SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Roční setkávání studijní skupiny Nétra

listopad 2008 – říjen 2009

Skupina Nétra byla založena ke konci roku 2008 v rámci rozšíření aktivit Siddhaiky. Její náplní bylo studium indické filozofie. Setkání trvala přibližně 6 hodin. Následující výtahy nemohou být ničím více, nežli velmi zjednodušeným přehledem a heslovitým utříděním hlavních bodů debat. Skupina ukončila svou činnost na podzim 2009.

Nétra v sanskrtu znamená (Šivovo) oko (Moudrosti). Toto Oko nás vede k Bytí založenému v Nebytí; znamená (nekonečný) kořen stromu Života, okno do nejhlubšího nitra. Nétra je rovněž ukazatel, rádce, návod – pro členy Nétry ve významu studia, jež je vede přes teoretické poznání k možnému Poznání překračujícímu možnosti psaného slova.

29. listopad 2008 :: Sámkhja I.

Sámkhja je jednou z klasických daršan Indie. Základní tezí je ostrý protiklad mezi purušou (transcendentní apersonální vědomí) a prakrti (příroda – svět a vše v něm). Prakrti je jedna jakožto scéna veškerého dění, puruš v interakci s prakrti je nespočetně.

Sámhkja byla vždy podrobována tvrdé kritice ostatních škol pro některé své provokativní teze, zejména dualismus, mnohost v rámci nejvyšší kategorie (Nejvyšší zde není jakési monistické Jedno, nejvyšší kategorií je mnohost puruš), hájení reálnosti světa (oproti všeobecné popularitě iluzornosti světa) a jiné. Řada myšlenek sámkhjových je převzata jinými indickými systémy (gunatattva), mj. některými pozdějšími systémy tantrickými. Ač se na první pohled sámhkja může jevit jako suchý filozofický systém, což ostatně podotýkají i oponenti v samotné Indii, při hlubším pohledu poskytuje vhodný rámec pro klasifikaci světa i introspekci člověka a to jak v ohledu interpretace témat mystiky a ezoteriky, tak na poli metafyziky.

  • úvod do tattev
  • tradiční sámkhjová díla, jejich obsah a autentičnost
  • nejstarším dílem je Íšvarakršnova Sámkhja-káriká (cca 5. století)
  • Sámkhjapravačana-sútra
  • odbočka: výklad paňčakaňčuk neboli pěti omezujících tattev máji v systému 36 tattev kašmírského

30. listopad 2008 :: Sámkhja II.

  • rozbor 25 tattev
  • puruša/puruše
  • koncepce gun
  • ahamkára
  • nečistoty buddhi
  • smysly a prvky

Z hlediska duchovní praxe je zde důrazně opodstatněný předpoklad, že sámkhja není pouze teorií či filozofickým zázemím pro tzv. čire praktickou jógu (jako daršanu), jak je zvykem tuto velkolepou soustavu chápat (a kritizovat).

Sámkhja je snad všude a vždy uváděna jako systém dualistický, který je z hlediska monismu advaity jaksi méněcenný, protože filozoficky nedospěl k monismu. Hledíme-li ale na sámkhju zevnitř, lze ji chápat i tak, že jde dál za možnosti advaity‚ jelikož vše, co je obsahem prakrti‚ lze bezpečně zařadit do „kompetence“ brahmana: múlaprakrti je neprojevený brahmanprakrti s projevenými gunami pak brahman jako svět stvoření. Sámkhjové puruše se tedy nacházejí „za“ či „mimo“ prakrti.


21. prosinec 2008 :: Sámkhja III.

  • satkárjaváda
  • osvobození jako rozlišení puruše od prakrti
    • kontrast s populární advaitou‚ kde se individuum ztotožňuje s absolutnem
    • rozlišení za pomoci introspekce „co nejsem“ navrženo jako praktičtější základ duchovní praxe, než se snažit ztotožnit se s brahmanem‚ pro individuum nepostřehnutelným Jsoucnem (snaha, zdá se, většiny moderních advaitistů ze západních zemí, kteří se „knižně“ a bez pomoci znalého gurua snaží „svůj“ átman ztotožnit s brahmanem, z neznalosti nauky končí u „roztažení“ vlastní ahamkáry do ohromné velikosti)
  • presámkhja
  • „neoficiální“ sámkhja – mnohost prakrti podle Pauriky

Na základě mnoha nepřímých údajů je pravděpodobné, že sámkhja kdysi představovala, nyní ztracenou, velkou duchovní tradici, ze které (ve své presámkhja podobě) čerpal jak Buddha, tak i upanišadoví vizionáři. Rovněž problémem je, co sámkhja je či není, přičemž jsou naším kritériem samozřejmě dochovaná díla, o nichž se ale ví, že představují pozdní fázi sámkhji.


11. leden 2009 :: Předšamkarovská advaita a Gaudapáda-káriká

Hledání historicky první nauky o máji. Védy se májou nezabývají. Přestože všechny školy védánty si nárokují být právoplatným vykladačem klasických (nejstarších 12) upanišadů, upanišady princip máji ve významu védántských škol a jejich filozofie neznají. (Nemnohé narážky na máju zde nelze ztotožnit s májou pokročilé védánty‚ kde představuje ústřední princip.) Upanišady jako takové se obecně rovněž nazývají védántou (tj. koncem véd).

Gaudapáda (5.–7. století) byl zřejmě prvý, kdo rozpracoval nauku o máji. Byl ovlivněn buddhismem. Někdy je datován až do 8. století, jelikož podle tradice byl guruem gurua Šamkaráčárji (788–820), tedy aby datování vzájemně odpovídala. Je to problematické. Nejnovější vědecká datování Šamkaráčárji připouštějí, že mohl žít něco přes sto let dříve.

  • Do kategorie děl předšamkarovské advaity spolehlivě lze zařadit pouze Brahma-sútruGaudapáda-káriku.
  • Nejstarší učitelé advaity‚ jejichž jména jsou známa: (nejspíše mytologické postavy) Vjása a Parášara, Suka (autor Bhágavata-purány, prý učitel Gaudapády) a jeho předchůdci až k učiteli Nárájanovi. Upanišady vyzdvihují násl. jména učitelů: Atharvan, Bharadvádža, Jádžňavalkja a Uddálaka. Další jména velkých védántistů čteme v dílech od Šamkaráčárji, Suréšvary a Váčaspatiho Mišry: Bhartrprapaňča, Drávidáčárja, Sundarapándja, Bhartrmitra, Brahmánandin a Upavarša.

Gaudapáda-káriká – Gaudapádovo dílo je v podstatě komentářem k 12 veršům Mándúkja-upanišadu, pročež bývá nazýváno též Mándúkja-káriká. Je jedním z nejvýznamnějších děl advaita védánty‚ ostatně sám Gaudapáda je považován za prvního představitele advaita védánty. Dílo se zabývá stavy vědomí při bdění, snění, hlubokém spánku a rovněž čtvrtým „stavem“, kterýžto je vždy v pozadí ostatních tří. Jsou rozebírány jednotlivé slabiky mantry AUM a jejich korespondence s jednotlivými stavy vědomí. Též se zde objevuje (později klasická advaitová) teze, že svět dualit je způsoben májou, iluzorní zahalující silou původně nedvojného brahmana. V souvislosti s tímto se objevuje též kritika satkárjavády‚ tj. zejména sámkhjovou filozofií hájené teorie kauzality, že každá příčina má svůj následek a že příčina i následek (např. vyrobená věc) jsou reálné. Advaita říká, že v rámci nedvojnosti nemůže v konečném důsledku žádná příčina ani následek (a tím také žádné vznikání a zanikání) existovat, neboť by to předpokládalo reálnou diferenciaci v rámci času, prostoru i jednoty/mnohosti nedvojného brahmana.

Zdá se velmi pravděpodobné, že Ádi Šéša (neboli Ádhára) se svým dílem Paramárthasára (resp. Ádhára-káriká) předcházel Mándúkja-kárice‚ kterou znatelně ovlivnil, a jak naznačují někteří učenci, je vlastně nejstarším zdrojem advaita védánty doby, kdy se tato teprve formovala. Paramárthasára se vyznačuje přechodem ze sámkhjivédántě. Abhinavagupta později a pod svým jménem tento text přeformuluje do podoby šivaistické advaity.


25. leden 2009 :: (1) Brahma-sútra a její interpreti

Dle pramenů víme, že upanišadové učení klasického období se pokusilo zestručnit a ucelit několik velikánů tehdejší rodící se védánty. Zdá se velmi pravděpodobné, že existovalo několik textů s názvem Brahma-sútra. Bohužel jen jediná Brahma-sútra, a to od Bádarájany‚ se nám dochovala. Podle zmínky Bádarájany lze usoudit, že učitelé Badarí, Džaimini, Kášakrtsna, Karšnadžini, Asmarathja a Átréja rovněž napsali své aforismy k upanišadům.

Stále rozšířená teorie, že upanišady tvoří jakousi společnou nauku advaity zamítnuta. Upanišady míří k posluchačovu duši podobenstvími, rgvédskými citacemi, novými (duchovnějšími) interpretacemi kněžských teorií, čerpají z presámkhji, jež míchají s novými pojmy vznikající se védánty. Nemají jednotnou teorii o átmanu. Brahma-sútra je ideální esencí upanišadů.

Brahma-sútra shrnuje, interpretuje a detailněji rozebírá upanišadové zmínky o Bohu (brahman), světu a individuální duši. Snaží se o osvětlení a rozpletení protiřečících či sporných upanišadových myšlenek. Význam díla z dnešního pohledu tkví zejména v jeho komentářích, neboť jej několik století po jeho vzniku komentovala řada představitelů‚ dokonce je možné říci, že pozdější filozofická védánta zakládá své učení právě na komentářích k Brahma-sútře. Tu komentovali představitelé různých škol védánty monistické i dualistické. Je hodné povšimnutí, že právě statut a vztah 3 „entit“ Bůh-svět-duše je primárním bodem členění védantských škol a myslitelů.

  • Problematické datování Bádarájany: asi 2.–3. století n. l. (±2 století).
  • Brahma-sútra známa rovněž pod názvem Védánta-sútra nebo Šáríraka-mímámsá.

(2) Nejznámější představitelé védánty:

  1. 1. Šamkaráčárja – absolutní nedvojnost (kévala-advaita)
    • svět mnohosti je iluzí, iluze je prohlédnuta tím, kdo pozná pravou nedvojnou Skutečnost
    • brahman je bez atributů, jen brahman je skutečný, átman brahman jsou nerozdílné
    • hlásá dvě úrovně pravdy, nižší pravdu (z hlediska pozorovatele pod vlivem máji) a vyšší pravdu (z „hlediska“ nedvojnosti)
    • Nutno podotknout, že zejména ve světle dvou úrovní pravd musíme odmítnout populární tezi, že májá je iluze. Védánta zná několik konkrétních definic a různých výrazů pro falešný vjem, zdání, fata morgánu, halucinaci atd. Proto jen pro jednoduchost zde mluvíme o máji jako o iluzi. Slovo „iluze“ v naší řeči je příliš obecným pojmem, načež védánta pracuje se striktně definovanými výrazy. (Například se rozlišuje zdání/neskutečnost jako koňský roh, který se může objevit ve snu během spánku, ale jako takový neexistuje, od zdání něčeho, co jinak existuje, ale ne přesně tam a tehdy, kdy k jeho vjemu/halucinaci/zdání dochází. Dále, velmi oblíbenou analogií védántistů je záměna hada za provaz. Pokud naprosto věříme, že vidíme hada, a přitom se jedná jen o pohozený provaz, je náš vjem skutečný nebo neskutečný? Je pravdou to, čemu věříme všemi našimi smysly a rozumem nebo ne? Pokud do posledního tvora všichni věří, že planeta je plochá, co je pravda? Pokud do nás školství, výchova a společnost neúnavně zatloukává, že jsme jen tělo, mysl, DNA, mozek či cokoliv, s čímž se ztotožňujeme, je to pravda? Co je tedy skutečnou podstatou pravdy, potažmo Pravdy?)
  2. 2. Rámánudža – kvalifikovaný monismus (višišta-advaita)
    • Bůh emituje duše a svět a vstupuje do jejich nitra
    • Bůh je chápán jako nejvyšší Osoba prostá všech nedokonalostí
    • nejsou dvě úrovně pravdy, osobní Bůh bhakti (oddaného uctívání) je totožný s brahmanem neosobním
    • duše i svět jsou reálné, duše jsou individuální (a to i po osvobození)
  3. 3. Nimbárka – dualistický monismus (dvaita-advaita)
    • rozdílnost a totožnost (bhéda-abhéda) – jsou stejně pravdivé oba výroky: (1) svět je závislý na Bohu, je od něj nerozdílný a (2) Bůh není závislý na světě, je od něj rozdílný
  4. 4. Mádhava – dualismus (dvaita)
    • výrazně se liší od ostatních komentátorů, odmítá teze ostatních směrů védánty‚ přitom stále vychází z upanišadů
    • hlásá oddělenost Boha a světa
    • učení výrazně devocionální a teistické
  5. 5. Vallabha – čistý nedualismus (šuddha-advaita)
    • duše je částí Boha a liší se od něj jen měrou svých kvalit a prožívané blaženosti
    • cílem není sjednocení s brahmanem‚ ale spalující láska ke Kršnovi
    • osvobození je pouze z milosti

K uvedenému přehledu je na závěr nutno poznamenat, že význam uvedených myslitelů nebyl až tak v samotných filozofických myšlenkách, ale v obrovském a nedocenitelném významu hnutí, která na základě jejich myšlenek či přímo z jejich přímého působení vznikala a dominovala náboženskému prostředí Indie snad po celý středověk.

Mezi nejvýznamnější autority postšamkarovské advaity patří Vidjáranja, Appajja Díkšitar, Mandana Mišra (podle tradice totožný se Suréšvarou), Padmapáda, Dharmarádža.

(3) Filozofie čaker

Čakry nejsou barevné, nemají plátky a dokonce ani mantru atd.; to vše je pouze vizualizační technika. Jelikož se skupina Nétra pomalu dostává do fáze upanišadů, včetně jógických, správné vnímání čaker se pokládá za podmínku dalšího studia.

  • Pečlivý rozbor významu sanskrtských názvů čaker nám odhalí jejich definice (platí pro soustavu šesti čaker). Vše ostatní je logicky odvoditelné, mystifikace a mlžení nejsou na místě.
  • Sumérský „symbolický strom života“ se stává rozšířenou metafyzikou Mezopotámie. Velké renesance se dočká u Asyřanů. Jejich „strom“ je posléze přesně okopírován kabalisty a dotvořen do podoby sefirotů. U všech podob onoho „stromu“ vidíme stejné charakteristiky jako u indických schémat: hlavní kanál se stupni (čakrami) a dva boční kanály.
  • Nejrozšířenější mikrokosmické soustavy v Indii pozůstávají z 4, 6 nebo 9 čaker. Komplikovanější soustavy lze vnímat pouze v rámci mandalických soustav.
  • Soustava šesti čaker uznána jako ideální symbolické schéma zapojení člověka.
  • Možné analogie (nikoliv definice) k pochopení čaker: jsou to jako barvy v duze, tj. jakési nekonkrétní útvary (barev) s nestanovenými okraji, přesto jednotlivé útvary rozeznáváme. Nebo: je-li pro naši analogii soustava čaker totožná s vodou jako takovou, její tři základní stavy (skupenství) lze vnímat jako 3 čakry, tedy kritickými stupni oddělené stavy.
  • Rozšíření nauky o čakrách vděčíme tantrickým náthům. Sami náthové však často ve stejném hatha textu mluví jednou o šesti, opodál o devíti čakrách.
  • Čakry se neotáčejí na žádnou stranu; čakry nejsou „něco“ uvnitř těla, čím by se dalo hýbat. Přestože nezávisle na sobě několik senzibilních lidí a mystiků u nás i v Evropě podobné vjemy „vidí“, indické ani tibetské nauky a texty „pohyb“ čaker nepopisují. Čakry nejsou jaksi kolmo k přední straně trupu (tj. neznalé napodobování na základě obrázků s čakrami); pro vizualizaci jsou jejich symbolické reprezentace (jantry) umístěny kolem páteře, jedna nad druhou jako patra budovy. (Analogie s výtahem takové budovy je více než vystihující: popisuje možné dění v mikrokosmu.)

15. únor 2009 :: Pozdější a pozdní upanišady I.

  • Pinda-upanišad
  • Átma-upanišad – Promlouvá o složení bytosti z jednotlivých átmanů a jejich charakteristikách: vnější átman (fyzické tělo), vnitřní átman (individuální duše: konatel, proživatel, vlastník smyslů a paměti) a nejvyšší átman (paramátman). Paramátman je Ten, k němuž směřuje praxe jógy, nemůže být postřehnut, je nezrozený, za všemi kvalitami a charakteristikami, nedělitelný, jeden samojediný, všeprostupující, nemyslitelný, nepopsatelný. Je bez konání, bez hnutí.

1. březen 2009 :: Pozdější a pozdní upanišady II.

  • Muktiká-upanišad
  • Sarva-upanišad-sára – Na počátku je položeno mnoho otázek týkajících se klíčových témat filozofie védánty‚ odpovědi jsou postupně rozebírány. Pojmů je opravdu celá řada a poskytují solidní systém k analýze vlastního nitra:
    • skupina mentální: mysl, buddhičitta (zde paměť)‚ ahamkára (jáství)
    • skupina vůle (iččhá): vícero aspektů, např. vůle, touha, pochyby, stydlivost, strach, uspokojení
    • skupina pránická: 5 pránických energií
    • skupina zásluh: zásluha, nezásluha, poznání, samskáry
    • tři guny
    • Uvádí řadu pojmů či alternativních označení pro átmana: Svědek (sákši), vnitřní Vládce (antarjámin), átman osvobozený od všech omezení (pratjagátman). Svrchované Vědomí je nekonečné a existuje před stvořením. Brahman je Skutečnost, tedy to, co zůstane nezničitelné, když jsou zničeny (překročeny) jméno, čas, prostor i kauzalita.
  • Kšuriká-upanišad
  • Nádabindu-upanišad
  • Tripuratápiní-upanišad
  • Tripurá-upanišad
  • Sarasvatírahasja-upanišad
  • Šáríraka-upanišad

13. březen 2009 :: Pozdější a pozdní upanišady III.

  • Vadžrasúčiká-upanišad
  • Kalisantarana-upanišad
  • Jógakundalí-upanišad (1. kap.)
  • Nárájana-upanišad
  • Átmabódha-upanišad
  • Akši-upanišad
  • Áruni-upanišad – Syn Áruny se ptá Brahmy Stvořitele, jak je možno zastavit veškerou činnost, veškeré konání (karmu). Brahmá odpovídá, že je nutné stát se sannjásinem‚ zříci se světa a veškerých světských záležitostí, všeho vlastnění, příbuzenských vztahů atd. Obecně jsou rozebírány různé stupně sannjásinů s jejich charakteristikami a povinnostmi – kutičarové, bahudakové, hamsové a paramahamsové. Celkově tento upanišad spíše vypovídá o kulturních souvislostech a životních podmínkách hledačů Pravdy cestou askeze, filozofické a ezoterní myšlenky zmiňuje jen okrajově.
  • Bahvrča-upanišad

Průběžně na všech třech upanišadových setkáních vyvstávaly určité otázky, které v tento den kulminovaly. Jejich podstata tkvěla v často vzájemně nesouvisejícím obsahu jednotlivých upanišadů. Např. Tripuratápiní-upanišad je ve skutečnosti extrémně sofistikovaný a hluboký tantrický text a kromě základních filozofických rovin ho nelze obsahově sloučit s ostatními. Sarva-upanišad-sára je kompendiem (sára) z různých jiných (neboli „všech“) (sarva) upanišadů, atd. Z toho vychází, že název upanišad sám o sobě neručí za žádný společný obsah a studovat jeden upanišad za druhým jen kvůli onomu názvu není uspokojivé ani filozoficky ani z hlediska duchovní praxe. A ačkoliv původní osnova obsahovala studium většího počtu upanišadů, bylo společně rozhodnuto, že se od příště budeme zabývat něčím praktičtějším.


29. březen 2009 :: Spanda-káriká 1–21

Shodou okolností (ještě na minulém setkání) bylo zjištěno, že téměř každý člen studijní skupiny vlastní publikaci Spanda-káriky, buď od Singha nebo Dyczkowskiho. Bylo uznáno, že to nemůže být náhoda. Další než tyto dvě publikace z praktických důvodů nebyly brány v potaz.

  • Ač významné dílo kašmírského šivaismu, jedná se obsahově o dílo spíše šaktické, neboť se zabývá dynamickým aspektem nejvyšší Skutečnosti, božskou kreativní pulzací – spandou.
  • Autor díla není jistý. Jedna tradice mluví o Vasuguptovi, druhá o Kallatovi.
  • Studium aforismů 1–21 a jejich výkladů.

11. duben 2009 :: Spanda-káriká 22–30

  • V první třetině setkání jsme se vraceli k aforismům 8–12.
  • V druhé třetině jsme se zaměřili na aforismy 22–27.
  • Poslední třetinu jsme věnovali veršům 28–30.

25. duben 2009 :: Spanda-káriká 31–41

  • První půlka setkání patřila veršům 31–34.
  • Druhá půlka byla věnována studiu 35–41.
  • Zazněla myšlenka, že nelze studovat danou filozofii, dokud nepřijmeme její závěry.
  • Během rozhovoru navazujícího na některý z veršů bylo řečeno, že (každá) puruša sice má svůj vlastní vesmír, ale že vnímá také jiné vesmíry a ostatní bytosti (jako objekty svého vesmíru). V důsledku toho se jednotlivé vesmíry vzájemně ovlivňují. Čím více se vesmíry prolínají, tím více si „rozumějí“. Běžné zkušenosti („co je to stůl?“) jsou založeny na statisticky a procentuálně velké shodě (ohledně jména a formy) napříč aktuálními vesmíry (se kterými si proto rozumíme).

9. květen 2009 :: Spanda-káriká 42–43

Setkání proběhlo v lese na společné akci s členy Siddhaiky (vícedenní setkání 8. 5.–11. 5).

Šríjantra: Společná Šríjantra bhávana


10. květen 2009 :: Spanda-káriká (nauka o „zvuku“ náda)

Důležitým obsahem debat byl výklad stupňů spandy za pomoci grafického znázornění na str. 253 (SUNY) v knize od Dyczkowskiho.

Z uvedeného grafického diagramu byla největší pozornost věnována oblastem od úrovně niródhika po óm a byla u nich nalezena zajímavá analogie s CRT obrazovkou (klasická elektronková TV obrazovka). Stejně jako lze říci, že bindu (bod) je prvotní vysoce koncentrovanou a nerozdělenou energií, ze které celé stvoření vzniká a potenciálně v sobě obsahuje celou sféru manifestace, tak u CRT lze o vygenerovaném paprsku elektronů na katodě říci, že je prvotní energií, ze které obraz vzniká a potenciálně v sobě obsahuje jakýkoli obraz. Pokud bychom se na paprsek dívali z přední strany obrazovky, viděli bychom bod. Ardhačandra (půlměsíc) je úrovní, kde se potenciální energie skrze bindu začíná aktualizovat; jde o počátek externího projevu. U analogie s CRT bychom to mohli přirovnat ke stínítku obrazovky, která má z bočního pohledu tvar připomínající také půlměsíc (ačkoliv se toto přirovnání může jevit směšně, pokud rozumíme fyzice, rozhodně není). Cyklicky vychylovaný elektronový paprsek vytváří nárazem na chemikálii nanesenou na stínítku svítící efekt, který vnímáme jako obraz. Samotné stvoření představuje óm‚ skládající se ze tří písmen A, U, M. V případě CRT lze říct, že se obraz skládá se tří složek R, G, B (Red, Green, Blue).


13. červen 2009 ::Spanda-káriká 43–52 (53)

Po několika měsících jsme dokončili společné čtení veršů a komentářů Spanda-káriky.

Probíranými tématy byla bdělost, odtažení smyslů a možné chápání zmíněného v  souvislosti s unméšou niméšou (stvoření světa až do nejnižších tattev vs. návrat k Šivovi) a druhy jógické praxe. Dále komplikované a obsáhlé téma řeči a myšlení, čímž se zabývají např. verše 45 a 47, to vše vždy v paralelním chápání z hlediska systému tattev (metafyzické hledisko), čaker (ezoterní hledisko), pránických energií (jemnohmotné hledisko) a myšlení (psychologické hledisko). Nad řadou zajímavých témat proběhly vášnivé diskuse mezi jednotlivými účastníky.

  • Diskuse nad tím, co všechno může být obsahem mysli, co může být myšleno a co myšleno být nemůže.
  • Mnohaúrovňové ujasnění pojmů náma rúpa (jméno a tvar).

V debatě jsme došli až k závažnému tématu, za jakých podmínek je možné sdělit druhému člověku zkušenost či zážitek. Je například možné sdělit někomu, jak je vnímán mateřský cit, když není druhý rodičem? Konstatujeme, že sdělení, která přesahují význam slov, může pochopit druhý člověk pouze, pokud má podobnou karmickou zkušenost. (Tehdy dojde k propojení příslušné čakrymanasu‚ u druhého člověka s podobnou zkušeností rovněž. Zdánlivě si pak přes slova rozumějí, ve skutečnosti by si bez onoho propojení nerozuměli.) Zjištění: tyto zkušenosti nejsou obsahem mysli. Jednotlivé karmy setrvávají na svých čakrových úrovních.

Proč se myšlenka objeví? Proč se k ní bytost poutá a následně trpí? Dva základní naprosto odlišné, přesto komplementární, způsoby, jak utišit mysl a odpoutat se od myšlenek: techniky unméši niméši (konkretizovány). Rozdíl mezi cvičením s jantrou-mandalou a vizualizací božstva: Vizualizace je volnější (s vlastním časovým harmonogramem), mysl spíše zklidňuje. Je to tedy praxe vhodná především pro ztišení neklidné mysli. Naproti tomu je praxe s mandalou velmi striktní. Jakákoliv zatoulaná myšlenka či nedodržení přesně daných postupů dokáže cvičícího rozhodit – člověk ztratí niť, dojde mu dech (úkon již fyziologicky nezvládne) a musí začít znovu.

Na závěr proběhla diskuse nad významem oběti. Co je oběť a co oběť není? Co oběť přináší? A kdy je správný čas vykonat oběť? Jak poznáme, že máme oběť vykonat? Na tyto odpovědi je třeba vyslyšet vlastní svědomí.


28. červen 2009 :: Maly (duchovní nečistoty)

Pro každého adepta duchovních nauk je klíčové pochopit a kategorizovat ty „záležitosti“, které mu brání v duchovním postupu. Jen tak má možnost se z jejich vlivu vymanit. Jedná se tedy o karmu. Samo toto slovo je však natolik obecné (a významově nejednotné), že indické nauky přicházejí s upřesňujícími koncepcemi. Jen taková systematizace dovoluje adeptovi rozpoznat své vnitřní pochody. V rámci šivaismu (jímž se skupina Nétra momentálně zabývá) a jeho nejdůležitějších škol jsme přiblížili následující tři koncepce:

  1. 1. Nevědomý člověk (pašu) je spoután, je otrokem, tedy má pouta (páša). Páša má násl. čtyři kategorie: duchovní nečistotu (mala), karmu, produkty pocházející z máji (májéja, májóttha) a máju. Šiva je svrchovaný Pán (pati). Mezi pati pašu stojí páša. Počítáme-li i „utajenou“ (tiródhá) sílu (šakti), jež tato pouta „řídí“, resp. jejich „uvedení do provozu“ umožňuje, mluvíme o 5 kategoriích otroctví (spoutaného stavu). (Podle nauky z ágamického textu Tattva-prakáša.)
  2. 2. Základem nevědomosti (vůči Svrchovanosti) je nečistota (mala). Karma je jednou ze tří složek mal. Tato koncepce je v současnosti relativně známa díky popularitě kašmírského šivaismu na Západě. Původní koncepce pochází z ágamických děl. Viz samostatný článek.
  3. 3. Mátanga-paraméšvara-tantra představující jednu z jižních škol (ágamického) šivaismu nabízí pro asketu-jógina velmi propracované teoretické zázemí s ohledem na introspekci. Přirozené nečistoty (sahadžamala) kategorizuje do sedmi bodů. Ty jsou „šity na míru“ cvičícího tantrického askety a lze je vnímat jako důležité faktory, čeho se má jógin vyhýbat, co jsou hlavní překážkou při cvičení, resp. s čím je radno vnitřně bojovat. Mezi body jsou zastoupeny jak psychologické a vitální faktory, tak i praktické a společenské. Nepřekvapivým samostatným bodem je erekce (harša). Jednotlivé body se dělí dále. Podle Pauškara-ágamy je tak pod bod móha (jeden ze sedmi bodů, obecně znamená pobláznění, přelud) zahrnut vztah k rodině (žena, syn: jak se od tohoto pouta osvobodit) nebo záležitosti peněz a světského života vůbec.

Jak při studiu indické filozofie bývá pravidlem, student nesmí zapomínat, že se kategorie nesmí napříč naukami smíchávat ani tehdy, když je použita podobná terminologie, a dokonce ani tehdy, jedná-li se o velmi příbuzné nauky (v našem případě šivaismus). Hledíme-li na karmu z hlediska zde nevyjmenovaných nauk, kde se rozlišuje příčinná, jemná a hrubá karma, přičemž ta „běžná“ neboli osobní karma je ona hrubá, můžeme se vyhnout kategoriím, jakými jsou mala nebo páša.

Prakáša-vimarša

  • Tyto výrazy patří mezi stěžejní body kašmírské metafyziky. Původně i tyto kategorie pocházejí ze starších ágamických děl, kde se Šiva-Šakti nechápe logikou advaity.
  • Viz samostatný článek.
  • Prakáša se povětšinou překládá jako svrchované Světlo Šivy a vimarša jako odraz tohoto Světla v Šakti. Káš znamená zářit; pra – před, vpřed; káša – vstup do viditelna ze stavu „před“, objevení se. Prakáša tedy vstupuje do projevu, do jevového světa. Vimarša je to, co je odvozené. Mrš znamená odrážet, zobrazovat, dotýkat.

18.–19. červenec 2009 :: Šríjantra bhávana


12. září 2009 :: Vidžňánabhairava

Tato tantra je výčtem 112 typů jógy zjevených formou dialogu mezi Šivou a Šakti. Šakti se táže svého Pána, jaká je povaha nejvyšší Skutečnosti a jak je možné k tomuto svrchovanému Cíli dojít. Ač Ona sama jakožto neodlučitelný protějšek Pána odpověď zná na transcendentální úrovni (pašjantí), touží po odpovědi na úrovni lidské verbální řeči (vaikharí). Již samotná tato úvodní část je hodna k zamyšlení a poukazuje na důležitý aspekt všech nauk – jógin či mystik může sice Pravdu „vnímat“, nicméně její formulace a formulace dílčích principů směřujících k jejímu dosažení je záležitostí verbalizace – odtud tedy mnoho různých náboženství, mnoho různých nauk od mnoha různě vzdělaných a vyspělých jóginů.

Klíčovým pochopením, jež je možné ze studia této tantry získat, je možnost užití různých způsobů k dosažení duchovní očisty. Adept sám, případně na základě doporučení Učitele, si může zvolit takové praxe, které mu vyhovují. Navíc může rozjímat o společné esenci všech těchto sádhan. Vidžňánabhairava jich nabízí velký výčet, přičemž vedle některých jedinečných a originálních jsou zde také uskupení veršů zabývajících se praxemi podobného rázu – některé verše se tak věnují dechovým a pránickým cvičením, jiné koncentračním cvičením ke zklidnění myšlenek, další filozofickému rozjímání k očištění intelektu či praxím založeným v estetice.


26.–27. září 2009 :: Šríjantra bhávana


10. říjen 2009 :: Kašmírský šivaismus

  • Čtyři stavy prány a čtyři stavy vědomí v kašmírském šivaismu.
  • Pojetí a systém tattev v kašmírském šivaismu.
  • Životy světců – témata z křesťanské mystiky a gnoze.

obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I