SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Átman


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Thus spake Sri Sankara, Sri Ramakrishna Math, Madras, reprint 1969 (1963).
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Átmana, který je absolutním Bytím a Vědomím,
nelze uskutečnit bez stálého cvičení.
Proto ten, kdo hledá Poznání,
má vytrvale meditovat nad brahmanem,
aby dosáhl vytouženého Cíle.

Mysl i smyslové orgány jsou osvíceny samotným átmanem,
podobně jako džbán či hrnec lampou.
Tyto objekty však nemohou osvítit (přirozenost) sebe sama (átmana).

Podobně jako rozsvícená lampa nepotřebuje další lampu,
aby zviditelnila své světlo, tak i átman, jsa Vědomím samotným,
nepotřebuje další nástroj k osvícení sebe sama.

Světlem jediného átmana, který je čisté Vědomí,
září země, voda, vzduch, slunce i měsíc;
podle Něj a se svými zvláštnostmi,
neboť mají své bytí v Něm.

Átman, jenž se považuje za džívu, je přemožen strachem,
podobně jako člověk, jenž považuje provaz za hada.
Duch se opětovně zbaví strachu, jakmile si uvědomí,
že není džívou, nýbrž svrchovaným Duchem.

Átman se považuje za džívu díky přítomnosti máji – všekosmické iluze.

Moudrý má vnořit celý objektivní svět do átmana;
a trvale myslet na átmana jako na neposkvrněné nebe.

Podobně jako se objeví slunce, když rozbřesk zažene temnotu,
tak se objeví átman, když Poznání zažene nevědomost.

Slunce je univerzálním symbolem Vědomí. Pro člověka je nejbližším božským ztělesněním nejvyššího principu, tak jako Luna, jež odráží ztlumenou sluneční záři na Zemi, představuje princip, který dává tvar: je to mysl.

Podobně jako jediné slunce, nezávislé na jiných objektech,
se v důsledku odrazu v mnohých vodách stane mnohými slunci,
a jeví tutéž stabilitu či pohyb jako prostředí, které je odráží,
tak i svrchovaný átman přijímá na sebe vlastnosti,
když se odráží ve všech bytostech, vysokých i nízkých.
Avšak jasně oddělen, září neovlivněn všemi vlastnostmi.

Átman je věčně přítomná Skutečnost, a přesto,
z příčiny nevědomosti, je neuskutečněný.
Odstraněním nevědomosti se átman uskutečňuje.

Hmatatelný vesmír je vpravdě átman;
neexistuje nic, co by bylo něčím jiným než átmanem.
Podobně jako hrnce a džbány jsou vskutku hlínou
a nemohou být ničím jiným než hlínou,
tak jediné, co osvícený vnímá, je átman.

Jako hrnec a podobné předměty zjišťované okem jsou o sobě nejsoucí,
neboť je nelze vnímat odděleně od hlíny,
tak je (o sobě) nejsoucí každá modifikace,
protože ji nelze vnímat odděleně od její (hmotné) Příčiny.

Ten, kdo – poté, co zanechal veškeré činnosti –
uctí Božství v neposkvrněné svatyni átmana,
která je všudypřítomná a která je dárcem věčného štěstí,
stává se vševědoucí a všepronikající a dosahuje Nesmrtelnost.

Átman samotný nemůže být znehodnocen,
tak jako je tělo useknutím či mrzačením ruky.
Ani není jeho hodnota vymezena tím, co by tak zůstalo.

Ten poznal átmana,
pro koho termíny „já“ a „moje“ zcela ztratily smysl.

Ten, kdo vidí átmana ve všech bytostech,
nemůže mít nepřátele,
neboť nerozlišuje mezi ohněm a chladem.

Pro toho, kdo neustále medituje nad átmanem,
čas, prostor, směr, příčinnost nedávají smysl,
jelikož se k nim átman nijak nevztahuje.

Podobně jako čirý a neomezený éter
neulpívá na věcech ani se neznečišťuje,
tak i átman je ve všech bytostech stále stejný,
osvobozený od stáří, smrti a strachu.

Jak by pro mne, který jsem navždy svobodný,
mohla zbýt jakákoliv činnost?
Átman je svou podstatou vždy světlem čirého Vědomí,
a tak prostý nevědomosti.

Átman je bez doplňků, nepopsatelný, bez částí,
bez vlastností a čirý, čehož mysl a řeč nedosahují.

Osvětlujíc modifikace Vědomí
– jejichž projevem je bdělý stav, snění a hluboký spánek –
všepronikající átman je neměnný ve všech bytostech
a je věčným svědkem těchto tří stavů.
Písma (šruti) praví, že uzly svírající srdce jsou roztrhány na kusy,
pochyby zmizí a činnost ustane, je-li átman rozpoznán.

Tři stavy vědomí: V bdělém stavu je poznáván vnější svět prostřednictvím smyslů a zkušenost je zaznamenávána v mysli. Během snového spánku jsou smysly staženy do mysli. Z látky, kterou jsou dojmy z vjemů a činů, vykonaných v bdělém stavu (tohoto a jiných životů), mysl utváří snový svět. Mentální aktivita je nejjemnější manifestací prány v lidském těle. V bezesném spánku ustává i činnost mysli – mysl se stáhne do nekonečného pole životní energie. V tomto stavu není přítomno vědomí sebe (rozlišení na „já“ a „to“), tedy ani touha po objektech. Všechny tři stavy jsou nasyceny esencí svrchovaného Vědomí, které je tvoří uvnitř sebe a samo je jimi nedotčeno. Je bezrozměrnou veličinou, „čtvrtým stavem“, který pojí bdění, snění a bezesný spánek v jedinou a všeobsahující vědomou Skutečnost.

„Když jsou všechny uzly srdce rozvázány,
právě zde, v tomto lidském zrození,
se smrtelné stane nesmrtelným.
Toto je celé učení písem!“
(Katha-upanišad)

Átman nezná ani změnu stavu,
neboť je neměnné podstaty.
A byl by bezpochyby zničitelný,
kdyby podstoupil nějakou (jakoukoliv) změnu.

Podobně jako ve slunci není žádné temnoty,
protože je svou podstatou světlo samo,
tak ani v átmanu není nevědomosti,
neboť je svou podstatou věčné Poznání.

Dle písem a zkušenosti je Poznání sebe
jako svrchovaného átmana
tím nejvyšším, čeho je možné dosáhnout.
Považování neskutečného, jakým je ego,
za sebe sama, není dosažením ničeho.

Átman není objektem Poznání.
Není v něm náboj mnohosti.
Proto není možné jej přijmout ani odmítnout.

Proč by se měl strachovat člověk,
který ví, že sám je átman,
jenž v sobě slučuje vnitřní a vnější,
jenž je za zrozením, chorobou, stářím a smrtí?

Jak by se mohl narodit ten,
který poznal Jednotu átmanabrahmanem
a je si jistý neskutečností semene nevědomosti?

Kdo rozpozná sebe jako To, co je prosté veškeré proměnlivosti (která je vlastní světu tvarů), se nerodí ani neumírá. Spočívá v Sobě a je nedotknutelný, protože není nic mimo Něj.

Átman není věcí, která by byla někdy někým nepoznaná,
ani není předmětem, který lze získat či se jej zbavit.

Jako není třeba žádného vnějšího svědectví k tomu,
aby si člověk uvědomil vlastní tělo,
tak není třeba žádného vnějšího důkazu k Poznání átmana.

Neexistuje nic na átmanu nezávislé, co by mohlo podat svědectví o něm. Kdo se podívá pravdivě na sebe, nalezne jej.

Silná touha po uskutečnění átmana,
poté, co člověk odvrhl všechno ostatní,
je sama prostředkem k jeho dosažení.

Tato touha je transformací všech chtění; sjednocením různých (k různým představám směřujících) záměrů roztříštěné osobnosti. Člověk, který se celým svým bytím stane touto jednotnou touhou, získává její křídla, která ho donesou k Poznání Nejvyššího.

Ten, kdo – netknut omezeními směru, prostoru nebo času
a zakotven v dokonalém klidu – dosáhne svatosti átmana,
který je všepronikající, neposkvrněný, věčné Blaho,
jež rozpouští všechny kvality, jako je horko, chlad atd.,
stane se vševědoucí, všeprostupující a nesmrtelný.

Před uskutečněním Jednoty átmanabrahmanem
má svět smyslů i ostatní věci ohraničenou formu.

Uskutečněním Jednoty modifikací Vědomí a Vědomí samotného, se ohraničené (svět objektů) stává neohraničeným.

Dokud je Vědomí ztotožňováno se sebe-uvědomováním těla,
tj. dokud není uskutečněn átman,
vnímání světa (skutečnost tohoto světa) je stejnou měrou platné.

Člověk má poznat átmana jako svrchovaného brahmana,
oproštěného ode všech pout –
zásluhy, provinění, minulosti, budoucnosti, příčiny či následku.

Je-li vše pohyblivé a nehybné rozpoznáno jako átman,
a neguje se tak existence čehokoliv jiného,
kde zůstane prostor pro tvrzení, že tělo je átmanem?

Átman je vědomý i během hlubokého spánku i v bdělém i ve snovém stavu,
protože jeho Síla Vědomí nikdy nezaniká a protože sám je beze změn.
To jen v objektech omezeného poznání je rozdílu;
jak praví šruti: „pokud existuje dualita.“

Átman, ačkoli (pro moudrého) je věčně dokonalý,
se vždy (nevědomému) jeví být nedokonalým,
tak jako se provaz/had vědoucímu a nevědomému
jeví vždy dvěma odlišnými způsoby.

Svrchovaný átman, jsa svou přirozeností všeobjímající Blaho,
nepřipouští rozlišení Poznávajícího, Poznání a objektu Poznání.
Září samojediný.

Svrchovaný Pán je jediný vidoucí, svědek,
neboť není nikdy objektivní.

Jediný svědek nemůže být objektem a nic nemůže být objektem pro něj, neboť není od nikoho a od ničeho odlišný.

Neklaním se bohům.
Ten, který je nade všemi bohy, jim nevzdává poctu.
Za scénou není předepsaného jednání.
Klaním se znovu a znovu své vlastní Podstatě (átmanu),
jež je kořenem veškerého úsilí.
Jsem obětním rituálem, tím, kdo obětuje, knězem i obětí.
Jsem oproštěný od kontrolování mysli či řízení čehokoliv.
Jsem Jama, Varuna, Kubéra, Indra, Nirrti, Váju, Íšvara a Agni.

Jsem oproštěný od kontrolování mysli, atd. – tj. oproštěný od jakéhokoliv usilování. Jsem Jedno s myslí, která pravdivě (nezaujatě) odráží Skutečnost.

Jama – král smrti
Varuna – pán vod, strážce kosmického řádu
Kubéra – vládce zlých duchů a pán pokladů
Indra – vládce nebes
Nirrti – hrozivé božstvo reprezentující utrpení, zkázu a smrt
Váju – bůh větru
Íšvara – Pán vesmíru, osobní Bůh
Agni – bůh ohně

Tato božstva jsou vládci osmi světových stran.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II