SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Symbolická řeč bohů: mudry

Eva Rudy Jansen
Výběr z knihy Eva Rudy Jansen: Die Bildersprache des Hinduismus,
Verlag Binkey Kok, Diever, Holland, 1993.
Z němčiny přeložila Iveta Magová, 2005
Redakce Rasa Ravi, 2006; revize 2017
přesun článku z tantrajoga.cz

Sochy promlouvají

Každý znak vyobrazení bohů a bohyň má svůj přesný význam. Přes pózu, gesto, oblečení a další atributy nám socha sděluje, v jakém aspektu je zpodobena, kterou její vlastnost nebo které vyprávění z bohatých mytologických dějin nám připomíná. Způsob vyprávění pomocí držení těla a posunků lze najít také u indického tanečního umění. Nejde tady jenom o pohyby těla, paží a nohou, ale také o množství detailů – tvar obočí nebo pohyb jednoho prstu, které vypovídají o stavu mysli, nálady, stanoviska nebo určitém skutku. Kdo rozumí takovým symbolům, může rozpoznat nejen určité božstvo v jeho typickém postoji s jeho vnějšími znaky, ale také vyčíst, ve které je z jeho obvykle mnoha forem božství projeveno.

Držení těla

Podle pozice těla (ásana) určitého božstva můžeme na první pohled poznat, zda se odpovídající božstvo nachází v uvolněném, bojovém či meditačním stavu. Tato póza může také naznačit děj nebo poukázat na válečný čin.

Sambhanga – rovný stoj bez ohybu. Obvyklá výchozí pozice u póz ve stoji. Božstvo stojí, váha je rozložená rovnoměrně na obě chodidla, tělo je vzpřímené, v klidné rovnováze. Jednou z obměn je sthánu, „sloupovitá pozice“. Jde o ztuhlé držení, například Šiva jako asketa, který byl tak dlouho ponořen v meditaci, dokud vesmír nezanikl a nevznikl nový. Jiným jménem pro tento aspekt Šivy je Sthánu, „ten, kdo stojí jako sloup“.

Abhanga – pozice ve stoji, kde váha spočívá na jedné noze, obě chodidla jsou na podlaze, kolena jsou natažena a kyčel u nezatížené nohy vystupuje. Tato pozice naznačuje, že božstvo je ponořeno v myšlenkách. Abhanga je pozice s jedním ohybem. Existuje také dvibhangatribhanga, držení těla se dvěma nebo třemi ohyby (kyčle, ramena, šíje), znázorňujícími blahosklonnou náladu. Dále atibhanga, což je tribhanga s ostrými ohyby kyčlí a ramen vyjadřující prudký pohyb nebo použití násilí. Je to postoj Šivy v některých jeho aspektech vyjadřující ničení.

Padasvastika – váha spočívá na jedné noze, druhá noha ji kříží spočívajíc lehce na prstech. Tento postoj naznačuje půvabný klid a uvolnění. Je známý především u Kršny hrajícího na flétnu.

Álídhapada – obě chodidla stojí pevně na podlaze. Levá noha je trochu natažená dozadu, pravá noha směřuje ohnutým kolenem dopředu. Je to postoj střelce, charakteristický například pro Šivu jako ničitele trojměstí. Zkráceně se tato pozice nazývá álídham. Je-li levá noha ohnuta dopředu, označuje se toto držení pratjálídham. Symbolizuje zlost a bojechtivost.

Padmásana – lotosový sed. Chodidla jsou překřížená a prsty leží na slabinách. Je to postoj hluboké meditace.

Jógásana – jógový sed. Nohy jsou překříženy, chodidla se dotýkají podložky, kolena jsou podepřena speciálním jógickým páskem k dlouhodobému udržení meditativního sedu (jógapatta). Tento postoj ukazuje božstvo v podobě askety. V jedné z variant je ohnuta pouze pravá noha a podepřena páskem a levá noha visí dolů.

Vírásana – sed hrdiny, má mnoho podob. Jedna z nich se sotva odlišuje od padmásany. Nohy nejsou vzájemně propleteny, leží pouze přes sebe. Často leží jenom jedna noha ohnuta na podstavci, druhá visí dolů až k podlaze. Je to postoj božstva coby hrdiny v boji s démony.

Pralambapadásana – evropský sed. Božstvo sedí na „židli“, obě nohy visí dolů, chodidla spočívají na podlaze. Toto držení těla naznačuje, že božstvo je ponořeno v rozjímání.

Rádžalílásana – královský hravý sed. Tento uvolněný postoj nacházíme často u bohů vyobrazených s jejich manželkou. Jedna noha je přitažená, druhá visí uvolněně dolů, váha těla je často podepřena jedním (dozadu nataženým) ramenem. Jsou-li obě nohy přitaženy, nejde již o královský sed, nýbrž o lílásanu.

Nrtjamúrti – zobrazení božstva v tanečném postoji. Tanečník stojí na jedné noze, koleno je lehce ohnuto. Chodidlo druhé nohy spočívá na vnitřní straně stehna první nohy. Tanec je považován za univerzální projev, zvláště tančí-li bůh. Nebo také za formu magie, pokud tančí člověk. Přitom tanečník během tance přijímá osobnost představovaného božstva. Příklady tančících božstev: Šiva Natarádža, Kršna s hadem Kálijou a Ganéša jako Nrtja-Ganapati.

Obklopující části

Nohy bohů se nikdy nedotýkají zemské půdy. Bohové totiž nejsou podřízeni světským zákonům, pouze kosmickým. Nebožské bytosti jako například démoni a duchové nemají žádné zvláštní místo k sezení nebo stání. Božstvo ovšem místo k sezení má. Jde o podstavec, který je dokonce jeho bydlištěm, a proto je také považován za svatý objekt.

Geometrický tvar božského místa k sezení získává díky svému tvaru a své číselné symbolice nový význam. Někdy pozůstává samotný tvar z řady překrývajících se geometrických útvarů, jako bhadrapítha, čtverec, na kterém leží kruh. V případě, že má podstavec jasně rozlišitelný tvar, symbolizuje specifický aspekt božstva. Je-li podstavec sjednocením více tvarů, jedná se o obecnější zobrazení.

Často jsou božstva zobrazena se svatozáří obklopující celou postavu. Tato svatozář, prabhámandala, je často zdobena motivy z listů a vystupuje ke svatému stromu, symbolu kosmické síly. Někdy lze rozeznat jasný ohnivý věnec jako u tančícího boha Šivy Natarádži. Oblouk spočívající na dvou sloupech je často spojujícím rámem sochy nebo skupiny postav. Takové spojení symbolizuje bránu mezi pozemskou a nebeskou říší. Oblouky jsou vždy bohatě zdobeny motivy rostlin, symboly, zvířaty a často s maskou (krttimukha), která poskytuje magickou ochranu.

Padmapítha – lotosový podstavec. Říká se mu také padmásana a lze ho rozpoznat podle lotosových listů na noze podstavy. Lotos symbolizuje mateřské lůno plodící veškerý život včetně bohů. Proto je padmapítha jedním z nejdůstojnějších podstavců pro uctívání. Geometrický tvar podstavy naznačuje, co dané božstvo právě dělá.

Chrámové sochy lze rozdělit do pěti skupin:

  • Sochy určené pro věřící k uctívání se šestihranným podstavcem nebo místem k sezení.
  • Sochy typické pro určitou slavnost.
  • Sochy přijímající oběti se šestihranným podstavcem nebo místem k sezení.
  • Sochy s pevným místem v chrámu.
  • Sochy určené ke koupání se čtyřhranným podstavcem nebo místem k sezení.

Tříhranné místo k sezení značí, že bůh uvolněně přihlíží radostem jiných. Osmihranný podstavec charakterizuje sochy určené k zasvěcovacímu rituálu a kruhový nebo ovální podstavec je považován za zvláštní meditační trůn.

Mudry

U všech druhů umění, od malby až po tanec, mají gesta (mudry) velký význam. Ve své skutečné podstatě jde o znakovou řeč bohů, skrze kterou rafinovaně vyjadřují své úmysly, emoce a vlastnosti.

Abhaja – Pravá ruka je zvednuta, vnitřní plocha ruky ukazuje dopředu. Značí požehnání, ochranu a uklidnění.

Džňána – Ruka je zvednuta na úroveň srdce s dlaní otočenou směrem nahoru. Palec a (většinou) prsteník tvoří kruh. Gesto moudrosti jako vlastnost odpovídajících bohů.

Tardžani – Zvednutý ukazovák vyjadřuje hrozbu nebo varování.

Varada – Otevřená levá ruka s dolů ukazujícími prsty je napřímena proti věřícímu a značí, že božstvo je připraveno splnit přání nebo darovat požehnání.

Vismaja – Toto je gesto údivu nebo úžasu, které bůh dělá pouze tehdy, uzná-li převahu jiného přítomného boha.

Vitarka – Palec a ukazovák tvoří kruh. S touto mudrou ukazuje božstvo svůj jasný názor a intelektuální moudrost. V případě, že bůh natáhne ruku k pozorovateli, naznačuje tím, že ho chce něčemu učit.

Aňdžali – Dlaně tlačí lehce na sebe vnitřními plochami, prsty směřují nahoru. Jsou-li ruce drženy na úrovni hrudi, vyjadřuje mudrá úctu, když ve výšce čela, může být považována za pozdrav (namaskára).

Dhjána – Božstvo sedí v meditační poloze, obě ruce má položeny na klíně a dlaně ukazují nahoru. Tato mudrá vyjadřuje stav hluboké meditace. Je nazývána také jógamudrá.

Koordinovaná gesta rukou i paží

Gadža – Rameno je šikmo nataženo u prsou a prsty ukazují dolů. Toto gesto symbolizuje sloní chobot, je znakem velké moci a síly. Lze ho najít především u Šivy Natarádži.

Hastasvastika – Ramena překřížena u prsou značí dokonalou oddanost výše postavenému božstvu.

Patáka – Rameno je nataženo jako ptačí křídlo a je projevem moudrosti. Někdy značí plamennou sílu ohně.

Damaru – Toto stejně jako tři následující mudry nemají žádný symbolický smysl. Jsou tak těsně spjaty se symbolickými předměty, které drží, že jsou často vyobrazovány bez nich, a přitom přebírají symboliku odpovídajícího objektu.

Damaruhasta – Je gesto, kterým je držen buben damaru.

Kataka – Držení lotosového květu. Toto gesto vyzývá věřícího ke květinové oběti.

Ardhačandra – S tímto gestem nosí bohové oheň, s nádobkou na oheň nebo bez ní.

Kartarí – S tímto gestem se často nosí předměty. Bez atributu mezi nataženým ukazovákem a prostředníkem symbolizuje jelení parohy a vyjadřuje rozporuplnost všech věcí.