SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

9. Školy kápálakálamukha226





Rámánudža ve 2.2.35–36227 tvrdí, že podle kápáliků ten, kdo zná podstatu šesti znaků (mudriká) a je obratný v jejich používání, dosahuje nejvyšší blaženosti soustředěním mysli na duši nacházející se v ženském orgánu. Tyto znaky jsou následující:

  • náhrdelník,
  • ozdoba,
  • náušnice,
  • šperk, který se nosí na temeni hlavy,228
  • popel a
  • posvátný provaz (jadžňópavíta).

Nosí-li někdo na těle tyto znaky, nepodléhá znovuzrozování. Podle instrukcí kálamukhů jsou k vyplnění tužeb týkajících se toho i onoho světa zapotřebí následující prostředky:

  • k jídlu používat misku z lebky,
  • potírat si tělo popelem ze spálené mrtvoly,
  • jíst popel,
  • nosit hůl,
  • mít u sebe nádobku s vínem a
  • uctívat Šivu přebývajícího v nitru askety.

Ve svatých knihách šaivů nalézáme zmínky o náhrdelníku z rudrákši, pramínku zcuchaných vlasů na hlavě, o lebce, o potírání těla popelem a dalším. Navíc tyto knihy tvrdí, že budou-li vykonávat určité rituály, stanou se i lidé jiných kast bráhmany a dosáhnou nejvyššího stupně. Proto se říká: „Člověk se stane bráhmanou a světcem prostým zasvěcením poté, co složil kápálikovský slib.“

V Mádhavově Šankara-digvidžaji229 (kap. 15, verše 1–28) Šankara potkává kápáliky na místě, které komentátor ztotožňuje s Udždžajiní. Představitel kápáliků jde naproti Šankarovi. Tělo má rituálně potřené popelem ze spáleniště mrtvol, v ruce drží lebku a železný oštěp. Říká Šankarovi: „Popel na tvém těle je v pořádku.230 Proč ale nosíš tu směšnou misku místo posvátné lebky? Proč neuctíváš Kapálina, jenž je samotným Bhairavou? Jak může být Bhairava potěšen, není-li uctíván lebkami červenými od lidské krve a vína?“ Vede to k zápasu mezi Sudhanvanem, králem, který doprovází Šankaru na jeho cestách, a kápáliky. Šankara nad nimi vysloví kletbu, načež jsou všichni pobiti. Krakača, vůdce kápáliků, pak přichází k Šankarovi, plní lebku, kterou drží v ruce, vínem, polovinu vypije, druhou polovinu nechává a začíná vzývat Bhairavu. Bhairava se objeví a Krakača vysloví přání, aby Bhairava zničil jeho nepřátele. Jelikož je ale Šankara Bhairavovou vlastní inkarnací,231 zničí Krakaču a nikoli Šankaru.

V Ánandagiriho podání232 mluví kápálikové, které Šankara potkává v Udždžajiní, o Bhairavovi, velkém bohu, jenž svět tvoří, ale i ničí. Sílu jejich vědění umocňuje pití vína a konzumace určitého druhu jídla, pravděpodobně odporného. Kápálikové jsou neustále objímáni božskou silou (Šakti) Kapálina, tedy Bhairavy.

Bhavabhúti233 považuje ve své Málatímádhavě za hlavní sídlo kápáliků Šríšailu234. Připisuje jim zázračnou schopnost rychlého pohybu (či letu), kterou získávají jógickou praxí. V Málatímádhavě vystupuje žena jménem Kapálakundalá, která nosí girlandu z lidských lebek. Uprostřed noci unáší Málatí, hrdinku hry, spící v paláci jejího otce. Pokládá ji před podobiznu bohyně Karálá-Čámundy poblíž hřbitova, aby ji její učitel Aghóraghanta zabil a obětoval této bohyni.

Tato škola vzbuzovala hrůzu a děs a byla zahalena démonickým hávem. Strach, který v mysli člověka navozují určité jevy přírody, vedl k védské koncepci boha Rudry a kulminoval ve strašlivém obrazu Bhairavy a jeho manželky Čandiky. Tato bohyně nosí girlandu z lidských lebek, požaduje lidské oběti a víno k usmíření.

Zdá se, že dochází k určitému směšování škol kápálikakálamukha. Podle Rámánudžova popisu se kálamukhové zdají být nejextrémnější školou.235Šiva-puráně jsou označováni jakožto mahávratadharové. Mahávrata znamená velký slib, svým významem zcela zvláštní, pro nějž je charakteristické pojídání jídla z lidské lebky, potírání těla popelem ze zpopelněných lidských ostatků a další konání, které Rámánudža kálamukhům přičítá. Džagaddhara, komentátor Málatímádhavy, vysvětluje kápálikavratu pomocí mahávraty.236 Zdá se, že tento výklad je správný, jelikož asketi, přebývající v chrámu Kápáléšvary v okrese Nášik, jsou na již vzpomínaném epigrafu nazýváni mahávratiny,237žijícími na základě takzvaného velkého slibu. Podle jiných autorit jsou nejextrémnější školou kápálikové. Zdá se, že lidé viděli mezi kápálikykálamukhy podstatné rozdíly.


Tantrická či kápálikovská podoba Šivy. Ellora, Maháráštra, 7.–9. století. Foto Jan Strnad, 2011.


226. Pozn. ed.: Výraz kálamukha má u Bhandarkara, ale i u Lorenzena a některých dalších badatelů tvar kálámukha. Tento tvar je ale problematický, protože v sanskrtu nedává jasný smysl. Logicky vychází jako správný tvar kálamukha, tedy představující asketu s černou/tmavou (kála) tváří či ústy (mukha). Sakhare na straně 345, bez bližšího upřesnění zdroje, uvádí, že kálamukhové jsou takto nazýváni proto, že si na čelo malovali černý pruh jako náboženský symbol. Tvar kálamukha potvrzuje Sanderson (The Lākulas, s. 151 a 179). Poukazuje na to, že ve všech zdrojích na severu Indie (a v některých i na jihu) nacházíme tento tvar, respektive jeho alternativu kálavaktra (vaktra znamená totéž: obličej i ústa). Tvar kálámukha je nejspíše jeho jižní slovní variací vzniklou vlivem místních jazyků. Lorenzen a Bhandarkar vycházeli pouze z jihoindických inskripcí, proto má tento výraz u nich podobu kálámukha. V této práci se přidržujeme Sandersona a používáme tedy správnější tvar kálamukha, jenž by měl být obecně upřednostňován. Kálavaktra podle puránské Pampámáhátmji (Filliozat & Filliozat, s. 56–62, text je těžké datovat) představovala jen jednu ze čtyř škol kálamukhů, další tři jsou mahákála, kála a kévala. Rozdíl mezi nimi spočíval ve způsobu uctívání Šivy. Dle tohoto textu kálavaktrové či kálamukhové dostali toto označení proto, že si své tváře natírali černým popelem.

227. Pozn. ed.: Rámánudžův komentář k Brahma-sútře.

228. Pozn. ed.: Čúdámani.

229. Pozn. ed.: Dílo popisující duchovní cestu Šankaráčárji a jeho vítězství (vidžaja) nad ostatními školami (neboli ve všech směrech – diš/dig).

230. Šivaisté si na tělo běžně malují pruhy z popela, proto bylo tímto způsobem označeno i Šankarovo tělo.

231. Pozn. ed.: Šankara je podle tradice považován za inkarnaci Šivy. Jelikož je Bhairava aspektem Šivy (i když hrůzostrašným), byl to vlastně „on“, koho Krakača evokoval. Šankarův život i se zmiňovanou událostí lze sledovat ve filmu Adi Shankaracharya (1983). Film má anglické titulky. Důkladné badatelské zkoumání však odhalilo, že tradice, která Šankaru považuje za šivaistu, a potažmo ho dokonce velebí jako inkarnaci Šivy, byla účelově vytvořena z nábožensko-politických důvodů. Podle všeho jeho rodová příslušnost byla višnuistická a rovněž jeho přímí žáci byli višnuisté. [Clark, s. 25, dále kapitoly 6. a 7.]

232. Pozn. ed.: Ánandagiriho verze životní cesty Šankary se jmenuje Šankara-vidžaja. Podle badatelů však toto dílo nejspíše nenapsal Ánandagiri, Šankarův žák, nýbrž někdo, kdo působil až v 15. století. Někteří badatelé pochybují i o Mádhavově autorství Šankara-digvidžaji. [Lorenzen, s. 31.]

233. Pozn. ed.: Začátek 8. století. Byl věhlasným autorem her a poezie.

234. Pozn. ed.: Na mapách často uvedeno jako Srisailam – město se nachází ve státě Andhrapradéš.

235. Pozn. ed.: Lorenzen s Bhandarkarem nesouhlasí a v úvodu (i dále, například na straně 5–6) svého díla zdůrazňuje, že pro ucelenější pohled na praktiky kálamukhů je nutno se podívat na inskripce, které o nich v mnohém vypovídají. Tyto inskripce Lorenzen uvádí a na jejich základě vykresluje pravděpodobný svět kálamukhů. Na druhou stranu, ze studií Sandersona vyplývá, že se škola kálamukhů, která byla známá i pod jménem lákula, extrémním praktikám věnovala. Kápálikové jsou podle Sandersona odnoží lákulů. Viz dodatek Atimárga a mantramárga.

236. Viz moje druhé vydání hry, 1.127, první dějství, s. 33. (Pozn. ed.: Bhandarkar chce v této souvislosti říci, že oba výrazy, mahávratakápálikavrata, na které narážíme v jednotlivých textech, vyjadřují zřejmě totéž. Odkazuje v této souvislosti na publikaci Mâlatî-Mâdhava by Bhavabhûti with the Commentary of Jagaddhara, edited with notes, critical and explanatory, by Ramkrishna Gopal Bhandarkar, druhé vydání: Bombay, 1905 – první vydání 1876, později reedice v Bhandarkar Oriental Research Institute. Tato publikace není překladem Málatímádhavy, ale sanskrtskou edicí, k níž Bhandarkar připojuje své anglicky psané poznámky v sekci Notes. Anglický překlad Málatímádhavy viz M. R. Kale, Mālatīmādhava of Bhavabhūti with the Commentary of Jagaddhara, Narayen, Bombay, 1928 – posléze opakované reprinty u Motilal Banarsidass).

237. Pozn. ed.: Na Nágavardhanově měděné desce, viz s. 55. Jednotlivé principy mahávraty pomocí puránského textu Pampámáhátmjá obšírněji popisují a vykládají Filliozat & Filliozat na stranách 64–67. Zde však mahávrata představuje mravní a duchovní principy jako neubližování, pravdomluvnost atd. Asketa, který tyto principy striktně následuje, je znám jako mahávratin. Mahávratadhara je ten, který dodržuje (dhara) mahávratu. Oba výrazy znamenají totéž.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV