SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Písně do ticha: Slovník

– PdT2 –
Eva Zemanová, 1997
Z knihy Písně do ticha, Nakl. Šivašakti, 1997.

adharma – opak dharmy; nespravedlnost, neřád, neúcta, nevědomost

Amaravara – dosl. vládce nesmrtelnosti, jméno Šivy

Ambiká – Matka, ochránkyně vod, bohyně Lakšmí

Ananta – tisícihlavý had, symbol věčnosti a nesmrtelnosti, na němž sedí Višnu

„ani tak, ani tak“néti-néti, védský výrok o pochopení brahmanu, který neguje možnou představu i její absenci

arhat – ctihodný, vznešený, dokonalý; v džinistické věrouce značí vrchol dosažitelných ctností (titul Mahávíry a 24 svatých poutníků tírthankarů)

Bhavání – dosl. Jsoucí, úctyhodná, jméno Párvatí

Benáres – dnešní Váránasí, svaté město, město nesmrtelných (podle hinduistické tradice zaručuje odchod ze světa v tomto městě okamžité osvobození)

bindu – kapka (nektaru nesmrtelnosti)

brahman – neosobní Jsoucno povznesené nad dosažitelné a nedosažitelné, prapodstata totožná s přirozeností všech věcí

Brahmá – „Bůh Stvořitel“, nejvyšší impuls Božího aspektu utváření, prapočátku veškerenstva

Bráhmaní – manželka Brahmy, Stvořitele, zosobněná Síla prapočátku, jinak také Sarasvatí, bohyně vědění a učenosti

Brhaspati – nebeský velekněz, učitel bohů, Jupiter, (dosl. „velký společník“)

Buddha – dosl. Probuzený; ten, kdo se vzbudil ze sna o koloběhu radosti a utrpení

čtyři tvary zvuku – vychází z prvotního nerozlišeného znění prapodstaty (nádabrahman) jako AUM, tvoření-A, plynutí-U a zánik-M. V podobě řeči se mluví o její formě vyslovené (vaikharí), myšlené (madhjamá), obrazné (pašjantí) a přímé, tj. nejvyšší (pará).

dharma – nejvyšší řád, učení, zákon

déva – dosl. zářící, bůh, božstvo, smyslový orgán

dévídéva ženského rodu, bohyně, Matka, energie

disk bdělostišríčakra, mocná zbraň Višnuova

dřevěné jablko – druh nejedlého ovoce ze stromu, oblíbené ovoce Ganéši

Durgá – „strašlivá, temná, vzdálená“, Párvatí, Bohyně Matka v čase zániku forem, ochránkyně dharmy

dúrvá – trávě podobná popínavá rostlina s dlouhými šlahouny, hojně rozšířená v teplejším klimatickém pásu, kde vytváří kobercové porosty (bot. Lynodon dactylon Linn. nebo Agrostis linearis). Používá se jako obětina k ceremoniálním účelům.

džbánkumbha, reprezentuje první obětní nádobu, z níž se vylil celý vesmír, často ve tvaru horní poloviny lebky, naplněný nektarem nesmrtelnosti

Ganéša – jinak Gadžánana, Vinášakáraka; Odstranitel překážek, zpodobňovaný se sloní hlavou a velikým bříškem, milovník kokosu, sladkostí a dřevěných jablek. Ganéša je syn Šivy a Párvatí. Legenda praví, že si ho Párvatí stvořila z prachu těla v době Šivovy nepřítomnosti. Ganéša rychle vyrostl a vracejícího se Šivu vítal u dveří statný mladík. Rozlícený bůh podezříval svou manželku z nevěry a setnul mu hlavu. Zoufalá Párvatí ohrozila svým smutkem celý vesmír, a tak Šivovi nezbylo než přislíbit, že svého syna vzkřísí. Přiřkl mu hlavu prvního z živých, koho uvidí spát s hlavou na sever, a tím byl slon, symbol stability a moudrosti. Ganéša navíc dostal právo být uctíván před všemi bohy, zůstal věčným dítětem a nositelem štěstí. Je jedním z nejuctívanějších aspektů hinduistického pantheonu. Uvažujeme-li o Šivovi jako o Vědomí, o Párvatí jako Energii (kundaliní), lze vysledovat názornou esoterickou souvztažnost.

Gangá – jedna z nejstarších a nejposvátnějších řek Indie, pramení v Himálaji, její pramen je podzemní cestou napájen údajně z posvátného jezera Manasaróvar u hory Kailáš v Tibetu. Koupel v ní podle tradice smývá všechny hříchy. Představuje džňánu, cestu poznání a súrja nádí, sluneční linii v těle. Její duchovní sestrou je řeka Jamuná.

Gaurí – „překrásná“, jméno Párvatí v podobě osmileté dívky

gestamudry; pozice těla, zejména rukou, které ovlivňují tok energie v jemnohmotném těle a vyvolávají tak příslušný efekt

Giríša – dosl. „Pán hor“, Šiva

Guru – „kdo rozptyluje temnotu“, duchovní učitel, vtělení nejvyššího Poznání

ha (ham, húm) – slabika symbolizující výdech, uskutečnění, Jsoucno; doplňující slabika: sa (só)

Hara – „Vládce přítomnosti“, Šiva

Hari – „Ochránce přítomnosti“, Višnu

hrím – slabika s významem blahodárného působení, má schopnost transformovat negativní vlivy v jejich opak

Indra – král bohů, nebes, původně vládce hromoklínu, mocný a obávaný, jeho postava se vynořila v souvislosti s příchodem árijských kmenů a kultu ohně do Indie

kadambový hájkadambávana, les kadambových stromů (bot. Naucleus cadamba). Podle legendy se Indra, král bohů vydal na zem, aby se zbavil kletby uvalené na něj za zabití obřího démona Vrdhásury. Dlouho chodil sem a tam a nemohl najít útěchu. Až jednou, když procházel lesem kadambových stromů, náhle pocítil, že zlá kletba pominula. Hledaje příčinu té změny našel Šivu vtěleného v obří lingam ve stínu stromu kadamby. Dal na tom místě postavit chrám a uctíval ho. Tak byl založen Madurský chrám a na místě Kadambového lesa vyrostlo svaté město Madurské. Kadambový strom je dodnes uctíván, zejména v jižní Indii, jako přístřešek bohů a často zdobí chrámová nádvoří.

Kailáš – posvátná hora na hranicích Indie a Tibetu (dnešní Číny), svrchovaný příbytek Šivy, sídlo bohů, polobohů a siddhů, stromu plnícího přání

karma – zákon příčiny a následku, přirozené spojitosti polarit, koloběh znovuzrozené duše, dosl. „čin, skutek“

karta – „nejvyšší konatel“, neosobní princip vědomého života

Kálabhairava – dosl. „černý a strašlivý“, Šiva v podobě nelítostného ochránce svrchovaného řádu

Káma – bůh lásky, touhy (podobně jako Amor vystřelující šípy na své oběti). Byl spálen na prach jediným pohledem Šivova otevřeného oka Vědomí, když se pokoušel svést jeho překrásnou paní, Matku Bohyni.

Káší – staré jméno pro Benáres

klím – slabika spojená s uctíváním Lakšmí, Bohyně hojnosti

jadžus – prozaický verš, v němž je psána část véd, zejména vysvětlující a výpravné stati

Jamuná – posvátná řeka Indie, pramenící v Himálaji, v Allahabádu se stéká s Gangou a skrytou Sarasvatí. Představuje bhakti, cestu lásky, čandra nádí neboli měsíční linii v těle a koupel v ní je považována za očistnou, blahodárnou a všeobecně léčivou.

Kaumárí – jméno pro Párvatí v plném rozkvětu panenství, tj. šestnácti let

Lakšmí – bohyně hojnosti, krásy a lásky, manželka Višnua, zosobněná energie ochrany, lásky a péče o všechno živé, dárkyně dobrodiní, Matka všehomíra

lasopáša, nástroj Párvatí, určený k neomylnému odchytávání démonů nevědomosti

lotos – jedna z nejposvátnějších květin východu, symbol čistoty, nedotčenosti, duchovní cesty. Kořeny a stvol lotosu vycházejí z vodních hlubin, z bahnitého dna, aby daly na hladině rozkvést kouzelnému květu, který evokuje představu nadpozemské krásy a dokonalosti.

Mahéšvara – dosl. „velký pán“, Šiva

Mahéšvarí – ženský aspekt Šivy, Párvatí

Mandákiní – posvátná skrytá řeka, připojuje se k Jamuně a Ganze v jejich soutoku v Allahabádu (Prajágu). Jinak se nazývá Sarasvatí a symbolizuje tajnou přímou stezku.

mantra – „ochránce mysli“, jednoslabičná až několikavětá slovní formule, která je v přímém spojení se základním zvukem vesmíru. V soustředěné a uvolněné mysli vyvolává specifický efekt podle svého druhu.

Méru – posvátná hora, „pupek světa“, vtělení Šivy, nejstarší hora na Zemi, setrvává na místě až do jejího zániku. Bývá ztotožňována s Arunáčalou v jižní Indii.

Nárada – božský pěvec, básník a mudrc, obdařený nesčetnými ctnostmi, který putuje všemi světy, aby rozdával radost

Nárájana – „první, kdo pohnul vodami“, také „neosobní cesta člověka“, svrchovaný Bůh ochránce, Višnu Udržovatel i Šiva Ničitel bezpráví

Nárájaní – Matka Bohyně, manželka Nárájany

Natarádža – „král tance“, Šiva, kosmický tanečník, vládce hry světla, vtělení Blaženosti

Nílakanta – „modrokrký“, jméno Šivy. Modrý pás na krku mu zůstal poté, co vypil oceán strašlivého jedu nevědomosti, když hrozil zaplavit celý vesmír. Níla znamená také modrý safír.

Nílasarasvatí – „vtělení modrého nektaru“, podoba Sarasvatí, bohyně vědění, manželky Brahmy jako praenergie v „kotlíku tvoření“

meč – nástroj Párvatí, slouží k roztínání pout, ke stínání hlav démonů nevědomosti

osm tajných mocísiddhi, schopnost stát se velkým jako vesmír, malým jako atom, silným jako slon, lehčím nežli vzduch. Dále vševědoucnost, okamžité uskutečnění myšlenek a představ, schopnost procházet libovolně všemi elementy (zemí, ohněm, vodou…) a vstupovat do cizích těl.

Paraméšvarí – dosl. „nejvyšší vládkyně, svrchované Jsoucno“, viz Párvatí, Šakti, Mahéšvarí, dynamická polovina Šivy, nerozdílného vědomí

Párvatí – „Královna hor“, podoba Šakti, manželky Šivy. Himálaj (příbytek sněhů) je často představován jako domov nebo království Šivy, případně jeho vtělení

pět dcer životní síly – životní síla, dech (obecně prána) se projevuje v pěti podobách: prána – síla vystupující vzhůru; apána – síla sestupující; vjána – síla pronikající; udána – síla unikající; samána – síla stejnosti, rovnováhy. Všechny síly se svými funkcemi spolupůsobí na utváření, plynutí a rozptýlení forem. V těle jim odpovídají násl. projevy: nádech a výdech (prána), vylučování (apána), krevní oběh (vjána), polykání a pohyb astrálního těla ve spánku a po smrti fyzického těla (udána), trávení a asimilace (samána). Existuje dalších pět jemných energií, které zodpovídají za kašel a škytání, pohyb očních víček, pocit hladu, zívání, stahy dělohy při porodu a rozklad fyzického těla po smrti. Dohromady vytváří energetický obal, tzv. pránamaja kóšu.

pět obalů tělapaňčakóša, kóša znamená pokryv, obal, vrstvu, slupku. Těch pět se nazývá: annamajakóša – fyzické, hrubé tělo, utvářené jídlem (anna), z něhož žije pránamajakóša – energetické, „éterné“ tělo, utvářené životní silou, manómajakóša –myšlenkové, astrální tělo, živené představami, vidžňánamajakóša – vyšší (jemnější) část astrálního těla, rozumové, rozpoznávací funkce jsou jeho potravou, ánandamajakóša – tělo blažené, podoba kauzálního pokryvu, běžně je zpřístupněno ve spánku beze snů nebo meditaci.

phat – slabika vyjadřující ukončení, uvolnění, oproštění, zánik, slouží k transformaci sil

posvátná nitjadžňópavíta; spletená z třikrát tří vláken, zpravidla bavlněných, symbol tří sil prazákladu, které prolínají universum. Je součástí zasvěcovacího ceremoniálu pro tzv. dvojzrozené, tedy pro ty, kdo se znovu narodili pro duchovní život. Její splétání, nošení a symbolika jsou součástí každodenní duchovní praxe. Díky použitým technikám chrání zasvěceného před rušivými vlivy. Jedním z jejích jmen je Džáhnaví, tedy Gangá, řeka života.

púdžá – obřad uctívání ( znamená očistit). Může mít mnoho podob, od nejjednodušších po komplikované rituální ceremonie, a to podle dispozic a úmyslu púdžárího (obětníka) i všech zúčastněných. Její podstatou je sjednocení symbolického i doslovného aktu odevzdání, znovusjednocení usebraného rozumu a srdce, které se vyprázdnilo, aby si konečné a nekonečné, neprojevené a obrazné podaly ruce v jediném objetí. Tradiční hinduistická púdžá nabízí zosobněnému objektu uctívání nejméně 16 darů: 1. místo k sezení, 2. uvítání, 3. vodu k omytí nohou, 4. vodu k omytí rukou, 5. vodu k přijetí spolu se zpěvem Božích jmen, 6. vodu smíchanou s medem a vonnými substancemi, 7. vodu k pití obdařenou silou zpěvu Božích jmen, 8. koupel, 9. oděv, 10. ozdoby, ornamenty, 11. santálovou pastu, 12. květiny, 13. pálení vonných dřev, 14. světlo, 15. jídlo, 16. poklony. Tento počet lze zajisté rozšířit, specifikovat a rozjímat o jeho významu.

půlměsícardhačandra, symbolizuje pohár vědomí, které se otevírá a počíná se uvědomovat ve svém vesmírném prazákladu

purány – „stará písma“, legendy, pohádky, mytologické příběhy často předárijského původu, v nichž se historická dění a základy nauk směšují v jedno.

Puruša – z púrvam aušat – kdo „první spálil“ (všechny hříchy), první, jedinečná. Vesmírná Bytost, jejímž tělem je všechno stvoření; vesmír jakožto osoba, která uskutečnila velké dílo, cestu dokonalosti. Součástí jejího života je život všech bytostí. Zároveň je Parampuruša, nejvyšší svrchované Vědomí, Bytí. Zjevením jeho existence do mysli stvořených bytostí je osvětlena jednota makro- a mikrosvěta, řád zákona i učení o cestě. Jeho činná síla bývá nazývána Prakrti.

radžas – jedna ze tří gun (kvalit) všeho živého (viz sattva, tamas). Reprezentuje aktivitu, průbojnost, oheň, sílu poledního slunce, červenou mezi barvami, počátek vesmíru, intenzitu a horkost v těle.

Rávana – král démonů, jeden z hrdinů eposu Mahábháraty, který unesl Sítu na Šrí Lanku. Později byl zabit Rámou, jejím mužem a budoucím králem, jenž je dodnes uctíván jako vtělení ochranitele Višnua.

rk (rg) – druh metrického verše, v němž jsou recitovány zejména úvodní, přípravné a evokační zpěvy véd. Pečlivá výslovnost, intonace a dikce jsou jeho nedílnou součástí.

Rudra – „vládce slz“, neboli ten, kdo nutí plakat hříšníky, jméno Šivy

rudrakšarudra vrkša, posvátný strom, zasvěcený Šivovi, jehož plodům je připisována zvláštní moc. Jsou často nošeny jako amulety a růžence.

sahasrára – „tisíciplátečný lotos“, korunní čakra, místo setkání vědomí individua a všehomíra, energetické centrum nad vrcholem hlavy, kterým proudí kosmická energie.

samsára – dosl. „tatáž esence“, koloběh utrpení a radosti, označovaný také jako moře žádosti, neboť jeho příčinou je neustávající touha. Proměna této touhy v přání vystoupit z nevědomého života do osvobozené existence je krokem k duchovní cestě.

sangha – „společenství“, myšleno zejména společenství Taktojdoucího čili Tathágaty, těla Buddhova, přeneseně jeho následovníků v užším či širším slova smyslu. V hinduistické tradici je společnost učitele, světců považována za neopomenutelnou součást duchovního vývoje.

Sarasvatí – „bohyně věd, učenosti a umění“, manželka Brahmy, aktivní síla prapočátku, dárkyně moudrosti a osvobození. Tradičně zobrazovaná s Knihou poznání, lotosem, vínou, lasturou a zvonkem, sedící na labuti v květu lotosu.

sattva – jedna ze tří gun (kvalit) životní síly (viz radžas, tamas). Představuje přirozené, nezastřené plynutí věcí, směr stoupání, lehkost a čistotu, bílou mezi barvami, ochranné síly ve vesmíru, východ a západ slunce, dech v těle a jasné myšlení.

sáman – druh rytmického verše, který vznikl zpěvným přednesem úvodních veršů (rk). Jsou v něm komponovány zejména chvalozpěvy a oslavné, závěrečné zpěvy véd. Vyznačuje se inspirativní melodií, vytváří harmonickou atmosféru vzájemnosti.

sánkhja – druh filosofie, která se pokoušela vyslovit základní principy řádu vesmíru (Puruša, Prakrti) bez závislosti na náboženských rituálech

sedm částí těla – šťávy, krev, maso, tuk, kosti, morek, semeno. Jsou utvářeny pěti elementy, tedy zemí, vodou, ohněm, vzduchem a prostorem. Esence jednotlivých elementů jsou přímo závislé na rozpětí energetických vazeb.

siddha – dosl. „v kom se síly spojily“, dokončená, dokonalá bytost, dosáhnuvší nesmrtelnosti

stótram – chvála, chvalozpěv, díkuvzdání

súkta – védský hymnus, zpěv (zejména oslavný, vyvolávající atd.)

sútra – původní aforismus, osvícená slova poučení, také nit, návod

šabdabrahman – (šabda – zvuk, slovo zejm. slyšené, důraz, nadpis); základní projev prapodstaty v podobě zvuku, první slyšené slovo, také védy a všechna písma vyjevená z popudu svrchovaného ducha.

Šakti – ženská polovina Šivy, činný projev vědomí, zosobněná energie všehomíra, Velká Matka (Párvatí, Tárá atd.)

Šambhu – „vtělení radosti, klidu“, jméno Šivy

Šankaráčárja – (Šankara, příp. Šamkara – „blahodárný“, jméno Šivy; áčárja – učitel náboženství, vznešená bytost). Jeden z nejvýznamnějších filosofů Indie (asi 8. stol. n. l.), zakladatel moderní nedualistické filosofie (advaita védánty), deseti oficiálních mnišských řádů, autor mnoha pojednání a básnických sbírek.

Šiva – „příznivý, prospěšný“. Reprezentuje nejvyšší, nedotčené Vědomí, kosmické vědomí, aspekt zániku, rozpouštění vesmíru, nadsmyslovou Moudrost. V hinduistické tradici bývá znázorňován symbolem jógina, askety, povzneseného zcela nad smyslová pouta, vládce všech sil oděný do oblohy, ten, kdo udílí dar Poznání, „Bůh Ničitel“.

Šivadhútí – Párvatí, aktivní polovina Šivy, „ta, která žije z Vědomí“

Šríkanta – „vznešený hlas (hrdlo, spojení)“, jméno Šivy

šrím – slabika vyjadřující mír, klid, blaženost. Používá se k zahánění strachu, nepokoje a k uctívání Nejvyššího Božství.

šestero nepřátel – neblahé návyky, které znemožňují odhalení pravé podstaty mysli: zloba, závislost, závist, nenávist, pýcha a nevědomost. Řádným pochopením mohou být proměněny v šestero ctností.

tamas – jedna ze tří gun (kvalit) životní síly (viz sattva, radžas). Představuje pasivitu, směr dolů, temnotu, zánik a rozklad, nepřítomnost slunečního světla, černou mezi barvami, energii unikající z těla, spánek a nehybnost.

tándava – tanec, kterým je vesmír ve svém čase rozmetán na prach; božský tanec Šivy.

Táraka – mocný démon, vládce tří hříšných měst, kterého podle legendy zabil syn Šivy, Kárttikéja, bůh války

Tárá – „kdo osvětluje skutečnost“, jméno Matky Bohyně

Tripurasundarí – „Překrásná vládkyně tří měst“ (tří stavů vědomí), jméno Párvatí

trojzubec – atribut Šivy, symbolizuje vládu nad třemi světy

tři (hříšná) města – nevědomost, závislost a zloba; jinak tři stavy (tripura) vědomí (bdění, snění a hluboký spánek)

tři těla (tři světy) – duchovní (božské, neprojevené, kauzální), duševní (jemné, astrální, myšlenkové), fyzické (projevené, hrubohmotné, smyslové). Tato tři těla jsou třemi sférami utváření i s bytostmi, které jim příslušejí.

védy – „vědění“; posvátná, inspirovaná písma hinduistické tradice. Dříve byly jejich verše předávány z úst do úst, až později zapsány, aby se zamezilo jejich ztrátě a deformaci. Jsou známy Rgvéda, Jadžurvéda, SámavédaAtharvavéda. Každá z nich obsahuje mnoho tisíc veršů s popisem znalostí rozmanitého charakteru, převážně však učení o božské prapodstatě.

víná – strunný hudební nástroj s vypouklým tělem a dlouhým hrdlem, atribut bohyně Sarasvatí, kterým rozeznívá tóny sfér.

Višnu – „Bůh Ochranitel“, Udržovatel plynutí vesmíru, velký slitovník, všudypřítomné, vševědoucí a všemohoucí Vědomí života, lásky a poznání. Jeho činná, aktivní síla je znázorňována jako Lakšmí, Matka a bohyně hojnosti.


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I