SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Nevědomost (avidjá)


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Thus spake Sri Sankara, Sri Ramakrishna Math, Madras, reprint 1969 (1963).
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Ztotožnění átmana s tělem a dalšími soustavami
je avidjá neboli nevědomost.

Podobně jako kus provazu je z neznalosti považován za hada
a perleťová lastura za úlomek stříbra,
tak i átmana nevědomá bytost vymezuje jako tělo.

Podobně jako pahýl stromu je zaměňován za lidskou postavu
a fata morgána za vodní hladinu,
tak i átmana nevědomá bytost vymezuje jako tělo.

Iluze samsáry je následkem klamné představy
a není absolutní Skutečností.
Átman je vpravdě Jeden a nerozlišený,
zatímco tělo se skládá z mnoha částí;
a přesto lidé nahlížejí tyto dva jako jedno.
Co jiného než toto může být nazváno nevědomostí?

Činností nelze zničit nevědomost,
neboť není s nevědomostí v rozporu.
Jedině Poznání nevědomost zabíjí,
tak jako světlo zabíjí tmu.

Pouze následkem nevědomosti se átman jeví jako konečný.
Je-li nevědomost zničena, átman,
jenž v sobě vylučuje jakoukoliv mnohost,
pravdivě sám sebe odhalí,
tak jako slunce, když odpluje mrak.

Svět je nasycen připoutaností a nesnášenlivostí a je jako sen;
zdá se být skutečným, dokud člověk setrvává v nevědomosti,
avšak stává se neskutečným, když se probudí.

Avidjá neboli nevědomost, nepopsatelná a bez počátku,
je zvána původcem a je náhražkou (upádhi) zakrývající átmana.

Tak jako pohyb, který přináleží vodě,
je díky nevědomosti přisuzován měsíci,
jenž se v jejích vlnách odráží, tak také činnost,
požitek a další omezení, která náleží mysli,
jsou mylně přisuzována átmanu.

Nevědomý člověk toužící po výsledcích se zaměstnává činností.
Zkušenost „jsem brahman“, vyvolaná nepřetržitou sebereflexí,
zabíjí nevědomost a její rozptylující činnost,
tak jako rasájana (lék) zabíjí nemoc.

Podobně jako stromy se jeví být v pohybu,
míjejíce člověka, který pluje v loďce,
tak i proměnlivá existence je přisuzována átmanu.

Nevědomost nese pomíjející plody,
které se rodí s úsvitem a zanikají se soumrakem.

Nevědomost není nic než zatemňování tím, co není sebou.
Zničení nevědomosti je osvobození.
Temnota nemůže odstranit temnotu.
Moudrost, jež je s nevědomostí neslučitelná, ji vyhání na ústup.

To, co není sebou, je to, co si sebe neuvědomuje jako neomezeného átmana.

Nevědomý touží po plodech
a zaobírá se činností v iluzi konání a požitku.
Nevědomý je oklamán a myslí si:
„konám“, „zapříčiňuji konání druhých“,
„raduji se“, „zapříčiňuji radost druhých“ a tak dále.

Nevědomý vytyčuje panorama předmětů,
určujíc každý z nich svou předchozí karmou
a tráví život v naříkání nad svým osudem.

Karma – činnost; síla či zákon příčinného propojení činů a jejich následků. Karma je podmínkou vtělení.

„Podle toho, jaká je touha člověka, takový je i jeho osud. Neboť jaká je touha, taková je i jeho vůle; jaká je jeho vůle, takový je i jeho čin; jaký je jeho čin, taková je i jeho odměna – dobrá či špatná.“ (Brhadáranjaka-upanišad)

Avidjá neboli májá je Silou Pána.
Je bez počátku, tvořena třemi gunami
a je nadřazena jevům.
Tomu, kdo je jasného rozumu,
je zcela pochopitelná z jevů, které vyvolává.
Je to ona, která rodí celý vesmír.

Májá – síla zakrývání neboli závoj.

Tři guny – tři kvality či principy přírody, které jsou od sebe neoddělitelné a nacházejí se ve všem. Všechny jevy ve vesmíru podléhají jejich vlivu, tj. projevují se podle proměnlivého napětí a díky tomuto napětí (nerovnováze sil) uvnitř trojice. Proto trojúhelník symbolizuje projevený vesmír. V neprojeveném stavu přírody jsou tři guny v rovnováze, žádná ze tří tendencí nepřevládá. Tyto tendence jsou:

  • sattva – princip míru, čistoty, světla
  • radžas – princip aktivity (neklidu), touhy
  • tamas – princip temnoty, nehybnosti (inerce), též úpadku, lenosti a nevědomosti.

Jasného rozumu – není-li mysl zotročena světem svých představ, stane se čirým průzorem mezi jevy a jejich Podstatou.

Není ani existující ani neexistující,
ani nespočívá v obou těchto vlastnostech,
není ani stejná ani odlišná;
není složena z částí ani není nedělitelným celkem,
ani obojí najednou.
Je nejpodivuhodnější a nelze ji popsat slovy.

Intelektuální polemika o tom, je-li vesmír objektivně „skutečný“ či „neskutečný“, nikdy nepostihne jeho přirozenost. Tvořivá síla se manifestuje uvnitř světa protikladů. Poznání toho, že nestvořené (nejvyšší Podstata), které je absolutním protipólem všeho stvořeného, celého světa protichůdných jevů, není odlišné od této síly, eliminuje pojmy „existující“ a „neexistující“. Proces vedoucí k Poznání odpovídá alchymistické destilaci a konjunkci. Výsledkem destilace jsou dva základní principy ve své ryzí podobě (bytí-nebytí, skutečnost-neskutečnost, vnitřní-vnější), které vyjadřují napětí mezi fenomenálním světem a tím, co není definovatelné. Zkušenost toho, že všechny protiklady uvnitř světa spadají pod vládu nevědomosti, proti které stojí Poznání Jednoty, se nazývá vivéka – správné rozlišování. Je podmínkou konjunkce, jejímž výsledkem je materia prima – prvotní a pravá Substance.

Májá neboli avidjá může být zničena
uskutečněním čirého brahmana,
jenž je Jedním bez druhého;
tak jako mylná představa hada
je odvržena rozpoznáním provazu.
Její tři guny se nazývají tamas, radžassattva,
podle svých příslušných funkcí.

Jedním bez druhého – je nedvojné (není rozlišeno na subjekt a objekt). Neexistuje nic mimo Něj.

Vně mysli není nevědomosti.
Mysl sama je avidjá, příčina spoutanosti, vtělování.
Je-li mysl zničena, vše ostatní je zničeno.

Mysl je zničena, přestane-li existovat odděleně od átmana, rozpustí-li se beze zbytku v Něm.

Átman je vládcem těla a je vnitřní; tělo je ovládaným a je vnější;
a přesto lidé nahlížejí tyto dva jako jedno!
Co jiného než toto může být nazváno nevědomostí?

Átman je čiré Vědomí a je dokonalý, tělo samo je hmota a je nečisté;
a přesto lidé nahlížejí tyto dva jako jedno!
Co jiného než toto může být nazváno nevědomostí?

Átman je věčný, neboť je Bytím o sobě;
tělo je pomíjivé a je ne-bytím svým založením;
a přesto lidé nahlížejí tyto dva jako jedno!
Co jiného než toto může být nazváno nevědomostí?

Tělo je ne-bytím, tj. je založeno na dualitě (na klamu).

Podobně jako se člověku,
který je postižen vadou zraku,
bílé věci jeví žlutě,
tak také lidé skrze nevědomost nahlíží átmana jako tělo.
Podobně jako modř na obloze, vodní hladina ve fata morgáně
a lidská podoba v kůlu (jsou pouhou iluzí),
tak je i vesmír v átmanu.

Takto, skrze nevědomost, vyvstává v átmanu představa těla,
která se uskutečněním své Podstaty opětovně rozpouští
ve svrchovaném átmanu.

Tak jako se nehybný sluneční kotouč a vířící oharek jeví stejně kruhové,
i člověk skrze nevědomost nahlíží átmana jako tělo.

Podobně jako se měsíc skrze plující mraky jeví být v pohybu,
tak i člověk skrze nevědomost nahlíží átmana jako tělo.

Podobně jako člověk v rozrušení vnímá pouze hada a přehlíží provaz,
tak nevědomý vidí pouze svět jevů, aniž chápe Skutečnost.

Všechny bytosti jsou od přirozenosti absolutním Vědomím.
To příčinou nevědomosti se jeví být od něj odlišné.

Tak jako džbán je vskutku hlínou,
podobně i tělo je nejvyšším Vědomím.
Rozdělení na vnitřní a vnější
je planou konstrukcí nevědomého.


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I