SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Příběhy z Bhágavata-purány (7.10): Prahládovo požehnání

2012 (pub. 2015)
Podle Menonova vydání převyvpravuje Svatopluk Svoboda

Vida před sebou svého Boha Prahláda se rozzářeně usmíval. Se srdcem přetékajícím láskou byl úplně blažený. Na Narasimhova slova ovšem odpověděl:

„Pane, ty mi nabízíš splnit, cokoliv si přeji, darovat jakýkoliv dar? Narasimho, vždyť znáš mou démonickou povahu a dobře víš, jak snadno podléhám pokušení. Chyboval jsem v něčem, že mě takto pokoušíš? Ó Hari, nechci se zamotávat do dalších nástrah touhy a chytat se do nových ok chtíče. Každá splněná touha je semeno, ze kterého vyrůstá nová samsára.

Ó Pane (íša), kdybych Tě miloval pro Tvé dary, co by to bylo za lásku? Nebyl bych oddaný (bhakta), ale obchodník. Sluha, který slouží pánu pro získání vlastních výhod, není v srdci upřímný ani věrný a stejně tak není upřímný pán, když prokazuje sluhovi náklonnost pouze pro pojištění si jeho služeb do budoucna. Pane, nezajímá mě nic vyjma služby Tobě! Jsi dokonalý a mou službu nepotřebuješ, a právě proto jsme perfektní sluha a pán: Ty nezneužiješ mou oddanost pro sebe, a já, sluha, nezneužiji Tvého svrchovaného majestátu pro své cíle. Narasimho, vcházím do služby srdcem napřed, bez ztajených motivů. Není to v ničem podobné vztahu mezi pánem a sluhou zdejšího světa.

Ó Mahávišnu, mám jedinou touhu, a to netoužit po žádném daru. Touhy mi brání jít k Tvým nohám tak, jako plevel brání růst vzácné květině. Ubírá jí život a sílu, a stejně tak touhy ubírají sílu mně. Nárokují si ústřední místo v mé mysli, místo, které má patřit Tobě! A z mysli chtějí řídit skutky mého těla! Pokud k tomu dojde, inteligence (buddhi) upadá; systém hodnot, kázeň mysli, poctivost, to vše se vytrácí. Pokud není s to své přání vyplnit, člověk až příliš snadno schází z cesty. Než by propustil touhu, jež ho ovládla, raději přijme jakoukoliv pravdu, která je s ní v souladu. Začíná si vskutku myslet, že mezi pravdou a lží není rozdíl.

Narasimha a Hiranjakašipu, 19. století. Foto © Peter Blohm.

Ó Bože s lotosovýma očima, k ničemu nepřipoutaný Pane, natahuji se ke spáse, nepodlehnu světu! Bože, velebím Tě v krásném a nepochopitelném zjevení Narasimhy, volám Tě zdola, paramátmane, vládce nebe i pekla, držiteli žezla a králi všech trůnů! Ó antarjámine, mahátmane, parabrahmane!“

Narasimha se rozzářil přelivem zářících barev do všech světových stran. Hlasem naplněným něhou Prahládovi požehnal: „Ano, kdo miluje opravdovou láskou (bhakti), toho nelákají radosti nabízené tímto ani jinými světy. Přesto ti, princi, uděluji požehnání. Po dobu jednoho velevěku (manvantara) budeš králem všech asurů, ustanovuji tě vládcem tvé rasy. Dávám ti také moc, respekt a slávu, jež přináleží králi.

Milé dítě, soustřeďuj se na Mne ve svém srdci. Věz, že jsem tam vždy přítomný, že z místa v samém středu tvého srdce soudím každý tvůj skutek. Odevzdej mi všechny své skutky a jejich výsledky – stejně jsou Mé. Jakmile Mi je i se svým srdcem postoupíš, karma tě přestane omezovat, protože semeno spálené v ohni již nevyklíčí. Dobré skutky ale nikdy nepřestávej konat; radostně si vychutnávej jejich zasloužené ovoce (punja). Nebojuj proti času, nemůžeš jej zastavit. Tento had (času) leze pomalu, ale nevratně. Pozře tvé tělo.

Budeš věhlasný král a bhakta. Zvěsti o tobě budou znít třemi světy, i bohové tě budou respektovat. A až přijde ten veliký okamžik a ty odemkneš poslední okovy samsáry, vstoupíš do Mého Bytí.

Navíc slibuji, že kdokoliv uslyší tento příběh (purána) o nás dvou nebo ho bude sám vyprávět, tomu daruji mókšu.“

Dojatý Prahláda mlčel. Po chvíli tiše řekl: „Pane, přeci jen chovám v srdci jedno přání.“

Narasimha: „Vyslov jej a bude vyplněno.“

Prahláda: „Jedná se o Hiranjakašipua, mého otce. Jsi pán všech bohů (dévéša), ale on Tě celý život viděl jen jako toho, kdo mu zabil bratra Hiranjákšu. Dokonce chtěl zabít i mě a to jenom proto, že jsem Tě miloval. Nenáviděl Tě, aniž by Tě znal. Chápu, že vyjma Tvé bezpříčinné Milosti nemá jeho duše žádnou naději, ale já ho miluji; byl to můj otec. Narasimho, možná jsi ho zprostil hříchů v momentě, kdy jsi na něm spočinul svým zrakem a dotkl se ho svýma rukama, ale mé srdce svírají obavy. Prosím Tě, zachraň ho.“

Bylo slyšet lahodný zvuk. Rozléhal se palácem, odrážel se od stěn a oblažoval všechny přítomné. To Narasimha se smál.

Pak Pán řekl: „Nádherný princi, co se týká tvého otce, můžeš být úplně klidný. Narodil ses jako jeho syn, čímž došel vykoupení nejen on, nýbrž dvacet jedna generací vašich předků. Člověk, jenž má srdce otevřené (bhakti) jako ty, již svou pouhou přítomností pomáhá všem a všemu okolo sebe, i když žije třeba uprostřed nízkých lidí někde v kíkatském kraji. V životě jsi neublížil nikomu a ničemu. Poznal jsi, že Já jsem skutečným konatelem každého skutku, a proto všechno, co jsi vykonal, bylo dokonalé. Světské tužby jsi rozpustil ve Mně. Žil jsi ve světě, svět v tobě nikoliv. Ó Prahládo, ty jsi přijal, udržel a vyznal bhakti hodnou Pána – od této chvíle tě ustanovuji měřítkem, kterým budu měřit všechny oddané.“

Po krátké odmlce Pán pokračoval: „Přikaž za svého otce vykonat zádušní obřady a nech zpopelnit jeho tělo. Uvolním ti teď jeho zlatý trůn. Nadále dodržuj dharmu krále a mysl zaměřuj na Mne. Pokud budeš mít otázky ohledně vládnutí, obracej se s nimi na mudrce a skutečné znalce véd.“

 

Vida Pána v milostiplné náladě, Brahmá a bohové se k němu konečně odvážili přiblížit. Brahmá k němu promluvil takto: „Dévadéva akhiladhjákšá, bhúta bhavana púrvadžá…

Bože bohů, Pane vesmíru, jenž předcházíš vzniku věcí! Světy jásají nad zabitím krutého démona, jenž šířil útrapy a bolest. Já sám jsem mu požehnal, po čemž se mu nikdo nemohl postavit. Konal cokoliv, kdykoliv a jakkoliv se mu chtělo, s výsměchem porušoval každou dharmu. Ve své samolibosti dokonce převrátil ctnost v hřích a hřích v ctnost! Pane, jsem nadšen, že Ty sám jsi přišel zbavit světy této hrůzy, že Ty, parabrahman, jsi zachránil malinkého chlapce! Pane, modlím se: nechť tvá ugra podoba osvobodí od hříchu každého, kdo se na ni soustředí. Ať všechny tvé oddané vyprostí z karmy a zbaví strachu ze smrti.“

Narasimha na Brahmův chvalozpěv odpověděl: „Z lotosu zrozený Brahmo, Tvůrce světů, opravdu jsi neměl dávat taková požehnání démonu; svěřil jsi ohromnou moc do rukou kruté bytosti, to jsi rovnou mohl nektarem nesmrtelnosti (amrta) krmit hady. Takové konání vždy přitěžuje světům, a pokud se jedná o démona jako Hiranjakašipu, tak neúměrně.“

Nato Narasimha zmizel stejně náhle, jako se objevil.

S Prahládou zůstali Stvořitel Brahmá, Bhava (Šivova podoba), pastýři duší Pradžápatiové a všichni bohové Indrova nebe, z nichž každý je částí (amsa) velikého Višnua. Princ opět v úctě padl tváři k zemi. Každý bůh zvlášť potvrdil Pánovo rozhodnutí učinit Prahládu králem démonských dynastií daitjůdánavů. Po řadě mu udělili svá požehnání. Poté odletěli do svých nezemských příbytků.

Prahláda dal za Hiranjakašipua vykonat pohřební obřady. Zanedlouho byl korunován králem. Tak se Prahláda, malý princ nenáviděný otcem, sám stal vládcem démonů a pánem otcova království.

 

Toto byl příběh o tom, jak Višnu vystoupil ze sloupu v podobě zuřícího (ugra) Narasimhy a roztrhal démona Hiranjakašipua, aby tím zachránil Prahládu, jenž ho miloval. Ačkoliv je to sám o sobě samostatný a ucelený příběh a každému, kdo mu naslouchá, pomáhá k duchovnímu pokroku, je jedním úsekem delší, rozlehlejší legendy (purána), která se jako nit táhne mnohými věky. Stalo se to takto.

Džaja a Vidžaja byly dvě velevýsostné bytosti v blízkosti Pána. Byly to dveřníci Višnuova obydlí a jako takoví měli právo rozhodovat, kdo k Němu může či nemůže vstoupit. Ale navzdory tomu – nebo možná právě proto – že byli tak blízko Boha, je zastihla pýcha. Když před ně předstoupili Brahmovi synové Sanaka, Sanánanda a ostatní v podobě malých dětí, Džaja a Vidžaja je nepoznali a odmítli pustit k Višnuovi. Za toto opomenutí je Brahmovi synové, věční panicové, prokleli ke třem zrozením do smrtelného světa. A navíc v každém z nich k nenávisti k Pánu! Višnu prokletí potvrdil; bylo v souladu s jeho vůlí i dharmou. Ale aby zmírnil hluboký strach a sžíravou bolest, které Džaju a Vidžaju při pomyšlení na smrtelnost jaly, slíbil jim, že On samotný se třikrát inkarnuje do smrtelného světa, aby je v každém z vtělení zabil a tím zachránil. Ostatně, kdo ze smrtelníků by se jim mohl postavit?

V prvním zrození se Džaja a Vidžaja narodili jako bratři z lůna Diti, obrovští démoni Hiranjákša a Hiranjakašipu. Hiranjákšu skolil Višnu v podobě Kance, když se Mu snažil zabránit vynést Zemi tonoucí v pravodách. Stalo se to krátce po počátku času. Druhý bratr, Hiranajakašipu, byl roztrhán Višnuem v podobě Narasimhy, zuřivé Šelmy.

Podruhé se Džaja a Vidžaja narodili ve věku lidí zvaném tréta juga. Zrodili se jako rákšasové, nejmocnější zloduchové onoho věku, desetihlavý Rávana a jeho obrovitý bratr, monstrózní Kumbhakarna. Aby je Višnu zabil, narodil se jako princ v královské dynastii Slunce a přijal jméno Ráma. Rávana a Kumbhakarna ukončili své životy tak, jako před nimi Hiranjákša a Hiranjakašipu – s myslí zcela soustředěnou na toho, kdo je zabil. Aniž to chtěli, spojili své životy s Višnuem.

Potřetí se Džaja a Vidžaja narodili ve věku lidí zvaném dvápara juga. Jmenovali se Šišupála a Dantavakra. Višnu je opět zabil, tentokrát ve vtělení Kršny. Mnoho démonských králů tohoto věku došlo k spáse skrze nenávist a strach. Šišupálu a Dantavakru potkalo to samé. Padli pod rukou Kršny. Soustředili se na tmavého (kršna) Boha stejně mocně jako zřecové, světci a mudrci dávných dob.

 

V příběhu o Narasimhovi se prolínají tři hlavní cesty k Bohu: cesta vymaňování se ze světa (virakti), cesta moudrosti (džňána) a cesta lásky (bhakti). Naslouchání tomuto příběhu je s to vysvobodit člověka z okovů karmy a odnést ho z dosahu smrti.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II