SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Divotvorní náthové

Simon Digby: Divotvorní náthové

vyšla v říjnu 2014 jóginské příběhy, folklór


Ukázky z díla

Náthovský slovník editora

Rasa Ravi


Do slovníku jsou zařazeny i některé obecné výrazy, které se v knize opakovaně objevují. Pokud se zdálo být vhodné poukázat na odlišné tvary významově stejného slova, byly užity násl. zkratky (uvádíme především při porovnání):

n. ind. – tvar v novoindických jazycích a nářečích
skt. – tvar v sanskrtu
dosl. – doslovně


ádéš (skt.: ádéša) – dosl. povolení, instrukce, příkaz; pozdrav užívaný náthy (namísto běžného namaskár) zejména v případech, kdy se v rámci vlastního jógického řádu mezi sebou potkávají nebo rozcházejí: zřejmě znamená „povolení“ připojit se či odejít (význam tohoto „povolení“ se vykládá různě)

áí (n. ind.) – úctu vyjadřující přídomek, podobně jako (viz) nebo náth (viz)

alakh (skt.: alakšja nebo alakšana) – dosl. nedefinované, neoznačené, nevnímané; mystický přívlastek Boha užívaný náthy jakožto pozdrav

apsaras – ženská nebeská bytost, která (dosl.) plachtí/běží na vodě (respektive v mracích); rusalka; apsarasy bydlí v nebi jako manželky gandharvů (viz), často navštěvují zemi, kde na sebe podle libosti berou jakoukoliv podobu, rády „trápí“ meditaci asketů svými smyslnými zjeveními

bábá (baba) – úctu vyjadřující výraz, častý přídomek velectěných guruů; dosl. moudrý starý muž, nejstarší mužský člen rodiny, otec

Bálgundáí – je ztotožňován s Džálandharim (viz)

Bhairava (n. ind.: Bhairav) – hrůzostrašný tantrický aspekt Šivy

Bhartrhari (Bhartr, n. ind.: Bhartahari, Bhartari) – legendární král Udždžainu, bratr Mainákiní, žák Džálandharipy a Górakhnátha; vedle tohoto Bhartrhariho, který je oblíbeným hrdinou mnoha vyprávění, známe i věhlasného básníka, mystika a vlivného gramatika Bhartrhariho z 5. století (náthovská tradice tyto dvě osoby ztotožňuje, což ovšem neodpovídá skutečnosti, vzhledem k tomu, že Górakhnáth působil až o půl milénia později)

Čámundá – krvežíznivá tantrická bohyně, v jejímž jménu se přinášely i lidské oběti

Čaurangí (s přídomkem Čaurangínáth, také Sárangadhara, Púran Bhagat) – dosl. náth s (useknutými) čtyřmi (čaur, skt.: čatur) údy (anga); jméno odvozené z jeho stavu, kdy přišel o své ruce i nohy, které mu později s Górakhnáthovou pomocí znovu vyrostly

daitja – zloduch, obr, titán se zvláštními schopnosti

Dattátréja – důležitý bůh určitých jóginských tradic, jemuž je přičítáno vyjevování jógických textů a znalostí; vystupuje také jako nesmrtelný guru a člověk-zasvěcenec nebo jako avatár, rozlišit přesný Dattátréjův statut mezi božstvím a člověkem je velmi obtížné; v kultu Dattátréji (jehož vliv jednoznačně vidíme v příbězích 14–16 v cyklu o Górakhnáthovi) jsou Górakhnáth s Matsjéndranáthem (a navanáthové) považováni za jeho uctívače a ikonograficky jsou takto zobrazováni; samotné jméno Dattátréji přímo nesouvisí z výše načrtnutými „rolemi“, doslovně znamená (syn, který byl Bohem) darovaný Atrimu, tj. syn bájného mudrce Atriho

Dattátréjova poustevnaášram na posvátné hoře Girnár v Gudžarátu; podle legend tuto poustevnu založil velký siddha Dattátréja; navštívit poustevnu Dattátréji a přijmout „od něj“ požehnání, či dokonce „s ním“ promlouvat je v typickém náboženském smyslu v Indii nejednoznačné, proto odkazy na tyto události s Górakhnáthem v naší knize jsou nejasné

Džagannáth (božstvo) – dosl. pán (náth) světa (džagat); zde slůvko náth neznačí příslušnost k náthovské tradici jóginů, je užito ve svém obecném významu božského „pána“; Džagannáth je starodávným lokálním bohem s vlastním kultem v Uríse, kde byl uctíván prý již před příchodem indoevropských védských kmenů místními domorodými kmeny, jakými jsou savarové (viz sávarí); později, díky většímu vlivu hinduismu na kmenové společnosti, dochází k jeho ztotožnění s Višnuem a jeho různými avatáry

Džálandhari (Džálandharí, Džálandhara, také Bálnáth a Bálgundáí nebo Hádipá či Hádiphá) – častěji s přídomkem než s náth: Džálandharipá, Džálandharanáth; jeho jméno je nejspíše odvozeno od paňdžábského království Džálandharu, kde měl dosáhnout vysokých jógických stavů; mezi jóginy známá hatha technika džálandhara bandha je pojmenovaná po něm; byl současníkem Górakhnátha, guruem Káníphy, Gópíčánda, Bhartrhariho a Mainákiní, a sám prý, podobně jako Matsjéndranáth, neměl lidského gurua (některé tradice ho ale podřizují Górakhnáthovi nebo Matsjéndranáthovi)

dží – slůvko dží (ze slova džíva – „živoucí“, duše) se v běžné komunikaci často přidává při oslovení: má zesilující význam úcty

džógí (skt.: jógí/jógin, viz) – v představách prostého lidu: svatý muž, potulný asketa, magik, léčitel, divotvůrce, vandrák, žebrák, zaříkávač hadů, exorcista, věštec; džógí tvoří také specifickou malou kastu v různých částech Indie, jejíž původ je odvozen od působení náthů; jsou to rodinné klany, z nichž některé řídí náthovská centra (všichni členové této kasty jsou džógí nezávisle na skutečnosti, jestli je hledání duchovního cíle zajímá či ne, nejsou askety)

Gahiní (Gahaní, Gainí, s přídomkem Gahinínáth apod.) – podle legend ho uhnětly děti z jílu a Górakhnáth mu vdechl život náhodou, když praktikoval oživovací mantru; je zřejmě historickou osobou, Gahinínáthovi se připisuje řada mystických básní, je považován za žáka Górakhnátha a je takto uváděn v guruovských liniích; Gahinínáthovým žákem je v některých liniích Nivrttináth, tedy naopak, než v příběhu v naší knize

gandharva třída nebeských bytostí, božští muzikanti, manželé apsaras

Gópíčánd (Gópínáth, skt.: Gópíčandra) – syn krále Mánika a královny Mainákiní, synovec Bhartrhariho, žák Džálandharipy, kterého však také věznil; několik badatelů se pokusilo Gópíčánda spojit s historickými vladaři Pála dynastie (s neprůkaznými výsledky)

Górakh (s přídomkem Górakhnáth, skt.: Górakša, Górakšanátha) – dosl. pasák či hlídač (rakh/rakša) hovězího dobytka (); podle legend se narodil v kravském lejnu, jinde je považován za boha krav; Matsjéndranáthův hlavní žák; pravděpodobně žil v 11. století; na jeho počest je po něm pojmenovaná jógická pozice górakšásana; podle všech indicií, na rozdíl od svého gurua Matsjéndranátha, který praktikoval sexuální jógu, sám Górakhnáth byl přísný asketa dodržující celibát

Górakša-samhitá – kompendium či sbírka (samhitá) nauky připisovaná Górakšovi/Górakhovi, nicméně sestavená asi o několik staletí po něm, obsahově je to více kaula tantrický text než náthovský, kde se stírají hranice mezi asketismem a eroticismem; původně se nejspíše jedná o Mata-uttara-tantru; Górakhnáthovi, podobně jako dalším velikánům v Indii, je připisována celá řada textů

gurudéva – božský učitel; indické duchovní tradice od nepaměti ztotožňují gurua s Bohem na zemi

gurudží – velectěný guru (viz dží)

jakša – šotek (mužského pohlaví)

jakšiní – šotek (ženského pohlaví)

jatí, jatin – asketa, „snaživec“

jógí, jógin – toto slovo nemusí (!) hned označovat někoho, kdo důsledně praktikuje nějakou formu jógy, podle samotných Indů se totiž toto slovo často používá ve smyslu duchovního vandráka, podobně jako slovo sádhu, a může tedy znamenat také obyčejného pobudu v náboženském hávu (odtud narážky v příbězích naší knihy, v nichž se prostý lid asketů někdy bojí nebo jim nedůvěřuje a považuje je za vychytralce); viz džógí

jóginí – je to ženský rod slova jógin, tedy jóginka, ale v běžné (netantrické) literatuře i domorodém povědomí obyčejných lidí v Indii je to téměř výhradně čarodějnice, žena praktikující zaklínání, černou magii a přinášející všeobecný strach a zlou vůli; v určitých tantrických kruzích je jóginí sexuální partnerka, v sofistikovaných tantrách pak představuje početné bohyně (šakti), které jsou rozmístěny v mandale

Káníphá (Kánipá, Kánanípá, Kánupá, Kánhu, Kánhapá, Káhnapá, Kanérí, Karnaripá, Kálaphá, Kršnáčárja, Kršnačári, Kršnapáda atd.) – žák Džálandharipy, člen řádu , proto jeho jméno vidíme častěji s přídomkem než s náth; tvar Káníphánáth v našem textu je sloučením dvou přídomků; odborné studie rozeznávají tři Káníphy: prvního ze 7., druhého (autora Jógaratnamály) z 9. a třetího z 11. století

Karbhandžan (Karabhaňdžnáth) – lokálně významný bůh, je jedním z devíti aspektů Nárájany v nesanskrtských tradicích

kaula – tantrická škola, která praktikovala ritualizovanou sexuální jógu (na Západě laicky ztotožňována s celým tantrismem); podle tradice je Matsjéndranáth považován za zakladatele této školy nebo za její odnož jóginíkaula

kinnara – původně mytická bytost mající lidské tělo a koňskou hlavu (někdy naopak); později nebeský zpěvák nebo muzikant

Maččhindar (Mačandar, Maččhéndra, Muččhandra, Maččhanda, Maččhaghnapáda atd.) – varianta jména Matsjéndry (viz) v místních jazycích

mahárádžá – velký rádžá (viz)

mahárání, maháránídží – velká (mahá) královna (viz ránídží)

maharši – velectěný velký rši (viz)

Mainákiní (Mainámatí, Majanámatí) – jméno královny, Mánikova žena, matka Gópíčánda, sestra Bhartrhariho, žákyně Górakhnáthova; viz níže

Mainámatí (místo) – starobylé království královny Mainákiní/Mainámatí, které se nyní nachází v jihovýchodním Bangladéši poblíž města Kúmillá (Kómillá) v oblasti zvané Mainamati-Lalmai Hills; místo je dnes víc známé díky četným vykopávkám z buddhistické minulosti, archeologicky je datované do 7. až 12. století

Mánik (Mánikčandra) – jméno krále, manžel Mainákiní a otec Gópíčánda

Matsjéndra (s přídomkem Matsjéndranáth) – dosl. mocný vládce (indra) (v podobě) ryby (matsja); ryba ve jménu Matsjéndry odkazuje na legendu, podle které v břiše ryby tajně vyslyšel jógickou nauku, kterou Šiva vykládal Párvatí; některé indicie naznačují, že původně mohl být rybářem; jméno Matsjéndry nacházíme v řadě variant jeho jména jako Maččhindar (viz) apod., která významově rovněž odpovídají „pánu ryby“; v seznamu 84 siddhů tantrického buddhismu figuruje jakožto mahásiddha Lúipá či Lóhipá (a další varianty jména); nejspíše žil (nejpozději) v 10. století: kašmírský exeget Abhinavagupta, jehož působení lze přesně datovat na přelom 10. a 11. století, ho jakožto Maččhandu (viz Maččhindar) velebí ve své Tantrálóce; některé tradice Mínanátha (viz) ztotožňují s Matsjéndranáthem samotným; na jeho počest je po něm pojmenovaná jógická pozice matsjéndrásana; dle tradice byl zakladatelem tantrické školy kaula nebo její odnože jóginíkaula, která pracovala s praxí sexuální jógy (odtud zřejmé narážky v příbězích naší knihy, kdy Matsjéndra „podléhá“ sexuálním svodům a „zachraňuje“ ho asketický Górakh); jeho hlavním žákem je Górakhnáth; v Nepálu se z Matsjéndranátha stal bůh deště, jemuž je do dnešních dnů každoročně věnován festival zvaný „Matsjéndranáth játrá“ (původ tohoto uctívání je v naší knize vyjádřen v příběhu Górakhnáth v Nepálu)

Mína (s přídomkem Mínanáth, n. ind.: Míná) – významově totožné jméno jako Matsjéndra, „pán/vládce ryby“; dle legend v naší knize je synem Matsjéndry, v jiných tradicích je jím ale samotný Matsjéndranáth; v siddhovské tradici figuruje jakožto mahásiddha Mínapá

muni – mudrc, zřec, poustevník

Nárájana (n. ind.: Nárájan) – dosl. „ležící na pravodách“, což symbolizuje božský stav před stvořením v podobě antropomorfně spícího Boha, z jehož pupku se rodí Stvořitel světů Brahmá; starodávný bůh ne úplně jasného původu i významu, postupně byl absorbován višnuismem a je jako takový brán jakožto aspekt Višnua; v lokálních tradicích vystupuje jako skupina „devíti Nárájanů“ (Navanárájana), která ovšem souvisí s tradicí „devíti náthů“ (navanáthové) (viz)

Narasimha (Nrsimha, n. ind.: Narsingh) – Višnuova inkarnace v podobě napůl lva (simha) a napůl člověka (nara), „lví muž“, je zobrazován s lidským tělem od pasu dolů, se lví hlavou a předními končetinami; Narasimha je centrálním bohem v kultu nárasimhovců, kde ve středověku vznikly i původní ezoterní upanišady

náth (skt.: nátha) – obecně pán, ochránce, vlastník, vladař; ve specifickém smyslu je náth asketický jógin, který je členem náthovského řádu, podle tradice založeného Górakhnáthem; pro členy řádu náthů je náth typickým přídomkem; náthové vytvořili celou řadu jógických technik a jsou považováni za původce hatha jógy, jejíž bohaté písemnictví (např. Hatha(jóga)-pradípiká, Šiva-samhitá, Górakhbódh, Navnáth-čaritra, Amanaska-jóga atd.) ve středověku postupně vznikalo v náthovských centrech; výrazným znakem náthů a jejich dobrým poznávacím znamením je nošení (až po příslušném zasvěcení) velkých kruhových náušnic (viz obrazová příloha)

navanáthové – „devět náthů“ (viz obálka knihy); skupinové označení nejproslulejších devíti náthů: v této devítce jsou tito náthové velebeni skupinově, v jógické praxi jsou pak rozmísťováni do mystického obrazce (navanátha-jantra) s přirazenými mantrami a takto náthy uctíváni; jednotlivé guruovské linie nevyjmenovávají zcela totožný seznam, nacházíme mezi nimi však zpravidla všechny hlavní náthy z naší knihy

Nivrtti (s přídomkem Nivrttináth, n. ind.: Nivrittí) – v naší knize Gahinínáthův učitel; dle jiných tradic, kde oba figurují v guruovské linii, je tomu však naopak

(phá) – úctu vyjadřující přídomek podobně jako náth; zkrácenina slova páda: noha (učitele), ve významu, že se učitelovým nohám klaní, proto je přídomkem velkých guruů, někdy namísto texty uvádějí nezkráceně páda; otisky chodidel do kamene věhlasných učitelů jsou v Indii tradičně a všeobecně uctívány a nacházejí se obvykle v každém klášteře na význačném místě; původně buď představoval na náthismu nezávislý asketický řád (jehož zakladatelem má být Džálandharipá), anebo vznikl v rámci náthismu jako jeho odnož, která ale časem s náthy a siddhy splynula ve společnou (a nepřehlednou) tantrickou tradici, ve které jsou jejich členové jednou nazýváni pá/phá, jindy náth nebo siddha; někteří badatelé v  vidí vliv tibetského pa (otec, muž)

panth – ve slovním spojení náth panth obecně označuje asketický řád či bratrstvo náthů, ve specifickém smyslu jsou různé panthy jakési nezávislé divize v rámci celého náthismu (i mimo něj), které kdysi dávno vznikaly zřejmě tak, že určité skupiny asketů, které spolu putovaly (tj. panth), si pod vedením gurua vytvořily svá sdružení, tyto panthy pak většinou nesou jméno svého gurua

rádžá (rája, ráj, ráná, skt.: rádžan) – panovník, král, místodržitel; velmi často uctivý přívlastek pro velké jóginy ve smyslu krále duchovních nauk; v náthovských tradicích mají nejvěhlasnější guruové nebo hlavy kláštera (math) přídomek rádžá (jindy je to mahant – „velikán“)

rája, ráj (n. ind., čteme česky „rája, ráj“) – viz rádžá

ráná (n. ind.) – viz rádžá

rání, ránídží (skt.: rádžňí) – královna (viz dží)

sádhu (n. ind.: sádhú) – dosl. ten, kdo míří k (duchovnímu) úspěchu či cíli; obecný výraz pro člověka, který svůj život zasvětil hledání náboženského cíle; duchovní tulák, velmi často jsou však v řadách sádhuů pouzí žebráci a všelijací podvodníci, proto jsou sádhuové v očích běžných lidí občas bráni s velkou ostražitostí

samádhi – obecně v hinduismu a józe představuje mimořádný mystický a transcendentní stav/nestav, kdy kategorie jáství, myšlení a objekty smyslového vnímání ztrácejí „svoje“ lidmi vytvořené významy; slovem samádhi se však také někdy odkazuje na hluboký meditační vnor, v němž jógin provádí specifický mystický úkon nebo cvičení; slovem samádhi se rovněž označuje hrobka velkých jóginů (u nichž se předpokládá, že se od fyzického těla oprostili, a proto jejich těla nejsou spalována); v buddhismu se toto slovo používá ponejvíce pro důkladnější soustředění nebo určitou meditační úroveň

santsantové jsou středověcí až současní náboženští básníci, považovaní za svaté; santská tradice přemosťuje hinduismus s islámem a je ze základu nesektářská, přestože někteří santští básníci po své smrti byli považováni za zakladatele vlastní sekty; sociálně patří santové do nižších kast indické společnosti, jsou často nevzdělaní a chudí

sávarísávarí-mantry jsou mocná zaříkadla: v indickém prostředí se mezi bílou a černou magií v jógických a tantrických textech příliš nerozlišuje (!); to, že je Matsjéndranáth spojován s těmito zaříkadly a považován za jejich autora, je nutno chápat jako výraz jeho schopnosti vládnout velikým a mocným silám: v očích obyčejných lidí často nejdůležitější důkaz jógické velikosti; jde zřejmě o tvar šávarí či šábarí znamenající zlomyslnost; zmínka v textu je možná odkazem na Šábara-tantru, která je náthismu blízká, anebo na Matsjéndranáthovi připisované dílo Šábara-čintámani; nutno zde zmínit možný přesah významů: savarové či saurové jsou domorodým „divokým“ lesním kmenem v Uríse, který uctíval boha Džagannátha (viz) prý již před příchodem indoevropských védských kmenů

siddha – dosl. dokonalý (jógin, asketa), v anglicky psané literatuře překládán jako „perfected yogi“; typické označení proslulých a velmi vyspělých duchovních zasvěcenců zejména v „siddhovském“ období od 7. do 13. století, jimž jsou přičítány obrovské siddhi (viz); později je toto slovo zobecněno a označují se jím velcí jógini i jiných tradic nebo divotvůrci, léčitelé a tantrikové (v běžném chápání Indů jsou to magikové, zaříkávači a astrologové)

siddhi – schopnosti, moc a duchovní Poznání, které překračují (dosud známé) přírodní zákony a lidmi uchopitelný svět, jsou dosaženy tvrdou askezí a jógickými technikami; objevují se při naprosté oddanosti, často jako „vedlejší produkt“ při uctívání či při jiné individuální mystické cestě, respektive jako božský dar skrze milost gurua nebo Boha/Bohyně, někdy jsou přítomné již od narození nebo se spontánně objevují v určitém věku jakožto důsledek minulých životů

sóma – složité a mnohovýznamové slovo, ve védách odkazuje na rostlinu sómu, jejíž rituální požití pomáhalo spojit se s bohy; sóma boha Indry (byl jejím největším konzumentem) v naší knize představuje moc tohoto vůdce všech bohů a symbolizuje naprostou znalost všech duchovních rozměrů

Šankara – „přízeň udělující“, tradiční jméno Šivy

šrí – uctivé oslovení; dosl. krása, nádhera, sláva, štěstí, jas atd.; rovněž jméno bohyně Šrí, která je ztotožněna s bohyní Lakšmí

tírtha – posvátné poutní místo

Uparíkša Vasu – nejvýš postavený vasu (viz), vůdce nebešťanů

vasu – dosl. vynikající, dobré; druh nebeských a božských bytostí

Vírabhadra – bojovný aspekt Šivy, dosl. bodrý bojovník


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I