SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Śivaismus

R. G. Bhandarkar: Śivaismus

vyšla v listopadu 2013 indologická studie


Ukázky z díla

Editorské dodatky – Šivaistické upanišady

Rasa Ravi





Studium védských sanhit, bráhman, nejstarších upanišadů a epické literatury bylo již v Bhandarkarově době na vysoké úrovni. Autor na základě studia této literatury erudovaně načrtnul hlavní body týkající se šivaismu a jeho dílo nemá ani z dnešního hlediska v této oblasti studia vážné nedostatky. Samozřejmě můžeme jednotlivé prvky dále rozvíjet a dojít tak k dalším pozoruhodným a novým souvislostem, to je však již věc dalšího studia.

Je dobré vědět, že za upanišady se obecně považuje asi tucet nejstarších upanišadů. Mají nejvyšší status, a pokud se někdo na upanišady odvolává, má zpravidla na mysli právě tyto texty. Kromě těchto nejstarších se však jako upanišad samo označuje zhruba dalších 200 textů. Většího věhlasu se dostalo kolekci 108 upanišadů, jejichž překlad je dostupný i na internetu.351 Nás zde zajímají šivaistické upanišady. Mezi ně se, kromě již zmiňované Švétášvatary a Atharvaširasu, řadí celá řada dalších textů.352 Všechny jsou pozdějšího data, jejich obsah je ritualistický i devocionální, zabývají se například metafyzickými aspekty užívání růžence neboli mály; mystickými slabikami, které mají zabránit smyslnému pokušení; odříkáním; způsobem potírání těla posvátným popelem; uctíváním; specifickým šivaistickým pohledem na svět skrze metafyziku pěti tváří Šivy a dalšími náboženskými a mystickými aspekty života askety. Dále existují i upanišady věnované Ganéšovi a jeho uctívání; ty bývají někdy řazeny mezi šivaistické, jelikož mytologicky je Ganéša synem Šivy.

Datování upanišadů: Švétášvatara-upanišad podle současného stavu znalostí vznikl někdy mezi roky 400–100 př. n. l. Gonda (Medieval…, s. 153) ještě udává rok 400, nověji se přiklání k roku 200–100 př. n. l. Upanišad vykazuje náznaky provázanosti s naukou pášupatů, která v 5. stol. př. n. l. ještě nemohla existovat. Nejrelevantnější překlady tohoto upanišadu v současnosti přinášejí Oberlies v němčině a Olivelle v angličtině.353

Atharvaširas-upanišad je pozdějšího data. Dosud neexistuje kritická studie nebo kritická edice tohoto upanišadu.354 Konkrétní dataci je těžké určit; lze však říci, že tento upanišad bude sotva pozdější než Rámánudža (11.–12. století).355 Jelikož se jedná o sektářský upanišad, může být dolní hranicí této datace začátek n. l., kdy dochází napříč hinduistickými školami k pozvolnému velkému rozmachu sektářství. Atharvaširas-upanišad je mezi jinými upanišady uveden v Atharva-véda-parišiště356 49.4.10. Atharva-véda-parišišta představuje korpus 72 textů. U některých z nich je patrný vliv rudra-šivaistických nauk a svědčí o přeměně kultu Rudry v uctívání Šivy.357 Lubin na straně 85 píše, že Linga-purána358 1.27 zmiňuje jakýsi mantrický text Atharvaširas. Dle úryvku v puráně, uvádí Lubin, ale nelze usoudit, jestli se jedná o náš zmíněný upanišad. Pravděpodobnost, že tomu tak je, je ovšem vysoká. Bouy totiž zmiňuje velkou podobnost obsahu tohoto upanišaduLinga-puránou 2.17–18,359 což Lubinově pozornosti uniklo. Provázanost těchto textů je zřejmá. Nicméně musíme mít na zřeteli, že mezi 1. – první, původní (púrva) – a 2. – dodatkovou (uttara) – sekcí purán je zpravidla časová mezera.

Bouy se ve svých několika kritických studiích velmi pečlivě věnuje pozdním upanišadům, jejich dataci, hledá jejich zdroje a historický kontext. Pozdní upanišady jsou často kolekcemi různých textů nebo i jejich předělávkami. Bouy již odhalil celou řadu „výpůjček“: například jóga upanišady – kromě obsahově vždy velmi krátké originální verze – byly doslova sestavovány-doplňovány z různých náthovských, tantricko-šivaistických nebo i dalších textů a převedeny do přijatelných védántských „šatů“. Problematické tantrické pasáže či výrazy byly jednoduše vynechány nebo nahrazeny védántskými. Například mezi jóginy dobře známý Jógakundal(in)í-upanišadmá, jako obvykle, starší i novější recenzi. Starší recenze, krátký text o pouhých sedmi verších, je přibližně ze 14.–15. století.360 Novější, obsahující až 171 veršů, pochází nejspíše až z poloviny 18. století.361 Svůj objem získala „vypůjčením“ množství veršů ze šivaisticko-náthovských textů Górakša-šataka, Khéčarívidjá a Čandrávalókana.362 Proces „vykrádání“ byl podobný i u dalších jóga upanišadů jako Jógašikhá (1. kapitola sestavena z náthovských textů Jógasiddhámrta a Jógabídža), Jógačúdámani (sestaven z Górakša-šatakyGórakša-paddhati) atd., uvádí Bouy. Možná bychom tyto upanišady měli nazývat šivaistickými; jejich závislost na náthovských hatha-jóga textech je totiž očividná.


Seznam a pořadí 15 šivaistických upanišadů dle The Śaiva-Upanishads u  Adyar Library:

  1. 1. Akšamál(ik)á
  2. 2. Atharvašikhá
  3. 3. Atharvaširas
  4. 4. Kálágnirudra
  5. 5. Kaivalja
  6. 6. Ganapati
  7. 7. Džábáli
  8. 8. Dakšinámúrti
  9. 9. Paňčabrahma
  10. 10. Brhadždžábála
  11. 11. Bhasmadžábála
  12. 12. Rudrahrdaja
  13. 13. Rudrákšadžábála
  14. 14. Šarabha
  15. 15. Švétášvatara

Seznam a pořadí dalších 15 šivaistických upanišadů dle Un-published Upanishads u Adyar Library:

  1. 1. Nílarudra
  2. 2. Parájana
  3. 3. Bilva
  4. 4. Mrtjulángúla
  5. 5. Rudra
  6. 6. Linga
  7. 7. Vadžrapaňdžara
  8. 8. Vatuka
  9. 9. Šivasankalpa (1)
  10. 10. Šivasankalpa (2)
  11. 11. Šiva363
  12. 12. Sadánanda
  13. 13. Siddhántašikhá
  14. 14. Siddhántasára
  15. 15. Héramba

Oddaní se klaní Šivovi (se srpkem měsíce) a Párvatí. Jedna z několika velkých nástěnných maleb na nádvoří velkolepého Brhadíšvarova chrámu, Thaňdžávúr (Tanjore), Tamilnádu. Brhadíšvara („Velký pán“) je jméno Šivy. Foto Rasa Ravi, 2007.

 


351. Viz www.celextel.org (Pozn. 2017: Nová web adresa.).

352. Edice a překlad šivaistických upanišadů z Adyar Library (viz bibliografie: Atharvaširas-upanišad) obsahuje 15 upanišadů. Stručnější rozbor jejich obsahu uvádí Archak. Swami Shivananda v 10. kapitole své knihy Lord Shiva and his Worship některé šivaistické upanišady překládá. Dílo, které lze doporučit jako základní knihu šivaismu pro duchovní aspiranty, je dostupné na internetu zdarma. Další překlady nacházíme u P. R. Ramachandra v rámci překladu většího počtu upanišadů a jsou rovněž přístupné na internetu: www.hinduwebsite.com. Také Aurobindo přeložil několik šivaistických upanišadů (publikováno v rámci různých edic a pod různými názvy). Sanskrtský zdroj dalších šivaistických upanišadů nacházíme v kuriózně nazvané edici Adyar Library: Un-published Upanishads. Jedná se o texty nad rámec známých 108 upanišadů. Tato sanskrtská edice obsahuje 71 upanišadů, z nichž 15 spadá do kategorie šivaismus. 27 šivaistických upanišadů vyjmenovává na straně 98 svého díla Desai a v omezené míře z nich cituje. Šivaistickými upanišady se zabývá také Sharma. Mezi západními akademiky je studium pozdějších šivaistických upanišadů stále spíše výjimkou (viz Lubin).

353. Thomas Oberlies, Die Śvetāśvatara-Upaniṣad; edice, překlad a studie vyšly ve čtyřech statích ve sborníku Wiener Zeitschrift für die Kunde Südasiens (WZKS): 32 (1988), 39 (1995), 40 (1996) a 42 (1998). Patrick Olivelle, The Early Upaniṣads – Annotated Text and Translation, Oxford University Press, Oxford, 1998.

354. Lubin již několik let avizuje svou monografii Atharvaśiras: Historical Study, Critical Edition, and Translation, Groningen Oriental Series; dosud však nevyšla.

355. Rámánudža ve své Védártha-sangraze totiž tento upanišad cituje [Bouy, Les Nātha-Yogin…, s. 66]. [Dodatek, 2016: Lubin poznamenává, že existující manuskriptová tradice Atharvaširasu nebude starší než z poloviny prvního milénia, pochází ze západní Indie a někdy se jmenuje Atharvaširša.]

356. Jedná se o dodatkovou (parišišta) literaturu, tj. takovou, která není součástí samotné Atharva-védy. Obšírněji o této literatuře viz Gonda, Vedic Literature, kapitola 6.6 a Bisschop & Griffiths, úvod.

357. Bisschop & Griffiths. Atharva-véda-parišišta 40 je pášupatovský text.

358. Za dobu vzniku této purány lze dle jednotlivých badatelů považovat 5. až 11. století [Rocher, s. 187–188].

359. Bouy, Matériaux…, s. 121. U dalšího pozdního šivaistického upanišadu, Kálágnirudry, poukazuje na Skanda-puránu.

360. Lakšmídhara, proslulý tantrik a autor ze 16. století patřící do školy šrívidjá, těchto sedm veršů cituje a komentuje [Bouy].

361. Tj. doba kompilace 108 upanišadů včetně Upanišadbrahmajóginových komentářů.

362. Bouy, Les Nātha-Yogin…, s. 38–41 a 100–102. Ohledně díla Khéčarívidjá viz také Mallinson, především (ale nejen) s. 10, kde poukazuje na to, že 49 veršů Jógakundalí-upanišadu, které tvoří jeho celou druhou část, bylo převzato ze 64 veršů první kapitoly Khéčarívidji. Kompilátor-plagiátor upanišadu však vynechal tantrické praktiky, odkazy na ŠivuPárvatí a principy neslučitelné s védántou.

363. Šiva-upanišad je kvůli slovu upanišad mylně zařazen mezi upanišady, poznamenává Sanderson, A Commentary…, s. 104. Jedná se o ágamický text. Viz také Dyczkowski, The Canon…, s. 189. Synopse Šiva-upanišadu viz Sharma.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I