SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Symbolická řeč bohů: ozdoby

Eva Rudy Jansen
Výběr z knihy Eva Rudy Jansen: Die Bildersprache des Hinduismus,
Verlag Binkey Kok, Diever, Holland, 1993.
Z němčiny přeložila Iveta Magová, 2005
Redakce Rasa Ravi, 2006; revize 2017
přesun článku z tantrajoga.cz

Hlavy božstev

Nápadnou částí plastik hindských božstev, zvláště v případě indického umění, jsou bohatě zdobené účesy a koruny. Často je stěží patrný rozdíl mezi korunou a do ní zapletených pramenů vlasů. Tato odlišnost je méně zřetelná, než rozdíl mezi korunou a turbanem Přesto lze o daném božstvu hodně přečíst právě na základě těchto vnějších znaků, jako jsou pokrývky hlavy, účesy, ale také šperky a oblečení. Na vyobrazeních bývají subtilní rozdíly často sotva patrné, a proto ty nejjemnější detaily tady nebudou rozebírány. Má ale smysl zmínit se o těch nejběžnějších účesech a korunách. Jistá znalost v této oblasti může být velkou pomůckou při určování totožnosti nejdůležitějších božstev.

Pokrývky hlavy

Širastraka – Je to turban z látky nebo upletený z pramenů vlasů. V přední části pak drží pohromadě pomocí knoflíku. Nosí ho vedlejší postavy božské společnosti, démoni a nebeské bytosti.

Kirítamukuta – Nejvyšší z korun. Tvar se podobá šišatému cylindru jako u biskupské čepice končící většinou knoflíkem. Je to koruna Višnua a všech bohů, kteří jsou s ním ve vztahu. Uvádí se, že v případě, že tuto pokrývku hlavy nosí bohyně, je rovna nejvyšším bohům.

Džatámukuta – Koruna z umělecky spletených pramenů vlasů. Její tvar silně připomíná kirítamukutu a je také často bohatě zdobena. Džatámukutu lze spatřit především u Šivy, když není zobrazen jako asketa, s typickou ozdobou – srpkem měsíce nebo lebkou. Brahmá je rovněž znázorňován s drahokamy zdobenou džatámukutou.

Karandamukuta – Tato koruna je menší než kirítamukuta, je zobrazována s postupně se zužujícími vrstvami jakoby talířů. Uvádí se, že bůh či bohyně nosící tuto korunu zaujímá vedlejší roli v nebi bohů.

Účesy

Identifikovat božskou bytost lze také na základě vlasů nošených bez koruny. Rozlišují se hladké, dlouhé (kéša) a pletené vlasy (džatá). U bohyně lze z účesu vždy rozpoznat její okamžitou pozici v hierarchii. Často nosí vlasy vyvázány do vysokého drdolu, rovně nebo do copů (kéšabandha nebo džatábandha) a zdobeny drahokamy. V případě, že je uzel o něco rovnější a nižší, nebo svázán na boku (dhammilla), potom jde o bohyni nebo člena jejího doprovodu, která má v daném okamžiku vedlejší pozici.

Asurové jsou často zobrazováni s účesem ve tvaru turbanu (širastraka).

Ze všech hinduistických bohů má snad nejvíce forem Šiva. Jeho různé aspekty se zřetelně odlišují korunou a účesem. Takže je pokrývka hlavy skvělým rozlišovacím prostředkem pro jednotlivé formy. Například účes kaparda nám prozrazuje, kdo ho nosí: Šiva. Kajícnické copy jsou spirálovitě zavinuty kolem hlavy jako šnečí domek. U tančícího Šivy Natarádži lze nalézt jiný pro něj charakteristický účes. Jde o dalece vanoucí copánky, často zdobeny hady.

Džatábhára – Předchozí obrázek Šivova účesu je speciální formou džatábháry. Toto slovo značí upletené břímě a účes ukazuje zejména bočně směřující množství copánků, jako u Šivy-Dakšinámúrtiho.

Džatámandala – V případě, že božstvo vstoupí do své hrůzostrašné formy, lze to zpozorovat podle odstávajících vlasů stojících okolo hlavy ve věnci z rovných vlasů (kéšamandala) nebo copánků (džatámandala).

Džvalakéša – Slovo značí „plápolající vlasy“, které u tohoto účesu stojí buďto divoce, nebo obklopují hlavu ve tvaru plamene hořící svíčky. Je charakteristickým pro boha ohně Agniho, lze ho ale spatřit také u bohyně Kálí.

Oděv

Na zobrazení oděvu mají vliv doba a pojetí umělce. Lze sice nalézt malé rozdíly v oblečení u severo- a jihoindických znázorněních, přesto existují určité stále se opakující charakteristické znaky se symbolickým významem. Většina klasických vyobrazení je kreslena se značně úsporným ošacením, ovšem bohatě zdobeným. Oblečení dolní části těla je většinou hustě složeno, přesto hladce objímá nohy. Jsou zde jemné rozdíly u mužských (kaččha) a ženských (dukúla) provedení. Kromě k patě sahajícího roucha lze také spatřit krátké, rovněž bohatě zdobené, bederní roušky (kaupína). U mužských stejně jako ženských postav jsou tyto části oděvu uvázány nápadným pásem. Až na šperky mají mužští bohové horní části těla nahé, bohyně obvykle nosí pásy přes hrudník.

Višnu jakožto Pítámbara nosí zvláštní zlaté roucho, které symbolizuje védy – světlo pravdy září skrze svatá slova jako třpyt božského světla skrze Višnuovo roucho. Když je božstvo zobrazeno nahé, jde o jeho asketickou formu. Kupříkladu Šiva je někdy znázorňován jako žebrák potřený bílým popelem.

Popruhy

Popruhy nošeny bohyněmi jsou většinou nazývány katisútra. Když se popruh skládá z osmi jednotlivých pásů, jedná se o mékhalu, která poskytuje ochranu a daruje plodnost. Proto se dřív používala ke zvláštním rituálům k prosbě bohů o déšť nebo ochranu před záplavami. U mužských bohů se popruh většinou jmenuje katibandha. Podobá se spíš bedernímu pásu a je často zdoben lvími hlavami a motivy hadů.

Prsní pásy

Na jihoindických vyobrazeních nosí bohyně často okolo hrudě prsní pás, který je s delšími pásy upevněn šperkem (kučabandha) u krku. V severní Indii lze spíš najít více pásů, nebo také šátek, probíhající šikmo přes prsa (stanóttaríja). Hrůzostrašné bohyně a démonky používají jako prsní pás hada, jehož hlava se nachází uprostřed prsou a dívá se hrozivě na pozorovatele. U mužských božstev, zejména u Kršny a Ganéši, lze pod žebry vidět široký pás, udarabandhu. V případě Ganéši jde také o hada. Pás, který nosí Šiva Natarádža na svých prsou, se nazývá urassútra.

Posvátný provaz

Každý mladík ze tří nejvyšších kast se na začátku puberty zúčastní zasvěcovacího obřadu (upanajana nebo džanéu), který je obdobou křesťanského křtu. Označení džanéu poukazuje na část rituálu: Chlapec obdrží posvátný provaz, který se skládá ze tří do sebe zapletených pásů délky výšky dospělého muže. Tři pásy symbolizují tři guny (základní vlastnosti hmoty): sattva, radžas, tamas. Oslava je začátkem nové životní fáze, kdy je chlapec považován za znovuzrozeného, protože se stává mužem.

Provaz probíhající od poutka na levém rameni k pravému kyčli je u všech bohů, mužských i ženských, pevnou součástí oděvu. Obecné označení je jadžňópavíta.

Od materiálu po provedení se obětní provaz shoduje se zbytkem oblečení odpovídajícího božstva, stejně jako aspektu, ve kterém se zjevuje. Často používaným materiálem jsou látka (vastrajadžňópavíta) a antilopí kůže (adžinajadžňópavíta). Zvláště když božstvo ukazuje svůj slavnostní aspekt, je provaz bohatě zdoben, často klenoty. Bohyně hojně používají jako posvátný provaz květinové řetězy. Ve své odstrašující formě se božstva zjevují s provazy ověšenými lidskými lebkami.

Bohové se specifickými provazy jsou například Ganéša s provazem z hadů (válajadžňópavíta) nebo Šiva, který je nahým jóginem a jako posvátný provaz nosí kobru (sarpajadžňópavíta).

Šperky

Původně nosili lidé amulety, aby část těla, na kterém je nosili, byla ochráněna od chorob, nebo aby jim propůjčovaly zvláštní síly. Po dekoraci se z nich vyvinuly šperky. Tvary těchto ozdob mají u hinduistických bohů hlubší význam, a pochopitelně také odrážejí formu zjevu daného božstva, tedy zda jde o přívětivý nebo odstrašující aspekt. Bohové sice nosí šperky rovněž na místech, která jsou obvyklá u lidí, přesto se ale podstatně liší v materiálu používaného u „lidských“ ozdob. V závislosti na aspektu, pod kterým se bůh zjeví, může být šperk z květů, bobulí, dřeva, zlata, stříbra, drahokamů, perel nebo hadů, ale také ze škorpiónů, zubů, kostí a lebek. Někdy lze spatřit zvláštní znaky nebo emblémy, které přímo umožňují rozpoznat účel amuletu.

Rozlišují se šperky v tvaru diadémů, náhrdelníků a girland (málá), náušnic (kundala), jiných ušních ozdob (avatamsa), prstenů, náramků (valaja) a pásků, které se nosí na kotnících. Všechna tato provedení lze spatřit jak u bohů, tak u bohyň, a jen stěží lze od sebe rozpoznat šperky pro mužská a ženská božstva. Přesto existují určité formy, které jsou považovány za typicky mužské nebo ženské, zvláště náušnice.

Málá

Především u bohyň lze spatřit množství odlišných tvarů: vedle sebe seřazeny drahokamy, (ratnamálá), s lesními květy (vanamálá), perly nebo korálky, kterým se jednoduše říká málá. Neobyčejná ozdoba krku s velkými ve zlatu uloženými drahokamy znamená přívětivý aspekt bohyně. Postupně se tento řetěz (phalakáhára) neustále prodlužoval, až opatřen těžkým přívěskem dosáhl břicha (lambaka). Následovníci různých hinduistických sekt věří, že moc daného boha spočívá v jeho řetězu. Tak ochraňuje Indrův řetěz toho, kdo ho nosí, a pomáhá mu vítězit na bojovém poli. Podle řetězů obětovaných božstvu, nebo které věřící sám nosí, lze rozpoznat sektu, ke které věřící patří. Následovníka Višnua lze poznat podle řetězu z květů. V oblibě jsou také řetězy z rozličných druhů semen (rakša nebo rudrákša), přičemž počet podélných drážek na semínku určuje, kterému božstvu nebo principu je řetěz zasvěcen.

Ušní ozdoby

Stejně jako hinduistický chlapec obdrží během zasvěcení do dospělosti posvátný provaz, tak dívce budou u této příležitosti propíchnuty ušní lalůčky, aby mohla nosit náušnice. Nošení ozdob na uších, zejména kroužků, je jejím výhradním právem a znakem toho, že se „podruhé narodila“. Čím bohatší (a také těžší) ozdoba je, tím více se ušní lalůčky prodlouží. Proto jsou takto prodloužené ušní lalůčky znakem moci, šlechty a bohatství. Není tedy divu, že právě takto lze spatřit bohyně. Rozlišuje se ušní ozdoba jako květy a řetízky, které se nosí okolo uší (avatamsa) a náušnice, které jsou upevněny na ušní lalůčky (kundala). Tato provedení nosí stejně bohové jako bohyně, ačkoliv existují specifické tvary považovány za typické pro muže a ženy. Typicky mužskou je hadí náušnice (sarpakundala). Nachází se především v Šivově pravém uchu nebo u Ganéši. Bohyně nosí tuto náušnici jako znak jejich síly, když jsou znázorňovány samostatně a nezaujímají podřízenou pozici, jako vedlejší postava některého boha. Typicky ženský je hladký, široký kroužek z lístkového zlata (pattrakundala), mušlový kroužek, stejně jako kruh ve tvaru dlouhého, zlatého listu. Tyto tvary jsou k vidění v uších bohyň, ale také u Šivy, když chce zdůraznit svoji androgynní podobu.