SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

4. Rudra-ŠivaMahábháratě a uctívání lingy





Na začátku Bhíšmaparvanu88 doporučuje Kršna Ardžunovi vykonat před zahájením bitvy obřad věnovaný bohyni Durze a modlit se za úspěch. Ardžuna tak činí po chvalozpěvu na počest Durgy, v němž se objevuje jméno Umá, což je Skandova matka, Kátjájaní89, Karálí90 a mnoho jiných.

Ve Vanaparvanu se píše, že Ardžuna jel do Himálaje, kde se věnoval askezi. Po nějaké době se mu zjevuje Šiva přestrojený za kirátu91 a dochází mezi nimi ke krutému boji. Na konci tohoto boje je Ardžuna přemožen a vyčerpaně leží na zemi. Následně velebí Šivu, a poté, co zhotovil oltář ze země, pokládá na něj květiny ve jménu Šankary. Tyto obětiny se ale objevují na hlavě kiráty, načež Ardžuna pochopí, že kiráta je Šiva, objekt jeho uctívání, a vzdává se mu. Šiva je potěšen a nabízí mu cokoliv, co si přeje. Ardžuna žádá o speciální zbraň (pášupatástra), jež je pouze v kompetenci Pašupatiho. Tato zbraň má sílu zničit všechny mocné nepřátele (kapitoly 38–40).92 Zmínku o pášupatástře nalézáme i v Drónaparvanu (kapitoly 80 a 81). V tomto případě se ale podle všeho jedná o zbraň jiného druhu: zde sestává z luku a šípu.

O ArdžunoviKršnovi se jinde vypráví, že ve svých vizích odjeli do Himálaje, kde spatřili Šankaru u jeho obydlí. Sklonili před ním hlavy a zazpívali chvalozpěvy, v nichž ho nazvali nezrozeným, tvůrcem vesmíru, neměnným. Chválili ho jmény, která jsme již vyjmenovali výše, a žádali jeho zbraň. Šankara je následně poslal k jezeru, do něhož byla kdysi zbraň (astra) vhozena. Spatřili tam dva jedovaté hady, které v tu chvíli nabyly tvary luku a šípu, a Ardžuna je vzal s sebou.

Sauptikaparvanu (kapitola 7) se dovídáme, že Ašvattháman93 si naklonil Šankaru, od něhož pak obdržel meč. Sám Šiva vstoupil do jeho těla a Ašvattháman tímto strašlivým mečem způsobil zkázu a zničení tábora Pánduů. Vyvraždil všechny jejich potomky včetně Dhrštadjumny94, jenž usekl hlavu Drónovi, jeho otci. Judhišthira95 se ptá Kršny, jak je vůbec možné vykonat takový čin. Kršna odpovídá, že čin byl vykonán skrze sílu Šankary, a začíná mu o něm vyprávět další příběh: Brahmadéva jednou řekl Šankarovi, ať přestane tvořit, načež se Šankara na dlouhou dobu ukryl pod vodu. Jelikož pak tvoření dlouhou dobu neprobíhalo, stvořil Brahmadéva jiného Pradžápatiho, jenž také stvořil mnoho bytostí. Trpíce hlady šly za Pradžápatim, aby ho sežraly. Ten se ulekl a šel za Hiranjagarbhou, který pro tyto bytosti vytvořil dva druhy potravy, jimiž se nasytily. Když se Mahádéva opět vynořil z vody a spatřil nově stvořené a vzkvétající bytosti, uřízl si svůj pohlavní orgán, jelikož již nebyl zapotřebí96, a zarazil ho do země. Poté odešel na úpatí hory Muňdžavat97 a věnoval se askezi.

Rituální uctívání šivalingy a momenty ze šivaistických příběhů. Nájakská stropní malba (pozdní 17. století) v okruhu Natarádžova chrámu, Čidámbaram (Chidambaram), Tamilnádu. Foto Rasa Ravi, 2007.

Ve Váju-puráně (kapitola 10) se nachází podobný příběh o Mahádévovi, jenž přestal tvořit a stal se jóginem. Brahmadéva řekl Nílalóhitovi98 (Mahádévovi), aby tvořil. Pomyšlením na svou manželku Satí99 stvořil tisíce bytostí, naprosto stejných jako on sám, které byly rovněž nesmrtelné. Když s tvořením přestal, zbavil sám sebe schopnosti rozmnožování. Poté se uchýlil k procedurám jógy, jež purána nazývá pášupata-jóga.

Sauptikaparvanu pokračuje Kršna v příběhu o Mahádévovi a říká Judhišthirovi, že když bohové stvořili obětní rituál a Rudrovi žádnou obětinu nepřiznali, ten se rozzlobil a celou oběť zničil. Načež mu bohové určitou část přidělili. To ho potěšilo.

Anušásanaparvanu (kapitola 14) vypráví KršnaMahádévově slávě. Říká, že Džámbavatí, jedna z jeho manželek, zatoužila po synovi tak skvělém, jakého měla Rukminí, Kršnova hlavní manželka. Aby si takového syna pořídil, musel Kršna požádat o pomoc Mahádévu, jelikož pouze skrze jeho přízeň mohly být jeho tužby vyplněny. Vydal se tedy do Himálaje za Šivou. Na cestě spatřuje Upamanjuovu100 poustevnu. S Upamanjuem poté vedou dlouhou rozpravu o skutcích Mahádévy, které přinášejí blaho. Vyjmenovává osoby, včetně daitjů101, které skrze přízeň Mahádévy získaly, po čem toužily, například syny, zbraně nebo různé síly. Mahádévu si získali tvrdou askezí i jinými způsoby. Jednou z těchto osob byl Šákalja. Obdržel božské požehnání, které mu umožnilo stát se věhlasným autorem a získat tak nesmrtelnou slávu a jeho synovi stát se sestavovatelem súter. Ze dvou osob, které jsou zde zmiňovány, jedna musí být kompilátorem Rg-véda-sanhity a druhá autorem pada textu.102 Upamanju se začal na podnět své matky věnovat askezi, aby si naklonil Šivu. Když mu matka popisovala Šivovu sílu a blahosklonnost, popisovala ho jako nahého tanečníka, jehož oděvem jsou čtyři strany (digvásas103). Aby si Mahádéva ověřil Upamanjuovu oddanost během jeho askeze, zjevil se mu v podobě Indry a nabízel mu množství velkolepých jógických sil. Upamanju je odmítal s tím, že by je raději obdržel od samotného Šankary a že by se na jeho popud klidně stal třeba i červem nebo motýlem. Po vládě nad třemi světy, které mu nabídl Indra, však netouží.

Během svého vyprávění Upamanju říká, že Mahádéva byl jediným bohem, jehož pohlavní orgán (linga) lidé uctívali. On a Umá jsou pravými stvořiteli zvířat, jelikož ta nesou jejich znaky, a nikoli disk, lasturu a další atributy jiných bohů.104 Nakonec se ŠivaUmá zjevili před Upamanjuem. Seděli na velkém dobytku, z jedné strany je doprovázel Brahmadéva sedící na labuti, svém vozidle, z druhé strany Nárájana na ptáku Garudovi,105 s lasturou, lotosem a dalšími atributy, a udělil106 mu veškerá požehnání, jaká si žádal. Kršna také zahájil dlouhou askezi, na jejímž konci se mu stejným způsobem jako Upamanjuovi zjevili Mahádéva s Umou. Mahádéva mu udělil osm druhů jógických sil a jeho manželka dalších osm. Kromě toho mu Umá přislíbila šestnáct tisíc manželek. Nakonec obdržel dvacet čtyři jógických sil, mezi něž patřilo i zrození syna, kterého si přál.

Charakteristické rysy Šivy neboli Mahádévy jsou podle těchto zpráv následující: byl mocným, hrozivým a zbrklým bohem, ale současně také bohem velkorysým, štědrým, který nešetřil dary, naklonil-li si ho někdo. Kdykoli v člověku vznikla touha po čemkoliv, byl tím pravým bohem, jenž měl být vzýván a jenž touhu vyplnil. Přebýval v Himálaji se svou manželkou Umou, respektive Párvatí či Durgou, která měla i řadu dalších jmen jako Kálí, Karálí atd. Doprovázen byl řadou tvorů, takzvaných ganů107, svou armádou. Jeho vozidlem je býk108. Měl samozřejmě všechny atributy svrchovaného Boha. Když přestal tvořit svět, naprosto se odevzdal jógickému procesu neboli kontemplaci. Později uvidíme, že předmětem uctívání v šivaismu je linga, falus. Žádné stopy tohoto znaku jsme však v literatuře dřívějšího období, které bylo předmětem našeho zkoumání, nenašli.109, 110. Poprvé se s ním setkáváme v této pasáži v Anušásanaparvanu.

V předchozí části jsme si mohli všimnout, že Rudra-Šiva měl blízkou souvislost s lesními tuláky, vrátji, s divokým kmenem nišádů, jejichž bohové splynuli s Rudrou, nebo s těmi, kdo nebyli začleněni do védské společnosti. Příčinou Rudrovy záliby v hadech a skutečnosti, že byl pánem duchů neboli bhútů, byl pravděpodobně vliv uctívání hadů u těchto divokých kmenů. Podle jedné ze dvou pasáží Rg-védy, která vypráví o bohu Šišnovi a Indrovi, se člověk má modlit k Indrovi, aby ti, jejichž bohem je Šišna, nemohli rušit rituály pěvců (Rg-véda 7.21.5). V druhé pasáži je Indra vylíčen tak, že zabitím Šišnových vyznavačů získal bohatství podrobeného města.111

V této souvislosti jsou ti, jejichž bohem je Šišna neboli falus, evidentně považováni za nepřátele védských kmenů, jejichž posvátné rituály narušují. Domnívám se, že se zde odkazuje na jisté domorodé kmeny uctívající falus. V době, kdy si kult Rudra-Šivy vypůjčil určité prvky od původních obyvatel lesů a lidí stojících mimo společnost, mohl si od těchto primitivních kmenů, s nimiž védské kmeny přicházely do kontaktu, půjčit i prvek uctívání falu.112

Nezdá se, že by se celý tento prvek objevil najednou, obzvláště ne ve vzdělaných třídách, jejichž víry jsou reprezentovány v literatuře, o níž jsme se již zmiňovali. Zdá se, že v době Pataňdžaliho113 se uctívání lingy ještě nevyskytovalo. Například v komentáři k Páninimu 5.3.99 se uvádí, že u podobizny (pratikrti) Šivy jde o objekt uctívání samotného Šivy, a nikoliv nějakého jeho symbolického znaku či emblému.

Zdá se, že takovéto pojetí bylo neznámé dokonce i v době vlády Vimy Kadphisa,114 kdy je na rubu jeho mincí zobrazena antropomorfní postava Šivy s trojzubcem v ruce.115 Mimo to je zde emblém představující Nandina, Šivova býka, a nikoli lingu, falus. Symbol falu se ale musel vplížit do víry běžných lidí, kteří byli v těsnějším kontaktu s necivilizovanými kmeny, relativně brzy. Postupně si linga našla cestu i do vyšších společenských tříd a následně se stala součástí jejich vyznání. Tuto poslední etapu, kdy je linga vyšší třídou osvojena, dobře vyjadřuje Upamanjuova rozmluva z Mahábháraty.

Na základě uvedené post-sanhitovské116 literatury se lze domnívat, že Rudra-Šiva byl bohem, jehož uctívání bylo společné všem védským kmenům, zpočátku však nebyl vnímán sektářsky. Ovládal náboženské pole až do doby, než se objevila višnuistickávásudévovská božstva a začala s ním soutěžit o svrchovanost. Pokud jde o uctívání Rudry, jak jsme viděli, sice za určitých okolností grhjasútry dávaly pokyny, nicméně nevyjadřovaly názor žádné konkrétní šivaistické školy.

Pataňdžaliho době se setkáváme s tím, že někteří lidé profitují z prodeje obrázků Šivy, Skandy a Višákhy117, v některých případech zhotovených z drahých kovů, které byly určeny k tehdy obvyklému uctívání.118 Nebyly však zamýšleny k užití konkrétní školou.



88. Pozn. ed.: Název sekce či dějství (parvan) v Mahábháratě, konkrétně týkající se Bhíšmy, velitele armády Kuruů. Níže – Vanaparvan je sekce, která přináší příběhy z dvanáctiletého lesního (vana) vyhnanství Pánduů, Drónaparvan je o Drónovi, guruovi Pánduů i Kuruů.

89. Pozn. ed.: Původně klanová bohyně védských Kátjů (Katiho rod). V puránské době začíná hrát v důsledku působení šaktismu větší roli. Je ztotožňována s aspektem Durgy i Umy/Párvatí.

90. Pozn. ed.: „Šklebící se a hrozivá“ lokální bohyně, která vešla v relativní známost v důsledku působení šaktismu a tantrismu. Je jedním ze sedmi jazyků ohně.

91. Pozn. ed.: Lovec z divokého kmene kirátů žijící v lesích a horách. V příběhu oba vystřelili šípy a současně zabili divočáka. Přetahují se ohledně prvenství. Ardžuna v něm zpočátku nerozpoznává Šivu.

92. Pozn. ed.: Tato událost byla zvěčněna na jedné ze Šivových podob (múrti): Kirátárdžunamúrti. Děj je převyprávěn kromě zmiňované pasáže v Mahábháratě také například v posledních kapitolách Šatarudra-sanhityŠiva-puráně nebo v Bháraviho díle Kirátárdžuníja (6.–7. století). Dál viz studie: Indira Viswanathan Peterson, Design and Rhetoric in a Sanskrit Court Epic – The Kirātārjunīya of Bhāravi, State University of New York Press, Albany, 2003.

93. Pozn. ed.: Drónův syn.

94. Pozn. ed.: Velitel armády Pánduovců.

95. Pozn. ed.: Nejstarší syn krále Pándua.

96. Pozn. ed.: Ke stvoření.

97. Pozn. ed.: Hora v Himálaji, která je s Rudrou spojována ve védské literatuře. Na jejím svahu rostla neurofyziologickou odezvu vyvolávající rostlina sóma, jež védským mudrcům pomáhala spojit se s bohy. Rudra je se Sómou (personifikací sómy) často spojován; v Taittiríja-sanhitě je pánem rostliny sóma. Na několika místech Rg-védy je sóma označována jako indurgvédský výraz pro kapku sómy. (Slovo podobného významu v pozdější literatuře je bindu – tento výraz se ale v Rg-védě nenachází.) Později indu znamená měsíc. V pozdní fázi Rg-védy se sóma začíná ztotožňovat s měsícem. Asociace je mysteriózní. V jedné pozdější rgvédské pasáži se jako důvod ubývání měsíce popisuje představa, že bohové upíjejí nektar nesmrtelnosti (amrta). Amrta jako nektar, amrta jako nesmrtelnost, rostlina sóma, (b)indu a měsíc (sóma) jsou tak ztotožňovány, což v tantrické literatuře posléze vytváří obrovský ezoterní korpus nauk. V této souvislosti bindu představuje navíc i mužské semeno jak fyzického, tak mystického rázu (vnímatelné pouze v jógickém extatickém vnoru). Sóma se v jógicko-tantrické literatuře šivaistických náthů (tuto nauku postupně přebrala celá řada jiných škol) nachází v hlavě jako jakási funkce čakry. (Nejstarší zmínku o ztotožňování měsíce s hlavou/myslí obsahuje zřejmě starobylý rgvédský stvořitelský mýtus Puruša-súkta, kde se měsíc zrodí z mysli kosmického Člověka – Puruši.) Ze sómy v hlavě neustále kape dolů nektar (amrta), který je ale bez užitku spalován ohněm v pupku. Proto lidé stárnou a umírají. Náth jógin musí tento proces obrátit: získá tak nesmrtelnost (amrta). Tajnou technikou, která to má umožnit, je khéčarí-mudrá. Tato mystéria jsou častým jádrem náthovské literatury. Vraťme se ale zpět do dávné minulosti před Buddhou: o sómě čteme například v celé třetí knize Čhándógja-upanišadu, kde v sedmé kapitole rovněž vidíme asociaci s Rudrou. Je zajímavé, že když se v pozdějších dobách védský Rudra přetransformoval v Šivu, „dostal“ jako jeden ze svých atributů právě měsíc, v podobě šperku na hlavě. K tomu se vážou šivovská jména jako Sómanátha (Pán měsíce) nebo Čandrašékhara ([Pán] s měsícem na vrcholku hlavy; čandra – další název pro měsíc). Důvody, proč má Šiva na hlavě měsíc, však purány vidí odlišně.

98. Pozn. ed.: Nílalóhita znamená modročervený. Pochází ze Šivy, který má modrou kůži, ale protože se při zrození dostal do kontaktu s ohněm, má také červenou barvu. Podle Linga-purány 1.41.25–27 [Kramrisch, s. 206].

99. Pozn. ed.: Dakša, otec Satí, Šivu urazil a Satí, která se za něj chtěla provdat proti otcově vůli, se proto upálila. V další inkarnaci se narodila jako Umá, aby již byla řádnou manželkou Šivy.

100. Pozn. ed.: Jméno ršiho. Byl propagátorem kultu lingy [M. Chakravarti, s. 109]. Upamanju je v Mahábháratě obdařen mystickou vizí nekonečného množství Šivů, když zpívá jeho 108 posvátných jmen [Bhattacharji, s. 143].

101. Pozn. ed.: Synové védské bohyně Diti. Později třída zlých bytostí.

102. Pozn. ed.: Šákalja je považován za původce pada textu Rg-védy. Metoda recitace pada neboli padapátha představuje na rozdíl od sanhitápáthy speciálně upravenou verzi Rg-védy, která je určena k memorování slova za slovem (pada) tak, že slova jsou od sebe oddělena či izolována bez uplatnění speciálních pravidel pro jejich spojování. Při tomto způsobu recitace se tedy neuplatňují fonetické změny vznikající vázáním slov. [Viz Monier-Williams; Müller, s. xlii; Winternitz, s. 283; obšírněji viz Carpenter nebo Gonda, Vedic Literature, kapitola 1.2 – mj. v souvislosti s padapáthou odkazuje na obsáhlou relevantní literaturu.] Čeština podobná pravidla nezná, proto se tento jev těžko vysvětluje. Padapátha je kontrolním mechanismem k samotné sanhitě védských manter. Tato sofistikovaná metoda Indům umožňovala velmi precizní memorování celé védy. Viz také Method of chanting based on error correcting codesMathematics.pdf nebo v její knižní verzi: Kashyap, Essentials of Sāma Veda & Its Music.

103. Pozn. ed.: Digvásas je nahý asketa, jehož oděvem (vásas) je čirý prostor (diš). Diš znamená i světové strany, směr, místo, všude apod. Dikpati je pánem všech směrů a je to jméno Sómy a Rudry v Rg-védě. S tímto slovem souvisí výraz dikpála, což je strážce (pála) světových stran. Lókapála je významová variace na výraz dikpála. Lóka znamená svět, světové strany.

104. Pozn. ed.: Lastura a disk jsou narážkou na Višnua.

105. Pozn. ed.: Nárájana je v této souvislosti Višnuem. Garuda je mytický pták, umělecky bývá povětšinou ztvárňován jako orel; je Višnuovým vozidlem (váhana).

106. Pozn. ed.: Šiva.

107. Pozn. ed.: Ganové jsou nižšími bohy, zpravidla ve významu Šivovy armády. Samotné slovo gana znamená vojsko, tlupu či skupinu. Velitelem, vůdcem či pánem (pati, íša) tohoto vojska je Ganapati neboli Ganéša, bůh se sloní hlavou, mytologicky Šivův syn.

108. Pozn. ed.: Býk se jménem Nandi či Nandin, „radostný“. Nacházíme ho velmi často jako strážce šivaistických chrámů. Bývá umístěn v určité vzdálenosti od vchodu do svatyně. V chrámových komplexech má často vlastní malou svatyni.

109. Nicméně neodmítám možnost, že uvádí-li Švétášvatara-upanišad v části 4.11, že Íšána vládne nad každou jóni, a v části 5.2, že Pán vládne nad všemi formami a všemi jóni, může jít o narážku na fyzické spojení lingyjóni, které může ztělesňovat filozofické ideje o bozích vládnoucích nad každou kreativní příčinou. (Pozn. ed.: Uvedený překlad Švétášvatary 5.2 „předsedá všem tvořivým silám“ znamená totéž co „vládne nad všemi jóni“. Jde jen o to, jak interpretujeme sanskrtskou terminologii. Tento úkol je však komplikovaný, jelikož musíme respektovat dávnou dobu vzniku tohoto upanišadu, ve které nemusí mít určité termíny přesně tentýž význam, který mají v pojetí až o tisíc let mladších tantrických škol.)

110. Pozn. ed.: K tématu viz rozsáhlé dílo B. Bhattacharyi, který kult lingy porovnává s falickými kulty neindického původu. Různé prvky náboženství byly kdysi samostatnými jevy. Možná nebudeme daleko od pravdy, když některé atributy Šivy, které tvoří jeho mytologický obraz (měsíc, had, linga atd.), odvodíme z kultů, které do sebe šivaismus postupně absorboval. Jedná se například o kult falu, který byl ve velmi dávných dobách součástí kultů matky bohyně a agrikulturní přirozené magie (nejen v Indii). Později, již v rámci šivaismu, začíná samozřejmě falus symbolizovat něco jiného a objevuje se i v jógické ezoterice jakožto sušumná. Podobně jako Rudra původně nebyl Šivou (ve védské době Šiva jako bůh ještě vůbec „nebyl“), tak má i Nandin, Šivův býk, vlastní pradávnou minulost, v níž představuje mužnost, sílu a sexuální zdatnost (tuto paralelu vidíme i v jiných kulturách). Z těchto jednotlivých a dalších kultů a jevů se pak skládá určitá část náboženství samotného. Jde o samovolný vývoj a pro hinduismus velmi typický synkretismus. Šivaismus (především ve své tantrické podobě) tak absorboval četné původně domorodé a nevédské kulty, o které védské náboženství, později ortodoxní hinduismus, nestály. Šiva je tak spojován i se symbolem hada, který ale ve smyslu nágů neboli hadích božstev původně rovněž představoval samostatný kult. Později však Šiva tento kult „zapojil“ a vystupuje jako hadí pán – Nágéšvara. Další velkou „zásobárnou“ všemožných neortodoxních kultů je šaktismus, který synkretizoval obrovské množství bohyň i jiných nižších božstev, nymf a duchů. Šivaismus se šaktismem tak za pomoci tantrismu jako pojítka vytvořily ucelenou, ale velmi složitou až nepřehlednou náboženskou soustavu.

111. Pozn. ed.: Tato druhá pasáž je Rg-véda 10. 99.3 – existují jenom tyto dvě pasáže, kde je psáno o Šišnovi a jeho lidu.

112. Pozn. ed.: Ve své zdařilé kompilaci z různých zdrojů Parmeshwaranand na stranách 608–610 do hloubky rozebírá boha Šišnu a jeho možné významy podle různých badatelů. Šišna byl „bůh s ocasem“; ztotožnění falu s ocasem ale není jednoznačné. Mohl být bohem zvláštního animálního kultu. Bhandarkarův názor je založen na spekulaci, v rámci níž hledá v pozadí původu šivaistického kultu lingy nějaký nevédský kult popsaný ve védách. Ve skutečnosti není jasné, co nebo koho Šišna a jeho vyznavači představovali. Parmeshwaranand poukazuje na Bhandarkarem popsanou pasáž o Indrovi, který měl údajně rozprášit Šišnovy následovníky. Uvádí, že jejich zabití je nepodložené; Indra proti nim totiž podle originálu použil magickou sílu fantómu (varpas) a s jeho pomocí je přemohl. Toto přemožení však nemuselo automaticky znamenat, že je zlikvidoval fyzicky.

113. Pozn. ed.: Bhandarkar na tomto i dalších místech odkazuje na Pataňdžaliho gramatika přibližně z roku 150 př. n. l., který napsal Mahábhášju neboli „Velký komentář“ k Pániniho gramatice. U některých autorů stále přetrvávají tendence ztotožňovat tohoto Pataňdžaliho s pozdějším Pataňdžalim, autorem Jóga-sútry, ale analýza obsahu i použitých slov a historický rámec obou textů totožnost obou Pataňdžaliů vyvracejí: rozdíl je zhruba 300–400 let.

114. Pozn. ed.: Panovník Vima Kadphises (respektive Víma Kadfises) vládl koncem 1. a/nebo začátkem 2. stol. n. l. Jeho následovník a syn, Kaniška, se zapisuje do historie jako nejznámější z kušánských vládců. Svolal buddhistický koncil v Kašmíru a byl klíčovou postavou pro šíření buddhismu své doby.

115. Pozn. ed.: Viz obrazová příloha a dále pak například www.coinindia.com. Novější studie zpochybňují, že by postavou na těchto mincích byl Šiva, viz dodatek Je tím, kdo je na kušánských mincích, Šiva?

116. Pozn. ed.: Literatura navazující na védské sanhity, tedy na bráhmany, sútry, nejstarší upanišady, respektive na literaturu, která v oné době vznikala.

117. Pozn. ed.: Původně zřejmě samostatný bůh, který se však časem stal aspektem Skandy.

118. Viz jeho komentář k Páninimu 5.3.99.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III