SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Řeč bohů: symboly, emblémy, atributy

Eva Rudy Jansen
Výběr z knihy Eva Rudy Jansen: Die Bildersprache des Hinduismus,
Verlag Binkey Kok, Diever, Holland, 1993.
Z němčiny přeložila Iveta Magová, 2005
Redakce Rasa Ravi, 2006; revize 2017
přesun článku z tantrajoga.cz

Hinduističtí bohové jsou vždy obklopeni symboly a emblémy. Často drží v rukou rozmanité atributy, přičemž každý z nich má svou božskou moc, nebo znázorňuje určitou vlastnost. Božstvo, které chce současně ukázat velké množství kvalit a sil, potřebuje k tomu větší počet rukou. Proto lze tady zřetelněji, než u oděvů a ozdob, rozpoznat, ve kterém aspektu a s kterými charakteristickými silami a mocí se právě dané božstvo v určitém okamžiku ukazuje.

Antilopa (mrga) – ve védských dobách byla kůže antilopy důležitou součástí každého náboženského rituálu. V jihoindickém umění je Šiva zobrazován s antilopou po své levé straně, což poukazuje na jeho moc nad přírodou.

Prapor (dhvadža) – v rukou bohů je prapor zbraní. V chrámech zasvěcených Šivovi mají prapor, pilíř a žerď praporu stejný význam: ztělesňují plápolající lingam božství. Uctívání praporu přináší štěstí.

Sekera (parašu) – zbraň přemáhající temnotu a nevědomost; osvobozuje lidi ode všech světských pout. Jde o charakteristický atribut Šivy, Ganéši a jako bojová sekyra Skandy.

Žebrácká miska (bkikšápátra) – tuto misku nosí u sebe bohové zjevující se jako putující asketové (Brahmá, Šiva, Ganéša). Někdy ji lze jen stěží odlišit od misky z lebky nebo od obětní misky.

Luk (čápa) – viz níže luk a šíp.

Kniha, manuskript (pustaka) – znak moudrosti, připomíná védské texty. Vyslovené a napsané slovo má stejnou hodnotu jako prapůvod všech existujících forem. Z tohoto důvodu je kniha často zobrazována v lotosu, symbolu mateřského lůna. Charakteristický atribut Brahmy, jeho manželky Sarasvatí, a Višnua.

Dýka (čhurí) – dýka je vždy znázorňována ve svém významu obětního nože. Lze ji spatřit především u bohyň v jejich odstrašujících aspektech, jako Durgá či Kálí.

Hromoklín (vadžra) – symbol nedotknutelnosti a nepřekonatelnosti. Jako zbraň zahání démony. Původně to byla Indrova zbraň a ve vyobrazeních šlo především o druh dvousečné dýky. Později se stal Šivovým „diamantovým žezlem“.

Trojzubec (trišúla) – v severní Indii je Šiva často zobrazován se svými atributy trojzubcem a kobrou, v jižní Indii s antilopou a válečnou sekyrou. Tři hroty trojzubce znázorňují tři aspekty božstva: Stvořitele, Udržovatele a Ničitele. Delší hrot symbolizuje osu univerza. Trojzubec je podobně jako paprsek blesku uctíván jako magický zaklínač démonů.

Lovecká smyčka (páša) – je symbolem vazby na svět a taky schopnosti spoutat zlo a slepou nevědomost. U Ganéši je jedním z jeho nejčastěji se vyskytujících atributů.

Paví pero (majúrapattra) – paví pera stejně jako samotní ptáci jsou symbolem nesmrtelnosti. Objevují se víc jako emblém než atribut, zvláště u Šivy v jednom z jeho tanečních aspektů, a k němu patřících božstev, jako třeba u Skandy.

Oheň (agni) – oheň je jednou z nejstarších božských sil. Ve védské době se ohni přinášely obětiny stejně jako bohům. Jako atribut symbolizuje zničení, předpoklad vytvoření nového života. Patří především k Šivovi, Durze, Kálí a Agni.

Vějíř (čamara) – vějíř z jačích chlupů je zbraní zahánějící obtížný hmyz a je typický pro bohyni Gangu. U jiných bohyň může tento znak poukazovat na jejich vedlejší pozici. Jako atribut Višnua je ale znakem království a atributem přinášejícím štěstí.

Růženec (málá, akšamálá) – symbol věčného koloběhu času. Materiál kuliček závisí od aspektu, ve kterém se božstvo zjevuje. Jsou to často určité plody (u Šivy například rudrákša), lze ale vidět také perly, miniaturní lebky nebo kosti.

Zvonek (ghantá) – symbol prapůvodního mystického zvuku, ze kterého vzniklo stvoření. Ve zvuku zvonku se slučují všechny hudební nástroje. Zvonek je charakteristickým atributem Šivy a jeho manželky Kálí. Zbraň z rukou Durgy vyleká všechny nepřátele.

Kyj (gada) – jedna z nejstarších zbraní. Brání svého nositele a současně je symbolem moci přírodních zákonů a času, který zničí všechno, co se mu postaví do cesty. Často je také zobrazován jako tlukadlo. Atribut Kálí, Šivy, Ganéši a Skandy.

Kobra, had (nága) – v severní Indii je Šiva vždy zobrazován s trojzubcem a kobrou (viz také had).

Pyj (lingam) – mužský pohlavní orgán, symbol Šivy a jeho pronikavé síly. Cylindrický tvar byl původně znakem beztvarosti stvoření. Lingam jako symbol čirého Vědomí je často zobrazován v rozličných formách společně s jóni, ženským pohlavním orgánem, symbolem původu stvoření.

Rituální naběračka (sruk) – s touto speciální naběračkou se nalévá pročištěné máslo do obětního ohně. V rukou božstva značí, že tento bůh také přináší oběť. Především Brahmá, Sarasvatí a Agni mají tento atribut. Dále Annapúrná, která je štědrým aspektem Párvatí.

Lotos (padma) – každá část a každé vývojové stadium této vodní rostliny má svůj význam:

Stonek – veškerý život pochází z vody. List – úrodná půda. Květ – mateřské lůno. Poupě – panenství. Otevřený květ – slunce. Celkově – symbol krásy, štěstí a věčné obnovy.

Lotosový květ bývá trůnem bohů. Jako atribut ho nacházíme převážně u Súrji, Višnua a Lakšmí. V severní Indii je většinou zobrazován otevřený, v jižní Indii uzavřený.

Sekáč (tanka) – srovnatelný se sekyrou (u Šivy nebo Durgy), někdy ale také se stejnými vlastnostmi jako oštěp. Charakteristický atribut Subrahmanji, jednoho z aspektů boha války Skandy.

Promyka mungo (nakula) – symbol bohatství a přebytku. V rukou Kubéry, boha hojnosti, zvrací mungo drahokamy. Mungo střeží hady, které zase střeží poklady.

Mušlový roh (šankha) – používá se především jako hudební nástroj, jehož zvuk odhání démony. Je jedním ze dvou hlavních atributů Višnua. Vinutí mušle symbolizuje nekonečné Vše-jsoucno, které se vždy rozvíjí ve směru hodinových ručiček. Kdyby tomu bylo naopak, tedy vinutí mušle by probíhalo proti směru hodinových ručiček, přírodní zákony by tím byly postaveny vzhůru nohama a mušle by patřila Šivovi.

Sladkosti (modaka) – Ganéša často nosí u sebe sladkosti v nejrůznějších formách: koláčky, sladké, kořeněné moučníky nebo ovoce (phala). Ovoce v jakékoliv formě patří k pevnému atributu Ganéši jako dítěti, Bála Ganapatimu. Kuželovité plody bilvy (Aegle marmelos) symbolizují Šivův lingam.

Luk a šíp (dhanu a bána) – šíp znázorňuje mužskou, luk ženskou energii. Šíp je navíc považován za sílu lásky, luk za výhonek smrti. Pět šípů boha lásky Kámy symbolizují pět smyslů. Luk určitého boha má často své vlastní jméno.

Kolo (čakra) – původní sluneční kolo bylo symbolem koloběhu života a smrti. Lze ho vidět ve tvaru kola se špicemi, jako disk nebo sluneční kotouč. V této formě slouží také jako zbraň. Jde především o atribut Višnua a Súrji.

Lebka (kapála) – lebka vyjadřuje koloběh života a smrti. Objevuje se v rozličných formách a patří bohům zdůrazňujícím pomíjivost všech věcí, především v jejich odstrašující podobě. Takto lze spatřit Durgu, někdy také Šivu s náhrdelníkem z lebek (kapálamálá) a Ganéšu s věncem z pěti lebek (paňčakapála) na hlavě. Dále je možné vidět misky z lebek v rukou hrůzostrašných bohů. Tantrická hůl (běžně se skládající z lidských kostí) má často na hlavici umístněnou lebku.

Štít (khétaka) – chrání před nepřátelským útokem. Lze ho spatřit v rukou bohů bojujících proti nepřátelům jejich formátu. Božstvo s nepřemožitelnou zbraní nikdy nenosí štít: nepotřebuje ho.

Had (nága) – had je symbolem věčného koloběhu času a nesmrtelnosti. V jižní Indii představuje také plodnost. Nejčastěji zobrazovaným druhem hada bývá kobra. Na plastikách vytvářejí hadi, se třemi, pěti nebo sedmi hlavami, ochrannou kopuli za hlavou božstva.

Meč (khadga) – symbol moudrosti vítězící nad nevědomostí. Jde o kultovní objekt, který podle velikosti přináší štěstí nebo neštěstí.

Slunečník (čhattra) – starý znak královské moci. V této funkci se vyskytuje převážně u védských bohů Varuny a Súrji. Poskytuje ochranu, radost, štěstí. Symbolizuje také vaikunthu, ráj Višnuův. Slunečník lze vidět také u Ganéši a Vámany.

Oštěp (šúla) – zbraň Skandy a Agniho. Oštěp je považován za nepřemožitelnou zbraň a na základě tradice je stvořen budovatelem světa Višvakarmou.

Zrcadlo (darpana) – znázorňuje Šivu v jeho neprojeveném aspektu, který ve své androgynní formě drží zrcadlo ve své levé (ženské) ruce. Zrcadlo jako symbol moudrosti a zároveň prázdnoty všeho světského je typickým atributem bohyň, především u jejich hrůzostrašných zjevení, jako např. u Durgy.

Hůl (danda) – slouží zejména k potrestání za porušení kosmického řádu. V dřívější formě šlo o kost, později byla opatřena lebkou. Nakonec často zbyla pouze lebka. Hůl nosí božstva ve své hrůzostrašné podobě.

Bodec (ankuša) – v Indii se tato hůl používá k udělování rozkazů slonům. V rukou boha je znakem jeho ráznosti a schopnosti rozpoznat a ovládnout své pohnutky. Jde o typický atribut Ganéši a Skandy.

Bubínek (damaru) – typický atribut tančícího Šivy. Hluk bubnu symbolizuje prapůvodní zvuk, počátek všeho, rytmus pulzující tvořivé síly.

Váza (kalaša) – symbol hojnosti, moudrosti a nesmrtelnosti. Obsahuje nektar věčného života (amrta). Atribut Brahmy, Šivy a Lakšmí (viz níže džbán na vodu).

Džbán na vodu (kamandalu) – voda je odpradávna považována za symbol života, plodnosti, a tím také bohatství. Zatímco váza slouží k zachycení nektaru věčného života, džbán je určen k jeho vylití. Především božstva zjevující se jako žebráci, asketové nebo světci nosí u sebe takový džbán jako svůj atribut (Brahmá, Šiva a božstva vod Varuna, Gangá a Sarasvatí).

Lůno (jóni) – ženské pohlavní orgány, symbol plodnosti.