SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Vybrané upaniṣady zasvěcené Viṣṇuovi

Svatopluk Svoboda: Vybrané upaniṣady zasvěcené Viṣṇuovi

připravujeme mystická literatura


Ukázky z díla

Avatárové – vtělení Višnua

Podle Rameshe Menona1 převypravují Svatopluk Svoboda a Michal Slovák
Výklad sanskrtských slov Rasa Ravi

— níže uvedené obrázky nejsou součástí knižní publikace —




Jedním z nejobsáhlejších epických spisů starověké Indie je Bhágavata-purána. V jedné z jejich kapitol se věčný poutník Nárada ptá svého otce, stvořitele Brahmy, jaká vtělení si Višnu vybral pro zjevení se do světa. Následuje Brahmova odpověď…

 

Varáha, cca 1730-1740. Brooklyn Museum.

Nárada řekl: „Otče, řekni mi o inkarnacích paramátmanu2. Slyšel jsem, že byť jen naslouchání o nich odstraňuje hříchy člověka.“ Brahmá řekl: „Vskutku, Nárájanova vtělení, ve kterých si přišel hrát do stvořených světů, je, Nárado, nespočet. Povyprávím ti o těch nejdůležitějších.

Na počátku času Višnu přišel jako Varáha (Kanec), jehož tělo bylo stvořeno mocí oběti. Bohyně Země (Bhúmidéví) se nořila do vod prvotního moře (ékárnava), do rozpuštění. Tu se zjevil Višnu ve světle blesku a zahřmění hromu, jimiž rozzářil a rozechvěl tři světy. Byl to divočák mimo dosah představivosti. Vnořil se do pravod. Na hladině mu zkřížil cestu prvotní démon, Hiranjákša (Zlatooký). Varáha ho rozsekal svými pazoury a roztrhal jej svými kly. Usmrtiv ho Varáha zachránil Zemi a na svých klech ji vynesl do nebe.

Uplynuly věky času od zjevení nebeského Kance. Země se zalidnila rasami lidí. Když ji zlo začalo opět halit v temnotách, Višnu ji přišel na pomoc znovu. Narodil se jako Sujadžňa rodičům RučiÁkúti.3 Opět vysvobodil Matku Zemi ze spirály temnoty. Jeho praotec Svájambhuva-manu4, vládce prvního eónu věků (manvantara5), mu proto dal jméno Hari6 – spasitel.

Ve své další inkarnaci se vtělil jako syn stvořiteli bytostí (Pradžápatimu) Kardamovi a jeho ženě Dévahúti.7 Říkalo se mu Kapila. Vyložil posvátnou nauku sánkhja-jógy8 matce, načež ta došla nirvány ještě za stávajícího života ve svém těle.

Vypráví se, že jednou jeden mnich (muni) jménem Atri zatoužil po synovi. Bůh se před ním zjevil a řekl: „Nejčistší zřeci, nabízím se ti. Budu tvým synem.“ A tak se stalo. V tomto vtělení Mu říkali Darovaný (Datta), Darovaný Atrimu – Dattátréja.9 Bylo to z Dattova požehnání skrze milost Boží dharmy, že Jaduové (Jádavové), Haihajové a další vznešené rody lidí na zemi byly očištěny a dosáhly cíle jógy, vysvobození skrze spojení s božským.

Na počátku času jsem (říká Brahmá) vykonal veliké odříkání (tapas) uvnitř zlatého lotosu, v němž jsem se narodil. Chtěl jsem stvořit světy a zalidnit je bytostmi. Nárájana, z jehož pupku vyrašil lotos, se proto nazývá Padmanábha10, se sám inkarnoval jako čtyři Kumárové, mí synové, velevýsostné bytosti, jmenovitě Sanatkumára, Sanaka, Sanandana a Sanátana. Višnu je obdaroval poznáním neměnného řádu (dharma) a zasvětil je do povahy átmanu; okamžitě byli osvíceni, byli volní.

Bohu řádu (Dharmadéva) a dceři Pastýře duší Múrtidéví se Višnu narodil jako NaraNárájana. Tito svatí mudrci (muniové) seděli v odříkání v chrámu v Badarikášramu a dokonce ani bůh rozkoše Kámadéva ani armáda neodolatelných nymf – Urvaší, Méná, Rámbha a další – je nebyli s to vyrušit v jejich meditaci (dhjána).

V dalším vtělení se Višnu zjevil jako Dhruva, syn krále Uttánapády. Když jeho nevlastní matka o něm v přítomnosti jeho otce mluvila pohrdavě, chlapec (Dhruva) v hněvu opustil domov a odešel do džungle, kde se umíněně posadil v odříkání. Jelikož v síle soustředění a pohroužení předčil i bohy, vysloužil si neotřesitelné místo v nebi. Višnu instaloval Dhruvu jako Polárku (severku, severní polární hvězdu), neměnnou uprostřed měnícího se, nadosudovou, protože Dhruva silou ducha přemohl svůj osud.

Narasinha, cca 1850, © Victoria and Albert Museum, London.

A byl to samotný Višnu, kdo zachránil krále dávnověku, Vénu, když ten opustil cestu dharmy. Onen král se nezadržitelně propadal do pekla poté, co byl proklet mocnými bráhmany. Višnu, vtěliv se jako jeho syn, zachránil jeho duši. V tomto životě, pod jménem Prthu, vydojil ze země hojnost, tak jako dojička dojí svoji oblíbenou krávu.

Višnu se poté narodil jako Ršabhadéva otci Nábhimu a matce Mérudéví. Dítě zřelo brahman všude a sedělo nepohnutě jako kámen, naprosto pohroužené v átmanu.

Později (říká Brahmá), u mé vlastní ohňové oběti (jadžňa), se Pán zjevil v podobě s koňským hrdlem a se zlatou kůží – Hajagríva, Višnu jako pán každé oběti (jadžňa puruša). V této podobě ho uctívají všichni zřecové jako duši všech bohů, z jehož dechu vzešly védy.

Jednou, ke konci daného věku, praotec lidstva Vaivasvata-manu11 našel Višnua vtěleného v Rybu (Matsya), jak extaticky plave v pravodách rozpuštění (pralaya) světa. Višnu coby ryba nesmírně vyrostl zachránil v pravodách tonoucí Zemi. Navíc zachránil posvátné védy, když vypadly z mých úst (říká Brahmá).

Po tomto vtělení Višnu sestoupil jako roztodivná Želva (Kúrma), aby podpořil horu Mandaru na svém krunýři, když bozi a démoni (dévovéasurové) stloukali oceán mléka kvůli nektaru nesmrtelnosti.

Ještě později se Višnu, jehož smích nahání strach nejen mocným démonům, ale i velikým bohům, zjevil jako zuřivá šelma Narasinha, Člověkolev, aby vyrval srdce zlatému démonu Hiranjakašipuovi svými drápy. Vytrhl mu jej z těla i se střevy, které si poté nasadil kolem krku jako by byly girlandou květů.

Kdysi, v mystickém jezeře ve světě vyššího vědomí, velký a mocný mořský tvor držel nohu krále slonů ve svých čelistech. V agónii zoufalství, se slzami v očích, slon vytrhl z jezera lotos a nabídl ho pánovi plakaje: „Ó Purušo, Pane univerza, milostivý, zachraň mě!“ Hari vyslyšel krále slonů, nasedl na zlatého Garudu a přiletěl mu na pomoc. Usekl mořskému tvorovi hlavu a vytáhl slonovu nohu z čelistí, stále silně sevřených v posmrtné křeči plaza. Hari byl sice nejmladším synem matky bohů Aditi, ale přesto předčil své starší bratry i Indru v ctnosti, v síle a v upřímnosti oběti.

V podobě Trpaslíka, Vámany, překročil třemi kroky tři světy; posledním krokem stanul na hlavě Baliho, krále dodržujícího posvátný řád, stlačiv ho dolů do podsvětí (pátála). Spravedlivý král Bali tam vládne dodnes.

Višnu na Garudovi, cca 1725. Brooklyn Museum.

A tobě, můj synu Nárado, potěšen tvou oddaností, Pán daroval Bhágavata-puránu, svou vlastní esenci, jež hoří jako lampa v temnotě kalijugy a ukazuje lidem cestu oproštění se z klamu, cestu k vykoupení (mókša).

Když se eóny věků (manvantara) střídají a stvoření leží rozpuštěné, bohové jsou absorbováni zpět do posvátného semene, ze kterého původně vzešli. Mahávišnu tehdy sám dohlíží nad deseti světovými stranami za pomoci planoucí sudaršana čakry12. Jeho sláva září jako slunce v pravdivém světě (satjalóka) úplného rozpuštění, jediném světě, který přežije potopu na konci stvoření.

Ve své inkarnaci pralékaře Dhanvantariho Višnu přinesl nektar nesmrtelnosti z hlubin bytí k dévůmasurům. Velebící mantra pro toto vtělení je Óm šrí dhanvantarajé namah. Časté opakování této mantry vyléčí každou nemoc. Dhanvantari předal Ájur-védu, starobylou vědu o léčivých rostlinách, vědu života a dlouhověkosti, lidem.

Jako sekeru nesoucí RámaParašurámaVišnu pozabíjel domýšlivé bojovníky kšatrije, když opustili cestu spravedlnosti a vysmívali se pravdě.

Přišel také jako dokonalý princ Ráma do Ikšvákuova rodu, aby zbavil zemi neporazitelného démona, desetihlavého Rávany ze Šrí Lanky.13

A ještě znovu sestoupil jako Dvaipájana14, ve vtělení své vlastní podstaty. Dvaipájana rozdělil posvátné védy do čtyř sbírek tak, aby je mohli studovat a pochopit i lidé upadajících věků.

A jak věk dváparajuga končí, Náradó, Pán se znovu zrodí jako tmavý Kršna, aby navždy ukončil panování kšatrijů na zemi, aby vystavil davy temnoty tváří v tvář světlu na poli víry a nechal prolít moře bojovnické krve.

A až bude kalijuga u konce, Pán se znovu zjeví jako bledý jezdec jménem Kalki, aby ukončil věk hříchu.



1. Anglická volně převyprávěná verze Bhágavata-purány, kapitola Vtělení pána (Avataras of the Lord), s. 63–67. V desetisvazkovém anglickém překladu pod názvem Śrīmad Bhāgavatam od zakladatele hnutí Hare Kršna, svámího Prabhupády, známe i v českém vydání. U Prabhupády se jedná o druhý zpěv, sedmou kapitolu.

2. Zde svrchované (parama) jsoucno (átman) je sám Višnu/Nárájana.

3. Jména lze vnímat i jako personifikace svých významů: ruči – krása, vznešenost; ákúti – přání, vůle; sujadžňa – správně vykonaná oběť. Možný paralelní ezoterní význam: oběť/modlitba je bohům libá jen tehdy, povzneseme-li se ve svých srdcích nad nesobecká přání.

4. Svajambhú znamená „Sám v Sobě Existující“ – je to epiteton svrchovaného brahmanu. Svájambhuva znamená toho, kdo „pochází ze Svajambhú“ – je odvozeným ztělesněním a prvním Manuem. Manu je (cyklický) praotec, personifikace lidstva.

5. Velmi dlouhé období (antara) lidstva (manu).

6. Podle tradice je jméno odvozeno z hr – odstranit (ve smyslu zla či hříchu). Hariho tak lze vnímat i jako spasitele.

7. I zde lze vnímat jména ezoterně: kardama – hlína, stín; dévahúti – vzývání bohů. Jejich spojení – hmota/temno a modlitba/dech/duch – je sestup Života do hlíny: stvoření. Kardama je jméno Pradžápatiho – pána všeho tvořeného – proto, že se zrodil ze „stínu“ Brahmova obrazu.

8. Je naukou, která vesmír rozděluje do 24 vzestupných/sestupných principů bytí (tattev). Dvacátá pátá tattva pak patří neprojevenému Purušovi, samo-existujícímu bytí plně oproštěnému od stvořeného světa (prakrti).

9. Dattátréja – Darovaný Atrimu (Atriho syn, jenž byl darován Bohem); átréja – potomek Atriho.

10. Pupek – nábha; lotos – padma. Z lotosu se posléze zrodil Brahmá.

11. Každý Manu daného cyklu se jmenuje jinak. Vaivasvata-manu je Manuem vaivasvata manvantary. Vaivasvata – pocházející ze slunce (vivasvat), sluneční, zářná.

12. Je to překrásná (sudaršana) kruhovitá (čakra) božská zbraň (disk) používaná k nastolení spravedlnosti a řádu; typický ikonografický znak Višnua.

13. Viz epos Rámájana.

14. Narodil se na ostrově (dvípa). Nazýván také Védavjása nebo Vjásadéva. Legendární autor mnohých starověkých děl, také eposů MahábhárataRámájana.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I