SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šiva a jeho podoby

Eva Rudy Jansen
Výběr z knihy Eva Rudy Jansen: Die Bildersprache des Hinduismus,
Verlag Binkey Kok, Diever, Holland, 1993.
Z němčiny přeložil Richard Mag, 2005
Redakce Rasa Ravi, 2006; revize 2017
Obrázky nejsou součástí knižní publikace.
přesun článku z tantrajoga.cz

První jméno, kterým je (pozdější) Šiva označován ve védách, je Rudra. Rudra je především divoký bůh, kterého se ostatní bohové obávali. Je to bůh vichrů a ničení, který ale může ukázat i svou přívětivou tvář. Oba tyto aspekty (zastrašení a laskavost) jsou také atributy pozdějšího Šivy.

Šiva jako asketa

V RámájaněMahábháratě je tento bůh hor sice mocný, ale nemá vlastnosti, které mu byly později přisouzeny. Za dynastie Guptů (320–650 n. l.) byl Šiva pokládán za boha lásky a ničení. On byl ten, který po každé kosmické kalpě tvorstvo zničí, a současně byl velkým asketou, skrze jehož meditaci tvorstvo vznikne. Je spojován s aspekty plodnosti a jeho symbolem je lingam, falus, původ jeho síly.

Šiva jako kosmický tanečník

Během více než dvaceti staletí, v nichž byl Šiva v té či oné podobě uctíván, vznikl bohatý poklad legend, které pokaždé objasňují některý z jeho aspektů, a které lze často rozpoznat v některém z mnoha jeho zobrazení. Část příběhů mluví o lokálních bozích, kteří byli vtaženi do hinduistického panteonu jakožto podoby Šivy. Jiné příběhy poukazují na mocenský boj mezi stoupenci nejdůležitějších bohů nebo vyprávějí, jak byla starší božstva nebo náboženské podoby nahrazena novějším, osobním bohem.

Šiva jako láskyplný manžel

Podoby Šivy je možno rozdělit zhruba do pěti kategorií: (1) asketa, (2) kosmický tanečník, (3) pán ničení (děsivý Bhairava), (4) přívětivý ochránce a (5) láskyplný manžel. Odstrašující aspekty se nazývají ugra a přívětivé saumja. Šiva se zobrazuje s následujícími znaky: Je skromně oděn nebo je úplně nahý, má volně vlající dlouhé vlasy nebo svázané do uzlu navrchu hlavy, nebo má upletenou z vlasů korunu. Má tři oči symbolizující slunce, měsíc a oheň. Jeho třetí oko je zavřené. Kdyby ho otevřel, celé tvorstvo by zničil spalující žár. Většinou je zobrazen s jednou tváří a se dvěma nebo čtyřma rukama. Ale existují také podoby až s osmnácti rukama. Z jeho atributů lze vyčíst, jestli se jedná o podobu severoindickou (s trojzubcem a kobrou) nebo jihoindickou (bojová sekyra a antilopa).

Šiva Dakšinámúrti

Šiva Dakšinámúrti nebo Mahájógí je jedno z nejznámějších vyobrazení Šivy. Sedí na vrcholu Himálají ponořen do meditace. Tam je jeho obydlí, svatá hora Kailása, která je dodnes důležitým poutním místem tisíců poutníků. Šiva sedí na tygří kožešině nebo někdy na lotosovém trůně s jednoduchým suknem kolem beder, nebo zahalený do antilopí kůže. Ve vlasech nosí srpek měsíce, kolem jeho krku se vinou hadi. V rukou má trojzubec a buben. K jeho atributům ještě patří také džbán na vodu. Jeho tvář je otočena k jihu (dakšina), směrem, který přináší štěstí. Je největším ze všech jóginů. Je i velkým Učitelem, který odhaluje podstatu svatých textů bohům i světcům. Je také mistrem hudby. V této funkci je vyobrazen jako Vínádhára s indickou loutnou (víná), přičemž stojí nebo sedí.

Šiva Natarádža
Šiva Vínádhára

S právě jmenovanými znaky Šivy je spojen následující příběh, vyprávějící o konfliktu mezi Šivou a 10 000 ršii (askety). Tito ršiové záviděli nádhernému bohu, protože všechny jejich ženy vzplanuly láskou k němu. Vypustili na Šivu divokého tygra a antilopu, ale on je zabil holýma rukama a stáhnul jim kůži. Když potom poslali jedovaté hady, zkrotil je a pověsil si je na krk. Zachytil žhnoucí železo, které na něj ršiové hodili a ukoval si z něj zbraň. Když po něm hodili srpek měsíce, zastrčil si ho jako ozdobu do svých kadeří. Nakonec asketové vyslali ještě nebezpečného, černého zlovolného trpaslíka, Apasmáru, který měl Šivu dorazit, ale Šiva zadupal trpaslíka do země a zatančil na jeho břiše. Poté se ršiové před Šivou sklonili a v úctě před ním s bázní poklekli.

Šiva tančící na Apasmárovi

Kosmický tanec, který provádí Šiva jako král tance Natarádža, je symbolem věčného pohybu světa. Skrze rovnoměrný rytmus tance se dává svět do pohybu a začíná se manifestovat ve všech svých tvarech. Bohové, démoni a jiné nadpřirozené bytosti se seskupují kolem Šivy a uchváceně přihlížejí. Někdy Šiva bubnování přeruší, aby nalezl nový, lepší rytmus. Tehdy svět zanikne, aby s dalším tancem znovu vznikl. Plamenný kruh, který Šivu Natarádžu obklopuje, je energií v její nejčistší podobě, ale také spalujícím ohněm. Současně je symbolem svaté mantry aum, základního zvuku tvorstva. Trpaslík pod nohama Šivy zobrazuje svět. Buben v Šivově ruce symbolizuje sjednocení mužského a ženského principu. Zvuk bubnu ukazuje, že zvuk je pramenem tvorstva a Bůh je pramenem zvuku (nádabrahman). Oheň v Šivově dlani ukazuje na jeho moc zničit vesmír. Ruka natažená ve sloním gestu symbolizuje jeho sílu a zdvižená noha je symbolem osvobození.

Šiva Bhairava se psem

Tančící Šiva vystupuje také v jiných pózách. Jako Lalátatilaka má osm nebo šestnáct rukou, jednou nohou tančí na trpaslíkovi Apasmárovi a druhou nohu drží vysoce nataženou. Jako Tándava je vyobrazen s deseti rukama, tančí v extázi na místech zpopelnění doprovázen svou manželkou Déví a zástupem duchů.

Často lze v Šivových vlasech rozpoznat ženskou tvář. Je to bohyně řek Gangá. Aby bylo zachráněno 60 000 synů krále Sagary spálených v pekle, byla bohyně Gangá pokorně požádána, aby protekla přes jejich popel. To ale vůbec nebylo jednoduché, protože Gangá musela proudit z nebe přes Zemi do podsvětí, a dopadala by přitom na Zemi příliš silným proudem. Aby tento proud zmírnil, roztáhnul si Šiva, sedící na hoře Kailáse, své dlouhé vlasy. Tento zásah rozhněval Gangu natolik, že zuřivě řádila, ale Šiva ji držel v zajetí ve svých kadeřích tak dlouho, dokud se neuklidnila. Potom vytékala jako jemný proud z jeho hlavy do podsvětí, čímž zachránila těch 60 000 bytostí od záhuby a mohli přijít do nebe.

Jiná verze této legendy říká, že Země byla tak vyschlá, že hrozil velký hladomor. Ršiové z Himálají prosili bohyni řek, aby sestoupila na Zem, čím by se krajina opět stala plodnou. Jenže kdyby Gangá padla na Zem najednou, odplavila by celou vyschlou půdu pryč…

Obě legendy nesou v sobě zřetelné geografické a rituální prvky. Gangá pramení na hoře Kailáse, Šivově obydlí, a teče přes krajinu, kde velká sucha a silné záplavy nejsou ničím ojedinělým. Během svého vývoje od boha hor k manželovi, sestoupil Šiva z Himálají a usadil se v Benáresu (Váránasí), na Ganze. Každý poutník ví, jak je pro věčnou spásu prospěšné umřít právě v Benáresu, pokud možno na břehu Gangy, tam být zpopelněn a popel rozprášen nad Gangou.

Jako Gangádhara je Šiva zobrazen ve stoje se čtyřma rukama. Jedna ruka zvedá nahoru kadeře, ve kterých lze rozeznat sošku Gangy. Často je zobrazován společně se svou chotí Párvatí. Ona stojí vedle Šivy, který má kolem ní rameno, a dívá se vzhůru na Gangu. To značí, že žárlí, a to jistě ne neprávem. Gangádhara je často zobrazován s falem, zřejmě proto, že se ke kráse bohyně řek nestavěl lhostejně.

Šivův krk (kantha) je tmavomodrý (níla). Když bohové začali tlouct z mléčného oceánu máslo, aby získali nektar nesmrtelnosti, vystoupila nejdřív všechna zvířata z oceánu na Zemi a potom vyrazil nahoru nektar a s ním strašný jed kálakúta a hrozilo, že zamoří celý svět. Rychle se objevil Šiva, vysál veškerý jed, který poté už nemohl způsobit žádné škody – tím se ale Šivovo hrdlo navždy zbarvilo na modro. V tomto aspektu je Šiva znám jako Nílakantha, Modrokrký.

Umá-Mahéšvara

V aspektu ničitele je Šiva spatřován jako síla, která udržuje koloběh ničení a tvoření. Je velkým osvoboditelem, který ukončuje všechny tvary, a tím uvolňuje energii pro nový růst. Je smrtí nosící v sobě život.

Jako Gadžásura Šiva tančí na hlavě sloního (gadža) démona (asura). Tento démon rušil rituály bráhmanů, kteří uctívali Šivův lingam. Šiva tak vystoupil z lingamu, usekl démonovi hlavu a jeho kůži si přehodil přes sebe jako roucho.

Jako Tripurántaka je Šiva hrdinou, který jako jediný mohl zničit (antaka) tři obrovská města (tripura) asurů. Žádný bůh je nemohl porazit, jenom Šivovi se to podařilo. Tuto formu Šivy lze poznat podle postoje lučištníka a atributů luku a šípu.

Existují různé příběhy o Šivovi, jenž zvítězil nad bohem smrti Jamou (nebo nad bohem času Kálou; kála – smrt, čas). V těchto příbězích často jde o člověka, kterého si – pohroužený v hlubokém uctívání před lingamem Šivy – chtěla vzít smrt. Rozzloben vyrušením člověka při jeho meditaci vyskočil Šiva z lingamu a Jamu zahnal.

Šiva Vírabhadra

Jednou měl Šiva podarovat bezdětnému ršiovi syna, který měl ale umřít v šestnácti letech. V den jeho 16. narozenin, když právě Márkandéja vykonával svatý rituál na lingam, si pro něj přišel Jama. Nato Šiva zlostně vyskočil z lingamu, Jamu zahnal, a Márkandéju obdařil věčným životem. V zobrazení tohoto aspektu vidíme Šivu vyskakovat z lingamu se zdviženou nohou, jak kope Jamu do hrudi.

Asi nejznámější hrůzostrašnou podobou Šivy je Bhairava, „děsivý“, který má 64 podob. Poznáme ho podle jeho vlasů, které jsou kolem hlavy jako plameny a podle psa, který ho doprovází. Chodí nahý, pokrytý pouze popelem. Důvod této podoby je kromě jiného jasný i z následujícího příběhu.

Brahmá toužil po své dceři. Byl jí tak posedlý, že si vytvořil čtyři hlavy, aby mohl vidět každým směrem a pozorovat svoji dceru, ať byla kdekoli. Dcera však utekla do nebe. Proto si Brahmá utvořil pátou hlavu, aby jí i tam mohl sledovat. To rozhněvalo Šivu natolik, že se objevil jako Bhairava a Brahmovu pátou hlavu usekl. Jako trest za toto provinění byl Šiva odsouzen, aby s Brahmovou lebkou v ruce žebral procházejíc celým vesmírem, až se koupelí ve Váránasí od tohoto činu neočistí. Bloudící Šiva bývá zobrazen méně strašlivě pod jménem Kankála. Žebrající Šiva je jediným bohem, který nosí obuv – sandále.

Bhairavu uctívají především lidi nepatřící do žádné kasty nebo vyloučení z tradiční hinduistické společnosti, protože Bhairava je stejný.

Jedna stará legenda vypráví, jak se jako Rudra oženil s Umou, dcerou Dakši. Tento svým zetěm opovrhoval, protože neměl žádný majetek, úplně nahý se jako šílenec proháněl po hřbitovech a k tchánovi neměl vůbec žádný respekt. Proto Šivu nepozval na velkou obětní slavnost. Krásná Umá byla hluboce zarmoucena a ani Šiva ji nedokázal utěšit, když řekl, že on jako nejvyšší bůh žádnou krvavou oběť nepotřebuje. Umá nedokázala rodinnou ostudu snést a zvolila si sebevraždu. Běsnící smutkem si Šiva vytrhl z hlavy jeden vlas a proměnil ho v obrovského démona, který Dakšovi sťal hlavu. Když neutěšitelná vdova po Dakšovi Šivu prosila, aby ten skutek vrátil zpět, s odporem souhlasil. Probudil Dakšu opět k životu, ale s tím rozdílem, že mu nasadil hlavu obětního kozla. Vírabhadra je zobrazován jako strašná postava, ověšená lebkami, po zuby ozbrojená, a dokonce se dvěma tesáky vyčnívajícími z koutků úst. Většinou je doprovázen Dakšou, kterého lze poznat podle hlavy kozla.

Umá se znovu zrodila jako Párvatí, dcera Himavata, který je považován za personifikaci Himálají. Párvatí se už od raného mládí cítila být přitahována Šivou. Aby získala asketu, stále ponořeného v hluboké meditaci, odešla do hor, kde sedm let meditovala. Párvatí je Šakti, ženská podoba Šivy. Je často zobrazována se Šivou, jak vedle něho stojí či sedí, nebo je Šivou objímána (aspekt Umá-Mahéšvara). Společně symbolizují dualistickou podstatu jediné Jednoty. Je mnoho zobrazení Šivy a Párvatí jako milostného či manželského páru s jejich dětmi Skandou a Ganéšou na hoře Kailáse, v jejich bydlišti. Stejně početné jsou příběhy o velké něžnosti a milostné hře, která někdy trvala, k hněvu ostatních bohů, celé věky.

Pětihlavý Sadášiva

Lingam je snad nejčastější podobou, ve které je Šiva uctíván. Dochovalo se mnoho legend o původu této podoby. Některé říkají, že Šivův penis byl nejdříve useknut jím samotným nebo někým jiným. Pak narostl do neměřitelných proporcí na důkaz jeho nepředstavitelné moci. Podle jiné verze se mezi Višnuem a Brahmou rozhořel prudký spor, kdy šlo o otázku, kdo z nich dvou je nejvyšším bohem. Aby spor ukončil a dokázal svoji svrchovanost, vstoupil mezi ně Šiva jako plápolající světelný sloup. Oba bohové začali hledat začátek a konec toho sloupu, který měl podobu Šivova penisu. Ale začátek a konec nebylo možné najít. Plni respektu před tou velikostí poklekli. Višnu a Brahmá mu prokázali poctu, která mu jako nejvyššímu bohu, „bohu bez začátku a konce“, přináleží.

Ať to už bylo jakkoli, lingam je nejstarší formou, ve které byl Šiva uctíván. V každém Šivově chrámu existuje nejsvatější příbytek, často přístupný jenom kněžím a vybraným věřícím, kde je uložený a uctívaný Šivův lingam. Někdy má tvar jednoduchého kamenného sloupu, někdy je napodobením skutečného lingamu a spočívá v jóni. Společně tvoří symbol spojení mužského a ženského, tvoření a zrodu života, pramen každého života.

Jako zaoblený kámen, nejdřív v jeho hrubé přírodní formě a později opracovaný, již v dávnověku znázorňoval beztvarost tvorstva. Jako mužský symbol plodnosti ztělesňuje všepronikající tvořivou sílu, kterou později opět nacházíme v postavě divokého boha vichrů Rudry. Takové přírodní síly bylo možné příznivě stimulovat jenom skrze oběť, v minulosti často krvavou. Po tomto období obětních ceremonií na počest bohů přírody vznikly přísné a rigidní formy rituálů, přes které bráhmani sloužili abstraktním bohům. Až potom, co vznikla tužba po osobním bohu, objevuje se Šiva v lidské podobě. Lingam ale zůstal jeho nejdůležitějším symbolem, a jako u mnohých jiných božstev byl na znak úcty natřen červenou barvou, jako pokojná vzpomínka na dřívější krvavé oběti.

Nedělitelnou duální jednotu mužského a ženského, pasivního prostoru a aktivního času, ze které vzniká veškerý život, symbolizuje nejenom lingamjóni, Šiva a Šakti, ale i androgynní podoba Šivy jakožto Ardhanáríšvara, který je napůl mužem a napůl ženou.

Mahádéva, „velký bůh“, je Šivův aspekt, kdy jsou všichni bohové Trojjednoty (Stvořitel-Udržovatel-Ničitel) považováni za jeho p. Tři tváře této postavy ztělesňují stvoření-udržování-zničení, dítě-mládenec-stařec nebo i minulost-přítomnost-budoucnost, případně ráno-poledne-večer apod.

Sadášiva, „věčný Šiva“, nazývaný také Paňčánana neboli s pěti (paňča) tvářemi (ánana), je zobrazován s pěti hlavami a často s deseti rukami. V této formě reprezentuje pět kosmických činů: tvoření, udržování, ničení, zatemnění a vysvobození. Speciální formou této podoby je Mahákála, velký čas, kterou lze poznat podle lva, na kterém božstvo stojí či sedí.

Bílý býk Nandi je zvířetem, na němž jezdí Šiva. Jako samostatné božstvo byl v minulosti býk považován za pána radosti a potěšení (Nandikéšvara) a byl představován jako člověk s býčí hlavou. Na potěšení, tj. hudbu a tanec, bylo pohlíženo jako na prasílu tvoření, aspekt, který byl přenesen také na Šivu. Později se o Nandikéšvarovi říkalo, že byl rši, tedy moudrý, který hlídal u dveří Šivy, aby tím nabyl božský status. Jako jezdecké zvíře Šivy ztělesňuje Nandi trvalou vnitřní sílu, kterou může získat ten, kdo přemůže tělesné touhy a vzněty. Jenom ten, kdo překonal žádostivost a dospěl k sebepoznání, může jako Šiva jezdit na zádech bílého býka.

Ganéša

Asi nejoblíbenějším božstvem hinduistického panteonu je Ganéša, bůh se sloní hlavou, uctívaný hinduisty, buddhisty i džinisty. Je synem Šivy a Párvatí. Vášniví stoupenci Ganéši považují jeho a ne Šivu za pána jógy. Celý Ganéšův zjev, včetně zvířete, na kterém jezdí – myši –, ho symbolicky spojuje s jógickými principy.

Ganéša (Ganapati)

Ganéša je typickým lidovým bohem, považovaným za boha moudrosti, nositele štěstí a odstraňovatele překážek. Na začátku cesty, rituálu nebo nějaké důležité činnosti se nejdřív vzývá a uctívá Ganéša. Je svázán se siddhibuddhi. Je ochráncem vědy, písem a vzdělání.

Je zobrazován ve formě boha s velkým břichem, se čtyřma rukama, sedícím na lotosovém trůnu, jezdícím na myši, nebo tančícím. Jeho nejčastějšími atributy jsou laso, bodec a mísa s cukrovím. Jeho opaskem je had. Svým přátelským, velice světským vzhledem ztělesňuje paradox, že světské požitky nijak nestojí v cestě hlubokému duchovnímu pochopení. Je mnoho různých verzí o Ganéšově narození a o vzniku jeho sloní hlavy. Jedna oblíbená historka říká, jak byla Párvatí delší dobu sama, protože její choť Šiva byl v ústraní v meditaci. Rozhodla se, že si sama vytvoří syna a před svým každodenní koupelí ho vymodelovala ze špíny na svém těle. Ganéša dostal za úkol hlídat její dveře. Když se pak Šiva vrátil domů, nechtěl ho Ganéša vpustit, a tak rozzuřený Šiva sťal tvrdohlavému strážci hlavu, netušíc, že je to jeho vlastní syn. Párvatí byla hluboce zarmoucena, ale Šiva ji utěšil slibem, že setnutou hlavu nahradí hlavou toho stvoření, které potká jako první. Tímto stvořením byl ovšem slon. Když mu srazil hlavu, ulomil mu kel, proto má Ganéša jenom jeden kel, respektive druhý je poloviční velikosti.

Ganéša jako Ómkára Ganapati ukazuje, že celá jeho podoba je odvozena z posvátného zvuku aum neboli óm, jak tomu věří jeho jógoví stoupenci. Je známo asi 90 forem Ganéši. Ve vzácných případech ho lze vidět se dvěma rukama. Obvykle jsou ale čtyři, případně dokonce až deset. Většinou má jenom jednu hlavu, jsou ale také známy zobrazení se 4–5 hlavami.

Zvláštní formou vyobrazení je tančící Ganéša, Nrtja Ganapati. Houpavými pohyby své levé a pravé nohy nechává Ganéša svět vznikat a potom zanikat. Šivův tanec se možná zdá být rozmanitějším a především elegantnějším, ale to je pouze vnější choreografie. Ganéšův tanec ztělesňuje tlukot srdce univerza, který sjednocuje všechny tvary, jakkoli hrubé nebo bizarní se na první pohled můžou zdát.

Skanda na pávovi

Skanda

Skanda, bůh války a následovník Agniho a Indry, dostává jako nejmladší syn Šivy a Párvatí úplně nové místo v panteonu. O jeho zrodu vyprávějí různé legendy. V některých se dostalo Šivovo vroucí sperma do Gangy, aby se tam ochladilo. Z oplodněné vody byl vyvrhnut překrásný chlapec. Šest plejád, které se tam koupali v podobě nymf, se přely o poctu, která bude smět dítě živit. Nato Skanda obdržel šest hlav, a tak mohl každou hlavu položit na prso jedné z nich. Těmto plejádám (kárttiká) vděčí Skanda za svoje druhé jméno Kárttikéja. Je popisován jako zářící nádherný kluk s neobvyklou silou, šesti hlavami a někdy s dvanácti rukama. Nosí kopí a někdy také šíp a luk, provaz, kolo, štít, pluh, meč a lasturu. Jeho jezdeckým zvířetem je páv. Skanda je oblíben především na jihu Indie, kde se častěji jmenuje Murugan.