Občanské sdružení na podporu staroindické kultury

Studijní skupina Nétra

Skupina Nétra byla založena ke konci roku 2008 v rámci rozšíření aktivit občanského sdružení. Její náplní je studium indické filozofie. Setkání trvají přibližně 6 hodin. Následující výtahy nemohou být ničím více, nežli velmi zjednodušeným přehledem a heslovitým utříděním hlavních bodů debat. Některé postřehy mohou překročit běžně akceptovatelný rámec indologie.

Skupina ukončila svou roční činnost na podzim 2009.

10. říjen 2009

Kašmírský šivaismus

1. Čtyři stavy prány a čtyři stavy vědomí v kašmírském šivaismu.
2. Pojetí a systém tattev v kašmírském šivaismu.
3. Životy světců – témata z křesťanské mystiky a gnoze.

26.–27. září 2009

Śríjantra bhávana

Implementace guhja upáji v cyklické bhávaně s rozdílnou ádhikárí.

12. září 2009

Vidžňánabhairava

Tato tantra je výčtem 112 typů jógy zjevených formou dialogu mezi Śivou a Śakti. Śakti se táže svého Pána, jaká je povaha nejvyšší Skutečnosti a jak je možné k tomuto svrchovanému Cíli dojít. Ač Ona sama jakožto neodlučitelný protějšek Pána odpověď zná na transcendentální úrovni (paśjantí), touží po odpovědi na úrovni lidské verbální řeči (vaikharí). Již samotná tato úvodní část je hodna k zamyšlení a poukazuje na důležitý aspekt všech nauk – jógin či mystik může sice Pravdu „vnímat“, nicméně její formulace a formulace dílčích principů směřujících k jejímu dosažení je záležitostí verbalizace – odtud tedy mnoho různých náboženství, mnoho různých nauk od mnoha různě vzdělaných a vyspělých jóginů.

Klíčovým pochopením, jež je možné ze studia této tantry získat, je možnost užití různých způsobů k dosažení duchovní očisty. Adept sám, případně na základě doporučení Učitele, si může zvolit takové praxe, které mu vyhovují. Navíc může rozjímat o společné esenci všech těchto sádhan. Vidžňánabhairava jich nabízí velký výčet, přičemž vedle některých jedinečných a originálních jsou zde také uskupení veršů zabývajících se praxemi podobného rázu – některé verše se tak věnují dechovým a pránickým cvičením, jiné koncentračním cvičením ke zklidnění myšlenek, další filosofickému rozjímání k očištění intelektu či praxím založeným v estetice.

18.–19. červenec 2009

Śríjantra bhávana

• mánasa pránapratišthá ka-čakra
• mánasa pránapratišthá kha-čakra

28. červen 2009

Mala (duchovní nečistoty)

Pro každého adepta duchovních nauk je klíčové pochopit a kategorizovat ty „záležitosti“, které mu brání v duchovním postupu. Jen tak má možnost se z jejich vlivu vymanit. Jedná se tedy o karmu. Samo toto slovo je však natolik obecné (a významově nejednotné), že indické nauky přicházejí s upřesňujícími koncepcemi. Jen taková systematizace dovoluje adeptovi rozpoznat své vnitřní pochody. V rámci šivaismu (jímž se skupina Nétra momentálně zabývá) a jeho nejdůležitějších škol jsme přiblížili následující tři koncepce:

1. Nevědomý člověk (paśu) je spoután, je otrokem, tedy má pouta (páśa). Páśa má násl. čtyři kategorie: duchovní nečistota (mala), karma, produkty pocházející z máji (májéja, májóttha) a májá. Śiva je svrchovaný Pán (pati). Mezi pati a paśu stojí páśa. Počítáme-li i „utajenou“ (tiródhá) sílu (śakti), jež tato pouta „řídí“, resp. jejich „uvedení do provozu“ umožňuje, mluvíme o 5 kategoriích otroctví (spoutaného stavu). [Podle nauky z ágamického textu Tattva-prakáśa.]
2. Základem nevědomosti (vůči Svrchovanosti) je nečistota (mala). Karma je jednou ze tří složek mal. Tato koncepce je v současnosti relativně známa díky popularitě kašmírského šivaismu na Západě. Původní koncepce pochází z ágamických děl. Maly v kašmírském šivaismu.
3. Mátanga-paraméśvara-tantra představující jednu z jižních škol (ágamického) šivaismu nabízí pro asketu-jógina velmi propracované teoretické zázemí s ohledem na introspekci. Přirozené nečistoty (sahadžamala) kategorizuje do sedmi bodů. Ty jsou „šity na míru“ cvičícího tantrického askety a lze je vnímat jako důležité faktory, čeho se má jógin vyhýbat, co jsou hlavní překážkou při cvičení, resp. s čím je radno vnitřně bojovat. Mezi body jsou zastoupeny jak psychologické a vitální faktory, tak i praktické a společenské. Nepřekvapivým samostatným bodem je erekce (harša). Jednotlivé body se dělí dále. Podle Pauškarágamy je tak pod bod móha (jeden ze sedmi bodů, obecně znamená pobláznění, přelud) zahrnut vztah k rodině (žena, syn: jak se od tohoto pouta osvobodit) nebo záležitosti peněz a světského života vůbec.

Jak při studiu indické filozofie bývá pravidlem, student nesmí zapomínat, že se kategorie nesmí napříč naukami smíchávat ani tehdy, když je použita podobná terminologie, a dokonce ani tehdy, jedná-li se o velmi příbuzné nauky (v našem případě šivaismus). Hledíme-li na karmu z hlediska zde nevyjmenovaných nauk, kde se rozlišuje příčinná, jemná a hrubá karma, přičemž ta „běžná“ neboli osobní karma je ona hrubá, můžeme se vyhnout kategoriím jako mala nebo páśa.

Prakáśa-vimarśa

• Tyto pojmy patří mezi stěžejní body kašmírské metafyziky. Původně i tyto kategorie pocházejí ze starších ágamických děl, kde se Śiva-Śakti nechápe logikou advaity.
• Prakáśa a vimarśa.
• RR: Prakáśa se povětšinou překládá jako svrchované Světlo Śivy a vimarśa jako odraz tohoto Světla v Śakti. Káś znamená zářit. Alternativní význam leží v násl. rozboru: pra – před, káśa – vstup do viditelna, objevení se. Prakáśa je tak to, co předchází všemu, co je viditelné, co se jakkoliv objevilo, jakkoliv „je“. Vimarśu lze přeložit jako to, co je odvozené. Mrś znamená odrážet, zobrazovat, dotýkat. První je plně v souladu s advaitou‚ druhá nejspíše odráží původní ágamické neadvaitové hledisko.

13. červen 2009

Spandakáriká 43–52 (53)

Po několika měsících jsme dokončili společné čtení veršů a komentářů Spandakáriky.

Probíranými tématy byla bdělost, odtažení smyslů a možné chápání zmíněného v  souvislosti s unméšou a niméšou (stvoření světa až do nejnižších tattev vs. návrat k Śivovi) a druhy jógické praxe. Dále komplikované a obsáhlé téma řeči a myšlení, čímž se zabývají např. verše 45 a 47, to vše vždy v  paralelním chápání z hlediska systému tattev (metafyzické hledisko), čaker (esoterní hledisko), pránických energií (jemnohmotné hledisko) a myšlení (psychologické hledisko). Nad řadou zajímavých témat proběhly vášnivé diskuse mezi jednotlivými účastníky.

• Diskuse nad tím, co všechno může být obsahem mysli, co může být myšleno a co myšleno být nemůže.
• Mnohaúrovňové ujasnění pojmů náma a rúpa (jméno a tvar).

V debatě jsme došli až k závažnému tématu, za jakých podmínek je možné sdělit druhému člověku zkušenost či zážitek. Je například možné sdělit někomu, jak je vnímán mateřský cit, když není druhý rodičem? Konstatujeme, že sdělení, která přesahují význam slov, může pochopit druhý člověk pouze, pokud má podobnou karmickou zkušenost. (Tehdy dojde k propojení příslušné čakry a manasu‚ u druhého člověka s podobnou zkušeností rovněž. Zdánlivě si pak přes slova rozumějí, ve skutečnosti by si bez onoho propojení nerozuměli.) Zjištění: tyto zkušenosti nejsou obsahem mysli. Jednotlivé karmy setrvávají na svých čakrových úrovních.

Proč se myšlenka objeví? Proč se k ní bytost poutá a následně trpí? Dva základní naprosto odlišné, přesto komplementární, způsoby, jak utišit mysl a odpoutat se od myšlenek: techniky unméši a niméši (konkretizovány).
Rozdíl mezi cvičením s jantrou-mandalou a vizualizací božstva: Vizualizace je volnější (s vlastním časovým harmonogramem), mysl spíše zklidňuje. Je to tedy praxe vhodná především pro ztišení neklidné mysli. Naproti tomu je praxe s mandalou velmi striktní. Jakákoliv zatoulaná myšlenka či nedodržení přesně daných postupů dokáže cvičícího rozhodit – člověk ztratí niť, dojde mu dech (úkon již fyziologicky nezvládne) a musí začít znovu.

Na závěr proběhla diskuse nad významem oběti. Co je oběť a co oběť není? Co oběť přináší? A kdy je správný čas vykonat oběť? Jak poznáme, že máme oběť vykonat? Na tyto odpovědi je třeba vyslyšet vlastní svědomí.

10. květen 2009

Spandakáriká (nauka o „zvuku“ náda)

Stěžejním obsahem debat byl výklad stupňů spandy za pomoci grafického znázornění na str. 253 (SUNY) v knize od Dyczkowskiho. Podle RR je nejdůležitější stránkou celé nauky o spandě.

Z uvedeného grafického diagramu byla největší pozornost věnována oblastem od úrovně niródhika po óm a byla u nich nalezena zajímavá analogie s CRT obrazovkou (klasická elektronková TV obrazovka). Stejně jako lze říci, že bindu (bod) je prvotní vysoce koncentrovanou a  nerozdělenou energií, ze které celé stvoření vzniká a potenciálně v sobě obsahuje celou sféru manifestace, tak u CRT lze o vygenerovaném paprsku elektronů na katodě říci, že je prvotní energií, ze které obraz vzniká a  potenciálně v sobě obsahuje jakýkoli obraz. Pokud bychom se na paprsek dívali z přední strany obrazovky, viděli bychom bod.
Ardhačandra (půlměsíc) je úrovní, kde se potenciální energie skrze bindu začíná aktualizovat; jde o počátek externího projevu. U analogie s CRT bychom to mohli přirovnat ke stínítku obrazovky, která má z bočního pohledu tvar připomínající také půlměsíc (ačkoliv se toto přirovnání může jevit směšně, rozhodně není). Cyklicky vychylovaný elektronový paprsek vytváří nárazem na chemikálii nanesenou na stínítku svítící efekt, který vnímáme jako obraz.
Samotné stvoření představuje óm‚ skládající se ze tří písmen A, U, M. V případě CRT lze říct, že se obraz skládá se tří složek R, G, B (Red, Green, Blue).

9. květen 2009

Spandakáriká 42–43

Setkání proběhlo v lese na společné akci s členy sdružení Siddhaika (vícedenní setkání 8.–11.5).

Śríjantra

Společná Śríjantra bhávana – mánasa pránapratišthá ka-čakra.

25. duben 2009

Spandakáriká 31–41

• První půlka setkání patřila veršům 31–34.
• Druhá půlka byla věnována studiu 35–41.
• Zazněla myšlenka, že nelze studovat danou filozofii, dokud nepřijmeme její závěry.
• Během rozhovoru navazujícího na některý z veršů bylo řečeno, že (každá) puruša sice má svůj vlastní vesmír, ale že vnímá také jiné vesmíry a ostatní bytosti (jako objekty svého vesmíru). V důsledku toho se jednotlivé vesmíry vzájemně ovlivňují. Čím více se vesmíry prolínají, tím více si „rozumějí“. Běžné zkušenosti („co je to stůl?“) jsou založeny na statisticky a procentuálně velké shodě (ohledně jména a formy) napříč aktuálními vesmíry (se kterými si proto rozumíme).

11. duben 2009

Spandakáriká 22–30

• V první třetině setkání jsme se vraceli k aforismům 8–12.
• V druhé třetině jsme se zaměřili na aforismy 22–27.
• Poslední třetinu jsme věnovali veršům 28–30.

29. březen 2009

Spandakáriká 1–21

Shodou okolností (ještě na minulém setkání) bylo zjištěno, že téměř každý člen studijní skupiny vlastní publikaci Spandakáriky, buď od Singha nebo Dyczkowskiho. Bylo uznáno, že to nemůže být náhoda. Další než tyto dvě publikace z praktických důvodů nebyly brány v potaz.

• Ač významné dílo kašmírského šivaismu, jedná se obsahově o dílo spíše śaktické, neboť se zabývá dynamickým aspektem nejvyšší Skutečnosti, božskou kreativní pulzací – spandou.
• Autor díla není jistý. Jedna tradice mluví o Vasuguptovi, druhá o Kallatovi. My jsme se přiklonili k názoru, že autorem není Vasugupta.
• Studium aforismů 1–21 a jejich výkladů.

13. březen 2009

Pozdější a pozdní upanišady III.

• Vadžrasúčiká-upanišad
• Kalisantarana-upanišad
• Jógakundalí-upanišad (1. kap.)
• Nárájana-upanišad
• Átmabódha-upanišad
• Akši-upanišad
• Áruni-upanišad – Syn Áruny se ptá Brahmy Stvořitele, jak je možno zastavit veškerou činnost, veškeré konání (karmu). Brahmá odpovídá, že je nutné stát se sannjásinem‚ zříci se světa a veškerých světských záležitostí, všeho vlastnění, příbuzenských vztahů atd. Obecně jsou rozebírány různé stupně sannjásinů s jejich charakteristikami a povinnostmi – kutičarové, bahudakové, hamsové a paramahamsové. Celkově tento upanišad spíše vypovídá o kulturních souvislostech a životních podmínkách hledačů Pravdy cestou askeze, filozofické a esoterní myšlenky zmiňuje toliko okrajově.
• Bahvrča-upanišad

Průběžně na všech třech upanišadových setkáních vyvstávaly určité otázky, které v tento den kulminovaly. Jejich podstata tkvěla v často vzájemně nesouvisejícím obsahu jednotlivých upanišadů. Např. Tripuratápiní-upanišad je ve skutečnosti extrémně sofistikovaný a hluboký tantrický text a kromě základních filozofických rovin ho nelze obsahově sloučit s ostatními. Sarva-upanišad-sára je kompendiem (sára) z různých jiných (neboli „všech“) (sarva) upanišadů, atd. Z toho vychází, že název upanišad sám o sobě neručí za žádný společný obsah a studovat jeden upanišad za druhým jen kvůli onomu názvu není uspokojivé ani filozoficky ani z hlediska duchovní praxe. A ačkoliv původní osnova obsahovala studium stovky upanišadů, bylo společně rozhodnuto, že se od příště budeme zabývat něčím praktičtějším.

1. březen 2009

Pozdější a pozdní upanišady II.

• Muktiká-upanišad
• Sarva-upanišad-sára – Na počátku je položeno mnoho otázek týkajících se klíčových témat filozofie védánty‚ odpovědi jsou postupně rozebírány. Pojmů je opravdu celá řada a poskytují solidní systém k analýze vlastního nitra:
  • skupina mentální: mysl, buddhi‚ čitta (zde paměť)‚ ahamkára (jáství)
  • skupina vůle (iččhá): vícero aspektů, např. vůle, touha, pochyby, stydlivost, strach, uspokojení
  • skupina pránická: 5 pránických energií
  • skupina zásluh: zásluha, nezásluha, poznání, samskáry
  • tři guny
    Uvádí řadu pojmů či alternativních označení pro átmana: Svědek (sákši), vnitřní Vládce (antarjámin), átman osvobozený od všech omezení (pratjagátman). Svrchované Vědomí je nekonečné a existuje před stvořením. Brahman je Skutečnost, tedy to, co zůstane
    nezničitelné, když jsou zničeny (překročeny) jméno, čas, prostor i kauzalita.
    
• Kšuriká-upanišad
• Nádabindu-upanišad
• Tripuratápiní-upanišad
• Tripurá-upanišad
• Sarasvatírahasja-upanišad
• Śáríraka-upanišad

15. únor 2009

Pozdější a pozdní upanišady I.

• Pinda-upanišad
• Átma-upanišad – Promlouvá o složení bytosti z jednotlivých átmanů a jejich charakteristikách: vnější átman (fyzické tělo), vnitřní átman (individuální duše: konatel, poživatel, vlastník smyslů a paměti) a nejvyšší átman (paramátman). Paramátman je Ten, k němuž směřuje praxe jógy, nemůže být postřehnut, je nezrozený, za všemi kvalitami a charakteristikami, nedělitelný, jeden samojediný, všeprostupující, nemyslitelný, nepopsatelný. Je bez konání, bez hnutí.

25. leden 2009

(1) Brahma-sútra a její interpreti

Dle pramenů víme, že upanišadové učení klasického období se pokusilo zestručnit a ucelit několik velikánů tehdejší rodící se védánty. Zdá se velmi pravděpodobné, že existovalo několik textů s názvem Brahma-sútra. Bohužel jen jediná Brahma-sútra, a to od Bádarájany‚ se nám dochovala. Podle zmínky Bádarájany lze usoudit, že učitelé Badarí, Džaimini, Káśakrtsna, Karšnadžini, Asmarathja a Átréja rovněž napsali své aforismy k upanišadům.

Stále rozšířená teorie, že upanišady tvoří jakousi společnou nauku advaity zamítnuta. Upanišady míří k posluchačovu duši podobenstvími, rgvédskými citacemi, novými (duchovnějšími) interpretacemi kněžských teorií, čerpají z presámkhji, jež míchají s novými pojmy vznikající se védánty. Nemají jednotnou teorii o átmanu. Brahma-sútra je ideální esencí upanišadů.

Brahma-sútra – Shrnuje, interpretuje a detailněji rozebírá upanišadové zmínky o Bohu (brahman), světu a individuální duši. Snaží se o osvětlení a rozpletení protiřečících či sporných upanišadových myšlenek. Význam díla z dnešního pohledu tkví zejména v jeho komentářích, neboť jej několik století
po jeho vzniku komentovala řada představitelů (zejména višnuistické) védánty‚ dokonce je možné říci, že pozdější filosofická védánta zakládá své učení právě na komentářích k Brahma-sútře. Tu komentovali představitelé různých škol védánty monistické i dualistické. Je hodné povšimnutí, že
právě statut a vztah 3 „entit“ Bůh-svět-duše je primárním bodem členění védantických škol a myslitelů.

• Velmi problematické datování Bádarájany: asi 2.–3. století n. l. (±2 století).
• Brahma-sútra známa rovněž pod názvem Védánta-sútra nebo Śáríraka-mímámsá.

(2) Nejznámější představitelé védánty

1. Śamkaráčárja – absolutní nedvojnost (kévala-advaita)
   • svět mnohosti je iluzí, iluze je prohlédnuta tím, kdo pozná pravou nedvojnou Skutečnost
   • brahman je bez atributů, jen brahman je skutečný, átman a brahman jsou nerozdílné
   • hlásá dvě úrovně pravdy, nižší pravdu (z hlediska pozorovatele pod vlivem máji) a vyšší pravdu (z „hlediska“ nedvojnosti)
   • RR: Nutno podotknout, že zejména ve světle dvou úrovní pravd musíme odmítnout populární tezi, že májá je iluze. Védánta zná několik definic pro falešný vjem, zdání, iluze jako halucinace atd. Jen pro jednoduchost zde mluvíme o máji jako o iluzi.
2. Rámánudža – kvalifikovaný monismus (viśišta-advaita)
   • Bůh emituje duše a svět a vstupuje do jejich nitra
   • Bůh je chápán jako nejvyšší Osoba prostá všech nedokonalostí
   • nejsou dvě úrovně pravdy, osobní Bůh bhakti (oddaného uctívání) je totožný s brahmanem neosobním
   • duše i svět jsou reálné, duše jsou individuální (a to i po osvobození)
3. Nimbárka – dualistický monismus (dvaita-advaita)
   • rozdílnost a totožnost (bhéda-abhéda) – jsou stejně pravdivé oba výroky: (1) svět je závislý na Bohu, je od něj nerozdílný a (2) Bůh není závislý na světě, je od něj rozdílný
4. Mádhava – dualismus (dvaita)
   • výrazně se liší od ostatních komentátorů, odmítá teze ostatních směrů védánty‚ přitom stále vychází z upanišadů
   • hlásá oddělenost Boha a světa
   • učení výrazně devocionální a teistické
5. Vallabha – čistý nedualismus (śuddha-advaita)
   • duše je částí Boha a liší se od něj jen měrou svých kvalit a prožívané blaženosti
   • cílem není sjednocení s brahmanem‚ ale spalující láska ke Kršnovi
   • osvobození je pouze z milosti

K uvedenému přehledu je na závěr nutno poznamenat, že význam uvedených myslitelů nebyl až tak v samotných filosofických myšlenkách, ale v obrovském a nedocenitelném významu hnutí, která na základě jejich myšlenek či přímo z jejich přímého působení vznikala a dominovala náboženskému prostředí Indie snad po celý středověk.

Mezi nejvýznamnější autority postśamkarovské advaity patří Vidjáranja, Appajja Díkšitar, Mandana Miśra (podle tradice totožný se Suréśvarou), Padmapáda, Dharmarádža.

(3) Filozofie čaker

Čakry nejsou barevné, nemají plátky a dokonce ani mantru atd.; to vše je pouze vizualizační technika. Jelikož se skupina Nétra pomalu dostává do fáze upanišadů, včetně jógických, správné vnímání čaker se pokládá za podmínku dalšího studia.

• Pečlivý rozbor významu sanskrtských názvů čaker nám odhalí jejich definice (platí pro soustavu šesti čaker). Vše ostatní je logicky odvoditelné, mystifikace a mlžení nejsou na místě.
• Sumérský „symbolický strom života“ se stává rozšířenou metafyzikou Mezopotámie. Velké renesance se dočká u Asyřanů. Jejich „strom“ je posléze přesně okopírován kabalisty a dotvořen do podoby sefirotů. U všech podob onoho „stromu“ vidíme stejné charakteristiky jako u indických schémat: hlavní kanál se stupni (čakrami) a dva boční kanály.
• Nejrozšířenější mikrokosmické soustavy v Indii pozůstávají z 4, 6 nebo 9 čaker. Komplikovanější soustavy lze vnímat pouze v rámci mandalických soustav.
• Soustava šesti čaker uznána jako ideální symbolické schéma zapojení člověka.
• Možné analogie (nikoliv definice) k pochopení čaker: jsou to jako barvy v duze, tj. jakési nekonkrétní útvary (barev) s nestanovenými okraji, přesto jednotlivé útvary rozeznáváme. Nebo: je-li pro naši analogii soustava čaker totožná s vodou jako takovou, její tři základní stavy (skupenství) lze vnímat jako 3 čakry, tedy kritickými stupni oddělené stavy.
• Rozšíření nauky o čakrách vděčíme tantrickým náthům. Sami Náthové však často ve stejném hatha textu mluví jednou o šesti, opodál o devíti čakrách. Absolutní pojetí, že čakry jsou oněmi barvami, božstvy či mantrami (a nikoliv pomocnou vizualizací), je novodobým (bohužel rozšířeným) jevem.
• Pozor na novodobé pseudonauky: čakry se neotáčejí na žádnou stranu; čakry nejsou „něco“ uvnitř těla, čím by se dalo hýbat; čakry nejsou jaksi kolmo k přední straně trupu (tj. neznalé napodobování na základě obrázků s čakrami); pro vizualizaci jsou jejich symbolické reprezentace (jantry) umístěny kolem páteře, jedna nad druhou jako patra budovy. (Analogie s výtahem takové budovy je více než vystihující: popisuje možné dění v mikrokosmu.)

11. leden 2009

Předśamkarovská advaita, Gaudapáda-káriká

Hledání historicky první nauky o máji. Védy se májou nezabývají. Přestože všechny školy védánty si nárokují být právoplatným vykladačem klasických (nejstarších 12) upanišadů, upanišady princip máji ve významu védántských škol a jejich filozofie neznají. (Nemnohé narážky na máju zde nelze ztotožnit s májou pokročilé védánty‚ kde představuje ústřední princip.) Upanišady jako takové se obecně rovněž nazývají védántou (tj. koncem véd).

Gaudapáda (5.–7. století) – asi první rozpracovaná nauka o máji. Byl ovlivněn buddhismem (do jaké míry, se badatelé markantně rozcházejí). Někdy je datován až do 8. století, jelikož podle tradice byl guruem gurua Śamkaráčárji (788–820), tedy aby datování vzájemně odpovídala. Je to problematické. Nejnovější vědecká datování Śamkaráčárji připouštějí, že mohl žít něco přes sto let dříve.

• Do kategorie děl předśamkarovské advaity spolehlivě lze zařadit pouze Brahma-sútru a Gaudapáda-káriku.
• Nejstarší učitelé advaity‚ jejichž jména jsou známa: (nejspíše mytologické postavy) Vjása a Paráśara, Suka (autor Bhágavata-purány, prý učitel Gaudapády) a jeho předchůdci až k učiteli Nárájanovi. Upanišady vyzdvihují násl. jména učitelů: Atharvan, Bharadvádža, Jádžňavalkja a Uddálaka. Další jména velkých védántistů čteme v dílech od Śamkaráčárji, Suréśvary a Váčaspati Miśry: Bhartrprapaňča, Drávidáčárja, Sundarapándja, Bhartrmitra, Brahmánandin a Upavarša.

Gaudapáda-káriká – Gaudapádovo dílo je v podstatě komentářem k 12 veršům Mandúkja-upanišadu, pročež bývá nazýváno též Mandúkja-káriká. Je jedním z významných děl advaita védánty‚ ostatně sám Gaudapáda (možná učitel Śamkaračárjův) je považován za prvního představitele advaita védánty. Dílo se zabývá stavy vědomí při bdění, snění, hlubokém spánku a rovněž čtvrtým „stavem“, kterýžto je vždy v pozadí ostatních tří. Jsou rozebírány jednotlivé slabiky mantry AUM a jejich korespondence s jednotlivými stavy vědomí. Též se zde objevuje klasická advaitová teze, že svět dualit je způsoben májou jakožto iluzorní zahalující silou původně nedvojného brahmana. V souvislosti s tímto se objevuje též kritika satkárjavády‚ tj. zejména sámkhjovou filosofií hájené teorie kauzality, že každá příčina má svůj následek a že příčina i následek (např. vyrobená věc) jsou reálné. Advaita říká, že v rámci nedvojnosti nemůže v konečném důsledku žádná příčina ani následek (a tím také žádné vznikání a zanikání) existovat, neboť by to předpokládalo reálnou diferenciaci v rámci času, prostoru i jednoty/mnohosti nedvojného brahmana.

Zdá se velmi pravděpodobné, že Ádi Śéša (neboli Ádhára) se svým dílem Paramárthasára (resp. Ádhára-káriká) předcházel Mándúkja-kárice‚ kterou znatelně ovlivnil, a jak naznačují někteří učenci, je vlastně nejstarším zdrojem advaita védánty doby, kdy se tato teprve formovala. Paramárthasára se vyznačuje přechodem ze sámkhji k védántě. Abhinavagupta později a pod svým jménem tento text přeformuluje do podoby šivaistické advaity.

21. prosinec 2008

Sámkhja III.

• satkárjaváda
• osvobození jako rozlišení puruše a prakrti
  • kontrast s populární advaitou‚ kde se individuum ztotožňuje s absolutnem
  • RR: rozlišení za pomoci introspekce „co nejsem“ navrženo jako praktičtější základ duchovní praxe, než se snažit ztotožnit se s brahmanem‚ pro individuum nepostřehnutelným Jsoucnem
• presámkhja
• „neoficiální“ sámkhja – mnohost prakrti podle Pauriky
  

RR: Na základě mnoha nepřímých údajů je pravděpodobné, že sámkhja kdysi představovala, nyní ztracenou, velkou duchovní tradici, ze které (ve své presámkhja podobě) čerpal jak Buddha, tak i upanišadoví vizionáři. Nelze to však doložit. Rovněž problémem je, co sámkhja je či není, přičemž jsou naším kritériem samozřejmě dochovaná díla, o nichž se ale ví, že představují pozdní fázi sámkhji. Je stále co nového objevovat.

30. listopad 2008

Sámkhja II.

• rozbor 25 tattev
• puruša/puruše
• koncepce gun
• ahamkára
• nečistoty buddhi
• smysly a prvky

RR: Z hlediska duchovní praxe je zde důrazně opodstatněný předpoklad, že sámkhja není pouze teorií či filozofickým zázemím pro tzv. čire praktickou jógu (jako darśanu), jak je zvykem tuto velkolepou soustavu chápat (a kritizovat). Podle současného stavu indologie toto hledisko nelze potvrdit (odmítá se).

RR: Sámkhja je skoro vždy uváděna jako systém dualistický. Hledíme-li ale na sámkhju zevnitř, lze ji chápat i tak, že jde za možnosti advaity‚ jelikož vše, co je obsahem prakrti‚ lze bezpečně zařadit do „kompetence“ brahmana: múlaprakrti je neprojevený brahman‚ prakrti s projevenými gunami brahman jako svět stvoření. Sámkhjové puruše jsou tedy „za“ či „mimo“ prakrti. I takto netradičně se dá dívat na sámkhju.

29. listopad 2008

Sámkhja I.

Sámkhja je jednou z klasických darśan Indie. Základní tezí je ostrý dualismus mezi purušou (transcendentní apersonální vědomí) a prakrti (příroda – svět a vše v něm). Prakrti je jedna jakožto scéna veškerého dění, purušů v interakci s prakrti je nespočetně.

Sámhkja byla vždy podrobována tvrdé kritice ostatních škol pro některé své provokativní teze, zejm. dualismus, mnohost v rámci nejvyšší kategorie (Nejvyšší není jakési monistické Jedno, zde je to mnoho purušů), hájení reálnosti světa (oproti všeobecné popularitě iluzornosti světa) a jiné. Řada myšlenek sámkhjových je převzata jinými indickými systémy (guna‚ tattva), mj. některými pozdějšími systémy tantrickými. Ač se na první pohled sámhkja může jevit jako suchý filosofický systém, což ostatně podotýkají i oponenti v samotné Indii, při hlubším pohledu poskytuje vhodný rámec pro klasifikaci světa i introspekci člověka a to jak v ohledu interpretace témat mystiky a esoteriky, tak na poli metafysiky.

• úvod do tattev
• tradiční sámkhjová díla, jejich obsah a autentičnost
• nejstarším dílem je Íśvarakršnova Sámkhja-káriká (cca 5. stol.)
• Sámkhjapravačana-sútra
• odbočka: výklad paňčakaňčuk neboli pěti omezujících tattev máji v systému 36 tattev kašmírského šivaismu.

Nétra v sanskrtu znamená (Śivovo) oko (Moudrosti), které nás vede k Bytí založenému v Nebytí; znamená (nekonečný) kořen stromu (Života), okno do nejhlubšího nitra. Nétra je rovněž ukazatel, rádce, návod – pro členy Nétry ve významu studia, jež je vede přes teoretické poznání k možnému Poznání překračujícímu možnosti psaného slova.

Interní dokumenty.