SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Mahámudrá a dzogčhen

– TB7 –
Rasa Ravi, 1997
2016 (revidováno a redukováno)
Viz Úvod do revidované verze TB a bibliografie
(text je z větší části kompilací)

Mahámudrudzogčhen můžeme považovat za nejoriginálnější nemandalické tantrické nauky buddhismu. Mahámudrá náleží řádu Kagjü a dzogčhen řádu Ňingma (nebo je i nezávislým učením).

Mahámudrá vyjadřuje tři aspekty: pohled, meditaci a činnost. Pravdivou přirozeností Mysli je původní jednota čirého jasu a prázdna. Jako taková je nezrozená a nepodléhá smrti. Avšak s povstáním individuálního vědomí se tato Mysl zakrývá a vzniká sansára. Člověk pak nerozpozná, že původní kvalitou jak sansáry, tak i nirvány je čistota Mysli, jež je přirozeností buddhů. Saraha říká: „Mysl samotná je semenem všeho. Z ní povstává svět změn, a také nirvána.“ Vnímatelná dualita objektu a subjektu se proto má sjednotit do nezrozené přirozenosti uvědomování si. Tilópa učí: „Mysl mahámudry se nachází v ‚nikde‘.“

Saraha. 19. století, východní Tibet. Převzato a upraveno z himalayanart.org.

Přípravy jak pro běžnou, tak pro výjimečnou mahámudru korespondují se čtyřmi body: (1) Uchýlení se pod nauku a ochranu učitele a rozvíjení si bódhičitty. (2) Recitace manter a meditace nad Vadžrasattvou. (3) Mandala oběti. (4) Gurujóga. Po absolvování všech těchto základních praktik stotisíckrát je adeptovi umožněno přistoupit k praktikám hlavním. Běžná mahámudrá cvičení se skládají z meditací nad bezforemnem. Na prvním stupni jasné záře se praktikant drží nenásilné jednobodové koncentrace mysli. Když je čirý jas dosažen, učitel ho zasvětí do přirozenosti vlastní mysli. Vhled se dostaví, když kvalita uvědomování si je odhalena jako nedělitelné světlo a prázdnota. Myšlenka je tělem dharmakáji samotné. Je to poslední uskutečnění mahámudry.

Výjimečná cvičení mahámudry se skládají z úvodních cvičení, například z uctívání VadžrajóginíČakrasamvary, z praktik stupně uskutečnění, například ze šesti jóg Nárópy: jóga vnitřního tepla (tummo), jóga iluzorního těla (gjumalü), snová jóga (milam), jóga jasné záře (ösel), jóga přenosu vědomí (phova) a jóga mezistavu bytí (bardo). Jejich uskutečnění vede k realizaci blaženosti a prázdnoty, z čehož se následně spontánně objeví mahámudrá.

Jedno z cvičení od jóginky Mačhig Labdrön z 11. století bylo přejato řádem Kagjü. Jedná se o cvičení „odříznutí ega“ (čhö). Toto cvičení, které je v současných západních buddhistických centrech Karma Kagjü hodně praktikováno pro veřejnost, zdůrazňuje odstraňování jak vnějších, tak i vnitřních překážek. Bez rozložení/odstranění těchto překážek, nečistot, nemůže být žádné vyšší jógické praxe.

Guhjasamádža-tantramahámudře píše: „Je zbavena všech substancí a také duality subjektu a objektu, které svůj původ mají v psychofyzikálním shluku, elementech/živlech a smyslových schopnostech. Je bez vlastního jáství. V této svrchovanosti jsou sansáranirvána Jedno.“


Vadžrasattva. 19. století. Převzato a upraveno z himalayanart.org.

Prvním lidským držitelem linie dzogčhenu byl Garab Dordže. Do Tibetu tuto nauku přinesl indický Vimalamitra. Garab Dordže své učení vyložil svému žákovi Maňdžušrímitrovi, který dzogčhen posléze rozděluje na tři sekce: sekce mysli, sekce prostoru a sekce instrukcí. Jeho hlavním žákem byl Šrí Sinha, který sekci instrukcí rozdělil na čtyři cykly ňingthigu: vnější, vnitřní, tajný a nejvznešenější. Tento nejvznešenější cyklus obsahuje 17 nebo 18 tanter, pokud přidáme i Ngagsung Trömaj tantru, která se zabývá ochrannými rituály bohyně Ékadžatí. Podle systému Padmakáry obsahuje 19 tanter, pokud přidáme i Longsel Barvej tantru. Každá tantra sama o sobě je nezávislým učením a je tedy kompletní. Tyto tantry obsahují nejtajnější a nejvnitřnější esenci učení dzogčhenu.

Vimalamitra sjednotil „výkladovou“ linii dzogčhenu s „knižní“ a „slyšenou“ linií. Pak toto učení sepsal a podle legendy ukryl, aby v budoucnosti bylo odkryto jako „učení ňingthig“, jež se pak bude jmenovat Vima ňingthig nebo „Tajná esence srdce Vimalamitry“. Longčhenpa posléze toto učení objasňuje ve svých 51 lekcích díla Lama jangthig. Padmakara své učení také ukryl jako „Nejvnitřnější nejvznešenější kruh“ a bylo objeveno jako Khandro ňingthig. Longčhenpa toto učení také objasňuje, a to v díle Khandro jangthig. Tyto čtyři výjimky z dzogčhenových instrukcí spolu s Longčhenpovým dodatkovým učením Zabmo jangthig se nacházejí v jeho slavném souboru Ňingthig jabši.

Reformovaní bönisté věří v to, že jejich velký mistr Šenrab je původním učitelem dzogčhenu. Jestliže buddhismus nad bönem triumfoval, bylo to možné jen proto, že bön elementy byly přejaty. Například místním božstvům byl dán tantrický úděl. Padmasambhava si podle tradice podmanil celý bönistický panteon, tibetští bohové a démoni se tak stali ochránci buddhistické nauky. Kněz-jógin v Ňingmě (ngagpa) následně převzal mnoho z funkcí bönistického šamana včetně prognostiky a exorcismu, čímž se přizpůsobil obecným potřebám lidu.

Detail nástěnné malby v ňingmapovském klášteře Namdroling v jižní Indii, Bylakuppe (Kushalnagar). Foto Rasa Ravi, 2007.

obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II