SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

Editorské dodatky – Kápálikové

Rasa Ravi





Kápálikové představují bezesporu nejextrémnější ze všech forem šivaismu. Kápálikové jsou předobrazem děsivých tantrických kultů, jejichž popis se nám dochoval.

Sanderson poznamenává, že v Nétra-tantře vysávají bohyně posedlosti jóginí a šákiní život ze svých obětí a vcucávají ho do sebe, protože se jedná o obětinu pro jejich velkého strašlivého božského pána, Mahábhairavu, jenž sídlí v jejich srdcích. V Džajadratha-jámale imitují tuto extrakci (ákaršana) uctívači boha Bhairavy a bohyně Kálí. V Málatímádhavě je tento extrahovaný „nektar“ silou umožňující magický let Kapálakundaly.375

Fakt, že velký buddhistický myslitel Dharmakírti (asi 600–660) útočí na tantrický způsob zasvěcování šivaistů, nám dokazuje, že v 7. století byl tantric ký šivaismus se svými obskurními rituály již delší dobu rozšířen. Také to dosvědčuje, že existovaly texty zvané mantrakalpy, díla popisující rituální kulty, užívající specifické mantry, uctívání a obětování, k jejichž provádění bylo nutno zabíjet, krást a sexuálně obcovat. Jako příklad uvádí Dharmakírti literární díla zvaná dákinítantrybhaginítantry. Komentátor Dharmakírtiho, Karnakagómin, dákinítantry dává do souvislosti s kultem zabíjení. Podle dákinítanter se na vraha během zabíjení přenáší jakási mantrická síla. Kambukinítantry spojuje Karnakagómin s krádežemi a bhaginítantry se skupinovými sexuálními excesy.376 Ve všech případech se takovým konáním přenášejí na adepta jakési síly.

Je známo, že kápálikové praktikovali šava-sádhanu, tedy rituál, kdy adept sedí na hrudi ležící mrtvoly. Tato jógická praxe se dochovala dodnes u tantrické skupiny aghóríů. Někdy je její součástí dokonce i požití trochy masa z mrtvoly.377 Po Lorenzenovi, jehož průlomová práce je významným příspěvkem k serióznímu studiu této extrémní šivaistické školy,378 se kápálikům podrobně věnuje také Barthakuria. Barthakuria na straně 30 popisuje určitou praxi šivaistických kápáliků z Orissy379 zvanou šavašrngára, při níž adept provádí sexuální rituál s mrtvolou mladé dívky za účelem získání magických sil (šakti). Dívka však musí být pannou, jinak je rituál neúčinný. V tomto případě se tedy nejedná o rituál vykonávaný na mrtvole, ale s mrtvolou.

„Běžněji“ se však sexuální rituály prováděly nejspíše na mrtvole, na níž tantrický pár podle velmi striktních pravidel souloží. Tato sádhana se popisuje například v kaula textu Víra-čúdámani.380 Jedná se o výjev, který nacházíme v mnoha variacích na tantrismem ovlivněných kresbách a malbách. McDaniel obšírně cituje i z Níla-tantry, která popisuje šava-sádhanu. Její praxe je různorodá, v podobě, která je asi nejběžnější, ji provádí sám adept.

U všech výše popisovaných sádhan je velmi těžké posoudit jejich primární účel, protože vnější pozorovatel na základě odpudivosti a strachu, který vzbuzují, nejspíše do obrazu, který si vytvoří, vloží své pocity, respektive se coby příliš důvěřivý jógin bude na všechno dívat „romanticky“ a pouze symbolicky. Pro řadu adeptů se určitě jednalo o techniky vedoucí k získání siddhi, ale stejně tak je možné, že tyto praktiky sloužily pouze k překonání strachu ze smrti, k překonání „nečistého“ a tabu, k tomu, aby člověk nabyl schopnosti dělat věci, které normálně dělat nedokáže, čímž získává vnitřní duchovní sílu.

Myslím si, že jakákoliv generalizace je scestná. V tantrismu často vidíme, že někteří lidé používají bez jakýchkoli výčitek svědomí určité techniky k černomagickým účelům, jiní, neschopní ublížit mouše, ale tytéž techniky aplikují jen za účelem povznesení svého ducha. V této souvislosti vzpomeňme praxi samotného Buddhy, o kterém víme, že podobné „tantrické“ techniky prováděl při meditaci nad různými stadii rozkladu mrtvého těla.

Někdy se kápálikům přičítají i rituální vraždy. Kultovní vraždy spatřujeme variabilně u některých primitivnějších indických kmenů. Kulturní odkaz těchto vražd je zřejmý dodnes. Podle všeho byly prováděny především za účelem uspokojení různých bohyň, pro což je dostatek důkazů.381 Je ovšem těžké rozhodnout, zda tyto praktiky – jen na základě toho, že se jednalo o uctívání místní bohyně, která žádala krev a oběť – zařadit do tantrismu či šaktismu. Určit identifikační znaky tantrismu je velmi složitá věc.382 Například starobylý předbuddhistický spis Brhadáranjaka-upanišad 6.4. popisuje obřadní uctívání ženského lůna a rituální soulož. Starobylé bráhmany a rituální sútry dokonce hovoří o lidských obětech zvaných purušamédha383. Přesto tento soubor náboženských textů a nauk neřadíme ani k šaktismu ani k tantrismu.

Při úvahách o jednoznačném spojování kultických vražd s kápáliky bychom neměli zapomínat, že mezi tantrickou praxí, při níž se využívá mrtvola, a obětováním/zabitím člověka je obrovský rozdíl. Rozhovory, knihy i videa s dnes žijícími aghórí spíše naznačují, že kápálikové jsou „normální“ jógini, kteří jen následují extrémní sádhanu, ale nejsou to vrazi, nýbrž duchovně velmi citliví jedinci. Samozřejmě, že o jejich předchůdcích to nic nedokazuje. Rituální vraždy prováděné extrémními náboženskými skupinami se každopádně nepochybně v hojné míře a po dlouhou dobu v Indii vyskytovaly.

Pro pochopení krvelačných a beze sporu velmi temných prvků počátku tantrismu považuji za velmi nápomocné Brighentiho práce. Ve svém objemném díle Śakti Cult in Orissa na základě historických poznatků umně vysvětluje střet a míšení „civilizovaných“ lidí s místními domorodci, pro něž byly kultické vraždy tradiční součástí jejich magického světa.

Tantrismus je velmi složitý fenomén. Má svou světlou stránku v podobě vysokých duchovních nauk, kterou však „kazí“ její stinná stránka krutosti, černé magie a egocentrismu. Rozhodně by už dnes nemělo docházet k romantizaci tantrismu, s níž se setkáváme začátkem 20. století v díle Sira Johna Woodroffa, známého i jako Arthur Avalon, jehož četné knihy v opakovaných vydáních nesmírně ovlivnily západní povědomí o tomto segmentu duchovních nauk Indie.384 Informovanější a sečtělejší člověk by se rovněž měl vyhýbat naivním naukám „sexguruů“ o „tantrické lásce“, jež s původními naukami indických tantrických kultů mají pramálo společného. Četné tantrické texty, jejich části nebo jejich studie jsou nyní již přístupné v odborných publikacích v překladech, tudíž si o tantrismu každý může udělat svůj vlastní názor, bez nutnosti „interpretace“ prostředníky zapletenými ve vlastním smyslném světě.



375. Sanderson, Purity…, pozn. č. 89.

376. Celý odstavec podle Sandersona, History…, s. 10–12.

377. Hledej na internetu: aghori eating flesh video.

378. Badatelé se sice kápálikům věnovali i před Lorenzenem, ten ale jako první ve svém díle všechny na mnoha místech roztroušené informace shromáždil v ucelený soubor poznatků.

379. Oṛiśā/Oḍiśā; nový úřední název je Odisha; česky Urísa/Uríša.

380. McDaniel, viz celá její stať ve sborníku Humes & McDermott (eds.).

381. Na toto téma existuje řada zajímavých studií. V této souvislosti bych rád odkázal na studii z již zmiňovaného sborníku (Humes & McDermott) – viz příspěvek Brighentiho o tradici lidských obětí. Česky: trošku jsem toto téma (i téma šava-sádhany) naznačil a rozebral ve svém článku Rasa Ravi, Komentovaný přehled dostupné literatury o Čhinnamastě, Nétra bulletin 2/2010, v němž jsem upozornil na nesprávnost kladení rovnítka mezi skutečné kultické vraždy a ezoterní koncepci tantrické bohyně „s useknutou vlastní hlavou“. Ta je totiž tantrickým obrazem mystických stavů siddhů, v nichž se pracuje s děsem, nikoliv projevem uctívání kněží, kteří máčejí nůž v krvi.

382. Již několik badatelů se o to pokusilo, ale všeobecné shody zatím nebylo dosaženo. Zásadním problémem je, že řada tantrických prvků (které s tantrismem máme tendenci spojovat) je součástí i netantrických směrů, a i jednotlivé tantrické školy se navíc navzájem příliš liší. Sestavit seznam shodných prvků, které by charakterizovaly všechny tyto školy, je tak nejspíše nemožné. Ohledně výrazu „tantrismus“ je dobré vědět, že se jedná o slovo uměle vytvořené západními orientalisty na konci 19. století, jehož „definice“ byla vytvořena na základě velmi malého segmentu tehdy známých tantrických textů. Synonymum pro výraz tantrismus v samotné indické literatuře neexistuje. Lze se v ní setkat pouze s odkazy na konkrétní tantrické školy (které jsou různorodé, v jejich naukách nepanuje jednota) a na jejich specifické nauky, nikoliv na nějaký homogenní zastřešující výraz pro tantrismus. I to je důvodem, proč je tantrismus nemožné naprosto přesně definovat. Nutno dodat, že z pragmatického hlediska nemůže být námitek, aby byl tento výraz navzdory zmíněným skutečnostem dále používán i odborníky, podobně jako v případě uměle vytvořeného výrazu „hinduismus“. V češtině doporučuji článek věhlasného francouzského indologa: André Padoux, Tantrismus – úvod do významu, Nétra bulletin 2/2010.

383. Gonda, The Ritual Sūtras, s. 495, poznamenává, že samotné bráhmany se sice při popisu rituálů nezmiňují o opravdových lidských obětech a tyto obřady mají pouze mytologicko-symbolickou rovinu, v případě některých šrautasúter se ale zřejmě jedná o obřady se skutečnou lidskou obětí, jelikož popisy rituálních příprav a opatření těchto obřadů vypadají obdobně jako v případě obřadů spojených s koňskými obětmi (ašvamédha). Přestože jsou tyto sútry novějšího data než bráhmany, představují podle Löbbeckeho (tamtéž, s. 496) tyto inkriminované pasáže mnohem starší ústní tradici, než popisují bráhmany. Kruté rituální praktiky jsou odkazem primitivní fáze obřadnictví, která byla zřejmě společná všem starobylým náboženstvím. Dobrou paralelu k opravdovému a pouze symbolickému průběhu rituálu představují právě tantrické kulty, na jejichž primitivním začátku nejsou lidské oběti ničím výjimečným, ale v pozdějších sofistikovaných naukách těchto kultů přecházejí tyto skutečné kruté výjevy do čistě symbolické roviny. Právě takovou proměnu kultické vraždy v symbolickou vraždu dobře popisuje Brighenti. Hybateli těchto změn byli místní vládci, kteří dané kruté rituály buď podporovali, nebo naopak potírali.

384. Tuto romantizaci tantrismu citlivě přibližuje Taylor ve své monografii, kterou vřele doporučuji každému, kdo se tantrismem zabývá; kniha není jen životopisem Woodroffa, výstižně a zasvěceně popisuje i celou tehdejší dobu, její význačné osobnosti i vlivné mystiky. Dalším dobře informovaným autorem v tomto směru je Urban. Jeho kniha obsahuje četná důležitá témata, která nemilosrdně boří naivní představy o tantrismu, které se šíří na Západě.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II