SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Čtyři mudry v tantrickém buddhismu a sexuální jóga

– TB5 –
Rasa Ravi, 1997
2016 (revidováno a redukováno)
Viz Úvod do revidované verze TB a bibliografie
(text je z větší části kompilací)

Karmamudrá je termín, kterým se v některých školách tantrického buddhismu chápe sexuální jóga nebo partnerka sama, a to doslovně, tedy ne pouze symbolicky a meditativně. Takto je chápána například z hlediska anuttarajógy a v některých praktikách dzogčhenu. Ne každý lama je mnichem, podobně i dzogčhenoví mistři jsou často ženatí. Proto praxí sexuální jógy nepřekračují žádný disciplinární slib.

Kálačakra-tantra prohlašuje: „Po kritickém rozhodnutí jógin přeruší styk s ženským protějškem (karmamudrá) a zdrží se opodál i od vnitřní ženy projeveného vědomí (džňánamudrá). Soustřeďuje se na to, co je svrchované, stálé a nepomíjivé, a vnoří se do mahámudry… Intimní spojení s ženou-jóginkou a radostná aplikace vnitřní ženy projeveného vědomí jsou pravdivě spojeny pečetí (mudrá) velké Matky do jednotícího stavu. Když to poznává, jógina obklopí věčná původní Blaženost.“

Abhajakára

Velká Matka je často ztotožňována s bohyní Pradžňápáramitá, ztělesněním Moudrosti. Maňdžušrí ve své Tave döpa dortenpě mluví podobně: „Bláznivá a zlomyslná je žena. Vnitřní žena projeveného vědomí taktéž. Proto je zanech, patří do světa dualismu. Cvič mahámudru.“ Někteří považovali sexuální zasvěcení v karmamudře za méně důstojné, které je lepší opomenout. Na druhé straně samozřejmě jsou ti, kteří o karmamudře mluví jako o pečeti, bez které není možné dosáhnout nejvyšší Poznání. Podobnou tendenci vidíme i v případě sexuálních kaula technik hinduismu, když jejich zastánci tvrdí, že bez sexuálního spojení nelze dosáhnout osvobození, a když jejich oponenti tvrdí, že je to amorální a člověk si tím jen nadělá více karem, než předtím měl. Mezi znalci, učenci a mystiky není shody, která mudrá má jakou důležitost a pravdivost. Směrodatné je vždy to, do jaké školy nebo řádu adept přináleží.

Ve většině anuttarajóga tanter se rozeznávají čtyři pečeti neboli mudry. Podle Džňánagarbha-tantry: (1) vnější ženský protějšek, (2) pečeť duchovního odevzdání se, (3) vnitřní žena projeveného vědomí a (4) pečeť jevících se věcí. Podobně je rozděluje na čtyři mudry i Garab Dordže, otec dzogčhenu, ve svém komentáři k Buddhasamájóze (Sängje ňamdžor). Abhajakára ve svém komentáři k Buddhakapále však rozděluje pečeť na tři jiné: (1) pečeť vizualizovaných transformací, (2) pečeť vnitřní dokonalosti a (3) pečeť konečného Cíle. Každá z těchto muder je pak dělena dále po čtyřech podle výše popsaného vzoru. Čtyři mudry jsou také popsány v Nárópově komentáři k Hévadžra-tantře nebo v Čaturmudrániščaji od Maitrípy. Pořadí a tak význam těchto čtyř muder se často mění podle autora nebo textu.

Další komplikace při vysvětlování čtyř pečetí vyvstává tím, že nejenom význam, ale i výklad (symbolický, doslovný, úplně odlišný) se mění podle toho, hledíme-li na tyto mudry z hlediska anuttarajóga tanter nebo jóga tanter. V anuttarajóze se k mudře přibližuje na dvou úrovních. První je stupeň generace a druhá stupeň dovršení. O této problematice pojednává mateřská tantra 36. kapitoly Šríčakrasamvary. Stupeň generace vypadá následovně:

  1. 1. karmamudrá adept si představuje ve své mysli vnější pradžňá-ženu, jóginku, v podobě mladé šestnáctileté krásné a smyslné bohyně
  2. 2. dharmamudrá adept si zvizualizuje v jejím těle semenné mantry (např. húm)
  3. 3. samajamudrá zářící mantry spolu s bohyní jsou přivolány do adeptova těla a jsou spojovány s mandalou
  4. 4. mahámudrá adept se sjednocuje s božstvem (bohyní), načež dosahuje Jednoty

Stupeň dovršení je následující (pořadí se tu změnilo):

  1. 1. karmamudrá je to vnější žena-jóginka; tělo buddhy je zde nirmánakája
  2. 2. dharmamudrá je to ústřední kanál v páteři: avadhúti (v hinduismu sušumná); tělo buddhy je zde dharmakája
  3. 3. mahámudrá je to bódhičitta produkující nedualistickou Blaženost (mahásukha) a je ovocem předešlých dvou; tělo buddhy je zde sambhógakája
  4. 4. samajamudrá je to projev rozmanitosti božských symbolů; tělo buddhy je zde mahásukhakájabódhičittou prázdnoty

První dalajlama, který byl velkým zasvěcencem jak do systému kálačakry, tak i do mahámudry, píše, že karmamudrá je družka, která má atributy ženy přicházející jako ovoce adeptovy předešlé karmy. Zde není zapotřebí cvičit vizualizaci ke zkušenosti, protože tato družka sama je schopna ji dát svým dovedným objetím. Džňánamudrá je družka, která byla stvořena silou adeptovy mysli. Co se týká mahámudry, cokoliv se zrodí v mysli adepta, mění se v podoby bohyně, s kterými se pak jednotlivě spojuje. Pokud adept uskutečnil tyto tři mudry, substance bódhičitty, která sídlí ve vyšší oblasti mikrokosmu, sestupuje až na konec penisu, na žalud. Zde tyto substance vibrují a transformují se. Adept prožíváním intenzivní slasti však neejakuluje, ale upevní bod vibrace v penisu. „Velký komentář“ (Grel čchen) říká: „Karmamudrá je dívka, která jóginovi dává blaženost omezeného trvání. Džňánamudrá je dívka, která mu dává měnící se blaženost. Mahámudrá je dívka, která mu dá stálou blaženost.“ Pokud adept není schopen dát do pohybu mužské a ženské ezoterní body (bindu, thigle) svého těla skrze sílu meditace, je mu doporučeno praktikovat karmamudru. Protože karmamudrá u něj řídí vitální substance až na žalud, jmenuje se „dívka, která dává blaženost omezeného trvání“. Spojení s džňánamudrou má za následek, že ezoterní body z vyšších čaker sestoupí až na žalud, ale protože tyto body není možné ustálit do nehybnosti, jsou vedeny přes další oblasti mikrokosmu. Proto se nazývá „dívkou udělující měnící se blaženost“. Pokud se adept spojí s mahámudrou, tyto mystické body začnou tát a dostanou se na žalud. Adept nedopustí, aby ejakuloval, ani aby se vibrace dostala jinam. Udrží ji na konci penisu v nehybnosti. Proto se to nazývá „dívkou udělující stálou blaženost“.

Kálačakra v metasexuálním spojení, 14. století.

Jsou tři typy jóginů, kteří uskutečnili tělo prázdna božstva Kálačakry a jeho družky: vynikající, průměrný a slabý. První typ je schopen se spojit s mahámudrou bez předešlých dvou. Tito jógini jsou schopní uskutečnit neměnící se Zkušenost s přímou Jednotou. Druhý typ začíná džňánamudrou, aby se upevnil v základní blaženosti. Poté bude schopen vstoupit i do mahámudry. Do posledního typu patří ti, kteří nemají velkou sílu ducha ani potřebnou čistotu mysli. Tito musí začít karmamudrou, aby získali zkušenost. Až po čase mohou přistoupit k mahámudře. Bílý mystický bod, který se nachází na temeni, se roztaví a sestoupí na konec penisu jako výsledek mahámudry. Současně ale červený mystický bod se pohybuje opačným směrem, tedy k temeni.

Hévadžra-tantra říká: „Žák svýma rukama objímá krásnou šestnáctiletou pradžňu. Spojením hromoklínu a lotosu žákovo zasvěcení je pochopeno.“ Poté si žák sebe představí v podobě boha lásky (Kámadéva nebo Takkirádža), který je objímán svou družkou Vadžradhátvíšvarí neboli velkou pečetí (mahámudrá) vnitřní esence. „Samajamudrá se vysvětluje jako zhutnění těla mysli (manómajakája). Protože upevňuje celé tělo, nazývá se pečetí. Zasvěcení do velkého hromoklínu, poté co adept dostal povolení z tří říší, uděluje žákovi všechny znalosti, které pramení z míst tří klenotů všech buddhů.“

Jak vidíme, žena-jóginka může být chápána jako fyzické ztělesnění Moudrosti, tedy tantrická pradžňá-žena, vnější sexuální partnerka jógina, nebo jako „vnitřní“ jóginka, která sídlí v páteři (v hinduismu kundaliní) a spojení s ní znamená jednotu s vnitřní bohyní, nebo může být smyslnou bohyní, kterou si adept pouze zvizualizuje a s kterou se spojuje či ztotožňuje také jen imaginárně, ale proto, že v Mysli se nachází celý svět, toto ztotožňování se je skutečné. Jak pravdivě chápat tuto pradžňá-ženu se snaží vystihnout Nárópa ve svém komentáři k Hévadžra-tantře: „Vnější žena (karmamudrá) je příčinná, počáteční pečeť, jejíž výsledek je spoluzrozené (sahadža) nekončící stálé štěstí. Je to vskutku pravda (satja). Tato pravda se ale skládá ze dvou pravd, z běžné a konečné pravdy. Pradžňá-žena karmamudry je pravdivá jen v běžném smyslu, podobně jako odraz v zrcadle, ale je nepravdivá v absolutním smyslu. Proto jógin s bystrou inteligencí neobjímá ženu karmamudry, ale rozvíjí si džňánamudru tak, že se očišťuje od nečistot jáství a těla (skandha), elementů (dhátu) a od základu pro smyslové vnímání (ájatana), přičemž tyto kvality přemísťuje do podob božstev, jak to rituály mandal předpokládají. Prací na těchto kvalitách způsobuje jógin vznícení ohně Moudrosti (džňána). Cílem dosažení je velká pečeť (mahámudrá), jíž se dosahuje skrze tento oheň, když se slabika ham vznítila. Mahámudrá je jako sen, iluze, a přitom přirozenost Mysli. Proto by jógin měl objímat tuto mudru, a to tak dlouho, dokud mu nebude přímo odhalena symbolická pečeť (samajamudrá), která již pak zůstane navždy nekončící věčností.“


ČakrasamvaraVadžraváráhí v metasexuálním spojení.

obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV