SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Védští bohové

Eva Rudy Jansen
Výběr z knihy Eva Rudy Jansen: Die Bildersprache des Hinduismus,
Verlag Binkey Kok, Diever, Holland, 1993.
Z němčiny přeložila Iveta Magová, 2005
Redakce Rasa Ravi, 2006; revize 2017
Obrázky nejsou součástí knižní publikace.
přesun článku z tantrajoga.cz

Uctívání boha začalo všude na světě animistickým přírodním náboženstvím. Všechny přírodní jevy s velkým, ale nevysvětlitelným vlivem obdržely vlastní, zatím neosobní identitu, kterou bylo možné se pokusit příznivě naladit.

Obyvatelstvo údolí Indu také vidělo v přírodních jevech pravděpodobné božské entity, zatím ale bez lidské podoby. Vítr, slunce, vrchy, stromy, země, oheň a nebe byly uctívány ve svých původních formách, a to především ohňovou obětí. Když přišli Indoárijci, proběhla pozvolná změna podob bohů. Božské přírodní síly dostaly nejdříve zvířecí, a později lidskou podobu. První védští bohové pravděpodobně neměli pevně stanovenou formu, která by se na vyobrazeních opakovala. Sošky těchto božských bytostí, případně přírodních sil, vznikaly spíše na základě představ lidí, kteří pro uctívané téma hledali konkrétní tvar. V pozdějších védských textech se objevují bohové vypadající jako lidské bytosti, s lidskými charakterovými vlastnostmi a přáními. Na nejstarších záznamech je zmínka pouze o třech božstvech, teprve za poměrně dlouhou dobu vystupuje již třiatřicet bohů, a ještě později je zmiňováno, že „3339 bohů uctívalo Agniho“.

Agni.
Ilustrace © Světlana Drahošová, 1997.

Na začátku měli tito bohové stejný potenciál a moc a byli natolik lidští, že byli také smrtelní. Skrze přinášení obětí někteří z nich konečně získali nesmrtelnost, a tak Agni, Indra a Súrja získali nad ostatními božstvy převahu. Společně utvořili božskou trojici, která byla později nahrazena (nebo vytlačena) jinou trojicí.

O původu bohů existuje tak vysoký počet rozličných příběhů, že si každý může vybrat vlastní interpretaci. Jak byl stvořitel Pradžápati nazýván Otcem všech bytostí, tak na druhé straně je jím ve védských textech Indra. Ale také Djaus (obloha) a Prthiví (země), kteří se řadí mezi nejstarší známá árijská božstva, jsou považováni za rodiče všech božstev. Ovšem stvořitelem všech bohů je jmenován také bůh Sóma.

Bůh Agni byl jedním z prvních bohů, kteří obdrželi lidskou podobu. Ohňová oběť byla již v předvédské době důležitou součástí náboženské kultovní formy, a zůstala také ve védské periodě se svými početními obětními rituály. Obětní oheň dostává podobu nesmrtelného boha Agniho, který bydlel mezi smrtelníky a vykonával funkci posla mezi bohy a lidmi, zatímco nesl oběť do nebe. Na vyobrazeních ho lze vidět se dvěma, ale také sedmi rukami, dvěma hlavami a třemi nohami. Ke každé hlavě patří sedm ohnivých jazyků, se kterými Agni olizuje obětní máslo. Jezdí na beranovi nebo sedí ve voze, který táhnou ohnivé koně. Jeho atributy jsou sekyra, pochodeň, růženec a ohnivý oštěp, ačkoliv bývá zobrazován i s jinými symboly.

Indra.
Ilustrace © Světlana Drahošová, 1997.

Súrja, bůh slunce, je označován také za stvořitele světa, a jeho dvě děti, Jama a Jamí, mají být prvními lidskými bytostmi. Po staletí byl Súrja, nazývaný také Savitr, uctíván v chrámech, které byly pro něj zvlášť posvěceny. Nakonec ale musel svoje postavení postoupit Višnuovi. V dnešním hinduismu mu přísluší pouze skromné místo mezi ostatními bohy, spojovanými s planetami nebo nebeskými tělesy. Jezdí po obloze na triumfálním voze tahaným sedmi koňmi, nebo jedním koněm se sedmi hlavami. Vůz řídí Aruna, „oranžově-červený“ bůh červánek. Na vyobrazeních lze spatřit Súrju se dvěma rukama, každou s jedním lotosem, nebo se čtyřma rukama s lotosem, kolem a lasturou. Čtvrtá ruka ukazuje gesto ochrany (abhaja mudrá).

Indra, bůh přírodních živlů, byl králem všech bohů. Je mu zasvěcena většina védských hymnů. V případě, že byla země vysušena, obětovala se mu opojná sóma rostlina. V její opojení vytáhl Indra do boje proti démonu sucha, a vyhrál nad ním svými zbraněmi, hromem a bleskem. V tom okamžiku začalo pršet a Indra tím zachránil zemi a její obyvatele. Jezdí na královském slonovi, který je často zobrazován se třemi choboty a/nebo čtyřmi kly. Indra má čtyři ruce a jeho atributy mohou být blesk, bodec, meč, luk a šíp, lovecká smyčka a lastura. Lze ho spatřit také s mudrou ochrany nebo splnění přání. Někdy se Indra zjevuje jako čtyřruký, s jedním okem na celém těle. Během doby se jeho pozice oslabila a dnes je považován za krále bezvýznamných bohů a za vládce bohů nebes (svarga).

Čandra (Sóma).
Ilustrace © Světlana Drahošová, 1997.

Sóma byl původně bohem extáze, indickým Dionýsem. Jeho nektar, amrta, je pokrmem bohů. Mluví se také o opojném nápoji získávaném z legendární sómy, které přesné určení je neznámé. Později se Sóma stal bohem měsíce. Je synem Varuny, pána moří, ze kterého se zvedá měsíc. Během půl měsíce se 36 000 bohů živilo nektarem sómy, aby si zabezpečili nesmrtelnost, což Sómu tak vyčerpalo, že začal chřadnout (ubývající měsíc). Potom se začal živit vodou oceánu, čímž se mu vrátila původní síla (úplněk). Sóma, který je nazývaný také Čandrou, jezdí na voze tahaném deseti koni, nebo jednou antilopou.

Varuna byl původně vládcem kosmického pořádku. Slunce bylo jeho okem a vítr dechem. Sóma je jeho synem. Po jisté hádce mezi bohy a démony se bohové usnesli, že zformují jasnou hierarchii, a Varuna se stal pouze vládcem moří. Jeho nejdůležitějším atributem je lovecká smyčka. Vystupuje se dvěma nebo čtyřma rukama a jeho jezdeckým zvířetem je mořská příšera makara.

Váju je bohem větru. Je také označován jmény Váta nebo Pavana (čistič). Hymny popisují jeho neobyčejnou krásu. Hlučně se pohybuje ve svém voze, který táhnou bílé nebo purpurové koně. Někdy jsou dva, jindy devětačtyřicet, a někdy jich je dokonce tisíc. Jako atribut nosí především bílý prapor.

Jama byl původně prvním smrtelníkem. Jelikož našel po své smrti cestu na onen svět, doprovázel potom ty, kteří zemřeli po něm. Stal se tím králem neviditelného světa a soudícím bohem mrtvých. Na ilustracích je zobrazován se zelenou pokožkou, červeným oblečením, nosí zlatou korunu a květ ve vlasech. Ve svých dvou nebo čtyřech rukách nosí kyj a jezdí na černém buvolu nebo býkovi.

Višvakarman, nebo Tvaštr, je božským architektem. Vyrábí zbraně a triumfální vozy, které používají bohové. Je stavebníkem světa se vším, co k tomuto úkolu patří; je tak i ochráncem všeho života. Je také bohem řemeslníků. Nejčastěji je zobrazován se čtyřma rukama a je obklopen početnými nástroji. Dalšími atributy jsou džbán na vodu, lovecká smyčka, kniha a někdy také klacek.

Brahmá.
Ilustrace © Světlana Drahošová, 1997.

Védské texty označují Kubéru jako knížete démonů a duchů žijících ve stínu. Později se stal vládcem jakšů, zemských duchů střežících světské poklady. Společně s bohy Indrou, Varunou a Jamou patří k dikpálům, hlídačům čtyř nebeských směrů neboli světových stran. Svůj status boha bohatství a hojnosti dosáhl Kubéra až podstatně později. Podle legendy byl ve svém předchozím životě zlodějem, který se vloupal do Šivova chrámu. Zhaslo při tom světlo, a výdrž, se kterou se Kubéra pokoušel opětovně rozsvítit svaté světlo, pohnula Šivou natolik, že zloději v jeho následujícím životě propůjčil status nesmrtelného božstva. Podle jiné verze podstoupil Kubéra tisíce roků trvající askezi, což se natolik dotklo Brahmy, že ho povýšil na boha bohatství. Kubéra je zobrazován s tlustým břichem symbolizujícím hojnost. Jeho hlavním atributem je mungo. Dále ho lze vidět s klackem, granátovým jablkem, džbánem na vodu a pytlem plným peněz.