SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Kálačakra jóga

– TB10 –
Rasa Ravi, 1997
2016 (revidováno: jen menší úpravy)
Viz Úvod do revidované verze TB a bibliografie
(text je z větší části kompilací)

V tantrickém buddhismu je několik vysoce vyvinutých jógických směrů. Většinou se zařazují do osmi velkolepých soustav, ale řazení, jejich počet i význam se mění podle výkladu dané školy. Jsou to: guhjasamádža (má variantu NágárdžunovaDžňánapádova systému), čakrasamvara (má šest variant, například LúhipádůvGhantapádův systém), kálačakra, soustava tří jámarí, maháčakra, šest jóg Nárópy, hévadžra (je původním zdrojem jógy vnitřního tepla) a jamántaka. Kromě kálačakry jsou si všechny ostatní soustavy v určitých ezoterních bodech podobné. Kálačakra je soustava, která v určitém ohledu stojí mimo.

Většina těchto soustav vychází ze zjevené mandaly a proto je možné nazvat mandalickými soustavami, jejich božstva mandalickými božstvy a jejich duchovní praxi mandalickou jógou. Hlavní božstvo každé mandaly se rovná nejvyššímu principu, nezávisle na svém jménu. Jógická praxe s mandalami je mnohem propracovanější v tantrickém buddhismu než v hinduismu. Tantrický buddhismus by se neměl automaticky ztotožnit s tibetským buddhismem. Přestože se vadžrajána z Indie vytratila (kromě moderní doby, kdy se tibetská diaspora díky indické vládě zde znovu zakořeňuje) a byla přenesena hlavně do Tibetu (odkud se téměř vytratila „díky“ komunistické Číně), nezapomínejme, že tyto vznešené soustavy se zrodily na indické půdě.

Mahásiddha Tilbupa píše: „Jsou tři druhy mandal – zhotovené z barevných prášků, malované na plátně a vizualizované v těle.“ Jiná díla, jako Guhjasamádža-tantra nebo Abhajakáraguptovy „Rituály k zasvěcení do diamantového růžence“, se zmiňují o čtvrtém druhu, o mandale dhjány, tedy o mandale meditační absorpce. Saraha o významu slova mandala ve své Šrí-buddhakapála-tantrapaňdžika-džňánavatí píše, že manda znamená esenci a la uchopit.

Pokud v čakrasamvařeguhjasamádži kterýkoliv druh ze čtyř výše jmenovaných mandal může posloužit pro zasvěcení, v kálačakře se používá jen dvojdimenzionální, zhotovená z prášků. Nárópa ve svém komentáři k tradici Kálačakra-tantry říká, že základem celého rituálu je mandala z barevných prášků.

Zasvěcení začíná běžnou procedurou: utíkání se pod ochranu božstev, generování bódhičitty, analýza žákovy připravenosti apod. Poté žák může vstoupit do mandaly a podstoupit sedm zasvěcení „dítěte“. Posléze může absolvovat další čtyři vyšší zasvěcení a nakonec čtyři nejvyšší. Zasvěcování samozřejmě předpokládá dodržování slibu mlčenlivosti s ohledem na rituál. Pokud prozradí tajnosti nezasvěcenému či duchovně nepřipravenému, jeho mystický vývoj ve vadžrajáně tím bude ukončen.

Nejprve se žákovi ukáže bílá tvář vadžra těla, která je na severu. Potom se mu ukáže červená tvář vadžra řeči, která je na jihu. Potom černá tvář vadžra mysli, která je na východě. Nakonec žlutá tvář vadžra moudrosti, která je na západě.

Čtyři vyšší zasvěcení mají přípravné a konečné aspekty. V základním zasvěcení se žák seznámí se speciální mudrou. Cvičí se v poznávání vztahu mezi dechem a polohami prstů. Pokud dosáhl předpokládané atributy, může postoupit při zasvěcování dále. Nyní se obeznámí se skutečným významem buddhovských rodin. Druhé z vyšších zasvěcení zvané tajné je podobné jako u jiných anuttara tanter s tím rozdílem, že když je slepota (nevědomost) ze žákových očí odstraněna, je vyzván, aby se soustředil na otevírající se vagínu pradžňá-ženy. Tím u něho vyvstane velký chtíč, což se vzápětí mění ve velké blaho. Tato zkušenost ho utvrzuje v absolvování příslušného stupně zasvěcení. Metoda tohoto stupně je, že učitel sedí v jednotě sjednocující mužské a ženské síly a předává žákovi zkušenost chuti mystického nektaru.

Třetí zasvěcení zvané čirá moudrost je také podobné jako u jiných anuttara tanter, je však úzce spjato už s čtvrtým. Čtvrté zasvěcení má již jen pořadové číslo čtyři a je beze jména. Zde se žák spojí s pradžňá ženou v jednotu. Sexuální substance sestoupí na konec jeho klenotu (penisu), čímž přijal čtvrté zasvěcení. Když je toto blaho dosaženo, jmenuje se také „světským zasvěcením čtvrtého druhu“, protože toto blaho ještě nevyjadřuje konečný cíl osvícení.

První tři stupně ze čtyř nejvyšších zasvěcení jsou podobné jako předešlé jen s tím rozdílem, že sexuální spojení se provádí najednou s devíti jóginkami a ne pouze s jednou. Čtvrté se jmenuje „nesvětské čtvrté zasvěcení“.

Kálačakra mandala se skládá ze tří mandal: vnější, vnitřní a dvojí možnost (alternativní). Vnější a vnitřní jsou základem pro očišťování. Dvojí možnost vyjadřuje jógické praktiky, které toto očišťování produkují. Vnější kálačakra znamená vnější svět lidských smyslů, který je podporou živé bytosti. Obsahuje planety, sluneční systém, Měsíc, hvězdy, souhvězdí atd. Vnitřní kálačakra je zrcadlem živých bytostí samotných, jako například lidí, kteří se zrodí z lůna a kteří se skládají ze šesti elementů. Tady základ očišťování zahrnuje karmické nečistoty, sféry vnímání, nádí, čakry apod. Vnější kálačakru tak můžeme nazvat makrokosmem a vnitřní mikrokosmem v širším významu slova. Adept medituje nad oběma tvary, aby se osvobodil od jejich působení. Protože se vztahují k cestě a jejímu výsledku, mohou být zahrnovány do klasifikace kálačakry dvojí možnosti.

Žák při rituálu musí podstoupit pět stupňů očišťovacích technik. Začíná to vizualizací tzv. dharmódaji. V jiných tantrách je dharmódaja převrácená pyramida nebo třídimenzionální hexagram, v kálačakře je však symbolizována nekonečným prostorem, což je vagína ženy. Podobně jako přicházíme na svět z lůna matky, tak i mandala kálačakry má svůj původ v Moudrosti prázdnoty. Pro západního člověka je těžké pochopit netabuizovaný sexuální symbolismus.

Uvnitř tohoto nekonečného prostoru je vzdušná mandala, která koresponduje s místem mezi temenem a čelem Matky. Nad vzdušnou mandalou je ohňová, jež koresponduje s oblastí od čela až ke krční jamce. Nad ní je vodní mandala vyjadřující oblast od krku k srdci. Nad ní je zemská, oblast od srdce k pupku Matky. Nad ní je hora Méru, oblast od pupku ke konečníku. Nad ní je lotos, který koresponduje s oblastí mezi konečníkem a vagínou. Nad lotosem je měsíc, slunce a oheň času (kálágni), které korespondují s třemi mikrokosmickými kanály vedoucími k nejtajnějšímu místu Matky. Nad těmi je stan vadžry, symbol aktu Otce, kde položí svou vadžru do tajného místa Matky. Uvnitř stanu je nepochopitelný příbytek, tajné místo Matky. Uvnitř toho jsou samohlásky a souhlásky sanskrtské abecedy stojící vztyčené na podušce měsíčního a slunečního disku. Z měsíce a slunce pramení bílá a červená bódhičitta, sloučenina mužského a ženského semena v tajném místě Matky.

Mezi měsícem a sluncem se objeví slabika húm, které symbolizuje bránu do barda, což se uskutečňuje až po oplodnění. Tato zkušenost je značena slabikou hríh, která vyjadřuje životní energii jako výsledek sjednocení mužského a ženského semena. Tyto pránické energie jsou vozem vědomí. Všechny tyto objekty splynou dohromady a transformují se v slabiku ham. Tuto skutečnost vyjadřuje růst těla v lůně Matky. Slabika ham se pak mění v světlo a zrodí se jako Kálačakra mandala.

Stupně meditací, které žák posléze prožívá, až ke konečnému stvoření či zvizualizování všech božstev mandaly, korespondují s celkovou evolucí bytosti z embrya v člověka. To vše včetně pěti elementů, šesti smyslových sil, šesti sfér vnímání, pěti sil činností atd. Když to žák uskutečnil, tedy když byl úspěšný s vizualizováním a tím s vytvořením čili zjevením všech božstev, přistupuje k tvoření různých pradžňá-žen či dákiní jako svých protějšků. Posvětí vadžru mužství, lotos ženství a medituje nad tím, že vstupují do sexuálního spojení. Tato zkušenost působí, že hláska ham se rozpouští a ze svého místa z temena hlavy sestupuje přes čakry v centrálním jógickém kanálu. Tuto zkušenost provází čtyři druhy blažeností. Může sestoupit i na konec klenotu (penisu), kde se má podržet (bez ejakulace). Je to jóga mystického bodu (mahábindu), jež je jednotou blaha a prázdnoty. Mystický bod je posléze přesouván zpátky na temeno, což je jóga jemné meditace nad blahem a prázdnotou. Symbolem pro tyto zážitky je šestnáctiletá krásná dívka se smyslem pro sexuální extáze.

Božstvo Kálačakra – vizualizace

V kálačakra józe si adept představí, že je totožný s božstvem Kálačakrou. Vypadá následovně. Tělo je tmavomodré barvy a má tři krky: černý, červený a bílý. Dále má čtyři tváře: černou, červenou, bílou a žlutou. Každá tvář má tři oči. Vlasy jsou upraveny do drdolu, v němž se nachází vadžra, srpek měsíce a figurka představující Vadžrasattvu. Tělo je pokryto mnohými ornamenty: náušnice, girlandy, šperky na rukou i nohou atd. Má dvanáct vyšších rukou: dvě ruce jsou červené, dvě modré a dvě bílé – na obou stranách – a dvacet čtyři nižších rukou: čtyři černé ruce, čtyři červené a čtyři bílé – také na obou stranách. V rukou drží různé symboly: hromoklín, meč, trojzubec, křivý nůž, trojitý šíp, hák, bubínek, palici, kolo, oštěp, tyč, sekyru, zvon, štít, khatvángu, lebku plnou krve, misku, smyčku, klenot, lotos, lasturu, zrcadlo, železný řetěz a hlavu o čtyřech tvářích Brahmy. Jedna noha je červená, druhá bílá. Pravá noha šlape na démonovi špatnosti, levá stojí na Rudrovi.

Kálačakra objímá Matku veškerenstva, Višvamátu, jejíž tělo je žlutavé. Má čtyři tváře – žlutou, bílou, modrou a červenou – s třema očima na každé z nich. Má čtyři ruce na obou stranách, v nichž drží křivý nůž, železný hák, bubínek, růženec, lebku, smyčku, bílý lotos a drahokam.

KálačakroviVišvamátě jsou tři božstva v jednom. Adept si má představit, že AkšóbhjaVadžrasattva jsou spojeni v Kálačakrovi, stejně jako VadžradhátvíšvaríPradžňápáramitá ve Višvamátě. Adept si pak představí deset bohyň stojících na plátcích lotosu pod hlavními božstvy. Všechny tyto objekty adept má obsáhnout svou schopností vizualizace. Konečný počet božstev, jichž je nakonec třeba umět si představit, je 722. Tato božstva přebývají v různých částech mandaly a jejich vizualizace je předpokladem k úspěšnému zdolání přípravných cvičení k vyšší józe.

Šadangajóga v kálačakře

Jóga v tomto systému se zakládá na kanálcích (nádí), na znalosti pohybu pránických energií a na substancích bódhičitty, které se mají usměrnit. V mikrokosmu je nutno rozlišit tři kategorie: přirozenost šesti hlavních nádí a šesti hlavních čaker, kde se tyto kanály potkávají, jak se mají tyto čakry stimulovat pomocí šestidílné jógy a přehled, které odvětví jógy je pro kterou čakru a jak se má použít.

Kálačakra jóga vychází ze šadangajógy. U praktik prvních dvou stupňů – odtažení smyslového vnímání a ustálení meditace – se adept soustřeďuje na energie a čakry v tzv. vyšší oblasti (tj. nad pupkem) ústředního kanálu. Na stupni jógy koncentrování energií (3. stupeň) a stupni překročení kontemplace (5. stupeň) se adept učí tyto zkušenosti přenést do pupeční úrovně a tam je sledovat. Jóga zádrže dechu (4. stupeň) přenese adeptovu pozornost do ústředního kanálu, a to se zkušeností přechodu mezi hlavními šesti čakrami. Samádhi jóga, šestý a poslední stupeň, přináší přirozené rozložení energií od základu ústředního kanálu až k temeni hlavy.

Rozlišuje se buď pět hlavních energií, nebo deset (pět hlavních s pěti vedlejšími). Jejich pohyb a funkce jsou vesměs stejné jako v jiných systémech anuttarajógy (např. héruka, jamántaka nebo vadžrabhairava). Kálačakra systém zdůrazňuje, že prána se pohybuje skrze bránu nosních dírek. Nádí, nosiče energií, se sbíhají u srdce. V srdci jsou dva uzly, které oddělují úrovně nad a pod. Nad rovinou uzlů sídlí prána a pod ní apána. Většinou prána působí ve vyšší oblasti ústředního kanálu, tedy v oblasti od pupku výš, a apána v nižší oblasti, tedy pod pupkem a níž.

Srdeční čakra má osm plátků. Každý plátek představuje určitou světovou stranu. Východní a jihovýchodní plátek představují „všudypřítomnou energii“ a energii rupel. Jižní a jihozápadní plátek představují „nahoru se pohybující energii“ a energii tsangpa. Západní a severozápadní plátek jsou sídly energií norlegjal. Severní a severovýchodní plátek jsou sídly „všeprostupující energie“ a energie lhačin. Tyto energie se pohybují v deseti základních kanálech, které se posléze rozdělí na mnoho menších kanálků, jež prostupují celé tělo, a tak se rozvádí energie po celém organismu.

Kálačakra-tantra mluví o třech typech tzv. bodových substancí: body generované čtyřmi stavy vědomí (bdělost, snění, hluboký bezesný spánek a sexuální vrchol), body těla, mysli, řeči a moudrosti, a body formy, zvuku, myšlenky a čirého vědomí. Adept rituálu nad nimi medituje, snaží se ovládnout jejich orgány a působení. Sídlem bodu bdělého stavu, těla a formy je čelo. Sídlem bodu snového stavu, řeči a zvuku je krk. Sídlem bodu hlubokého spánku, mysli a myšlenek je srdce. A sídlo bodu sexuálního vrcholu, moudrosti a čirého vědomí je v pupku. V jógických technikách se žák snaží tyto body přenést shora dolů skrze ústřední kanál až na konec penisu. Začíná realizováním bdělého stavu a končí čirým vědomím. Když se čtvrtý bod rozloží na penisu a společné substance jsou vedeny skrze čakry na penis a pupek, projeví se velmi intenzivní zkušenost blaha.

Čelo a penis jsou hlavními sídly bílých bódhičitta substancí. Červené substance jsou zde jen nepatrně. Aktuálním sídlem mužských energií, tedy bílé substance, je hlavová čakra. Hlavními sídly červené substance jsou pupek, krk a „tajné místo“. Zde je bílá substance nepatrná. Na úrovni srdce se obě substance vyrovnávají v síle a poměru. „Tantra vadžrového růžence“ vysvětluje, jak má směs bílého a červeného bodu, jež se nachází ve všech čakrách, žák zvizualizovat ve velikosti sezamového semínka.

Žák se dále cvičí v koncentraci jemných energií a používá speciální techniku, aby hlavní energie soustředil v pupeční čakře. Zde je sjednocuje a tím získává kontrolu nad ostatními druhy energií. Pomocí jógy zádrže dechu energie všech čaker převede do pupku jako předtím. Tím získá kompletní znalost vitálního pohybu energií a posléze, jakožto výsledek, se produkuje vyšší druh energie.

Jógou překročení kontemplace tuto vyšší energii aplikuje na tělo prázdnoty. Takto bude schopen se vtělit do podoby Kálačakry a jeho protějšku. Na tomto stupni se vynořují různé bohyně těla prázdnoty. Proces se nazývá prázdné tělo mahámudrá. Adept, který tak povstal do prázdné formy božstva, se sexuálně sjednocuje s těmito bohyněmi. To přináší nadsmyslovou a svrchovanou neměnící se blaženost. Je to ovoce zkušenosti samádhi jógy.

První stupeň jógy tedy produkuje tělo prázdnoty, druhý stupeň ho upevní v základu a třetí a čtvrtý dávají znalost kontroly nad subtilními energiemi v těle. Posléze je adept zasvěcen do metody, jak se aplikuje ženský protějšek a překročením kontemplace se sjednotí s tělem prázdnoty Kálačakry a jeho protějšku. Toto svrchované spojení přináší kosmickou blaženost neprožívání, neextáze, nemyšlení, neformy, tedy absolutní Jednoty, kterou vyjadřuje šestý stupeň jógy.

Tento šestý stupeň jógy, samádhi jóga, se podobná „józe velkého sjednocení“ jiných tanter, avšak zde v systému kálačakry má asociaci s několika stupni samádhi. Od chvíle, kdy adept poprvé dosáhl cíle samádhi jógy, do stupně, kdy je v tomto nadpřirozeném stavu Jednoty plně upevněn, musí projít zkušenostmi dvanácti stupňů samádhi jógy. To vše znamená, že uskutečnění Jednoty ještě neznamená konec Cíle. Jógin v ní musí být úplně upevněn. Dvanáct stupňů samádhi přináší 21 600 druhů neměnících se blažeností, jež jógin musí dokázat rozeznat a sjednotit do absolutní blaženosti.


Co se týká mystických bodů mikrokosmu, guhjasamádža se od kálačakry značně liší. V guhjasamádži jsou jen bílé a červené body. Kálačakra soustava přidává další čtyři druhy, které jsou složené ze směsi bílých a červených. Tyto body se za normálních okolností nacházejí v sedmi oblastech těla: (1) Body těla se nacházejí na temeni a v pupku, jsou nosiči karmických vazeb a informací bdělého stavu. (2) Body řeči se nacházejí v krku a v základu páteře a jsou nosiči karmických vazeb snového stavu. (3) Body mysli se nacházejí v srdci a v centru pohlaví a jsou nosiči vazeb hlubokého spánku. (4) Body božské Moudrosti se nacházejí v pupku a na žaludu penisu a jsou nosiči karmických informací s ohledem na sexuální slast a jógickou absorpci. Všechny tyto čtyři druhy bodů jsou velikosti hořčičného semínka. Jemný druh váju spolu s myslí přebývá ve všech těchto bodech. Tyto body tedy obsahují všechny karmické dispozice, které adept musí odstranit nebo očistit. Pokud tyto body nevyčistí, pak všechny činnosti, které člověk koná, budou rovněž nečisté. Znamená to, že neočištěné body řeči vyjadřují běžnou řeč člověka, ale jóginova očištěná řeč je samotná posvátna mantra, protože své body řeči očistil. Podobnou paralelu vidíme v hinduistických naukách, kde se tvrdí, že pokud kundaliní vystoupila až na úroveň višuddhi, jógin se stává znalcem manter. Jeho slova se kosmicky očistila a cokoliv řekne, je posvátné a rovné posvátným védám.

Běžný (tedy nevědomý) člověk vnímá pouze nečisté objekty a není schopen se dostat pryč od zajetí karmických vazeb soustředěných v bodech. Vědomý jógin však vnímá celý svět jednoduše jinak. Tento pohled na mystické body je specifickým učením pouze v kálačakra systému.



obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I