SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Historicko-kulturní styky starověké Indie s ostatními zeměmi

– DI10 –
Grigorij Maximovič Bongard-Levin
Výběr z knihy Antonovová—Bongard-Levin—Kotovskij: Dějiny Indie – Stručný přehled,
Mysl, Moskva, 1973; Svoboda, Praha, 1980. Starověk je prací Bongard-Levina.
Z ruštiny přeložil Petr Vavroušek.
Redakčně upraveno, 2018. Obrázky nejsou součástí knižní publikace.

Indie měla již v hlubokém starověku úzké styky s mnoha cizími zeměmi. V průběhu staletí se tyto kontakty rozvíjely a zpevňovaly, indická kultura pronikala do dalších etnických a kulturních zón, docházelo k vzájemnému obohacování kultur.

Nejstarší a nejtěsnější historicko-kulturní styky měla Indie s Íránem. Jsou patrné již v době neolitu. Staří Indové a Íránci byli etnicky u jazykově příbuzní. Zvláštní etapa indoíránských styků začíná po vzniku Achaimenovské říše, kdy se některé oblasti severozápadní Indie staly součástí Achaimenovského impéria. Achaimenovská kultura (architektura, sochařství) měla vliv také na vývoj indické kultury v době Maurjů. Z Indie pronikl do Íránu buddhismus, byly tam dobře známé mnohé výsledky indické vědy a umění.

Vykopávky ve Střední Asii dokazují, že bezprostřední kontakty mezi jižními oblastmi Střední Asie a Indií existovaly již v době harappské kultury, ovšem zvláště zintenzívněly v době kušánské. Středoasijská tradice proniká spolu s Kušány a Šaky do Indie, zatímco ve Střední Asii se šíří buddhismus a seznamují se zde s mnoha výsledky indické kultury.

12 metrů dlouhý ležící Buddha, Adžinatepe, jižní Tádžikistán.

Podle nápisů objevených ve střední Asii budovali zde Indové v kušánské a guptovské době své osady a stavěli velké klášterní komplexy. Nejmarkantněji to dokazují buddhistické kláštery v Karatepe (poblíž Termezu v jižním Uzbekistánu, pocházejí z prvních století našeho letopočtu) a v Adžinatepe (jižní Tádžikistán, 7. stol. n. l.). Ve Střední Asii byly nalezeny také písemné doklady o stycích s Indií – buddhistické rukopisy na březové kůře a na palmových listech. V prvních stoletích našeho věku se rozšířily obchodní styky Indie s Čínou, které se rozvíjely po Velké hedvábné cestě a také po moři. Do Číny byla posílána indická poselstva a buddhistické mise. Ve 3. stol. n. l. zde vznikají velké buddhistické kláštery a začínají se překládat buddhistická díla do čínštiny.

V prvních stoletích našeho věku byly ve Střední Asii zakládány indické kolonie, které dobře známe z nalezených dokumentů, psaných písmem kharóšthí.

Styky Indie s Cejlonem (Srí Lankou) začínají od doby, kdy se na ostrově objevili první kolonisté – Árjové (6. stol. před n. l.). Kulturní styky se zvláště rozvinuly v maurijské době, kdy se na ostrov začíná šířit buddhismus. Indická kultura měla velký vliv na sinhalskou literaturu, architekturu a náboženství.

Indie odedávna obchodovala s mnoha státy jihovýchodní Asie, později se v některých objevují indické osady, s jejichž obyvateli sem proniká sanskrt a mnohé výsledky indické kultury.

V prvních stoletích naší éry se objevují indické občiny v Indonésii.

Již v době harappské kultury vznikly obchodní a kulturní styky se Sumerem. Později Indové rozvíjeli obchod po moři s Arábií a Afrikou a upevňovali své styky se Středomořím a Egyptem.

Nová etapa styků Indie se Západem začala po tažení Alexandra Makedonského, kdy se Řekové bezprostředně seznámili s Indií, s jejím obyvatelstvem a tradicemi této země. V kušánské době se upevnily kontakty Indie s Římem, kam se ubírala s bohatými dary indická poselstva. Římané zakládali své faktorie na jihu země.

Vliv antického světa byl zvláště patrný v době vzniku indo-řeckých států v severozápadní Indii a později v době kušánské. Projevil se v umění (gandhárské sochařství), ve vědě a filozofii. Některé indické astronomické traktáty prvních století n. l. prokazuji, že Indové znali alexandrijské astronomy – jedna siddhánta (astronomický spis) nese jméno Rómaka-siddhánta (Římská siddhánta). Rovněž byl objeven rukopis astrologické poémy Javana-džátaka (Řecká džátaka), která vznikla ve 3. stol. na základě staršího textu, přeloženého z řečtiny. Tento nález jasně dokazuje dobré obeznámení indických učenců s poznatky antické vědy.

Bez ohledu na styky s antickým světem nebyl celkový vliv řecké a římské kultury na Indii příliš velký. Zasáhl zejména vyšší vrstvy společnosti a omezil se především na oblasti severozápadní Indie a západního pobřeží.

Zároveň se projevoval také vliv indické kultury na západní vědu, filozofii a kulturu. Víme například o používáni indických léků v antickém světě. Někteří badatelé hledají vliv myšlenek upanišadů na Platóna a jeho pokračovatele, poukazuji na vliv staroindické filozofie na novoplatoniky apod.

Je však třeba zdůraznit také druhou skutečnost – paralelnost vývoje filozofických myšlenek v obou oblastech starověkých civilizací. Antičtí a indičtí filozofové si shodně kladli a řešili mnohé základní otázky o vzniku světa, o člověku a přírodě. Projevuje se v tom zákonitost kulturního rozvoje, podmíněná procesy historického vývoje v době starověku.

Přestože Indie po mnohá staletí rozvíjela těsné obchodní a kulturní kontakty se zahraničím, uchovala si specifiku a originalitu své kultury, ideologie, tradic, forem společenského a státního života.

Tradice staroindické civilizace měly obrovský vliv na následující celkový vývoj společnosti a kultury. A obrovský je také celkový přínos Indie do pokladnice světové civilizace.