který má měsíc nad hlavou
a je prost všech rozličností.

Kdo s čistou myslí a oddaností
čítává tyto verše pro Šivu,
Pána s kroucenými loknami dlouhých vlasů,
tomu se dostane hojnosti, dlouhého života,
mnoha dětí a slávy.
Po smrti odejde do domova Šivy,
aby s ním stanul v jednotě.
Díkšá – iniciace, dána – dobročinnost,
tapas – odříkání, tírtha – svaté pouti,
džňána – znalost písem, jóga a obřady
nepřináší ani šestnáctinu ovoce,
které získá ten, kdo recituje
Šiva Mahimna stótram.

Není větší bůh než Šiva,
není lepší píseň než Šiva Mahimna,
není mocnější mantra než jeho jméno,
není vyššího poznání než přirozenost Guruova.

Král nebeských pěvců jménem Pušpadanta
byl oddán Pánu bohů,
který má na čele srpek měsíce.
Když jednou pošlapal v zahradě květiny
určené k uctívání Pána,
ztratil v jeho zlobě svou schopnost mizení.
Pak složil tuto božskou modlitbu,
aby jej potěšil a jeho přízeň se navrátila.

Přednáší-li kdo se sepjatýma rukama
a soustředěnou myslí tuto
bezpochybnou píseň z Pušpadantova pera,
již ctili bohové a nejlepší z mudrců,
píseň, dárkyni nebes a osvobození,
je chválen obyvateli nebes
a putuje přímo do světa Šivova.

Mahéša, Šiva, Pán všech bytostí
je zajisté potěšen,
naučí-li se kdo zpaměti této písni,
přednáší-li ji a medituje nad ní,
která splynula z lotosových úst Pušpadanty,
ničí všechny hříchy a Šivou je milována.
Toto zpěvné uctívání pokládám k nohám Šivy.
Kéž je Pán bohů, věčný a dobrodějný Šiva,
potěšen mojí modlitbou!

Bylo-li snad písmeno či slovo vynecháno,
slabika nevyslovena,
prosím Tě o odpuštění,
buď milostivý, Ó Pane.

Tím končí hymnus složený Pušpadantou,
píseň posvátná, blahodárná od začátku až do konce,
podrobně popisující slávu a svátost Šivy.

Óm Toto Neprojevené je Dokonalé.
Toto Zjevené je Dokonalé.
Dokonalé plyne z Dokonalého.
Je-li Dokonalé smyto z Dokonalého,
Dokonalé zůstává.

Óm šánti šánti šánti.
Mír srdcím.
Mír všem bytostem.
Mír celému Universu.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV