SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

11. Škola vírašaiva neboli lingájat





Založení této školy se připisuje Basavovi, synu Mádirádži, údajnému bráhmanovi školy árádhja257. Basavův životní příběh je popsán v Basava-puráně258 publikované v Puné (Poona) v roce 1905. Z tohoto příběhu ale rozhodně nevyplývá, že by Basava nějakou školu či náboženskou obec, jež by se dala nazvat církví, včetně její nauky, založil. Spíše se zdá, že se velmi aktivně podílel na šíření školy vírašaiva.

Na začátku Basava-purány čteme, že Nárada šel za Šivou a řekl mu, že všude kolem vidí jenom stoupence Višnua, následovníky obětního náboženství, džinisty a buddhisty, avšak jeho vlastní ctitelé zde žádní nejsou. Zmiňuje se o Višvéšvarárádhjovi, Panditárádhjovi, Ékórámovi, velkém jóginovi a jiných,259 kteří se v minulosti čas od času objevili a kteří jsou zakladateli šivabhakti260. Bohužel ale v současnosti tady nikoho podobného nevidí. Šiva nato svému Nandinovi řekl, aby se inkarnoval na Zem, propagoval jeho náboženství a podporoval věc vírašaivů.

Velký náboženský reformátor Basava ve své svatyni jako objekt uctívání, chrám Basavéšvary, Basavakalján, Karnátaka. Foto Vinod Jadhav.

Že by ale Basava byl tvůrcem školy, to z toho neplyne. Měl předchůdce, z nichž tři jsme právě jmenovali. Jeho život doprovázely politické nepokoje. Za doby vlády Vidždžaly či Vidždžany261 (1157–1167) odešel z rodné vesnice Bágévádi262 do Kaljány263. Baladéva, strýc z matčiny strany, byl královským ministrem. Basava byl po smrti strýce povýšen na jeho post a jeho překrásná sestra se vdala za krále. Byl odpovědný za královskou pokladnici a vynaložil značné částky na podporu a pohoštění asketů, členů školy lingájat, zvaných džangamové264. Toho si však časem všiml král Vidždžana, který mu pozvolna přestával být nakloněn, až se ho nakonec pokusil uvěznit. Basava však uprchl a Vidždžana za ním vyslal několik pronásledovatelů. Basava je ale snadno porazil, a tak se za ním vydal sám král i s celým svým vojskem, aby ho potrestal. Basava však shromáždil velký počet svých přívrženců a krále přemohl. Král se s Basavou poté usmířil a vzal ho zpátky do Kaljány, kde ale k žádnému skutečnému smíření dojít nemohlo. Nakonec Basava zařídil, aby byl král zavražděn.265

O Basavovi a jeho vztahu k Vidždžanovi hovoří i džinistická Vidždžalarájačarita266. Toto dílo je psáno z hlediska Basavova nepřítele. Zmiňuje se o Basavově sestře, kterou měl dostat král za milenku. Možná se tak skutečně stalo. Protože lingájatovédžinisté se v popisu událostí v podstatných rysech shodují,267 lze jejich líčení považovat za popis historických fakt.268 V tomto světle se Basava jeví jako vypočítavý politik, který mohl být jen stěží zakladatelem nové nauky nebo organizátorem nové školy. Krom toho v žádném z lingájatských děl, která jsou v současnosti dostupná, nevystupuje Basava v roli učitele víry.269 Basavův přínos spočívá podle všeho v tom, že využil svůj politický vliv k pozvednutí školy vírašaiva, přivedl ji na výsluní a rozšířil její vyznání mezi lid.

Dr. Fleet představil na základě jistých inskripcí jako zakladatele školy lingájat jiného muže. Tímto mužem by měl být Ékánta nebo Ékántada Rámajja. O této osobě hovoří i druhá část Basava-purány. Z inskripce a z této purány plyne, že Rámajja byl nepřítelem džinistů a jeho přáním bylo zničit jejich bohy a svatyně. Vsadil se s nimi, že si usekne hlavu a položí ji k Šivovým nohám, a bude-li mu hlava navrácena a vložena zpátky na ramena, kde byla původně, musí džinisté zničit své idoly a přijmout šivaistickou víru. Poprvé tento čin předvedl u Ablúru, což se dovídáme z inskripce, která se zde na počest této události nachází.

Když Rámajja přinutil džinisty zničit jejich idoly, jeli tito džinisté do Kaljány, aby si stěžovali u krále Vidždžany. Ten předvolal Rámajju a požadoval po něm vysvětlení, proč tak konal. Rámajja králi navrhl, že v jeho přítomnosti svůj čin zopakuje. Když Rámajja tuto sázku podstupoval, byl podle Basava-purány přítomen Basava. Kromě toho, že Rámajja zvítězil nad džinisty, nemáme žádné důkazy, že by byl autorem věrouky vírašaivů.270

V souvislosti se zasvěcovacími obřady (díkšá), jakými jsou například ty, jimiž žák prochází před výběrem gurua, učitele, je nezbytné rozmístit čtyři kovové nádoby plné vody ve směru čtyř světových stran a jednu nádobu dát doprostřed. Nádoba uprostřed patří osobě, která má být požehnána rolí gurua. Předpokládá se, že představuje dávného učitele (áčárja) jménem Višvárádhja271. Zbylé čtyři nádoby symbolizují čtyři kněze: Révanasiddhu, Marulasiddhu, ÉkórámuPanditárádhju. Ti byli hlavami svých škol a přináležejících institucí (matha272).273 Stejný seznam jmen je uveden i v jiném pojednání.274 Pět nádob je zasvěceno pěti tvářím či formám Šivy, což je Sadjódžáta a další, které jsme již vyjmenovali.275 Předpokládá se, že výše zmínění učitelé neboli áčárjové vznikli z těchto pěti tváří čiforem Šivy, a to ve věku kali276.277 V literatuře se uvádějí i jména dalších áčárjů spadajících do jiných věků. Těmi se na tomto místě nebudeme zabývat.

Přinejmenším o třech z těchto pěti učitelů lze na základě pasáže citované na začátku této kapitoly předpokládat, že byli Basavovými předchůdci. Na základě toho lze usuzovat, že škola vírašaiva neboli lingájat existovala již před Basavou. Řadíme ji mezi mírnější (tedy nikoli mezi extrémní) školy šaiva, jež známe pod názvem šaivadaršana nebo siddhántadaršana, což jsou názvy, které jim dali jejich stoupenci. Jde o pozdější formy šivaismu, o nichž jsme se již zmiňovali.278

Technické termíny, které používá nauka vírašaivů či lingájatů, jako je sthala, angalinga, a myšlenky těmito výrazy vyjádřené, se zcela liší u jiných škol, jak to vidíme u Mádhavy a dalších autorů. A jelikož jsme se s uvedenými výrazy dosud jinde nesetkali, jedná se o novou školu.279 Je obtížné odhadnout, kdy byla založena. Doba, v níž už je nám existence této školy známa, byla nepochybně dobou, kdy tato škola procházela svou militantní fází a kdy působil Basava. Z toho lze usoudit, že tato škola musela vzniknout přibližně sto let před nástupem své militantní fáze. Nejméně dvě z pěti výše zmíněných jmen učitelů a kněží končí přídomkem árádhja, kdežto podle jiných knih je tomu tak v případě všech pěti jmen.280 Tento přídomek byl názvem určité školy, která byla spřízněná s lingájatem.281

Brown nazývá čtyři z pěti áčárjů symbolizovaných pěti kovovými nádobami árádhji, o prostředním z nich se nezmiňuje.282 Na základě toho by všech pět učitelů uctívaných během zasvěcení i během jiných obřadů náleželo ke škole árádhja. Ta byla podle Browna školou vírašaivovského vyznání. Mezi přívrženci árádhji a běžného lingájatu panovalo hodně nevraživosti. Pravděpodobným důvodem této nevraživosti bylo, že árádhjové udržovali jisté bráhmanské rituály, například odříkávání posvátné gájatrí mantry, a skutečnost, že nosili posvátný provaz. Ale původní název árádhja, který znamená zbožňovaný či uctívaný, poukazuje na to, že před vznikem sváru mezi oběma školami byli stoupenci árádhji ve velké úctě.

Uvážíme-li všechny tyto okolnosti, zdá se, že víru vírašaivů utvářeli a posléze proměnili árádhjové, což byli učení a zbožní lidé, a tvrdě nekompromisní a antibráhmanský charakter jí vtiskli až pozdější reformátoři, mezi které patřil i Basava. Tak se utvořily tyto dvě školy vírašaivů. Nyní krátce popíšeme nauky této školy.

Samojediný a svrchovaný brahman je charakterizován existencí (sat), vědomím (čit) a blažeností (ánanda), je esencí Šivy (šivatattva) a nazývá se sthala283. Některé výklady nám ozřejmují, proč se nazývá sthala. Dva z těchto výkladů jsou založeny na uměle vytvořené etymologii. Mahat284 a jiné principy existují ve svrchovaném brahmanu, esenci Šivy, v němž se také rozpouštějí. Na počátku věků z brahmanu povstává univerzum, které vzniká z prakrtipuruši, a do brahmanu se nakonec i navrací. Proto se tento brahman nazývá sthala.285 (Slabika stha- znamená sthána, pevné místo, a -la znamená laja, rozpuštění.)

Nazývá se tak i proto, že podporuje celý hybný i nehybný svět a drží pohromadě všechny existující síly, veškerou záři, všechny duše. Je místem odpočinku všech bytostí, místem všech světů a všech jejich vzájemných vztahů. Je nejvyšším dosažitelným místem pro ty, kteří hledají nejvyšší štěstí. Nazývá se proto „Jediný“ a vyjadřuje neduální pozici (sthala).


Impulsem vlastní Síly (Šakti) se sthala dělí na

  1. 1. lingasthalu286 a
  2. 2. angasthalu287.

(1) Lingasthala je Šivou neboli Rudrou a je tím, kdo má být uctíván a zbožňován, zatímco angasthala je individuální duší, uctívačem a zbožným člověkem.

Stejným způsobem se z vlastní vůle dělí na dvě části také Šakti, božská Síla. První částí je kalá a patří Šivovi a druhou, představující oddanost, je bhakti, jež patří individuální duši.288 Šakti má určitou náchylnost k činům a zaplétání se ve světě, na rozdíl od bhakti, která tuto náchylnost postrádá, odvrací se od činů a světa a vede ke konečnému vysvobození. Šakti se vztahuje k předmětu uctívání a proto existuje v linze, Šivovi, zatímco bhakti se vztahuje k uctívači a existuje v anze, individuální duši. Časem se skrze bhakti vytváří sjednocení mezi duší a Šivou. Linga je samotným Šivou, nikoli jeho pouhým externím symbolem.


Lingasthala se dělí na

  1. 1.1. bhávalingu289,
  2. 1.2. pránalingu290 a
  3. 1.3. ištalingu.

(1.1) Bhávalinga je bez částí (kalá), vnímatelná skrze víru. Je čirým bytím či existencí (sat), nepodmíněná prostorem ani časem a je nejvyšší z nejvyšších.

(1.2) Pránalinga se má uchopit pomocí mysli. Obsahuje části, přestože sama je bez částí.

(1.3) Ištalinga sestává z částí, je vnímatelná okem, uděluje veškeré vytoužené (išta) objekty a odstraňuje utrpení. Název ištalinga je možná odvozen od toho, že je pečlivě uctíván (išta291).


Pránalinga je vědomí (čit) svrchované duše, ištalinga je blaženost. Bhávalinga je nejvyšším principem, pránalinga představuje jemnou a ištalinga hrubou formu. Tyto tři lingy odpovídají duši, životu a hrubé formě, charakterizuje je aplikace (prajóga), mantry a činy (krijá), a utváří kalu, nádubindu.


Každá ze tří ling se dále dělí na dvě části:

  • první (1.1) na 1.i mahálingu292 a 1.ii prasádalingu293,
  • druhá (1.2) na 1.iii čaralingu294 a 1.iv šivalingu a
  • třetí (1.3) na 1.v gurulingu a 1.vi áčáralingu295.

Těchto šest částí spravovaných šesti druhy sil (šakti) umožňuje vznik následujících šesti forem:296

  1. 1.i. Působí-li na esenci Šivy síla vědomí (čit), vzniká mahálinga. Atributy mahálingy jsou: absence zrození a smrti, neposkvrněnost, dokonalost, jednota, subtilnost, stav nejvyššího z nejvyšších, neporušitelnost, nesmírnost, pochopitelnost skrze víru a lásku, idealismus (čaitanjarúpa297).
  2. 1.ii. Když je esence Šivy prostoupena svrchovanou silou (parášakti), vzniká princip sádákhja298. Je lehký, věčný, nerozdělitelný, smysly a běžnou myslí nepostřehnutelný, nezničitelný, je zárodkem, který se dále rozvíjí. Tento princip se nazývá prasádalinga.
  3. 1.iii. V případě, kdy prvopočáteční síla (ádišakti) spravuje esenci Šivy, vzniká čaralinga. Čaralinga je nekonečná, proniká vnitřním i vnějším světem, je plná světla, je vyšší než pradhána či prakrti, je nejvyšší božskou osobou (puruša) a mysl je o ní schopna kontemplovat pouze v čirém stavu sama v sobě.
  4. 1.iv. Proniknutím silou vůle (iččhášakti) vzniká šivalinga, což je omezený princip s vědomím jáství, vlastním věděním a silou (kalá). Šivalinga má jednu tvář, je vyrovnaná a třpytí se na nebesích.
  5. 1.v. Po prostoupení silou vědění (džňánašakti) se utváří gurulinga. Je hybnou silou a ovládá všechny nauky, jimž je nejvyšším učitelem. Je plná světla, je nekonečným oceánem radosti a přebývá v lidském srdci.
  6. 1.vi. Při ovlivnění silou konání (krijášakti) se jedná o áčáralingu, která podporuje existenci veškerých věcí v podobě činů. Mysl si ji může představit a vede ke vzdání se života.

Původní entita se skrze svou vrozenou sílu rozděluje na Šivu a individuální duši. V případě Šivy se rozlišuje šest jeho forem, které představují rozličné úhly pohledu na něj.

(1.i) Nekonečné Bytí je první formou a je považováno za nezávislé.

(1.ii) V druhé formě si ho představujeme jako stvořitele tvořícího svou nejvyšší silou.

(1.iii) Třetí forma je odlišná od materiálního světa.

(1.iv) Čtvrtá forma je tělesná, tělo se ale neskládá z běžné hmoty, je nebeské kvality jako například tělo Nárájany nebo Kršnyvišnuistů.

(1.v) V páté formě řídí Šiva lidstvo.

(1.vi) Šestá se týká myšlenky vedení individuální duše tak, aby svými činy směřovala k vysvobození. V této formě je Šiva vykupitelem.



(2) Bhakti je vlastností individuální duše a spočívá ve snaze přiblížit se Bohu. V tomto pojetí rozlišujeme tři stupně, jimž odpovídá rozdělení individuální duše (angasthala) na tři druhy:

  1. 2.1. Nejvyšší z nich se nazývá jógánga299,
  2. 2.2. druhým typem duše je bhógánga300 a
  3. 2.3. třetím tjágánga301.

V případě prvního typu duše dosahuje člověk díky sjednocení se Šivou štěstí. Jde-li o druhý typ, raduje se společně se Šivou. Třetí znamená opuštění světa, který je pro duši pomíjivý a iluzorní. První typ souvisí s platností příčiny a podmínky hlubokého spánku, druhý s jemným tělem a snovým spánkem, třetí s hrubým tělem a bděním.302


Každý z těchto typů se dále dělí na dva stupně.


(2.1) U prvního, jógángy, jde o

  1. 2.1.1. aikju303 a
  2. 2.1.2. šaranu304.

(2.1.1) První stupeň spočívá ve sdílení Šivovy božské radosti poté, co se člověk přesvědčil o neskutečnosti světa. Toto sdílení se nazývá samarasábhakti305Šiva se při něm sjednocuje s duší ve zkušenosti blaženosti.

(2.1.2) Druhý stupeň se nazývá šaranabhakti, člověk v sobě samém i ve všem ostatním spatřuje lingu, symbol Boha. Je to radost vyvěrající sama ze sebe.


(2.2) Druhý typ duše má také dva stupně:

  1. 2.2.1 pránalingin a
  2. 2.2.2 prasádin.

(2.2.1) První spočívá v opuštění běžného života a egoismu a v soustředění celého bytí na lingu čili Šivu.

(2.2.2) Druhý se uskutečňuje, vzdá-li se člověk všech objektů radosti ve prospěch lingy, čímž obdrží vyrovnanost a klid (prasáda).


(2.3) Třetí typ duše se dělí na

  1. 2.3.1 máhéšvaru a
  2. 2.3.2 bhaktu.

(2.3.1) První stupeň představuje nezlomnou víru v Šivu, adept se podřizuje ucelené disciplíně sestávající z dodržování jógických předpisů a sebeovládání. Hlavním bodem zájmu je v tomto případě Šiva, pravda, morálka, čistota atd. Dále se na tomto stupni adept zavazuje dodržovat přísná pravidla, jejichž jádro spočívá v pevné víře v jednotu lingy a Boha.

(2.3.2) Bhakta – druhý stupeň – je ten, kdo odvrací svou mysl od všech předmětů, jimiž je tato mysl přitahována, ten, kdo je oddaně zbožný a vykonává předepsané rituály a kdo žije svůj život vůči světu indiferentně, neboli snaží se nezasahovat do dění.306


Takový je vývoj duše od pouhé indiference vůči světu, což je první krok na prostředních úrovních v obráceném řádu směřující až k sámarasji, k jednotě blažené zkušenosti Šivy, nejvyššího stavu. Ve zmíněném cíli nejde o dokonalou totožnost svrchované a individuální duše, nejde ani o to zbavit se individuality, což by vyústilo ve vznik čiré duše, která si není vědoma sebe sama, jak to vyjadřuje nauka věhlasného Šankary a jeho nedualistické školy.

Nauka školy vírašaiva tvrdí, že původní esence Šivy, která se skrze vlastní sílu rozdělila na lingu, představující svrchovaný princip (Bůh čili Šiva), a angu, individuální duši, a pod vlivem ostatních sil se stala stvořitelem světa, ukazuje, že podstatou nauky této školy je myšlenka, že počátek a vznik světa je obsažen v samotném Bohu v podobě jeho síly, a že tato síla není neskutečná. Tato nauka proto připomíná nauku Rámánudži, podle níž existuje skutečný zárodek duše a vnějšího rozvíjejícího se světa, což charakterizuje Boha. Naproti tomu u vírašaivů existuje síla pouze v Bohu, a ta je tím, co směřuje ke stvoření. Podle vírašaivů charakterizuje Boha tato síla, podle Rámánudži zmiňovaný zárodek. Škola lingájat je z tohoto důvodu školou podmíněného duchovního monismu (višištádvaita). Duchovní vykoupení hlásané touto školou tedy odpovídá bhakti, lásce k Bohu. Je cestou mravní a duchovní disciplíny, která vede až k dosažení sámarasji se Šivou. Po této stránce se také podobá škole Rámánudži.

Šríkantha Šiváčárja ve svém komentáři (bhášja) k Védánta-sútře je stejného názoru. Sútru 1.4.22 komentuje tak, že slovo átman ve smyslu individuální duše je zde použito k vyjádření svrchované duše podobně, jako je tomu v Brhadáranjaka-upanišadu 4.5.6, kde tato svrchovaná duše je vnitřním kontrolorem individuální duše. V tomto smyslu se o ní mluví jako o identické se vším. V komentáři k sútře 2.2.38 dále tvrdí, že Šiva jakožto vlastník veškerých sil je materiální příčinou světa. V komentáři k sútrám 4.4.3–4 vyjadřuje názor, že vysvobozená duše se podobá duši svrchované, má tedy její atributy. V komentáři k sútře 4.4.2 hovoří o vysvobozené duši, která je sjednocená v blažené zkušenosti (samarasa) se svrchovanou duší. Zdá se, že Šríkanthův názor je shodný s názorem vírašaivů.307 Proto představují tyto tři šivaistické školy – na rozdíl od čtyř starších dualistických škol, pášupatů a ostatních – nauku podmíněného duchovního monismu.

Nejvyšší třída lingájatů sestává z těch, kteří sami sebe označují jako lingi-bráhmanové. Lidi z ostatních kast, kteří nosí lingu, jsou jednoduše jejich stoupenci. Lingi-bráhmanové tvoří dvě hlavní třídy: áčárje a paňčamy. O áčárjích jsme se již zmiňovali v souvislosti s kovovými nádobami. Podle legend bylo áčárjů původně pět a povstali z pěti tváří Šivy (Sadjódžáta atd.). Z těchto pěti áčárjů povstaly všechny dosud existující kněžské třídy. Pět áčárjů mělo pět gótér308: Víru, Nandina, Vršabhu, Bhrngina a Skandu. Tyto gótry původně představovaly božské osoby téměř takového významu, jaký se přisuzoval samotnému Šivovi.

Ze Šivovy tváře zvané Íšána povstal Ganéšvara (vůdce skupiny), jenž měl také pět tváří. Z těchto pěti tváří dále povstalo pět paňčamů: Makhári, Kálári, Purári, SmaráriVédári. Tato jména dostali na základě jistých skutků, které vykonali. Z těchto pěti paňčamů posléze vznikli další, zvaní upapaňčamové309. Každý z paňčamů má za gurua jednoho z pěti áčárjů, s nímž je pak spojován. Gótra gurua je tím pádem i jeho gótrou. Svatba a příbuzenský vztah mezi členy stejné gótry není povolen. Jelikož paňčamové mají vlastní gótru, pravarušákhu,310 lze z toho usoudit, že lingájatové převzali bráhmanský systém.311paňčamech se mluví jako o opravdových uctívačích Šivy.312

Pravé lingájaty dělíme na čtyři třídy:

  • džangamové neboli kněží,
  • šílavantové neboli zbožní,
  • bandžigové neboli obchodníci a
  • paňčamsáliové313.

Život šílavantůbandžigů se řídí jejich postavením a povoláním. (Zmiňované dílo se detailně nezabývá všemi třídami, proto ani my se nebudeme pouštět do větších podrobností a popíšeme jen dvě třídy.)

Členové první třídy jsou áčárjové, všeobecně nazývaní džangamové. Z nich někteří se nazývají viraktové neboli „ti bez vášně“. Oddávají se kontemplacím a jiným duchovním cvičením, žijí v celibátu, zdržují se v klášteře (matha) a podřizují se asketické kázni, za což je lid velmi ctí. Jeden takový klášter, snad hlavní klášter, se nachází u Čitaldrugu,314maisúrské oblasti vzdálené přibližně 150 km od Dharvaru. Hlavní mnich tohoto kláštera se těšil velké vážnosti a měl velký vliv na stoupence školy.

Druhá odnož třídy zahrnuje následovníky kněžského zaměstnání. Vykonávají všechny obřady, jsou ženatí a vedou život hospodářů. Nábožensky kontrolují paňčamy a stoupence jejich škol. Tito kněžští džangamové jsou představiteli některé z pěti hlavních organizací, které nacházíme od Himálaje až po maisúrský kraj. Pokud se vyskytne jakákoliv náboženská otázka, řešení se hledá na půdě těchto organizací.

Kromě pravých lingájatů existovala ještě přidružená třída a třída složená z polovičních lingájatů.

Lingájatové nejedí maso a jsou rovněž abstinenty. Ovdovělé ženy se můžou opětovně vdát. Ženy na rozdíl od bráhmanských hinduistek nejsou během menstruace považovány za nečisté a nedotknutelné.

Vírašaivové praktikují zasvěcovací obřad (díkšá), který odpovídá bráhmanské upanajaně315. Místo bráhmanské gájatrí-mantry316 však používají mantruóm namah šivája“ a místo jadžňópavíty317 nosí lingu, znak Šivy.

Během díkši drží guru v levé ruce lingu, uctívá ho známými šestnácti způsoby a posléze ho ukáže žákovi. Pak ho vloží do žákovy levé ruky a nabádá ho, aby lingu považoval za vlastní duši a za nejvyšší cennost na světě. Hedvábnou látkou pak uváže lingu za opakování mantry, již používají bráhmanové při navlékání jadžňópavíty, žákovi kolem krku. Tento obřad se nazývá lingasvájattadíkšá318. Vykonává se i u dívek a i ženy mají nosit lingu, stejným způsobem jako muži. Linga se obvykle ukládá do stříbrné skříňky a nosí se kolem krku. Vírašaivové mají za úkol denně vykonávat obřady podobné těm, které za šerosvitu vykonávají bráhmanové.319 Mají při tom opakovat výše uvedenou320 mantru a také Šiva-gájatrí-mantru321. První dva řádky této Šiva-gájatrí-mantry jsou stejné jako u bráhmanské gájatrí-mantry; poslední řádek zní „tan nah šivah pračódaját“.322

Mantra, která se opakuje během svatebního obřadu, kdy ženich uchopí nevěstu za ruku, je stejná jako u bráhmanů. Během obřadu, kdy vystupuje ženich s nevěstou po sedmi schodech, se opakují stejné mantry, které používají rgvédští bráhmanové. Vírašaivové ale na rozdíl od bráhmanů nevykonávají během svatebního obřadu rituál házení pražené rýže do ohně. Jejich hlavním rituálem je rituál ištalinga, což je uctívání lingy, která se nosí na těle. Účast v chrámech a uctívání lingy v těchto chrámech nejsou pro ně v žádném případě nutné. O tyto chrámy, ačkoliv jsou zasvěcené Šivovi, se moc nezajímají.

Mezi lingájaty se traduje legenda, podle které Šiva nejprve stvořil Brahmadévu a pak mu přikázal, aby stvořil svět. Brahmadéva mu odvětil, že neví jak. Nato Šiva stvořil svět sám, aby byl Brahmadévovi vzorem. Tímto stvořením Šivy jsou právě áčárjovépaňčamové spolu s jejich gótramišákhami. Skutečný význam této legendy spočívá v tom, že lingájatové si vybudovali systém, který soupeří s bráhmanským systémem. Blízká podobnost obou systémů tento náhled potvrzuje.

Nejde ale o pouhou kopii, lingájatové zavedli totiž několik reforem, které se týkají například postavení žen. Po této stránce se tato nauka liší od jiných škol, višnuistickýchšivaistických, ale i buddhistických nebo džinistických, které si nevybudovaly vlastní specifický řád sociálních vztahů a domácích rituálů. Lingájatové sice sestavili kopii bráhmanského systému, šlo však o reformovanou verzi.

Podle všeho se zdá, že lingájatismus vděčí za svůj původ otevřené nespokojenosti určitých šivaistických skupin s bráhmanskou mocí. Tato nespokojenost zřejmě nevznikla ve zbídačených duších obyčejného lidu, ale nejspíše mezi duchovně založenými členy vyšších kast – ne však ortodoxně bráhmanských – pod vedením árádhjů. Někteří členové tohoto vedení nešli dost daleko v požadovaných reformách a odštěpili se.323

Lingájatové pocházejí z různých kast a z jejich míšení. Ukazuje se, že dvě hlavní třídy školy lingájat považují sebe sama oprávněně za lingi-bráhmany, tedy bráhmany nosící lingu. Podle věrouky se vznik třídy áčárja neboli džangama odvozuje od pěti světců uctívaných při příležitosti určitého náboženského obřadu, jejichž jména končí přídomkem árádhja, což poukazuje na to, že tito světci byli bráhmany. Můžeme proto zcela bezpečně předpokládat, že měli bráhmanský původ.324 Co se týče paňčamů, pravděpodobně reprezentovali vaišjavskou kastu bráhmanismu, jejíž členové byli obchodníky a vlastníky půdy. Vzhledem k tomu, že vaišjové patřili do kasty dvojzrozenců, stejně jako paňčamové, počítáme je mezi lingi-bráhmany.



257. Pozn. ed.: Aiyangar (s. 247–248) počátky vírašaivů vidí v sociálním hnutí šivaistických bráhmanů. Tato škola se nazývala árádhja, byla ortodoxní školou vírašaivů, která v určitých ohledech zůstala věrná védskému náboženství. Od nich se vlivem radikálního učení Basavy odtrhla vůči védskému náboženství nekompromisní škola lingájatů.

258. Jak tato kniha, tak i mnoho jiných knih vztahujících se k lingájatské škole byly publikovány pod patronátem Malláppá Várady ze Sholapuru, vlivným a osvíceným členem této školy. (Pozn. ed.: Vedle staršího zkráceného překladu této purány od Würtha, JBBRAS, 8. díl, 1872, je v současnosti dostupný i překlad relevantnější: Velcheru Narayana Rao, Śiva’s Warriors – The Basava Purāṇa of Pālkuriki Somanātha, Princeton University Press, 1990. Tento text pochází ze 13. století, je psán v telugštině a jeho autorem je Sómanátha. V roce 1369 ho přeložil Bhíma Kavi do kannadštiny a tento překlad se stal pro lingájaty důležitějším než telugský originál. Tato kannadská verze se od telugské verze purány v některých ohledech liší. Výtahy z této kannadské verze viz Rice, začínaje s. 65.)

259. Pozn. ed.: Zmiňované osoby se v literatuře této školy často vyskytují; jsou považovány za legendární zakladatele-učitele školy vírašaivů. Zpravidla se jich uvádí pět: Révanárádhja (Rénuka), Marulárádhja (Marulasiddha), Panditárádhja, ÉkórámárádhjaVišvéšvarárádhja (Višvárádhja). [Sakhare, s. 361; Rice, s. 54.]

260. Pozn. ed.: Tedy šivaistického směru zdůrazňujícího naprostou oddanost (bhakti) k Bohu/Šivovi.

261. Pozn. ed.: Respektive Bidždžala, Bidždžala nebo Bidždžana.

262. Pozn. ed.: Na Basavovu počest se obec dnes jmenuje Basavana Bágévádi (Bagevadi, Bagebadi). Nachází se poblíž Bidžápuru (Vidžápura), jihovýchodně od něj.

263. Pozn. ed.: Na Basavovu počest se dnes jmenuje Basavakalján. Nachází se ve větší vzdálenosti od Bidžápuru, severovýchodně od něj.

264. Pozn. ed.: Tvořili na ortodoxním bráhmanském duchovenstvu nezávislý kněžský řád lingájatských šivaistů, jehož členové putují (gam) a žijí podobně jako potulní asketové. Podle Sakhareho (s. 380) jsou džangamové šivaističtí bhaktové, kteří putují z místa na místo, a existovali již před lingájaty.

265. Pozn. ed.: Ve věci této vraždy není úplně jasno; ve vírašaivovskédžinistické literatuře je vylíčena různě. Podle Mugaliho (s. 42) se Vidždžana na trůn dostal násilím po odstranění svého slabého předchůdce. Byl pod velkým vlivem ortodoxních institucí, v každodenním životě propagoval kruté vesnické rituály. Basava vstupuje na scénu ve velmi neklidné době, kdy nespokojenost obyčejných lidí v celé škále věcí běžného života dennodenně vzrůstá. (Z inskripce z roku 1165 čteme, že v tomto roce, kdy Vidždžana/Bidždžala slavil desáté výročí své nadvlády nad územím západních Čálukjů, došlo k mnoha násilnostem a zemřelo mnoho vesničanů [Sewell, s. 114].) Basava rozvíjí nauku vačanakárů neboli „hlasatelů“ a stejně jako oni učí sociální rovnost, víru v jednoho Boha a odmítá krveprolití v obřadnictví. Hlásá celkovou reformu náboženství a sociálních struktur tehdejší rigidní společnosti. Z jeho cílů je jasné, že mocenským strukturám byl trnem v oku. Událost vraždy krále zřejmě měla velmi složité politicko-náboženské pozadí. Zdá se, že se Basavovi vedení nad jeho stoupenci v kritické chvíli vymklo kontrole, až nakonec [Basawanal & Iyengar, s. 15] dva vírašaivové, DžagadévaBómmarasa, zabili krále. Jednotliví interpreti tohoto příběhu se neshodují, zda to byl či nebyl Basava, kdo dal svým stoupencům příkaz k vraždě. Za každé složité politické situace se dějinné události stávají nepřehlednými a snadno dojde k tomu, že je vina za různé excesy připisována vůdcům. Dle dnešních měřítek by bylo možné nazvat Basavu i revolucionářem, usiloval totiž o kompletní proměnu tehdejší společnosti, od politického vedení přes naprostou změnu sociálních struktur (odmítal kastovnictví, ženám a takzvaným nedotknutelným „kacířsky“ připisuje stejná práva jako mužům) až k „polidštění“ náboženství, jež by mělo zářit v jasném etickém světle, a nikoliv být poleptáno krví rituálů. Sewell na straně 114 v komentáři k jedné inskripci cituje slova Riceho, který události podává následovně: Vidždžana se zamiloval do Basavovy sestry a Basava postupně získal coby králův ministr nezměrnou moc. Král ve vykonávání své moci současně zeslábl. Ve věci královy smrti poukazuje na existenci odlišných verzí výkladu. Podle jedné byl otráven, podle jiné ho zabili tři Basavovy následovníci.

266. Pozn. ed.: V překladu „Skutky (čarita) krále (rája/rádžan) Vidždžaly“. Jedná se o džinistickou verzi popisu Vidždžanova života, která se v mnoha ohledech liší od popisu jeho života v textech vírašaivů. Džinisté v té době měli potyčky s lingájatskými šivaisty, jelikož Basava svou moc využíval především k podpoře šivaistů. Džinisté mluví o pronásledování. Protože však džinisté chovali vůči Basavově osobě očividnou nelibost, je otázkou, nakolik lze brát jejich verzi popisu vztahů mezi Basavou a Vidždžanou vážně. Aiyangar na straně 253 píše, že dle tohoto díla byl král otráven na popud Basavy. (Nutno dodat, že v té době probíhalo také velké sektářské soupeření mezi lingájatyvišnuisty [Rice, s. 70].)

267. Pozn. ed.: Bhandarkar má nejspíše na mysli základní údaje o lingájatech, nikoliv však popis událostí, které byly pro oba rivaly choulostivé a které samozřejmě každá strana interpretovala po svém.

268. Ohledně popisu lingájatské školy viz překlad Basava-purány, JBBRAS, 8. díl, nebo viz samotná Basava-purána, vydaná v Puné (Poona). Ohledně popisu džinistů viz manuskripty Wilsona Mackenzieho. (Pozn. ed.: Mackenzie Collection – A Descriptive Catalogue of the Oriental Manuscripts and Other Articles, vol. 1, Calcutta, 1828, oddíl Hala Kanara Books.)

269. Pozn. ed.: Basavovi se přičítá autorství Saptakávji („Sedm básní“), v níž se ve formě rozhovoru mezi učitelem a žákem rozebírají různé články víry, a přičítá se mu i několik děl literatury vačana, například Šatsthala-vačana, Rádžajóga-vačana a další [podrobněji Rice, s. 70, 53–54.] Basawanal & Iyengar ve své publikaci překládají četné Basavovy vačany neboli „promluvy“.

270. Pozn. ed.: Rozboru příběhu, kdy si Rámajja setne svou vlastní hlavu, věnuje celý článek Ben-Herut. Příběhem se do větší hloubky zabývá také Aiyangar v kapitole o Rámajjovi, s. 254 a dále. O těchto událostech, jen s nepodstatnými změnami, vypráví také Čannabasava-purána. Tuto puránu složil Virúpákša roku 1584 [Rice, s. 68] nebo 1585 [Aiyangar, s. 252].

271. Pozn. ed.: Tj. Višvéšvarárádhja ze začátku kapitoly našeho textu. V překladu pán (íšvara) všech (višva) árádhjů. Višvárádhja je zkrácenou formou tohoto jména bez slova íšvara.

272. Pozn. ed.: Matha – v novoindických jazycích math a v anglickém přepisu v názvech organizací často jako mutt – je pro Indii specifická duchovní instituce podobná klášterům. Tyto mathy nejsou ani tak místa, kde by se mniši po vzoru těch křesťanských věnovali v odloučení od světa meditacím ve svých celách, jako spíše místa, která fungují jako volně přístupné zázemí pro členy asketické komunity, kteří se sem vrací ze svých cest a většinou zde nepřebývají dlouho. Stává se, že jediným stále přebývajícím členem komunity je púdžárí neboli obřadník, který se stará o každodenní pobožnosti ve svatyni. Zpravidla může kdokoliv přijít na návštěvu a chvíli zůstat. Mathy tedy nejsou uzavřené instituce. Mathy mají svou správu, centrálního boha i hlavního gurua podobně jako ášramy. Ášramy jsou instituce spíše védántské, kde guru se svými nejbližšími žáky dlouhodobě, ne-li nastálo, přebývá.

273. Vivékačintámani, Púrvabhága, Sholapur, 1909, s. 230 a dále.

274. Vírašaiváčára-pradípiká, Poona, 1905, s. 33–37.

275. Viz příslušný komentář v kapitole o škole šaiva, pozn. č. 209.

276. Pozn. ed.: Věk kali je věk temna (kali-juga), který je podle Indů nejhorší a poslední fází lidských dějin. Dle tradičních výpočtů začal rokem 3102 př. n. l. a přetrvává dodnes.

277. Paňčáčárja-paňčamótpatti-prakarana, Bombay, 1903, s. 1.

278. Viz část týkající se mírnějších škol v kapitole o škole šaiva, poslední tři odstavce.

279. Pozn. ed.: Tyto jednotlivé výrazy jsou samozřejmě známy z dávných dob a z nauk různých škol. Bhandarkar chce v této souvislosti říci, že tyto výrazy se ve společné struktuře v rámci nějakého systému v této podobě nikde jinde nenacházejí. Proto logicky (a z hlediska dnešních znalostí i správně) odvozuje, že takový systém musel představovat samostatnou školu. Mádhava (14. století), který je velmi dobře informovaným autorem své doby, šivaistickou školu vírašaivů ve své Sarvadaršana-sangraze nezmiňuje. Buď o ní nemohl ani on ani jeho širší okolí vědět, protože tehdy existovala ještě příliš krátce, okruh jejích stoupenců byl úzký a měla jen lokální vliv, nebo ji nepovažoval za samostatnou školu (možná ji považoval za součást školy šaiva).

280. Paňčáčárja-paňčamótpatti-prakarana, s. 35.

281. Pozn. ed.: Árádhjové jsou konzervativním křídlem vírašaivů. Radikální křídlo představovali Basavovy stoupenci, lingájatové. Árádhjové byli bráhmanové, kteří v určité míře pokračovali ve védských rituálech a ve společenském životě s těmito rituály souvisejícím. Radikální křídlo na ně proto nevražilo a mezi oběma křídly tak panovalo určité nepřátelství. [Aiyangar, s. 247–248.]

282. Madras Journal of Literature and Science, díl 11.

283. Pozn. ed.: Doslovně znamená podklad, základ.

284. Pozn. ed.: Zvaný též buddhi. Následující popis světa odpovídá pozdnímu sánkhjovému pohledu ovlivněnému védántou.

285. Pozn. ed.: Tedy podklad nebo základ všeho, na čem vše stojí.

286. Pozn. ed.: Slovo linga má více významů a bylo by příliš zjednodušující vnímat ho v této souvislosti pouze ve významu „falus“. Linga znamená znak, charakteristiku a symbol. Lingasthala tak znamená „symbolický podklad [všeho]“.

287. Pozn. ed.: Anga znamená část, člen, úd. Výraz angasthala lze doslovně, a současně snad i výstižně, přeložit jako „členská základna“. Lingasthala je ze své povahy „jedna“ a angasthala „mnoho“.

288. Pozn. ed.: Slovo kalá má celou řadu významů; většina z nich má něco společného s oddělením či vydělením nebo znamená část celku. Šakti je skrze kalu, která je v této souvislosti její neúplnou reprezentací, spojena se Šivou, proto kalá patří Šivovi. Svou druhou částí je ale „ve světě“. Šakti tak svými „údy“ spojuje svět stvoření s nejvyšším Bohem a základem veškerého života, tj. se Šivou. Tuto Skutečnost si individuální duše může uvědomit pomocí bhakti.

289. Pozn. ed.: Doslovně „symbol [absolutního] Stavu/Bytí“.

290. Pozn. ed.: Jak již samotný název napovídá, jedná se o pránickou rovinu, která je ze své podstaty metafyzická, a tudíž se ve fyzickém světě neprojevuje přímo, ale jen skrze principy či pomocí orgánů, které však již jsou ze světa fyzického.

291. Pozn. ed.: Išta v sanskrtu znamená jak vytoužené, žádané, tak i uctívané nebo obětované.

292. Pozn. ed.: Doslovně „velký symbol“.

293. Pozn. ed.: Prasáda v této souvislosti znamená klid, pokoj. (Kromě toho může znamenat i čirost, čistotu, jas, laskavost, milosrdnost – na základě toho pak může prasáda označovat i jídlo, které se obětuje božstvu. V našem případě však prasáda neznamená obětinu jídla.) Výraz prasádalinga by se dal přeložit jako stav „se znakem [věčného] klidu“.

294. Pozn. ed.: Čara znamená pohyb či sílu, která věci dává do pohybu. Výraz čaralinga by tak šlo přeložit jako „symbolická úroveň hybatele“.

295. Pozn. ed.: Áčára znamená správné chování, dobré způsoby, zvyk, úzus. Výraz áčáralinga by se tak dal přeložit jako „charakteristiky ctnostného života“. Každá linga má na své úrovni schopnost se spojit se Šivou (potažmo je na odpovídající úrovni Šivou samotným).

296. Pozn. ed.: Viz také Dasgupta, s. 62–63.

297. Pozn. ed.: Čaitanja je čit. Výraz čaitanjarúpa je výstižnější překládat jako „ten, jehož podobou je čiré Vědomí“, což je atribut Šivy, spíše než jako „idealismus“.

298. Sádákhja je výsledkem kombinace podstaty či esence Šivy se dvěma z pěti sil, tj. paráádi. Sádákhja má pět aspektů: šivasádákhja, který se rozvíjí do Sadášivy; amúrta, „bez podoby“, který se stává Íšou; samúrta, „s podobou“, vytváří Brahméšu; kartr, „hybná síla“, stává se Íšvarou; karma, „čin“, rozvíjí se do Íšány. Sádákhja, o němž se text zmiňuje, musí být Sadášivou.

299. Pozn. ed.: Jóga zde znamená spojení, sjednocení.

300. Pozn. ed.: Bhóga je prožívání, smyslové potěšení.

301. Pozn. ed.: Tjága je opuštění, zanechání, vzdání se (něčeho/všeho).

302. Pozn. ed.: Výklad viz také Dasgupta, s. 63.

303. Pozn. ed.: Aikja (ze slova éka – jeden, samotný, pouhý) znamená jednotu.

304. Pozn. ed.: Šarana je ochraňování, ochrana.

305. Pozn. ed.: Mystický stav, kdy člověk skrze bhakti došel k identitě se Šivou, ke „stejné chuti“ či „božské stejnosti“ s Nejvyšším.

306. Výňatek z materiálu obsaženého v Májidévově Anubhava-sútře, Sholapur, 1909. (Pozn. ed.: Dasgupta Anubhava-sútře věnuje jednu kratší kapitolu. Pár poznámek o Májadévově odkazu viz Gonda, Medieval…, s. 226–227.)

307. Pozn. ed.: Šríkanthovou filozofií se Dasgupta podrobněji zabývá v samostatném oddílu své monografie.

308. Pozn. ed.: Patrilineární rod, rodinná linie (přeneseně v šivaismu také někdy „Šivův klan“). Významný prvek v rámci rozdělení bráhmanských rodů v hinduistické společnosti. Indická tradice připisuje gótře božský původ, každá gótra odkazuje k některému z legendárních předků.

309. Pozn. ed.: Předpona upa- v tomto slovním spojení znamená dodatkové, další, vedlejší. Paňča znamená pět.

310. Pozn. ed.: Vedle gótry je pravara další důležitou charakteristikou bráhmanských rodů. Pravara odkazuje k védským ršiům dávné minulosti, o nichž se věří, že z nebe drží božskou ochranu nad vykonáváním védských obětí. Pravara se vztahuje k stejnojmennému védskému obřadu. Šákhy představují védské školy, které se v určitých záležitostech, především v charakteru svých obřadů, ale i po stránce svých textů, od sebe liší. Například jednotlivé upanišady (podobně jako i jiná védská literatura) jsou rozděleny podle šákh, tedy podle toho, z jaké védské školy pocházejí. Mezi názvy známých šákh patří například ášvalájana, taittiríja nebo paippaláda.

311. Pozn. ed.: Všechny tyto tři kulturně-společenské charakteristiky jsou totiž vlastní bráhmanským rodům.

312. Paňčáčárja-paňčamótpatti-prakarana.

313. Pozn. ed.: Lidé zabývající se manuální prací jako jsou rolníci, pastevci, ale i řemeslníci.

314. Pozn. ed.: Chitaldrug, Citradurgā nebo Chitradurga – jméno kraje i krajského města v Karnátace.

315. Pozn. ed.: Pro hinduismus jeden z nejdůležitějších obřadů vůbec, v rámci něhož je chlapec rituálně zasvěcen do společenství takzvaných dvojzrozenců (dvidža) a oficiálně přijat do své kasty. Chlapci je poprvé navlečena posvátná šňůra odpovídající jeho společenskému postavení. Má se za to, že při tomto obřadu dochází ke druhému zrození, ke zrození duchovnímu. K rituálu mají přístup jen tři vyšší kasty. Obřady předepisují dharmasútry a vysvětlují je grhjasútry.

316. Pozn. ed.: Rg-véda 3.62.10: tat savitur varénjam / bhargó dévasja dhímahi / dhijó jó nah pračódaját. Na její začátek se tradičně přidává óm bhúr bhuvah svah, což už ovšem není součástí samotného verše v gájatrí metru. Gájatrí-mantra je mantragájatrí metru; gájatrí metrum má dvacet čtyři slabik, obvykle rozdělených do tří řádků po osmi slabikách. Tuto původní rgvédskou gájatrí-mantru v pozdější době pod vlivem různých sektářských hnutí napodobuje celá řada dalších gájatrí-manter. Každý významný bůh hinduismu tak má svou vlastní gájatrí-mantru, často v mnoha variacích.

317. Pozn. ed.: Výše zmiňovaná posvátná šňůra (navlečená přes levé rameno a volně visící k pravé straně trupu). Ortodoxní bráhmanové ji nosí neustále. Příslušníci dalších dvou kast ji obvykle nosí jen při velmi důležitých ceremoniálních událostech, kdy je příslušnost ke kastě důležitým kritériem. Na to, zda se posvátná šňůra nosí či nenosí, má ale vliv i doba a lokalita.

318. Pozn. ed.: Tedy iniciační ceremonie (díkšá), po níž se člověku linga stává ukazatelem na jeho pouti životem a jež přebírá kontrolu (svájatta) nad jeho duší. Filliozat & Filliozat (s. 76) ohledně nošení lingy poznamenávají, že tento zvyk pravděpodobně lingájaty předchází, jelikož na některých inskripcích jsou kálamukhové a pášupatové označováni výrazem lingin – nositel lingy.

319. Pozn. ed.: Přesněji při přechodech slunce z jednoho do druhého stavu; v sanskrtu sandhjá – provádí je dvojzrozenci, a to ráno, v poledne a večer. Tuto pobožnost zpravidla doprovází recitace rgvédské čili bráhmanské gájatrí-mantry.

320. Pozn. ed.: Bhandarkar má zřejmě na mysli „óm namah šivája“.

321. Pozn. ed.: Varianty gájatrí-mantryŠivovi: Linga-purána 2.48.5: tatpurušája vidmahé / vágvišuddhája dhímahi / tan nah šivah pračódaját. Agni-purána 317.6/7: tanmahéšája vidmahé / mahádévája dhímahi / tan nah šivah pračódaját. Linga-purána 2.27.265: tanmahéšája vidmahé / vágvišuddhája dhímahi / tan nah šivah pračódaját. Pášupata-sútra 4.22–24, Linga-purána 2.27.245 a 2.48.7 a Agni-purána 322.19: tatpurušája vidmahé / mahádévája dhímahi / tan nó rudrah pračódaját. Na začátek se tradičně přidává óm. Zdroj: Digital Corpus of Sanskrit (DCS) [Pozn. 2017: Nová web adresa. V knize uvedená adresa je dnes již neplatná.].

322. Pozn. ed.: Podle Bhandarkara tedy zní takto: (óm) / tat savitur varénjam / bhargó dévasja dhímahi / tan nah šivah pračódaját.

323. Podle Anantánandagiriho se jakási škola árádhjů dostala do konfliktu se Šankaráčárjou (viz Šankara-vidžaja, Bibliotheca Indica, s. 37). V odpovídající části Dhanapatiho Dindimy, která doprovází Mádhavovu Šankara-vidžaju, se však jméno této školy nevyskytuje, proto i za předpokladu, že Anantánandagiri má na mysli školu árádhjů spojenou se školou lingájatovskou, vzniká otázka, zda škola árádhjů vznikla již před Šankarou. Nebo můžeme souhlasit s tím, že na základě Anantánandagiriho zmínky škola árádhjů vznikla přibližně v době Šankary, tedy před 9. stoletím, a tak se reforma lingájatů uskutečnila v mezích možností dějinných událostí. Jedna část školy árádhjů poté tuto novou víru přijala a dále ji rozvinula, a druhá část zůstala v rámci ortodoxie věrná vybraným bráhmanským praktikám. Současnou školu árádhjů lze zpětně vystopovat k tomuto bodu.

324. Jsem v kontaktu s džangamou jménem Mallikárdžunašástrin zběhlým v sanskrtu, který mě nasměroval k některým knihám této školy, z nichž jsem vycházel v této práci, a který mé znalosti doplnil i ústně. Tvrdí o sobě, že je bráhmanou se zmocněním studovat védy a jeho védou je Bílá Jadžur-véda. Je hlavou kláštera Citaldrug, o němž jsem se zmiňoval výše. Asi před dvěma měsíci byl za doprovodu čtyř slonů a řady stoupenců na návštěvě v Puné, kde mu byla projevována veškerá úcta odpovídající jeho duchovní moci. Je dobrosrdečný, zdvořilý a laskavý. Sanskrtskou gramatiku nejen studoval, ale dokáže v čistém sanskrtu i plynně komunikovat. Některé z knih této školy jsou psány sanskrtem.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III