SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Paňčíkarana – O dosažení Poznání meditací nad aum


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami (za pomoci Suréšvarova várttika-komentáře) doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Pañcīkaraṇam of Śrī Śaṅkarācārya (Text and Vārttika), Advaita Ashrama, Calcutta.
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Aum

Jako virát je označován souhrn všech pěti
zpateronásobených (paňčíkrta) prvků a jejich působení.
Představuje hrubé tělo átmana.

Pateronásobení je proces, kterým je pět nevnímatelných, příčinných principů spojeno navzájem tak, že se projeví ve formě pěti hrubých elementů (éter, vzduch, oheň, voda a země). Ty tvoří jednotky hrubé hmoty, a tím tedy celý vnímatelný fyzický vesmír.

Postupným zakrýváním absolutního Vědomí rozvíjející se Silou Vědomí (májá-šakti) nepřetržitě probíhá proces Stvoření. Aby vystoupily objekty fyzického světa spolu se smysly, kterými je hmotný svět poznáván, procházejí příčinné, nesložené elementy procesem vzájemné kombinace. Ze svrchovaného brahmana postupně vzniká éter, vzduch, oheň, voda, země takto: „Každý z (jemných) elementů, země atd., musí být rozdělen na dvě rovnocenné části. Jedna z těchto částí je dále rozdělena na čtyři stejné díly. Aby vznikl jeden hrubý element, je k polovině (odpovídajícího jemného) elementu přidána čtvrtina každého ze čtyř zbývajících (jemných) elementů. Takto se (hrubý) éter skládá z pěti částí. Polovina je tvořena (jemným) éterem a na stavbě druhé poloviny se společně podílí ostatní čtyři (jemné) elementy. Tak je to známo i u ostatních čtyř (hrubých) elementů, vzduchu atd.“ (Šrí Suréšvaráčárja: Paňčíkarana-várttika).

Jemné prvky (modelové prvky transformace) mají své charakteristické vlastnosti. Éteru je vlastní zvuk (o sobě), vzduchu dotek, ohni barva (vizuální forma), vodě chuť a zemi vůně. To se projeví v jejich vnímatelné formě takto: Čím hrubší element, tím více kvalit v sobě obsahuje. Éter je charakterizován zvukem, vzduch má dvojitou kvalitu zvuku a doteku, proto se říká, že mu náleží dotek. Oheň má trojitou přirozenost zvuku, doteku a barvy, tedy jej charakterizuje barva. Voda má čtyři kvality – zvuk, dotek, barvu a inherentně chuť. Země si podržuje kvality předcházejících prvků a je jí vlastní vůně.

Bdění je stav, kdy smysly dávají vzniknout poznání předmětů.
Átman, který se ztotožňuje jak se stavem bdění,
tak s hrubým tělem, je znám jako višva.
Tyto tři (hrubé tělo, bdělý stav a višva) jsou společně vyjádřeny
prvním písmenem („a“) slabiky aum.

Pět prvků v semenné formě (tj. před procesem pateré kombinace)
a jejich působení, jemné tělo, společně tvoří hiranjagarbhu.

Hiranjagarbha (doslova „zlatý zárodek“) je prána, jemné pole energie, ze kterého vyvstává virát.
„Jako první se zrodila hiranjagarbha…“ (Rg-véda)

Jemné energetické tělo má sedmnáct částí:
pět vitálních sil, deset orgánů vnímání a činnosti, mysl a intelekt.
Toto je označováno jako jemné tělo átmana.

Když smyslové orgány jsou staženy,
dojmy z bdělého stavu, spolu s neskutečnými předměty,
jež jsou vnímány, dávají vznik snovému spánku.

Átman, jenž se ztotožňuje se snovým spánkem
a s jemným tělem, se nazývá taidžasa.

Taidžasa se ztotožňuje s modifikacemi mysli, čili spojuje sebe se svými tužbami.

Tyto tři (jemné tělo, snový spánek a taidžasa) představuje
druhé písmeno („u“) slabiky aum.

Spojena s odrazem čirého Vědomí,
nevědomost (adžňána), jež zakrývá átmana,
a která je příčinou hrubého i jemného těla,
se nazývá avjákrta neboli nerozlišené.
Toto je příčinné tělo átmana.

Absolutní Vědomí se odráží v zrcadle své vlastní Síly, a jen skrze tuto Sílu a ve formě této Síly (Záře) se projeví. Zrcadlením vlastní Záře brahmana vyvstává (v brahmanu) vědomí sebe, bezrozměrné a vyjádřené bodem (bindu). Nevědomost spojená s tímto odrazem je Příčinou vesmíru.

Avjákrta se má k prádžně (viz níže) tak jako hiranjagarbhataidžasuvirátvišvě.

Není ani existující, ani neexistující, ani obojí najednou.
Není od ničeho odlišné ani s ničím totožné, ani obojí najednou.
Tato nevědomost není ani složená, ani nesložená, ani obojí najednou,
ale je beze zbytku odstranitelná Poznáním totožnosti brahmanaátmanem.

Když všechny myšlenky bdělého i snového stavu ustanou
a také rozlišující intelekt se ponoří do své příčiny,
objeví se stav hlubokého (bezesného) spánku.

V hlubokém spánku je vše (vnímání, subjekt i objekt) staženo do příčinného stavu neboli nevědomosti, ze které vše (znovu) vyvstává během snění a bdění.

Osobnost, jež se vymezuje těmito dvěma – příčinným tělem (nevědomostí)
a stavem hlubokého spánku –, se nazývá prádžňa.
Tyto tři (příčinné tělo – nevědomost, hluboký spánek a prádžňa)
jsou symbolizovány posledním písmenem („m“) slabiky aum.

„A“ – bdící osobnost (višva) – nechť je ponořena v
„u“ – snící osobnost (taidžasu) – a „u“ nechť je rozpuštěno v
„m“ – v hluboce spící osobnosti.

Višva (individuální vědomí, které se ztotožňuje s bdělým stavem a hrubým tělem – přesněji se všemi třemi těly, protože bez jemného a příčinného těla není existence fyzického těla možná) musí být nahlížen jako totožný s virátem (odpovídajícím makrokosmickým vědomím – tj. souhrnem všech hrubých těl). Tak je odstraněna dualita.

Podobně i bytost v hlubokém spánku nechť je stažena do aum.
A nakonec nechť je aum položen v Já (aham).

V bdělém stavu se átman nazývá višva, ve stavu snového spánku taidžasa a ve stavu hlubokého spánku prádžňa. V hlubokém spánku, ačkoli prádžňa zůstává spojena s brahmanem, je její poznání omezené díky tomu, že je zahalena nevědomostí. Turja (neboli „čtvrtý“) je za těmito třemi stavy, kdy átman, zbavený veškeré nevědomosti, si je plně vědom své věčné totožnosti s brahmanem.

Tak óm (aum) – vyjadřujíc bdění (džágrat), snový spánek (svapna), bezesný spánek (sušupti) a Vědomí samotné, které tyto tři prostupuje (turja) – je identické s celým vesmírem.

Nejzazší Skutečnost, jež je svou podstatou čiré Vědomí, přestože Jedna, jeví se díky iluzi jako mnohost – jako višva, taidžasa, prádžňa, virát, hiranjagarbha a Íšvara (vědomí spojené s kolektivním příčinným tělem, velká Příčina vesmíru).

Na tři individuální formy vědomí má být nejprve meditováno jako na totožné se třemi kolektivními formami vědomí (což jsou objektivní světy vnímané během bdění, během snění a Příčina univerza). Tak se šest forem redukuje na tři a tyto tři aspekty vědomí nakonec jógin uskuteční v Jednotě čirého Vědomí, svrchovaného subjektu, který je Jedním bez druhého. Tak se rozpouští i samotná zkušenost „já jsem aum“, neboli primární trojčlennost – poznávající, poznávané, poznání.

Já jsem átman, Svědek (sákšin) všeho,
bez druhého (kévala),
svou přirozeností čiré Vědomí (čit).

Nejsem ani nevědomost (adžňána),
ani její následek, nýbrž brahman samotný;
věčně čistý (šuddha), sebou samým osvícený (buddha),
věčně svobodné (mukta) pravé (satja) Bytí (svabháva).

Jsem svrchované (parama) Blaho (ánanda),
Jeden bez druhého (advaja) a nejvnitřnější Vědomí (čaitanja).
Spočinutí v identitě, beze stopy po rozlišení (abhéda),
se nazývá samádhi – transcendentní stav Vědomí.

„To jsi Ty“ (tat tvam asi).
„Já jsem brahman“ (aham brahma asmi).
„Poznání-Blaženost je brahman“ (pradžňánam ánandam brahma).
„Toto Já je brahman“ (ajam átmá brahma).

Tato prohlášení písem jsou přímé důkazy totožnosti átmanabrahmanem.


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I