SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Příběhy z Bhágavata-purány (7.3): Hiranjakašipuova askeze

2012 (pub. 2015)
Podle Menonova vydání převyvpravuje Svatopluk Svoboda

Hiranjakašipu se z hlouby svého srdce toužil stát pánem celého stvoření, podmanit si tři světy. Chtěl dosáhnout takové síly a nabýt takové moci, aby se k němu ani Jama, bůh smrti, neodvážil přiblížit.

Učinil rozhodnutí: vydal se na pouť k posvátné hoře Mandara (Méru), ose světů, s úmyslem podstoupit v údolí u jejího úpatí nevídanou askezi. (Hora Méru se někdy ztotožňuje s jógickou sušumná nádí. Odříkání u úpatí hory může poukazovat na to, že svou askezi začal v lotosu múládhára.) Započal se svým odříkáním hned, jak tam dorazil; s rukama zdviženýma k nebi a tváří obrácenou ke slunci stál na špičkách prstů bez jediného hnutí. Stál tak dlouhou dobu, až mu vlasy narostly pod ramena. Síla jeho pohroužení byla taková, že tento nedostižný démon (asura) po čase zářil jako slunce, když zapadá do pravod na konci času. Mezitím se bohové, když viděli, že Hiranjakašipu odešel, navrátili do svých domovů v nebi.

Žár, jenž Hiranjakašipu produkoval, byl čím dál nesnesitelnějším. Postupně začal spalovat tři světy, nad, pod i kolem nehybného asury. Moře byla nepokojná a jejich hladiny se zvedaly, řeky se vylévaly ze svých koryt, zemí otřásala zemětřesení a její povrch pustošily mohutné vichřice. Oblohou létaly komety a meteority, samotné světové strany – čtyři světové strany, čtyři mezistrany, zenit (nadhlavník) a nadir (podnožník) – se vychýlily ze svých os. Zdálo se dokonce, jakoby planety a hvězdy změnily své oběžné dráhy a počaly se ubírat novými, zlověstnými směry.

Žár Hiranajakašipuovy askeze se po čase vyšplhal do dévalóky, světa bohů. Bohové před ním museli prchat do ještě vyšších světů, až se uchýlili do světa stvořitele Brahmy. Když tam přišli, Indra takto oslovil čtyřhlavého Boha, Brahmu:

„Pane pánů, ochránče světů! Démonovo odříkání nás vyhnalo z našeho světa, jeho oheň nás všechny pálí do křupava! Prosím tě, přeruš jeho sádhanu, duchovní praxi! Víš, ó Otče (Brahmá), co Hiranjakašipu chce? V jeho démonické mysli jsem četl tato slova:

Brahmá skrze odříkání stvořil celý vesmír a všechny bytosti. Sám dlí v nejvyvýšenějším světě, satjalóce, světě pravé skutečnosti. Proniknu tam meditací (dhjána)! Pokud se mé smrtelné tělo rozloží, nevadí. Čas je nekonečný a átman také. Pokud budu muset před dosáhnutím svého cíle zemřít a opět se narodit tisíckrát, budiž. Já jsem připraven! Z nitra změním strukturu stvoření! Z mých démonů učiním bohy a z bohů démony, z hříchu udělám ctnost a z ctnosti hřích, nechť bohulibé skutky tíží svědomí lidí! Svět (lóka) jako je Dhruvův, jakkoliv je neotřesitelný, na konci věku, kalpy, zanikne; v jeho dobytí nevidím žádný smysl. (Dhruva je polární hvězda, jež byla pro Indy středem oblohy. Dhruvova říše se rozprostírá v celé doméně pod polární hvězdou, měnící se hvězdy, ač sama ve své pozici neměnná.) Mou ambicí je satjalóka, svět pravé skutečnosti a skutečné pravdy, jediný svět, který nikdy nezaniká.

Narasimha a Hiranjakašipu, 19. století. Foto © Peter Blohm.

Takové jsou Hiranjakašipuovy ambice, ó Pane. Budeš snad nečinně čekat, až démon pronikne do tvého světa? A obávám se, že se mu to povede, protože tak hluboké pohroužení a tak neochvějnou askezi jsem jaktěživ neviděl.“

Z lotosu zrozený Brahmá nasedl na svou kosmickou Labuť a snesl se k zemi (bhúmi). Zjevil se v údolí pod horou Mandara, kde démon stál nehybně jako skála, jako ztělesněná dhjána. Spolu se Stvořitelem tam přišli i jeho synové Bhrgu, Dakša a ostatní, všichni největší mudrci.

Nejprve Hiranjakašipua nemohli vůbec nalézt, protože to, co zbylo z jeho těla, pokrývalo ohromné mraveniště, na němž rostla i tráva a rákosí. Mravenci už sežrali většinu jeho těla a vypili většinu jeho krve. Až po chvilce Brahmá zpozoroval toto mraveniště, jež svítilo, jakoby v něm bylo polapeno slunce.

Usmívaje se, Otec vesmíru nahlas řekl: „Ó mohutný synu Kašjapa Muniho, tvé odříkání přineslo ovoce. Já, Brahmá, jsem přišel, abych ti dal dar dle tvého přání. Viděl jsem už mnoho askezí, ale žádnou, která by se vyrovnala tvé. Bohové, jenom se na něj podívejte! Mravenci sežrali téměř celé jeho tělo a on přesto stojí dál, živ pouze z prány! Ó Hiranjakašipu, uvolni svou ásanu! Nikdo z minulosti, ani nikdo, kdo ještě přijde do tohoto světa, nevyrovná, natož překoná, tuto tvou askezi. Ani já jsem ještě neviděl nikoho, kdo by dokázal přežít tak dlouho bez jediného napití vody, jímž by svlažil své rty. Panovníku démonů (asurarádža), získal sis mě svou odvahou a bezprecedentním odhodláním! Otevři oči a pohlédni na mě! Pro smrtelníka, jako jsi ty, je to největším požehnáním.“

Toto vyřknuv, Brahmá postříkal démonovo tělo vodou ze své nádoby kamandalu.

V tom momentě jako by se zablesklo; jako by vyšlehl oheň z fíkovníku arani. Hiranjakašipu stál na vlastních nohách, krásný mladý muž, pln vitality a síly! Tělo mu zářilo jako tekuté zlato. Zřel Brahmu, dechberoucně krásného, sedícího na nebeské Labuti. Démon poklekl před Stvořitelem. Se slzami řinoucími se mu po tváři, třesouce se v extázi, Ho začal velebit:

Kalpánté kálasršténa jó’ndhéna tamasávrtam, abhivjanag džagad idam svajamdžjótih svaróčiš; átmaná trivrtá čédam srdžatjavati lumpati, radžah sattva tamó dhámne parája mahaté namah…

Ó Pane, když kalpa končí a Čas do sebe vstřebává vesmírný prostor, tehdy Ty, sám sebe ozařující, sám sebou osvícený, svým světlem opět tvoříš celý vesmír. Tvou trestí jsou sattva, radžastamas, jimiž tvoříš, udržuješ a ničíš vše, co existuje. Klaním se před Tvým jménem, ó podstato třech gun, Tobě, nejvyšší bytosti, jež pronikáš vším. Klaním se ti, prvotní příčino, Jednoto všeho bytí, Tobě, jenž samotný jsi vším. Vzývám Tebe, který projevuješ sám sebe jako pránu, orgány smyslů (indrija), mysl (manas), inteligenci (buddhi) a vše ostatní. Ty jsi mukhjaprána, prvotní dech, jímž dýchá vesmír; ty jsi sútrátman, vlákno proplétající se stvořením. Jsi pánem všeho, co se hýbe a dýchá, a taktéž všeho nehybného. Mysl, dech i smysly nás všech, jednotlivých bytostí, plně a úplně podléhají Tobě. Ty ovládáš hmotu (bhúta), vnější orgány činnosti (karméndrija) i vnitřní orgány poznání (džňánéndrija). Tvým tělem je véda, která popisuje oběti pro čtyři typy kněze, Tys daroval světům sedm obětí: agništómu, atjagništómu, ukthju, sódaší, aptórjámu, atirátruvádžapéju. Jsi nejvyšší duší vnímající vše! Tvé božské oko, čas, nikdy nemrká, neúprosně vedeš životy všech k smrti. (Podle indické představy bohové, na rozdíl od lidí, nikdy nemrkají.) Jsi Stvořitel neposkvrněný stvořením, vždy pokojný, nic z toho, co existuje, neexistuje mimo Tebe. To Ty jsi zlaté vejce Hiranjagarbha, jež v sobě obsahuje všechny hvězdy v původním stavu; celý vesmír, viditelný našim očím, je tvou hrubou podobou (sthúlarúpa), zatímco tvá jemná podoba (súkšmarúpa) – duše všeho – je neviditelná. Prostupuješ vším a zároveň vše překračuješ, skláním se před Tebou, ó Nejvyšší mezi všemi! Potěšit Tě je mou jedinou touhou; na oplátku bych tě rád poprosil o požehnání.“

Hiranjakašipu se zastavil a zhluboka se nadechl. Poté hlasem do hloubky rozechvívajícím okolní prostor pronášel následující prosbu.

„Požehnej mi, ó Pane, ať mě nezabije nikdo z těch, koho jsi stvořil. Nechť mě nepotká smrt ve dni ani v noci, nechť mě nezabije člověk ani zvíře, pozemské ani nebeské! Nechť mě nezabije žádná existující zbraň, nechť nezemřu uvnitř ani vně. Bohové, démoni ani nágové – nechť mě nikdy nezabije žádný z nich, nikdo živý ani neživý! Požehnej mi, Pane, aby se mi nikdo nemohl postavit tváří v tvář v boji; abych se stal vládcem stvořených světů. Daruj mi ze své milosti zář, jakou máš Ty, podrob mi strážce čtyř světových stran (lókapála), daruj mi vše, co je k darování, vše, co zřecové získávají po předlouhých cvičeních jógy a odříkáních.“


obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II