SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Božské tělo v kašmírském šivaismu

Mark S. G. Dyczkowski
Výběr z knihy The Doctrine of Vibration, SUNY, 1987,
přeložil a obšírněji svými poznámkami doplnil Jan Jirkovský.
Poznámky autor (neoznačené), překladatel a Rasa Ravi.
(Mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 3/2010.)

Předmluva překladatele: V případě tohoto překladu jsem se pokusil o poněkud obsáhlejší komentář a vysvětlení některých pasáží textu důkladněji a obšírněji než obvykle. Na určitých místech přidávám ezoterní interpretaci s cílem ukázat, že i v akademických pojednáních můžeme číst mezi řádky, a dojít tak k často nečekaným souvislostem. Celý Dyczkowskiho text je z velké míry sestaven z přímých i nepřímých citací děl kašmírského šivaismu, které svými myšlenkami doprovází a vykládá. V českém překladu uvádím kvůli lepší čitelnosti zdroje citací pouze u vybraných děl. Citovaná díla, ale i Dyczkowskiho styl, se při popisu vysokých principů mnohdy vyznačují nadužíváním „přívlastků“ nebo expletiv: pro lepší srozumitelnost jsem si je dovolil velmi lehce přeformulovat.

Dyczkowski je světově proslulým akademikem žijícím ve Váránasí. V Poděkování ve svém překladu1 Šiva-sútry vzdává hold hlubokým znalostem Svámího Lakšmandžúa (Swami Laksmanjoo,2 1907–1991), u něhož v ášramuŠrínagaru v Kašmíru, jak sám píše, studoval výklad nauky v době (1976), kdy připravoval svou disertační práci, později publikovanou jako zde předkládanou The Doctrine of Vibration.

Jógin usilující o osvícení musí prodělat úplnou konverzi spočívající v kompletním převrácení (parávrtti) perspektivy.3 Zakoušet věci z hlediska lidského je esencí pouta4 a svoboda přichází, když zakoušíme realitu tak, jak ji zakouší Bůh. Adept se tímto ocitá v nové existenciální situaci, kdy rozpoznává své vlastní opravdové Bytí jako totožné s Bytím Boha.5 Tohoto je dosaženo čistým aktem Sebe-uvědomování, v němž je zažitý způsob chápání skutečnosti opuštěn ve prospěch nového a hlubšího poznání Sebe jakožto neomezeného, nekonečného Vědomí. Tato úplná změna v perspektivě otevírá zcela novou dimenzi prožívání.

Opravdový monismus (parádvaja) znamená, že každá část je zároveň Celkem a Celek je v každém aspektu projeven ve své plnosti. Každá věc je posvátná a obsahuje v sobě božské univerzum. Lidské tělo je specifickým způsobem ztělesněním univerza, je čistou nádobou čistého Vědomí. Prostoupeno Vědomím se tělo podílí na posvátné povaze Absolutna.6 Posvěceno božskou přítomností uvnitř je chrámem Božím, posvátným místem oběti i uctívání. Nezažíváme naše vědomí jakožto něco externího vůči tělu (jako bychom vnímali například přikrývku nebo část oděvu). Stejným způsobem je univerzum, které všichni vnímáme, přímým rozšířením našeho vlastního čistého vědomého bytí.7 Abhinavagupta píše:

„Proto by měl adept chápat své tělo v plnosti všech cest (adhvan) [k osvícení a kosmické emanaci]. Rozrůzněno působením času je příbytkem všech pohybů času a prostoru. Tělo viděné tímto způsobem je též všemi bohy, a musí být proto objektem kontemplace, uctívání a oběti. Kdo do tohoto pronikne, nalezne osvobození.“8

Všechno je součástí Božího Těla, jímž je posvátný kosmos, a v něm jsou manifestovány Boží blažené činnosti skrze působení přírodního zákona (nijati). Přítomnost vědomí v těle je odhalena pohybem jeho končetin. Přítomnost Boha v Jeho kosmickém Těle je spatřována jako pohyby univerza.

„Jako ego (asmitá) v těle rozpřahuje dvě jinak neživé paže pouhým aktem vůle, tak také [univerzální ego] v univerzu odtrhuje svou mocí od sebe hory a pohoří.“

Nápodobně jógin, který vnímá všechny věci jako končetiny svého vlastního těla (sva-anga-kalpa), noří se do božského uvědomování „Já jsem To“ (aham idam). Pouto je falešným ztotožněním s fyzickým tělem9 a osvobození skutečným ztotožněním s kosmickým Tělem.10 Takto je vyřešena oddělenost mezi subjektem a objektem a jógin zakouší Skutečnost ve všem jakožto nerozdělenou jednotu (avibhakta), v níž vnitřní a vnější splývá dohromady.

Každá úroveň vědomí odpovídá určitému stupni duchovního dosažení. Na každé úrovni vzestupu po živoucím žebříku Vědomí jógin dosahuje stupně mistrovství nad kosmickými procesy odehrávajícími se uvnitř jeho univerzálního Vědomí. S každým stupněm zmocnění proniká do nové dimenze prožívání. Řečeno jazykem tanter stává se pánem vyššího světového řádu (bhuvana). Nachází se v rozšířeném prostoru čistého vědomého Bytí, kde žije v těle uzpůsobeném jeho nové existenciální situaci.11 Na úrovni svrchovaného Šivy je jeho tělo samotným univerzem, úplným sjednocením všech duchovních poznání a světových řádů. Lze však také z určitého úhlu pohledu říci, že Šiva není vystaven žádné realitě mimo Sebe, a nemá tak tělo žádné. Jeho Tělem je Tělo Vědomí (vidžňánadéha), posvátný obraz (múrti) Jeho projevené podoby. Toto je svrchované Tělo (paradéha), nejúžasnější ze všech těl zářící nekonečnou vitalitou (ódžas), plodnou mocí (vírja), silou (bala) a božskou vibrací (spanda) nejvyššího stavu poznávajícího12 (parapramátrbháva), jemuž dává posvátné „přístřeší“. Božské Tělo (divjadéha) je zcela duchovní a hmotě již nenáleží. Je Tělem Moci (šáktadéha), univerzem energie naplněném pěti principy moci vědomí, blaženosti, vůle, poznání a konání.13 Když nejsme schopni rozjímat o kosmickém Těle, nemůžeme ani zakoušet posvátnou náboženskou slavnost (utsava) vnější manifestace velkoleposti čisté přirozenosti spandy (vibhútispanda). Musíme se zbavit falešné představy, že tělo je v jakémkoli smyslu nečisté. Musíme rozpoznat, že je to samo čisté Vědomí, a vzdát se neplodného hledání uspokojení v předmětech, které nerozpoznáváme jako součást našeho vlastního kosmického Těla.14

„Co zbyde kromě nektaru (rasa) Šivovy Blaženosti, zmizí-li tendence považovat objekty za vnější (aunmukhja) a jsou-li odstraněna veškerá omezení? Pravým žitím a uctíváním Těla dnem i nocí, s vědomím, že je jak plno veškerých kategorií existence, tak i nektaru Šivovy Blaženosti, se jógin stane totožným se Šivou. Ukotven v tomto posvátném symbolu (linga), spokojeně spočívajíc ve svém kosmickém Těle, jógin neusiluje o vnější znaky (linga),15 nestojí již o skládání slibů, cestování na posvátná místa či praktikování [na smysly orientovaná] cvičení.“16

K dosažení tohoto čistého těla Vědomí, nebo přesněji řečeno k poznání, že jím naše vlastní tělo je, se musíme nejprve zbavit nižších stavů vtěleného vědomí. Musíme rozvázat uzel nevědomosti, který nás poutá a vede nás k předpokladu, že psychofyzický organismus je naším pravým tělem. Když je toto falešné ztotožnění překonáno, Vědomí, které do té doby bylo omezené a stažené, se nyní ukazuje ve své pravé povaze, v plně expandované (vikasita) formě. Individualita splyne s všeprostupující univerzalitou, podobně jako prostor v rozbité nádobě splyne s prostorem kolem ní. Jógin tímto uskuteční, že je to božská vibrace (spanda) samotná, působící a prostupující jeho individualitou, která ve skutečnosti koná všechny „jeho“ činy a že on, jakožto individuum, je konatelem toliko v rámci všezahrnující spandy. Proto činy moudrých, kteří jsou osvobozeni od falešného ztotožnění s fyzickým tělem, nepřináší žádnou karmu.

Falešné ztotožnění s fyzickým tělem podmiňuje božskou sílu uvědomování si (čiti šakti) generováním myšlenkových konstrukcí (vikalpa) založených na představě, že mezi vtěleným poznávajícím a předměty jeho poznávání je rozdíl (bhéda). Tyto vikalpy utvářejí nižší řád vtěleného poznávajícího a jeho tělo. Jógin transmutuje myšlení17 zpět do jeho původní formy Světla Vědomí (prakáša) tím, že jej spaluje v posvátném ohni Vědomí (čidagni) zapáleném kontemplativním uvědomování si „Jsem to Já, Velký Pán, kdo, jakožto čiré Vědomí, neustále září ve všech věcech.“ Toto vnitřní vědomí je božskou září (sphurattá)… Je čistou spandou, tajnou silou mantry (mantravírja), která spaluje falešné ztotožnění s fyzickým tělem i s tělem myšlení. Toto je opravdový obětní oheň, v němž, jak praví Šiva-sútra,18 je tělo obětí.

Externí rity nejsou k žádnému prospěchu, pokud není pochopen jejich vnitřní význam a jejich symbolická funkce neodpovídá příslušné aktivitě uvnitř vědomí. Vnitřní vědomé procesy (vásanákrama) odpovídající vnější rituální činnosti (púdžákrama) musejí být pochopeny a ovládnuty. Ať již jsou vnější rity skutečně vykonávány nebo ne, je z tohoto úhlu pohledu vedlejší. Ve skutečnosti jsou totiž všechny životní aktivity součástí tzv. velkého obětního ritu (mahájága), věčně se odehrávajícího uvnitř univerzálního Vědomí. V tomto ritu je obětním ohněm velká prázdnota (mahášúnja), nejvyšší skutečnost (paratattva) zcela prostá veškerého rozdělení (bhéda) a překračující prázdnotu nevnímání. Obětní naběračkou [používanou při rituálech] je vědomé uvědomování (čétaná) a obětí je celé vnější univerzum rozmanitosti včetně hrubých prvků, smyslů, objektů, světových řádů a kategorií existence společně s vnitřním světem mysli (manas) a jejího myšlení. Veškeré rozdělení mezi poznávajícím a poznávaným je spáleno a vše je učiněno Jedním uvnitř ohně Vědomí. Abhinavagupta vysvětluje:

„Oběť je bez úsilí nabídnuta ohni [Šivova] intenzivně planoucího Vědomí úplným odevzdáním veškerého velkolepého semene uvnitř i vně stvořené duality (bhéda).“19

Palivem nabídnutým do ohně této nadzemské (alaukika) a věčné oběti je dualita. Smrt je obětinou (mahápašu). Musíme se zbavit veškeré připoutanosti, veškerého pocitu „já“ a „moje“, ať to může být jakkoli bolestivé, a získat tak nové, proměněné tělo, nevytvořené z fyzické hmoty, nýbrž z duchovní esence Vědomí. Slovy tanter:

„Ó bohyně, pojídáním těla milovaného, příbuzného, blízkého přítele, člověka prospěšného či drahého, člověk jistě vzlétne vzhůru společně s nebeskou Pannou (tj. silou Vědomí).“

Tento verš znamená, že tělesnost vtěleného poznávajícího (déha pramátrtá) musí být asimilována do Vědomí, takže rušivé myšlenkové konstrukty (vikalpa) jím oživené je již nemohou dále narušovat. Poté jógin spontánně rozpoznává nejvyšší úroveň spandy uvnitř sama sebe. Veškerá dvojnost je spálena a lidské vědomí spočine poklidně, pevně zafixováno (dhruva) bez vln kosmického projevu (nistaranga). Z neosvícené individuality nezůstává nic. Jógin se tak podílí na čisté kontemplativní absorpci, kterou zakouší samo absolutní Vědomí. A tak, neztotožňujíce se nadále s tělem, rozpoznává svou pravou přirozenost: samu živoucí pulzující spandu, ztělesněnou bohyni Bhairaví, která se sjednocuje s Bhairavou (Šivou), velkým Světlem Vědomí.

Prvotní vibrace (spanda), resp. vlna aktivity, která povstane spontánně ze stavu klidu (višránti), je neposkvrněným tělem či obrazem (múrti) Vědomí. Čisté, nerozlišené Šivovo Vědomí se tímto způsobem rozvine v univerzum, čímž vyjadřuje svou opravdovou přirozenost. Jógin sjednocen se Šivou je svědkem emanace Šivova kosmického Těla, tj. stvoření „jeho vlastního“ dokonalého, božského Těla. Tato čistá emanace (šuddhasršti) potvrzuje, že jóginův stav je totožný s Bhairaví. V tomto stavu vnitřně uskutečňuje čistou spandu ve své přirozenosti stejnakosti (sámarasja) jednoty a mnohosti. Jednota pro spoutanou duši odpovídá odhalení jeho šivovské přirozenosti, zatímco mnohost odpovídá rozvinutí máji. Osvícený jógin, totožný se Šivou, spočívá v Šivově příbytku umístěném ve středu mezi dvěma stranami této expanze. Tímto způsobem zakouší Blaženost povstávání Vědomí uvnitř duchovního kosmického Těla.

Dokonalý jógin (siddha) nepovažuje své fyzické tělo za nic více než pouhou neživou fyzickou hmotu, kterou stejně jako veškeré další předměty vnímá uvnitř svého kosmického Těla. Univerzum se mu zdá být rozlehlým spáleništěm mrtvol posetým neživými „mrtvolami“ jevů. Skládá slib hrdiny (víravrata), aby viděl všechny věci, jakkoli nechutné či přitažlivé, rovnocenným okem, vědom si toho, že všechny jsou manifestacemi univerzálního Vědomí.


1. Dyczkowski: The Aphorisms of Śiva, Indica Books, druhé vydání 2007, strana xiii.

2. Někdy Lakshman Joo, jindy Laksmanjee apod. Byl významným učitelem kašmírského šivaismu pro řadu (později) věhlasných akademiků: Mark S. G. Dyczkowski, Jaideva Singh, Lilian Silburn, André Padoux, Alexis Sanderson, John Hughes, Bettina Baumer a další. Bez Lakšmandžúova výkladu a působení by pravděpodobně neexistovalo akademické studium kašmírského šivaismu dneška na takové úrovni, na které je. Na druhou stranu je přesto otázkou, do jaké míry ovlivnil myšlení těchto akademiků, jelikož studujeme-li jejich publikace, nezřídka vidíme výrazné rozdíly ve výkladu nauky.

3. Pozn. překl.: Převrácení perspektivy lze vykládat nejen filozoficky, čímž se primárně zabývá tento článek, nicméně je zde i přímá paralela ezoterní. Toto převrácení perspektivy lze mimo jiné vysvětlit tak, že po poznání duchovních (sahasrárických či nadlidských) sfér musí jógin čistotu těchto úrovní stáhnout dolů do těla a plně je projevit na „lidské“ úrovni (vnímáno např. klasicky přes čakry). Pokud jen plaveme „s hlavou v nebesích“, ničeho řádného nedosáhneme, lépe je obrátit se „hlavou dolů“. Jak praví ctihodný Tilopa k velkému učenci Náropovi: „Spoléháš-li na karmamudru, objeví se moudrost blaženosti a prázdnoty. (…) Sveď ji dolů, stoč ji, obrať zpátky a doveď ji do jejího náležitého místa. Rozveď ji do center nebo jí dovol prostoupit celé tělo.“ (Tilopa: Mahámudrá-upadéša.)

4. Šiva-sútra 1. 2.: džňánam bandhah. (Překlad Rasa Ravi: „Poznání poutá.“ – Intelektuální vědomosti, jakožto omezené poznání dualisticky založené bytosti, jsou zdrojem vlastního pouta, čímž bytost sama sebe odděluje od svrchované Skutečnosti.)

5. Pozn. překl.: Jinými slovy poznává, že není spoutanou sansárickou bytostí, ale samotným Šivou, tedy Tím, co je za veškerými existenčními formami, s nimiž je možné se ztotožňovat. Ideální stav jógina.

6. Pozn. překl.: Tělo a obecně cokoli jevící se jako nečisté (ašuddha) se takto jeví pouze vlivem nevědomosti způsobené nečistotami karmickými uloženými v nádí. Pouze z hlediska nevědomí (ačit) může být něco nečisté. Z hlediska Šivy je vše čisté (šuddha), pro čisté Vědomí je vše čistým Vědomím, pro čit neexistuje ačit (viz např. Šivadžňánabódha 7.). Když člověk „má“ určitou karmu, rezonuje tato jeho karma s odpovídající karmou u jiného člověka a zároveň je tento člověk uvrhán do takových situací, které jsou uskutečněním této jeho karmy, dokud ji nerozpozná a nevyřeší (a nevyčistí tím dané nádí), přičemž sádhana mu může pomoci jednotlivé karmynádí rozechvět (nalomit, uvolnit, uvést do pohybu). V pokročilejší fázi tantrické sádhany může být vědomí jógina danou karmickou nečistotou totálně pohlceno a dotyčný neřeší nic jiného než danou karmu, což může z hlediska vnějšího světa působit jako zřejmá patologie, samotný mystik však může tímto rapidně „řešit“ v sobě určité univerzální principy, nesmí se ovšem těmito karmami nechat pohltit natolik, aby přestal zvládat „běžný život“. Jógin v (ideálním) stavu Šivy celý svět vnímá v jeho metafyzické čistotě (tedy bez karem a dalších nečistot).

7. Šiva-sútra 1. 14.: dršjam šaríram. (Překlad Rasa Ravi: „[Vše] viditelné [je v] těle.“ – Všechny fenomény, vnější i vnitřní, se nacházejí v těle jógina.)

8. Tantrálóka 12. 6–8.

9. Pozn. překl.: Ztotožnění s fyzickým tělem, to jest stažení vědomí pouze do fyzicko-mentální formy těla, odpovídá neprobuzené (spící, uvězněné) kundaliní šakti. Z jógického hlediska je i mysl (manas) „hmotný“ orgán, který pracuje s karmickými nečistotami v nádí uchopenými manasem v podobě myšlenky. Čím více má dotyčný karmických nečistot, tím více je jimi jeho mysl zotročena, spoutána a limitována. To pak velkou měrou přispívá k tomu, „co má mysl myslet“. Toto lze dále lokalizovat prostřednictvím tantrické nauky o čakrách když se vědomí zatoulá do určitých „končin“, má člověk určitý typ myšlenek odpovídajících v jeho mikrokosmu dané makrokosmické úrovni. Čím čistější člověk v daném okamžiku je, tím duchovnější a nadosobnější myšlenky má. Samozřejmě myšlenky (a mysl) jsou tu z hlediska lidského. Z vyššího hlediska již celá mentální činnost není vnímána jako myšlení, ale spíše jako kontinuální proud jemných energií, jejž příslušná čakra zpracovává na informační (dualistické a verbalizovatelné) úrovni. Když je čit šakti nad úrovní mysli, je mysl vnímána „shora“ a člověka neomezuje.

10. Pozn. překl.: Mezi těmito dvěma póly, řekněme ideálními, je celá řada mezistupňů, které lze vnímat opět právě pomocí systému čaker. Při plné výrazné expanzi (resp. očištění) jedné čakry lze vnímat svou jednotu s univerzem a ostatními lidmi/bytostmi – kupříkladu u anáhaty na úrovni empatické lásky, která je z hlediska univerza přirozenou propojeností bytostí v prostoru. Jiné čakry ve svém expandovaném či probuzeném stavu umožňují vnímat jednotu na úrovních jiných a jiným způsobem. Tantrický jógin usiluje o uskutečnění co největší míry jednoty s univerzem na co nejvíce úrovních. Z hlediska nejvyššího stavu (mahámudrá) je tato jednota (prázdnota) na všech úrovních přirozená (sahadža), nejde o stav umělý, získaný či vydobytý, ale stav původní neposkvrněnosti. U člověka nezcela očištěného je však tento stav zahalený karmou. Jógin tedy nerozvíjí něco nového, ale očišťuje již existující a zahalené (karmickou) nevědomostí. Ačkoliv jsme jen částečkou celku, vlivem duchovní nevědomosti mylně interpretujeme „své“ bytí a vnímáme se jako oddělené bytosti. Avšak podobně jako je buňka v našem těle zároveň životem o sobě i neoddělitelnou částí našeho vlastního těla, jsme i my zároveň životem o sobě (tj. jedinečnou bytostí) i neoddělitelnou součástí univerza. Pročištěním jógického těla systematickým úsilím lze toto reálně vnímat a prožívat. Když si uvědomíme své postavení jako buňka v organismu v rámci univerza (nebo pro zjednodušení alespoň v lidské společnosti, v níž žijeme), lze působení jednotlivých caker vysledovat velice dobře jako interakci „naší buňky“ s ostatními buňkami – na úrovni informační (přenos signálu a komunikace s celkem), zásobovací (konzumace produktů, metabolismus), funkční (vykonávání své práce, zastávání úřadu ve společnosti) atd. Pokud je některá z těchto složek nevyvážená, ať již nadmírou nebo podmírou svého fungování, nemůže buňka zdravě fungovat. Nedostává se jí dostatek látek potřebných k životu nebo naopak se chová zhoubně a ohrožuje tím zdraví orgánu či celého organismu. V konečném důsledku je samozřejmě ideální harmonie, soulad a nenarušovaná komunikace „vyššího s nižším“, jemného s hrubým, celku s buňkami.

11. Pozn. překl.: Jinými slovy tantrický jógin primárně neusiluje o lepší zrození v lepší společnosti, resp. vyšším planetárním systému s lepší úrovní „průměrné společenské karmy“, ač toto neodmítá a nepopírá, ale snaží se uskutečnit principy vyšších existenčních úrovní již zde, tady a teď, v nevědomostí spoutané lidské společnosti, zušlechtěním „svého“ jógického těla.

12. Pozn. Rasa Ravi: Dyczkowski zde i jinde používá, v kontextu indické filozofie zavádějící, pojem subjektivita. Pramátr je správně poznávající (opraveno). Namísto hlediska subjekt-objekt západní filozofie se v Indii většinou rozeznávají tři, resp. čtyři „strany“: poznávající (pramátr), poznávací proces (pramiti, pramá) s poznávacím aparátem (pramána) a poznávané (praméja).

13. Pozn. Rasa Ravi: Tj. přítomné šakti u pěti nejvyšších tattev v kašmírském šivaismu: čiti, ánanda, iččhá, džňánakrijá.

14. Pozn. překl.: Zde možno připomenout působení ánava maly, která člověku odebírá pocit plnosti a úplnosti (púrnatá) a dává mu pocítit omezenost a nedokonalost, z níž dále pramení karmické nečistoty skrze touhu po vnějších věcech a jevech ústící v nevyhnutelné konání směrem k jejich uchopení. Namísto plnosti v sobě je tak bytost vržena do sansáry a hledá své uspokojení a naplnění svých tužeb. Jógin usiluje o obrácení tohoto procesu povznesením svého vědomí nad jednotlivé nečistoty (mala), čímž se mu dostává příležitost uskutečnit konečný stav úplné duchovní svobody.

15. Pozn. Rasa Ravi: …které by ho odlišily od ostatních… Slovo linga má mnoho významů; kromě známého šivaistického symbolu falu, znamená i symbol jako takový, znak apod. Je to výraz také pro označení fyzického těla náboženským znakem většinou formou piktografické malby (také v souladu s nošením specifických „doplňků“), jímž se sádhu hlásí k určitému vyznání.

16. Tantrálóka 4. 119.

17. Pozn. překl.: Myšlení v běžném slova smyslu předpokládá karmu, neboť naše myšlenky se doslova točí kolem našich karmických nečistot v našich nádí. Usilující jógin tak může mysl využít jako vhodného nástroje duchovního pokroku, neboť samotná analýza jejích obsahů a třídění myšlenek mu ukáže, jakými karmami je sužován. Kde není karma, není myšlení (mysl by neměla „co uchopovat“) a mysl je absorbována v unmaní. Zpětně to ovšem zcela nemusí platit; samotný fakt, že jógin dosahuje stavů, kde není myšlení, ještě neznamená, že se na něj po návratu z jógického vnoru odněkud „nenalepí“ (jeho původní a nedořešená) karma. Dokud není veškerá karma pochopena a vyřešena a jógin nežije trvale v ideálním stavu přirozenosti (sahadža), jsou jógické vnory obrovskou pomůckou na cestě, samy o sobě však karmu nedořeší. Mohou ji však ukázat a tak i ukázat člověku cestu, zejména tím, že známe-li stav bez karmy, teprve poté poznáváme, co to karma vlastně je (nikoli ve smyslu konkrétní karmické nečistoty, tu lze samozřejmě rozpoznat a řešit i pod vlivem karmy, zde míním karmu jakožto kosmologický princip, kárma mala). Pečlivou analýzou tohoto principu, který může sádhaka rozpoznat sám v sobě, lze pomocí odvození a domyšlení důsledků dojít ke klíčovým poznatkům ohledně fungování karmy a dalších duchovních principů.

18. Šiva-sútra 2. 8.: šaríram havih (Překlad Rasa Ravi: „[Poté se jóginovo] tělo [stane nejvyšší] obětí.“)

19. Paramárthasára, verš 76. (Překlad Rasa Ravi: „Když takto v ohnivém jasu Vědomí obětuje velké semeno (mahábídža), které představuje veškerou rozmanitost vnější i vnitřní orientace, je to jeho ohňovou obětí (hóma), konanou bez konání.“)


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I