SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

7. Škola pášupata





Šankara se zmiňuje o pěti kategoriích, které objasnili jeho komentátoři, následovně:186

  1. 1. Kárja – důsledek: odpovídá mahatu a dalším principům, které jsou tvořeny z pradhány.187
  2. 2. Kárana – příčina: je Íšvarou či Mahéšvarou a také pradhánou.188
  3. 3. Jóga – meditační vnor: vede k němu odříkávání slabiky óm, kontemplace, soustředění a další podobné duchovní techniky.
  4. 4. Vidhi189 – znamená koupat se třikrát denně (v popelu) – na začátku, uprostřed a na konci dne – a ve zbylém čase praktikovat gúdhačarju190 neboli pohyb „nikým nepoznán“.
  5. 5. Duhkhánta191 – konečné vysvobození. Mádhava tento bod zdůrazňoval v části věnované pášupatům.

1. Důsledkem (kárja) je to, co není nezávislé. Existují tři druhy:192

  1. 1.1. poznávání (vidjá),
  2. 1.2. orgány vnímání (kalá) a
  3. 1.3. individuální duše (pašu).

(1.1) Poznávání náleží individuu a je dvojí:

  1. 1.1.1. Externí – je dvojí: distinktivní a nedistinktivní. Distinktivní externí poznávání, jež je vyvolané nástroji vědění, se nazývá konceptuální operace (čitta). Čittou člověk redukuje do určitosti (definitivnosti) věci, které za pomoci světla ve tvaru vnějšího objektu určitě (jednoznačně, definitivně) nebo neurčitě (nedefinitivně) vnímá.193
  2. 1.1.2. Interní – má povahu ctnosti či neřesti; tvoří cíl jedince a určuje souhrn pravidel, jež musí následovat.

(1.2) Orgány vnímání jsou závislé na poznávajícím jedinci; samy o sobě však nejsou schopny vnímat. Jsou dvojího druhu:

  1. 1.2.1. Důsledky – je deset útvarů, na něž se důsledky vztahují: pět živlů (země atd.) a pět kvalit (barva atd.).194
  2. 1.2.2. Příčiny195 – rozlišuje se třináct druhů příčin: pět smyslů, pět orgánů činnosti a tři vnitřní orgány. Tyto tři vnitřní orgány jsou inteligence, jáství a mysl;196 jinými slovy, představují volní rozhodování, uvědomění si sama sebe a schopnost uvažovat.

(1.3) Jednotlivec (pašu) je ten, kdo je v zajetí individualismu (pašutva). Tato kategorie se dělí do dvou podkategorií:

  1. 1.3.1. nečistý pašu – je spojen s tělem a orgány a
  2. 1.3.2. čistý pašu – není spojen s tělem a orgány.

Detaily jsou popisovány v Paňčártha-bhášja-dípice a jiných textech.


2. Příčina (kárana) je to, co způsobuje zničení stvoření, jeho rozkvět i rozvoj. Ačkoli je příčina jedna jediná, má vzhledem k různosti svých vlastností a funkcí mnoho forem, jimiž jsou pán (pati), sám od sebe všemocný (sádja) a další.197 Být pánem znamená disponovat neohraničenou silou poznání a konání.198 Znamená to být věčným vládcem. Být sádjou znamená být obdařen nejvyšší nezávislostí, která není nahodilá, ale přirozená.


3. Jóga je propojením individuální duše s Bohem skrze konceptuální schopnosti vědomí (čitta). Ty jsou dvojí: sestávající z činů a z jejich zániku. První schopnost spočívá v odříkávání jednoslabičných i delších manter, v meditaci a dalších duchovních aktivitách. Druhá, zánik činů, spočívá ve vnitřně prožitém uvědomění těchto činů (sanvid199).


4. Vidhi neboli náboženské úkony vedou k získání ctností. Jsou:

  1. 4.1. primární a
  2. 4.2. sekundární.

(4.1) Primární představují správné duchovní konání (čarjá) – vedou ke ctnosti přímo. Mají dvě úrovně:

  1. 4.1.1. náboženský slib200 a
  2. 4.1.2. prostředek neboli dveře201.

(4.1.1) Náboženský slib zahrnuje potírání těla popelem, lehání do popele, speciální cvičení (upahára202), odříkávání manter a chození kolem dokola203. Nakulíša pravil: „Člověk by si měl třikrát denně v určených časech pomazat tělo popelem a lehnout si do něj“.

Existuje šest upahár. Podle autora sútry jde o smích, zpěv, tanec, hudukkáru, poklonu a neslyšitelné opakování mantry, jež považuje za metody uctívání. Smích v jeho pojetí znamená vydávání zvuku „há! há! há!“ za násilného roztažení hrdla a rtů. Zpívání je kontemplací nad atributy Mahéšvary v souladu s estetickými pravidly hudby. Ruce a nohy se během tance různým způsobem hýbou a dochází ke gestikulaci. Detaily, které zahrnují například způsob vyjádření citů, se mají odehrávat v souladu s estetickými pravidly tance a gestikulace. Hudukkára je posvátným zvukem, který připomíná zvuk vydávaný dobytkem a vzniká opřením jazyka o patro. Huduk je nenapodobitelným zvukem, podobně jako obětní vašat. Pokud je člověk mezi lidmi, měl by toto vše vykonávat nepozorovaně.


(4.1.2) Způsoby chování zvané „dveře“ jsou následující:

  1. 4.1.2.1. Kráthana – předstírat spánek, přestože člověk bdí.
  2. 4.1.2.2. Spandana – pohyby svých údů předstírat ochrnutí.
  3. 4.1.2.3. Mandana – předstírat postižení při chůzi.
  4. 4.1.2.4. Šrngárana – předstírat lásku pomocí milostných gest, jako kdyby člověk viděl překrásnou mladou ženu.
  5. 4.1.2.5. Avitatkarana – konat činy, které společnost odsuzuje, kdy aktér přestává rozlišovat, mezi tím, co se dělat smí a co ne.
  6. 4.1.2.6. Avitadbhášana povídat nesmyslné a absurdní věci.

(4.2) Sekundární procesy jsou ty, které napomáhají uskutečnění správného duchovního konání (čarjá), například pomazat se popelem po ukončení uctívání a oprostit se od společenské normy, která určuje, co je slušné a neslušné či vhodné a nevhodné, tak, že člověk začne žebrat a jíst zbytky jídla po jiných. Autor sútry tedy stanovil, že člověk by si měl po uctívání pomazat tělo a ověnčit se uvadlými květinami a listy, které byly odebrány z podobizny božstva a lingy.


5. Duhkhánta, konečné vysvobození je dvojí:204

  1. 5.1. úplné zničení utrpení a
  2. 5.2. vyšší stav spočívající (5.2.1) v síle poznání a (5.2.2) v síle konání.205

(5.2.1) Síla poznání se dělí na pět druhů:

  1. 5.2.1.1. Daršana – schopnost vidět objekty atomických velikostí, ukryté i vzdálené, a schopnost se jich dotknout.
  2. 5.2.1.2. Šravana nadpřirozená schopnost slyšet všechny zvuky.
  3. 5.2.1.3. Manana – nadpřirozená znalost všech objektů mysli.
  4. 5.2.1.4. Vidžňána – nadpřirozená znalost všech věd včetně pojednání o nich a jejich obsahu.
  5. 5.2.1.5. Sarvadžňatva – nadpřirozená znalost všech zákonitostí, ať již zmíněných nebo nezmíněných, a to přesně a detailně, včetně jejich členění a charakteristických rysů.

V jiných nábožensko-filozofických soustavách je zničení utrpení konečným vysvobozením, v tomto případě se k němu ale navíc přidává i dosažení nejvyšších sil. V jiných soustavách je vznik bytí z nebytí důsledkem, v tomto případě je však důsledek věčný, stejně jako pašu neboli individuální duše. V jiných soustavách závisí příčina pro svou schopnost projevu na podružné příčině, v tomto případě však nejvyšší Pán koná nezávisle. V jiných soustavách je ovocem jógy neboli soustředění dosažení absolutního stavu, v tomto případě je jím však dosažení nejvyšších sil. U jiných soustav jsou ovocem vidhi neboli náboženských úkonů nebesa a další místa, odkud se duše do smrtelného života vrací, v tomto případě je však ovocem blízkost206 (Bohu), ze které už není třeba se vracet.


(5.2.2) Síla konání, ačkoliv je pouze jedna, je považována za trojakou:

  1. 5.2.2.1. Manódžavitva – schopnost okamžitě udělat cokoliv.
  2. 5.2.2.2. Kámarúpitva – schopnost bez úsilí přijmout jakýkoliv tvar, formu či tělo se smysly.
  3. 5.2.2.3. Vikramanadharmitva – udržet si velkou moc i v případě, že jsou funkce smyslů pozastavené.

Člověk získává podle popisů pášupatů uvedené zázračné síly poznání a konání po dlouhodobém dodržování disciplíny. Ukážeme si, jak fantastické a divoké jsou v tomto systému předepsané postupy k dosažení nejvyššího stavu.

Rudra-Šiva byl bohem širých plání, divokých a hrůzostrašných oblastí vzdálených lidským obydlím. Uctívali ho podloudní lidé či vyvrhelové společnosti. Tento charakter, který se ovšem rozvinul až v pozdějších dobách, zanechal svůj otisk ve způsobu uctívání, jehož cílem je Rudra-Šivu si usmířit. Ve Švétášvatara-upanišadu je patrná snaha o humánnější zobrazení Rudra-Šivy, jeho divoký a výstřední charakter přesto převažuje. Budeme teď pokračovat úvahami o škole šaiva, jež patrně vznikla v pozdějších dobách. Našim hlavním průvodcem bude opět Mádhava, jelikož mnohá díla, která cituje, nejsou přístupná207.



186. Pozn. ed.: Bhandarkar zde odkazuje k Šankarovu komentáři k Brahma-sútře a ke komentářům k jeho komentáři. Následuje výklad oněch již opakovaně naznačovaných pěti kategorií Pášupata-sútry, viz Kaundinjova Paňčártha-bhášja, komentář hned k první sútře. Strukturou a obsahově se celý následující výklad zdá být výtahem z Mádhavovy Nakulíša-pášupata-daršany, což je šestá kapitola jeho Sarvadaršana-sangrahy. Kritický překlad celé Nakulíša-pášupata-daršany s obsáhlými poznámkami viz Hara, s. 197–222.

187. Pozn. ed.: Výklad podle sánkhji a její tabulky tattev. Pradhána je prakrti, jejíž první tattvou neboli principem ve stvoření je mahat, což je jiný název pro buddhi – při vztažení na člověka odpovídá vyššímu intelektu, nejvyšší jiskře individualizovaného vědomí. Další principy jsou všechny ostatní tattvy; včetně mahatu se tedy jedná o celý stvořený svět. Což je logické, jelikož důsledku odpovídá vše, co je stvořeno. Princip kárja je pašu [Hara, s. 34; Chakraborti, s. 52–53].

188. Pozn. ed.: Princip kárana je pati [Hara, s. 34; Chakraborti, s. 52–53].

189. Pozn. ed.: Rituální pravidla a náboženské úkony, které asketa následuje.

190. Pozn. ed.: Čarjá je určitý způsob chování, provádění a dodržování předepsaných rituálních úkonů. Představuje celou škálu náboženských praktik, kterou asketa, podle příslušnosti ke své škole, následuje; gúdha – v skrytu, nepoznán okolím.

191. Pozn. ed.: Doslovně konec/ukončení strasti.

192. Pozn. ed.: Viz Chakraborti, s. 21; Hara, s. 211.

193. Pozn. ed.: U Bhandarkara (s. 122) popis nedistinktivního externího poznávání chybí. Podobně jako u Chakrabortiho. Harův překlad je o něco konkrétnější, ale bez jasnější definice. Celá problematika je značně komplikovaná, u různých autorit a v různých textech existují četné varianty výkladu tohoto bodu. Lze z nich zhruba odvodit, že první z výše uvedených způsobů poznávání vyjadřuje běžné nebo smyslové vnímání a druhý jakési duchovní vědomí či vjemy vzniklé prováděním náboženských instrukcí. Pro rozlišující a nerozlišující vnímání jsou v Mádhavově textu použita slova vivéka-pravrttiavivéka-pravrtti. Viz Hara, pozn. č. 93 na straně 211–212. Viz také Dasgupta, s. 132–133 a dále.

194. Pozn. ed.: Živly (mahábhúta): země, voda, oheň, vzduch a éter (ákáša). Kvality (tanmátra): vůně, chuť, světlo (barva), dotek a zvuk.

195. Pozn. ed.: Podle Hary instrumenty.

196. Pozn. ed.: Buddhi, ahankáramanas.

197. Pozn. ed.: V pášupatovském textu Ratnatíká namísto patih sádja čteme patih sann ádja; v překladu: Pán (pati) Jsoucí (Skutečný, Existující, sat/san) a Prapůvodní (ádja) [Hara, s. 213].

198. Pozn. ed.: Síla poznání (džňánašakti) a síla konání (krijášakti). V Mádhavově Sarvadaršana-sangraze [Hara, s. 214] je namísto výrazu džňánašakti použito výrazu drkšakti. Výraz drš znamená vidět, vidět ve své mysli, tedy také vědět a poznat. Svým významem tak částečně odpovídá výrazu džňá. Drkšakti je džňánašakti, viz začátek práce Brunnerové. Džňánašakti tvoří dohromady s krijášakti a v pozdějších sofistikovaných naukách šivaismu navíc i se silou vůle/touhy (iččhášakti) trojici nejvyšších mystických sil (šakti) Šivy, od nichž se odvíjí velmi složitá a důkladná exegeze.

199. Pozn. ed.: Bhandarkar slovo sanvid překládá jako „mere feeling“, což vedle „pouhého citu“ může znamenat rovněž „čiré prožití/vědomí“. Obecně znamená sanskrtské slovo sanvid cítit, pochopit, uvědomit si a dobře poznat či rozpoznat. Ve filozoficky rozvinutých školách šivaismu představuje sanvid technický termín a znamená svrchovanou rovinu Vědomí.

200. Pozn. ed.: Vrata – slib ve smyslu dodržování, praktikování a následování náboženské „životosprávy“ dle směrnic pášupatů.

201. Pozn. ed.: Dvára.

202. Pozn. ed.: Hara (s. 215–216) tento termín překládá jako „prezentace“. Bude to nejspíše jakási propagace nebo předvádění své víry na veřejnosti ve smyslu náboženské služby ve prospěch vyšší mocnosti. Upaháry tedy, domnívám se, mohly být chápány jako formalizované prvky náboženské snahy připodobnit se Šivovi, tedy jako jakési řízené extatické projevy ne nepodobné pozdějším projevům vlastním bhaktickému hnutí.

203. Pozn. ed.: V sanskrtu pradakšina – znamená jít směrem doprava (dakšina) nebo kolem něčeho zleva doprava, tedy ve směru hodinových ručiček. Bhandarkar i Hara překládají do angličtiny jako „circumambulation“. Pravděpodobně se jedná o rituální chůzi kolem náboženského objektu.

204. Pozn. ed.: V Mádhavově textu je 5.1 označeno jako neosobní (anátmaka) a 5.2 jako osobní (sátmaka) [Hara, s. 208].

205. Pozn. ed.: Džňánašakti/drkšakti (5.2.1) a krijášakti (5.2.2). Viz pozn. č. 198.

206. Pozn. ed.: Pášupatové nevyznávají absolutní jednotu vysvobozené duše s Bohem, jak je tomu u advaita védánty.

207. Pozn. ed.: V autorově době nebyla přístupná.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I