SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

2. Vývoj ideje Rudra-Šivy





Rudra je obvykle zobrazován, jak střílí zářící šípy letící kolem nebes i země (Rg-véda 7.46.3), se zbraněmi schopnými zabít krávy a lidi (Rg-véda 1.114.10). Toto zobrazení podle všeho vyjadřuje ničivou sílu blesku. Pěvci se ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi s prosbou, aby jejich lid uvedená nebezpečí nepotkala a aby chránil jejich dvounohé i čtyřnohé bytosti (Rg-véda 1.114.1). Jestliže se v důsledku modliteb, či snad i přirozeného běhu událostí, dobytku nic nestalo, stává se Rudra Pašupou23, ochráncem dobytka (Rg-véda 1.114.9).

Lidé se ve svých modlitbách obraceli k Rudrovi také proto, aby ochránili své děti před nemocemi (Rg-véda 7.46.2) a aby tyto nemoci nezasáhly celou vesnici (Rg-véda 1.114.1). Věřilo se, že Rudra sice nemoci způsobuje, ale zároveň má i léčivé schopnosti a zajišťuje dobré zdraví. Z tohoto důvodu se o něm říkalo, že vlastní léčivé prostředky (Rg-véda 1.43.4), je lékařem nad lékaře (Rg-véda 2.33.4) nebo že vlastní tisíc léků (Rg-véda 7.46.3). Tito pěvci se také modlí, aby získali čisté a blahodárné léčivé prostředky patřící Marutům a Rudrovi, po nichž toužil i praotec Manu24 (Rg-véda 2.33.13). Běžné pojetí modliteb k Rudrovi dobře charakterizuje následující zvolání (Rg-véda 1.114.8): „Ó Rudro, prosíme Tě, neubližuj ve svém hněvu našim dětem ani potomkům, našemu lidu ani skotu, nepoškozuj naše domy a ušetři i život našich mužů. Tebe, všemocného, vždy za doprovodu obětí vzýváme.“ Díky své síle shlíží na všechny pozemské bytosti a skrze svou všezahrnující svrchovanost vidí i bytosti božské (Rg-véda 7.46.2). Právě tato část Rg-védy přisuzuje Rudrovi nejvyšší moc.

V mnohem rozvinutější formě se koncept Rudry objevuje v Šatarudriji (Taittiríja-sanhitá 4.5.1; Vádžasanéji-sanhitá, kapitola 16).25 Jeho laskavá podoba (šivá tanuh) se odlišuje od jeho opačné, zlovolné, formy Giriši či Giritry26 – „ležícího na hoře“. Tato jména mu byla udělena pravděpodobně proto, že vyjadřují, respektive personifikují schopnost udeřit jako blesk, který se vymrští z mraku. Mraky bývají často spojovány s horou, o níž se věřilo, že je příbytkem Rudry.27 Pasáci dobytka a ženy nesoucí vodu si ho představovali, jak se plíží s modrým krkem a červenou pletí. Právě tak se zjevoval v mysli jednodušších lidí pracujících na poli, kteří viděli blížící se černý mrak získávající ve světle blesku červený nádech. Rudra tak představuje temnější přírodní síly. Z tohoto důvodu se mělo za to, že dlí na místech vzdálených lidským obydlím, pročež se stává pánem cest, lesů a těch, kdo se v nich toulají, zlodějů a lupičů, kteří číhají podél silnic a kteří se pohybují na opuštěných místech, aby nebyli odhaleni. Byl také pánem vyvrhelů žijících mimo obvyklé lidské příbytky.

V aspektu léčitele se zjevuje jako pán léčivých bylin a je nazýván nebeským lékařem. Coby pán otevřených polí a plání se stává pánem dobytka (pašúnám patih), jenž se na nich potuluje. Proto dostává zvláštní jméno, přívlastek Pašupati. V důsledku toho se pojetí Rudry natolik rozšířilo, že začal být nazýván „Pánem světových stran“. Dostává jméno Kapardin, „s vlasy ve velkém uzlu“28. Za toto jméno pravděpodobně vděčí tomu, že býval často ztotožňován s Agnim, ohněm, jehož plameny připomínaly dlouhé vlnité vlasy, respektive vlasy dýmem rozcuchané.29

V dalších svých aspektech vystupuje jako Šarva30, postava střílející šípy, nebo jako Bhava31. Pak, když je jeho hněvivá povaha zcela utišena, stává se Šambhuem, laskavým, Šankarou, blahodárným (blaho přinášejícím), a Šivou, příznivým (přízeň udělujícím). Tato jména se vyskytují na konci Šatarudriji. Někdy je Rudra oblečen do kůže či kožichu (krttim vasánah). Těžko říci, jak tyto představy vznikly. Věřil-li básník, že Rudra se potuluje v lesích či na jiných opuštěných místech, mohl být nápad vybavit ho kůží divokých kmenů dalším logickým krokem ve vývoji básníkovy představy. Tuto možnost podporuje i skutečnost, že příslušníci lesního kmene nišádů32 jsou přirovnáváni k Rudrům.

Samotné jméno Rudra časem natolik zobecnělo, že se začalo mluvit o mnoha Rudrech. Podle jednoho hymnického přání lze usoudit, že Rudrové byli pěvcovu světu, v němž představuje zobecněný rudra podle všeho zlého ducha, vzdáleni. Na jiném místě se jeho jméno vyskytuje sice také v zobecnělé podobě, má ovšem zřetelnější význam. Rudrové jsou jak ganové, tedy kmenoví domorodci, tak i ganapatové, čili vůdci kmenů, i dělníci, hrnčíři, výrobci povozů, tesaři a nišádové, čili lidé z nevédských lesních kmenů. Těm všem se přisuzuje úzký vztah s Rudrou. Historicky vzato to byli buďto jeho vyznavači, nebo byla jejich původní božstva identifikována s Rudrou védských kmenů. Poslední domněnka vypadá velice pravděpodobně, jelikož skupiny lidí, pro něž byl Rudra pánem (pati), často pobývaly na otevřených polích, v lesích a pustinách, které byly daleko od obydlí civilizovaných lidí.

Atharva-védě se koncepce Rudry dále rozvíjí a dostává se na vyšší úroveň. Je zde použito několika dalších jmen, pod nimiž je Rudra znám i v pozdějším období. K nositelům těchto jmen se však lidé obracejí jako k samostatným bohům. Bhava a Šarva jsou považováni za dvě odlišná božstva, která vládnou (íšáthé) dvounohým a čtyřnohým bytostem (4.28.1)33. Jsou nejrychlejšími lukostřelci a patří jim vše blízké i vzdálené. Říká se, že mají „ tisíc očí“, jejich dostřel je široký a daleký (3). Jejich úderu se nedokáže vyhnout žádný člověk ani bůh (5). Setkáváme se s evokacemi, aby vystřelili blesk proti zlému duchu Játudhánovi (6). Vidíme úpěnlivé žádosti o pomoc pěvcům v neštěstí (7). Šarva je nazýván lučištníkem a Bhava králem (rádžan). Lidé jim vzdávají hold a touží, aby odnesli svoje smrtelné jedy jinam (6.93.2). Tímto způsobem je uctíván Rudra, který přebývá v ohni (agni) a ve vodách a který vstoupil do bylin a rostlin a stvořil všechny bytosti (7.87.1). Tento verš se nachází také v Atharvaširas-upanišadu 6 a ve Švétášvatara-upanišadu 2.17, kde bylo místo Rudry použito slovo Bůh (déva) a kde je podoba verše poněkud pozměněná.

V popisu oslavy dobytka se mluví o Mahádévovi, který tvoří přední končetiny dobytka (9.7.7)34. Bhava a Šarva jsou evokováni, aby zasáhli bleskem původce zla a hrůz (10.1.23). Jsou nazýváni Pán duchů a Pán dobytka (BhútapatiPašupati) (11.2.1). Lidé se jim klaní, jelikož jejich panství je v nebesích a v prostředním světě (11.2.4). Pašupatimu patří pět druhů živočichů: skot, koně, lidé, kozy a ovce (11.2.9). Ugrovi, krutému, náleží čtyři vedlejší světové strany, nebesa, země, ovzduší a vše na zemi, co má duši a dýchá (11.2.10). Bhava vidí veškeré dění na zemi, nic pro něj není ani daleko ani blízko.35 Ničí věci ve vzdáleném oceánu, sám jsa v předešlém oceánu (11.2.25).36 Lidé vzývají Rudru, aby předešli chřadnutí, otravě a vypuknutí nebeského ohně (11.2.26). Bhava je pánem (íša) nebes i země a vyplňuje celou atmosféru (11.2.27). Na Bhavu se lidé obracejí jako na krále (rádžan) (11.2.28). Vyslovují přání, aby šípy Bhavy, Šarvy a Rudry, jenž je Pašupatim, pánem dobytka, byly příznivé (sadášiva) (11.6.9). Savitr je Arjamanem37, Varunou38, Rudrou i Mahádévou (13.4.4). Rudra řídí všechny hvězdy i měsíc (13.4.28). V prostřední části východní oblasti vytvořili bohové z Bhavy lukostřelce, ochránce vrátjů, mimospolečenských živlů. Šarvu učinili ochráncem jižní oblasti, Pašupatiho západní, Ugru severní oblasti, Rudru podsvětí, Mahádévu nebes a Íšánu všech prostředních oblastí (15.5.1–7).

Podle Šatapatha-bráhmany39 6.1.3.7 a Kaušítaki-bráhmany 6.1.9 je Rudra synem Ušas. Po dosažení dospělosti dostává od Pradžápatiho40 osm jmen. Sedm z nich jsou ta, jež uvádí výše zmíněná Atharva-véda, osmým je Ašani, blesk.41

Podle Atharva-védy jde, jak se zdá, o různé, byť spřízněné bohy, přestože v jednom případě je Rudra ztotožněn s Pašupatim. Podobně jako v případě boha slunce, kdy různé úhly pohledu na tohoto boha umožnily vznik několika slunečních božstev (jako jsou Savitr, Súrja, Mitra, Púšan atd.42), vznikla při rozmanitém vnímání přírody – s jejími strach vzbuzujícími a destruktivními aspekty na jedné straně a laskavými a vlídnými aspekty na straně druhé – víra v sedm bohů, zmíněných v Atharva-védě.

Šatapatha-bráhmaně a Kaušítaki-bráhmaně jsou tato jména považována za jména jednoho boha, k nimž bylo přidáno osmé jméno. První skupina těchto osmi jmen – Rudra, Šarva, Ugra a Ašani – označuje ničivou sílu a druhá skupina – Bhava, Pašupati, Mahádéva neboli Mahán dévahÍšána – představuje její vlídný protipól.

V Atharva-védě se objevuje nový prvek týkající se jedů; věřilo se, že je vypustil strašlivý bůh, jehož přesně mířícím šípům neuniknou ani bohové ani lidé. Ve své vlídné podobě je Rudra jakožto Bhava zářícím králem (rádžan). Rudra je pánem všech bytostí. Jeho působnost je vskutku rozsáhlá. Řídí hvězdy a měsíc, vládne obloze i prostředním oblastem. Je jak v ohni a vodě, rostlinách a bylinách, tak i ve všech bytostech. Je ochráncem vrátjů ve všech čtyřech světových stranách, především je ale vladařem (Íšána). Poté, co si lidé tohoto hrůzostrašného a ničivého boha různými způsoby naklonili, stal se z něj laskavý bůh a v době Jadžur-védy a Atharva-védy dosáhl úplné vznešenosti božské přirozenosti. Právě na této velkolepé formě boha se zakládají mystické úvahy v Švétášvatara-upanišadu.

Na temnější část povahy tohoto boha se ale nikdy nezapomnělo. Ve většině grhjasúter43 nacházíme zmínku o oběti zvané šúlagava, při níž je – za účelem Rudru si naklonit – obětován býk (Ášvalájana-grhja-sútra 4.9). Rituál bylo třeba vykonávat za hranicemi vesnice a ostatky býka se do ní nesměly dostat.44 Toto pravidlo dostatečně poukazuje na neblahý charakter rituálu. Vapá,45 omentum, má být obětováno Rudrovi za vyslovování dvanácti jmen, z nichž sedm je totožných s prvními třemi jmény v první výše zmíněné skupině a čtyři jsou totožná se jmény ve skupině druhé. Ašani byl vynechán a přidává se pět dalších jmen: Hara46, Mrda47, Šiva, Bhíma48Šankara. Vapu bylo též možné hodit do ohně buďto za vyslovování šesti zvláštních jmen anebo jednoduše za vyslovení pouze Rudrova jména.

K odvrácení nemoci skotu se oběť šúlagava vykonávala v kravíně. Podle Páraskara-grhja-sútry 3.8 se během vhazování obětin vyslovuje opět osm jmen – Rudra, Šarva, Ugra, Ašani, Bhava, Pašupati, Mahádéva neboli Mahán dévahÍšána – s přídavkem jména Agni. Vykonávaly se rovněž oběti manželkám bohů: Indrání, Rudrání, ŠarváníBhavání.49Hiranjakéši-grhja-sútra 2.3.8 uvádí osm zmíněných jmen, pouze nahrazuje Ašaniho Bhímou. Jednotlivým manželkám se obětovalo postupně, za současného opakování mantrybhavasja dévasja patnjai sváhá“ – „manželce boha Bhavy sváhá“ (atd.). Samotná jména manželek se tedy nevyslovovala.

Páraskara-grhja-sútra 3.15 obsahuje instrukce, jak vzdát Rudrovi hold a modlit se za bezpečný průběh v nepříznivých či nebezpečných situacích (chystá-li se člověk přeplout řeku, nastoupit na přívoz, vstoupit do lesa, vystoupit na horu, projít hřbitovem, kravínem či jinými místy apod.). Hiranjakéši-grhja-sútra 1.5.16 rovněž podává instrukce, že cestovatel by měl uctívat Rudru opakováním zvláštních manter, které pocházejí přímo od Rudry, a to přijde-li člověk na čtyřcestí nebo k hromadě hnoje, spatří-li plazícího se hada, zastihne-li ho smršť, vstoupí-li do řeky, ocitne-li se v cizí krajině, na obětním místě nebo u starého stromu.

Ukazuje se, že v době grhjasúter byl Rudra stále bohem hrozivým, kterého bylo třeba usmiřovat. Byl bohem, jenž vládl vzdáleným oblastem, polím, divočinám, hřbitovům, horám, starým stromům a řekám. Setkal-li se člověk s čímkoli, co vzbuzovalo strach a hrůzu, obracel se ve svých myšlenkách a modlitbách k Rudrovi, aby získal ochranu. Právě to je příčinou, proč se z Rudry v pozdějších dobách stává všudypřítomný nejvyšší pán vesmíru a s výjimkou Višnua dochází k vyloučení všech ostatních védských bohů.

Během života se člověk ocitá v mnoha situacích, jež v něm vyvolávají strach. Patří sem setkání s nákazami a nemocemi, jedy, hady, bouřkami, blesky, divokými a hrůzostrašnými krajinami. Lze tudíž očekávat, že na božstvo, jež je schopno tyto události vyvolat, ale také před nimi ochránit, budou lidé myslet častěji než na božstva jiná.

Mysl člověka zasáhla i nádhera božské činnosti, její velkolepost, vznešenost a mysteriózní přirozenost. Těmito projevy se však více dostává do popředí Višnu. Právě jevy a události, které vyvolávají lásku, obdiv a úctu, přispěly k vytvoření višnuismu. V rudra-šivaismu však hraje velkou roli pocit strachu a tento strach, ač budí v určitých vývojových fázích rudra-šivaismu zdání skrytosti, tvoří jádro rozličných rudra-šivaistických soustav pozdějších dob. V monoteistických náboženstvích mimoindických zemí se lidé jednoho a téhož boha bojí a zároveň jej milují. V Indii je Višnu-Nárájana-Vásudéva-Kršna bohem milovaným a Rudra-Šiva obávaným.



23. Pozn. ed.: Pašupa je pašu+pa – ochránce (pa) dobytka (pašu). Pašupati je pašu+pati – pán (pati) dobytka.

24. Pozn. ed.: Mytický praotec lidstva, respektive védských kmenů, který ustanovil náboženské oběti a pravidla pro fungování védské společnosti. Slovo manu znamená muže-člověka, respektive celé lidstvo, ale také myšlení či moudrost, inteligenci jako takovou. V pozdější puránské mytologii má každý světový cyklus svého Manua, prvního člověka.

25. Pozn. ed.: Respektive Šatarudríja, ve významu „sto (šata) způsobů uctívání Rudry (tj. v jeho stu aspektech)“ – pro šivaisty patrně nejposvátnější soubor hymnů, který obsahuje velebení Rudra-Šivy jeho nesčetnými jmény a epitety. Mimořádného postavení si vydobyla paňčákšara mantra, tedy mantra sestávající z pěti (paňča) slabik (akšara) – na-mah-ši-vá-ja –, která se poprvé vyskytuje v tomto díle (Taittiríja-sanhitá 4.5.8). Po přidání óm na začátek dostaneme veleznámou základní šivaistickou modlitbu óm namah šivája. Tyto (i další) mantry jsou denně opakovány už po tisíce let. Taittiríja-sanhitá tvoří jednu ze tří (respektive čtyř) dochovaných knih Černé Jadžur-védy a představuje její nejdůležitější školu. V tradici Bílé Jadžur-védy se nám dochovala jen jedna kniha: Vádžasanéji-sanhitá (ve dvou recenzích). Dobu vzniku védských sanhit lze dle jednotlivých badatelů stanovit asi na 1200–1000 let př. n. l. [O problematice chronologie viz Gonda, Vedic Literature, kapitola 1.3. Ohledně Jadžur-védy viz kapitola 7.2. Mantry viz Kashyap.]

26. Pozn. ed.: Giri je hora. Giriša je v horách dlící a Giritra ochránce hor.

27. Pozn. ed.: Mraky při pohledu z úpatí splývají s vrcholky hor, a bývají proto považovány za nedostižná obydlí bohů.

28. Pozn. ed.: Což lze spatřit například na současných vyobrazeních Šivy nebo na samotných žijících šivaistických asketech. Z dlouhých vlasů se udělá velký uzel na temeni hlavy.

29. Pozn. ed.: Pravděpodobně Bhandarkarova účelová interpretace.

30. Pozn. ed.: Personifikace lovce-lučištníka; bůh, který svými šípy usmrcuje. Mytologie viz Kramrisch, kapitola Śarva, the Archer.

31. Pozn. ed.: Ztělesnění bytí, dárce života a blahobytu.

32. Pozn. ed.: Udává se, že to byly nevédské kmeny původních obyvatel lesů, převážně lovci, rybáři nebo dokonce lupiči.

33. Pozn. ed.: Tento i další odkazy se týkají Atharva-védy – viz překlad Griffitha on-line.

34. Pozn. ed.: Tento i další odkazy znovu: Atharva-véda. Celý sedmý hymnus deváté knihy je oslavou zbožštělé alegorie dobytka. Části těl dobytka tvoří různí védští bohové; například Indra hlavu, Agni čelo, Marutové zuby atd.

35. Pozn. ed.: Griffithův překlad: „Nic ti, ó Bhavo, není vzdálené! Nic tě nezastaví.“ Všimněme si mnohovýznamovosti slova parišthá. Na jedné straně znamená zastavit, zadržet, zabránit, na druhé také [být, zůstat] blízko. Sanskrtský text viz TITUS.

36. Pozn. ed.: Griffith překládá: „Z východního moře zasahuješ do severního.“ V tom smyslu, že ztrestá hříšníky i na velké vzdálenosti. Odlišnost překladu tohoto místa je rovněž dána mnohovýznamovostí sanskrtských výrazů púrva a uttara. První znamená jak předešlé, tak i východní. Podobně uttara znamená vzdálené, pozdější, následující, ale i severní. Sanskrtský text viz TITUS.

37. Pozn. ed.: Védské sluneční božstvo. Jeho původní role není jasná, jelikož nepředstavuje žádný konkrétní aspekt slunce, poznamenává Bhattacharji na straně 219 svého díla. Později, v Atharva-védě, je Arjaman uctíván mladými ženami toužícími po dobrém manželovi. K získání dobrého manžela jsou ustanoveny speciální rituály [Parmeshwaranand, s. 387].

38. Pozn. ed.: Varuna – „vše zahalující (vr) nebe“ – je bůh noci v kontrastu k Mitrovi, bohu dne. Na rozdíl od Mitry je však často evokován samostatně; má obrovskou moc. Patří mezi nejstarší a nejdůležitější védské bohy. Je mu určen dohled nad kosmickým řádem (rta). V pozdější fázi se stává bohem vod.

39. Pozn. ed.: Překlad Juliusa Eggelinga on-line.

40. Pozn. ed.: Pradžápati je pánem (pati) tvorstva – stvořených/zplozených (pradžá) bytostí. Ve védách představuje titul pro bohy jako je například Indra, Agni a Sóma. Také zastupuje roli Stvořitele, který dlí nad védskými bohy. Pojí se s ním bohatá mytologie.

41. Pozn. ed.: O něco dále (6.1.3.10–17) vyjmenovává Šatapatha-bráhmana osm jmen Rudry v následujícím pořadí: Rudra, Šarva, Pašupati, Ugra, Ašani, Bhava, MahádévaÍšána. Viz také Kramrisch, s. 107, „Zrození Rudry“.

42. Pozn. ed.: A přidejme ještě Višnua, který je ve védské etapě svého „vývoje“ bohem slunečním.

43. Pozn. ed.: Manuály pro provádění pravidelných a příležitostných domácích (grhja; grhastha – hospodář) obřadů v rámci rodiny. Tvoří jeden ze základních pilířů hinduismu.

44. Pozn. ed.: Rituál se provádí v temnu noci. Ostatky a kůže se nesměly dostat do vesnice, protože by to Rudru mohlo rozzlobit natolik, že by zabil vesničany. Ostatky byly zahrabány mimo vesnici do země. Rituál má typické magické prvky. Býka lze nahradit krávou. [Podrobněji viz Gonda, Vedic Ritual, s. 235, 435 atd. nebo Sen, heslo „šúlagava“, s. 160.] Celý rituál má zřetelně nevédský původ, který uctíváním Rudry přešel do védského náboženství. V pozdějších dobách se od obětování býka upustilo. Některé grhjasútry popisující šúlagavu již proto nepředpokládají obětování zvířete. [M. Chakravarti, s. 24, 65, 91.]

45. Pozn. ed.: V indologické literatuře je slovo vapá překládáno jako omentum [Monier-Williams, Gonda atd.], česky předstěra. Obsahuje hojně tuku; tvoří závěs před střevními kličkami. Parmeshwaranand [vol. 2, s. 653] dodává: tuková vrstva pokrývající střeva a část vnitřností. Domnívám se, že nešlo pouze o omentum, ale o tukovou vrstvu celé břišní stěny. Při otevření břicha obětního zvířete se totiž logicky naskýtá možnost vytřít veškerý tuk z břicha. Ten byl danou společností zřejmě považován za tresť zvířete. Nám je význam celého rituálu cizí, pro tehdejší společnost však tuk hrál jistě důležitou roli: představoval bohatství. Obětování „toho nejlepšího“ ze zvířete tak bylo významnou obětí.

46. Pozn. ed.: Negativní pohled: uchvatitel, ničitel. Dle Kramrischové také násilník. Pozitivní pohled: odstraňovatel/ničitel nevědomosti.

47. Pozn. ed.: Slitovný, milosrdný.

48. Pozn. ed.: Strašlivý, děsivý, hrozný.

49. Pozn. ed.: Tj. manželkám Indry, Rudry, Šarvy a Bhavy.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV