SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Mystika janter 2

Madhu Khanna
Úryvky z knihy Yantra – The Tantric Symbol of Cosmic Unity (London, 1979) přeložil Richard Mag
Jedná se o výtah: ve větším měřítku upraveno.
Redakce a poznámky Rasa Ravi
(mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 1/2011)

Od středu k okraji

Optickým ohniskem jantry je vždy její střed. Je nejvyšším tvůrčím jádrem. V soustředných kruzích se z něj rozbíhají siločáry (sétu) a rozpouštějí se ve vnějším okraji (némi). Jádro jantry je místem zjevení božstva (píthasthána). Ústřední kosmická oblast je vnitřním středem všech okruhů a čar, jež směřují vně.

V posvátném středu může být božstvo reprezentováno antropomorfní formou nebo symbolem. Na tomto místě se může nacházet mantrická semenná slabika božstva, jako óm, hrím, šrím, krím. Obraz centrálního božstva je u některých důležitých janter, jako u Šríjantry nebo Kálíjantry, nahrazen nejabstraktnějším symbolem, matematickým bodem, bindu.

tantráchbindu několik interpretací. Je nejvyšším prvkem, kde dosahuje božská energie nejvyšší koncentrace. V meditaci je bindu oblastí absolutna, aspirant zde dosahuje dokonalou jednotu s božstvím. Střed bindu je sanctum sanctorum, bydlištěm nadpozemské blaženosti (sarvánandamaja), a nejvyšším cílem sádhany, jímž je Bytí-Vědomí-Blaženost (sat-čit-ánanda). Tento metafyzický bod je rovněž absolutní prázdnotou (šúnja) a také prvotní příčinou univerza. Z hlediska praktikujícího (sádhaka) to koresponduje s vlastním středem jemného těla. Praktikant pomocí koncentrace propojuje (během meditace s jantrou) bindu se svým abstraktním středem.

Základní tvary, z nichž se jantry skládají – trojúhelník, kruh a čtverec – jsou považovány za elementární, protože vizuální redukcí z nich již nemůžou vzniknout další tvary.

Rytmus tvoření je vyjádřen trojúhelníkem, prvotním symbolem ohraničené lokality. Prostor (zde ve smyslu plochy) nemůže být ohraničen méně než třemi čarami, a tak je trojúhelník prvním symbolickým tvarem, jenž vyvstává z chaosu před vznikem stvoření. Je prvopočátečním znakem posvátného ohraničení. V tomto aspektu představuje kořen přírody (múla-trikóna: múla – kořen, trikóna – trojúhelník). Obrácený trojúhelník (špičkou dolů) symbolizuje ženské tvořivé síly (šakti) s dynamikou, jež dává podnět prvotně nehybným silám. Proto je tento trojúhelník symbolem Šakti neboli jónimandala. Nacházíme jej u většiny janter zasvěcených bohyním, např. v jantře velké bohyně Kálí. Trojúhelník s vrcholem směřujícím nahoru je symbolem Šivy a označuje mužský princip (puruša). Jeho číselný ekvivalent je 3.

Zatímco bindu je sběračem energie, kružnice reprezentuje cyklické síly, smršťování a expanzi událostí astronomických rozměrů. Z tohoto obrazu vychází představa, že čas nemá počátku ani konce. Nejvzdálenější oblast vesmíru a nejvnitřnější jádro atomu jsou ohraničeny nepřetržitým tokem života a majestátem stvoření. Kružnice ve své koncentrované formě nejsou ničím jiným než samotným bindu – v galaktických rozměrech z jednoho bodu se expandujícím univerzem. Její číselnou reprezentací je 0.

Tři základní tvary (bod, trojúhelník a kruh) se objevují ve složitých kombinacích a permutacích. Jantry jsou nejčastěji tvořeny průnikem dvou trojúhelníků tvořících šesticípou hvězdu (hexagram): nahoru směřující „mužský“ a dolů ukazující „ženský“ trojúhelník představují splynutí polarit v dokonalém stavu jednoty – mužského a ženského, statického a kinetického. Numerický ekvivalent tohoto symbolu je 6.

Výsledkem překrytí čtverce čtvercem je aštakóna, oktagram. Reprezentuje ho číslo 8, znak nekonečna. Souvisí s osmi směry vesmíru a nekonečným časovým koloběhem. Pentagram znázorňuje úplné uspořádání vesmíru. Reprezentuje ho číslo 5. Symbolika obrazce poukazuje na Šivovu tvořivou a ničivou sílu v jeho pětinásobném aspektu – Šiva je reprezentován v nespočetných formách, pětinásobný aspekt znamená: „Vítěz nad smrtí“ (Mrtjuňdžaja), „Ztělesnění znalostí“ (Dakšinámúrti), „Pán smyslnosti“ (Káméšvara), „Život“ (Pránamajamúrti) a „Pán živlů“ (Bhútéša).

Lotosový květ je dalším z archetypálních symbolů, jenž se používá v jantrách. Obecně je umísťován na ose spolu s geometricky abstraktními plátky, jež směrují k okraji. Je vhodným obrazem k ilustraci rozvinutých sil nebo božských esencí.

Ve starobylé indické kosmologii souvisel lotos s mýty stvoření a je jedním z typů fyzických opor univerza. Často je zobrazován tak, že vyrůstá z Višnuova pupku a umožňuje zrod Brahmy, Stvořitele. Z jeho oplodí pak Brahmovým přičiněním vzniká projevený svět. Lotos byl od nejstarších časů symbolem citadely srdce, trůnem bytí, duchovním střediskem jógického těla. Jen meditací lze objevit tuto skutečnost. Jógická centra mikrokosmu jsou velmi často reprezentována lotosy. V Čhándógja-upanišadu se píše (8. 1. 1–3):

»[Učitel říká:] „V tomto příbytku brahmana (brahmapura) se nachází malé obydlí ve tvaru lotosu (pundaríka3) a v něm nepatrný vnitřní prostor (antarákáša). Hledejme to, co je uvnitř: po tom bychom měli toužit, abychom Poznali.“ [Žáci po učiteli nejprve opakují jeho slova:] „V tomto příbytku brahmana se nachází malé obydlí ve tvaru lotosu a v něm nepatrný vnitřní prostor.“ Když se ho ale ptají: „Co je uvnitř? Co je to, po čem bychom měli toužit, abychom Poznali?“ [Učitel] by měl odpovědět takto: „Prostor uvnitř srdce (antarhrdajákáša) je tak veliký jako všechen (zevní) prostor.4 Je zde nebe (djává) i země (prthiví), oheň (agni) i ovzduší (váju), slunce (súrja) i měsíc (čandra), blesk (vidjut) a hvězdy (nakšatra). Všechno, co jest či není, je zde obsaženo. To vše patří tomu, co zde jest.“«5

Upanišad dále pokračuje, že i když stáří postihne tělo, lotos srdce nezestárne, smrtí těla nezanikne. Je to lotos srdce, kde brahman s veškerou svou slávou spočívá, a ne tělo, co je pravým příbytkem brahmana. Skutečným sídlem nejvyššího principu je tak duchovní srdce. Je jádrem bytosti, symbolizované lotosem, jež zůstává nedotčeno všední realitou každodenního života. Lze ho odhalit pouze hlubokou meditací. Lotosy (padmakšétra) jsou energetickými centry jemnohmotného těla a jejich otevření označuje stav úplného klidu po dosažení cíle jógické meditace. Čtverec je základním tvarem většiny janter. Symbolizuje projevený svět a označuje pozemskou oblast, která musí být překročena. V jeho pravidelnosti jsou obsaženy čtyři základní směry a číselným ekvivalentem je 4.

Číslo čtyři je symbolem světa rozšířeného do čtyř směrů. V horizontálních a vertikálních směrech definuje prostor a sjednocování dvojic protikladů. Čtverec je tvarem pořádku a dokonalosti, je oporou jantrického obrazce.

Každý z těchto obrazců (kruh, čtverec, trojúhelník, lotos) může být kompletní jantrou. Tyto obrazce lze kombinovat s několika lineárními úrovněmi. Každý prvotní symbol má řadu významů v závislosti na kontextu a stavu vědomí.

Na periferii obrazce se nacházejí čtyři portály ve tvaru písmena T. Jsou umístěny ve čtyřech základních směrech, známých pod pojmem kosmické brány. Aspirant právě skrze ně symbolicky vstupuje do kosmického silového pole.

Portály s rozšířenými branami jsou pozemskou (hmotnou) úrovní existence (bhúgraha). Označují nejnižší bod výstupu k dokonalosti a reprezentují pozemský průchod mezi vnějším (materiálním) a vnitřním (posvátným) prostorem jantry. Směry a vymezení prostoru mají svá vlastní komplexní ikonografická božstva, která brání vstupu negativních sil. Lókapálové jsou božstva sfér, jež vládnou T-portálům a čtvercovému ohraničení jantry. Může jich být 4, 8 nebo 10, což odpovídá čtyřem vládcům vesmíru, jejich spojujícím směrům, nadiru a zenitu. V jantrách zasvěcených bohyním lemuje vstupy skupina pomocných šakti nebo osm Bhairavů (Šivů). Ve všech typech janter je základní funkce těchto božstev stejná: ochraňovat posvátný prostor před negativními a rozkladnými silami.

Posvátný zvuk

Jemné vibrace jsou od janter neoddělitelné, zvyšují jejich sílu. Tyto zvukové prvky jsou často reprezentovány písmeny, jež jsou do nich vepsána. Všechny jantry souvisejí s určitou kombinací sanskrtských písmen. Vnitřní dynamika janter nemůže být pochopena izolovaně od systému zvukové dynamiky, protože obě spolu tvoří úplnou „definici“ božstva. Spojení jantry a mantry sjednocuje prostor (ákáša). Ten se v hrubé formě jeví jako tvary a vibrace, v konečné podobě je mluveným nebo psaným slovem.

Mystický zvuk je kombinací složenou ze sanskrtských písmen. Je tedy jednoduchou mantrou, která se skládá ze základních jednoslabičných zvuků, jako jsou krím, hrím, šrím nebo aim. Složitější mantry se skládají z posloupnosti takových slabik. Téměř všechny jantry mají v sobě vepsanou určitou jednodušší nebo složitější mantru. Nejvýznamnější slabika mantry, jež s touto jantrou souvisí, je obvykle vpisována doprostřed jantry. Ostatní mantrická písmena jsou vepsána do prostorů vzniklých protínáním jednotlivých čar, okolo kruhu, v lotosových plátcích nebo ve vnějším čtverci (bhúpura) jantry. Některé významné jantry mohou ve svém prostoru obsahovat všechny samohlásky a souhlásky sanskrtské abecedy. Jiné mají vepsané celé mantrické verše, jež souvisí s určitým božstvem (ochranné božstvo), které jantra reprezentuje.

Božstva představují nekonečnou rozmanitost vesmíru. Tato rozmanitost se nejvýrazněji projevuje ikonografickými obrazy, abstraktněji jako jantry a nejsubtilněji ve formě manter. Mantra vykresluje skrze vibrace jemnou anatomii božstva (od něhož je neoddělitelná) nebo vesmírných sil. Mantrická energie soustředěná v písmenech je plna duchovní síly, jež překračuje běžné lidské chápání. Je-li mantra správně vyslovena a navazována, za použití správného rytmu, akcentu, intonace a se správným postojem, stává se „duší jantry“ (Kulárnava-tantra) a vitalizující silou v mysli jógina.

Pokládat mantry za myšlenkové výrazy je chybou. Mantry nejsou ani částí řeči. Jsou jednoduchými symboly, vyjadřují nevyslovitelné v pojmech rezonančních vln zvukových vibrací. Soustředění na mantry a jantry vyvolává u sádhaky odpovídající psychické stavy.

Jóginí čakra z Rádžasthánu, 19. století.

Podle některých tanter má každé písmeno vliv na určitou úroveň lidského těla. Využívá se toho v rituálu zvaném mátrkánjása, kde se rituálního přiřazení písmen dosahuje dotýkáním různých částí těla během recitace manter s oživujícím nosovým zvukem „m“. Aspirant se tím snaží přesunout zvukové síly mátrkášakti do svého jemného těla. V podobném rituálu reprezentují abecední spojení aspekty fyzického univerza (makrokosmu) a na odpovídající místa lidského těla (mikrokosmos) se během recitace manter zlehka udeří.

Podkladem pro teorii manter je nauka o věčnosti zvuku. Škola trika kašmírského šivaismu spojuje fenomén vysloveného zvuku (mantry) s nejvyšším metafyzickým principem jejich systému (mátrkášakti), s prvotní energií. Tato energie latentně spočívá uvnitř písmen manter nebo mystických slabik. Řeč vyjádřena slovy není považována pouze za zvuk generovaný fyzickými orgány a dechem. Předpokládá se, že v tomto zvuku přebývá nejvyšší vědomí. Všechna písmena jsou považována za odraz univerzální energie zbožštělé v pojmu mátrkášakti. Artikulovaná řeč a abeceda jsou „malé mátrky“, nebo konečné prototypy prvotní mátrkášakti. Možná právě z důvodu, že písmena sanskrtské abecedy (zvané mátrky) sdílejí neměnnou a věčnou kvalitu svého zdroje, jsou také známa jako nepomíjející (akšara). Mátrkášakti vzniká jako řeč na dvou rozličných úrovních: ve věčném aspektu jako mantra a v pomíjivém aspektu jako běžný hlas.

Určité zvukové slabiky jsou s jantrami obzvlášť propojeny. Například slabika óm reprezentuje všeprostupující realitu. Pro svoje propojení s univerzem ve všech jeho projevech lze tuto slabiku přirovnat k bodu,k bindu.

Některé slabiky, jako hrím, krím, aum, phat, které jsou často vepsány do janter, nebo s nimi jiným způsobem souvisejí, jsou primárními mantrami (múlamantra) božstev. Jsou to tzv. semenné mantry (bídžamantry), jelikož obsahují kvintesenci božských sil a doplňují kořenové formy janter. Tyto základní mantry jsou všemocné a plné božské síly: „Tělo božstva se vynořuje ze své semenné mantry“, říká Jámala-tantra. Vpisují se do středu jantry a nahrazují antropomorfní obraz jakožto jeho „nezničitelný prototyp“.

Podle tanter lze názory na vesmír rozdělit na exoterní a ezoterní. Tyto dva úhly pohledu tvoří dvě stránky téže nauky. První se dívá na zevnějšek a je snadno srozumitelná. Například tantrická božstva v exoterních formách lze díky svým obrazovým tvarům uchopit smysly. Ovšem z ezoterního pohledu jsou tato božstva vyjádřena seskupením vibrací, jako je tomu i u šrívidjá mantry. Jde o jemnější a vnitřnější reprezentaci. Šrívidjá sádhana (rituální praxe) je omezena na tajné spolky, kde se individuální učení odevzdává ústním přenosem z učitele na žáka v souladu s úrovní duchovního uvědomění žáka. Šrívidjá mantra se skládá z patnácti semenných vibrací, které jsou částečně aspekty nejvyšší bohyně. Věří se, že v sobě obsahují sílu osvícení. Tato mantra může být uctívána ve Šríjantře nebo v jantře devíti trojúhelníků (navayoni čakra), kde je patnáct ezoterních slabik rozděleno na tři skupiny a jsou vepsány v ústředním trojúhelníku okolo bindu.

Podle praktikantů šrívidji má jedna z patnácti slabik charakter čirého vědomí (cit). Tato slabika se nezapisuje. Když je guruem správně přednesena, může na žáka přenést přímý vhled do vysoce ezoterních vlastností vztahů mezi mantroujantrou. Šrívidjá mantra má přesný psycho-kosmický symbolismus.

Mantrajantra společně tvoří komplexní vztah mezi zvukem a tvarem. Tyto principy se vzájemně ovlivňují a doplňují, přestože pracují na rozličných úrovních. Každou jantru lze redukovat na určité vibrace (mantra) a každou vibrační sekvenci lze seskupit do hmotných částic, a vytvořit tak geometrický obraz (jantra). Jantrumantru je možné vzájemně zaměňovat a platí u nich zákony podobné zákonu zachování energie. „Kořenová“ vibrace mantry je považována za semennou mantru božstva a může existovat pouze v mysli jako síla myšlenky, nebo se může jádro semenné mantry ztělesnit, rozvinout a lokalizovat ve formě harmonických čar.

Mezi hlavní symbolické komponenty jantry patří božstva. Jsou vepsána nebo vyobrazena na geometrické konstrukci. Vzhledem k vysokému počtu takových možností lze celý vzor jantry považovat za souhrn božských manifestací. Tato božstva symbolizují rovněž úrovně a síly lidské mysli a osobnosti.

Princip Šakti

Hlubší pochopení metafyzických základů janter začíná obeznámením se s tantrickou naukou o Šakti. Šakti je nekonečná síla, neodmyslitelná od univerza. Její manifestací je všechno, co se hýbe a dýchá. Šakti zobrazuje sama sebe mnoha způsoby a v rozličných sférách. Pro tantrickou nauku je Šakti transcendentní (abstraktní) a současně imanentní (konkrétní). Kdyby byla možná syntéza všech aktivních a potenciálních sil, pořád by ještě existovala nevyčerpatelná a nevyužitá část této energie. Sanskrtské slovo Šakti je sice ženského rodu, přesto se tento pojem vztahuje ke kosmickému principu, jenž překračuje rody. V Mahákála-sanhitě se o Šakti tvrdí, že „není ani ženská, ani mužská, a není ani bez rodu. Je nepředstavitelnou, neměřitelnou Silou, Bytím všeho jsoucího, neduální, dosažitelná osvícením“.

tantrách se nejvyšší personifikace svrchovaného principu energie ikonograficky zobrazuje ve formě ženy. I když je ve svém definitivním aspektu neutrální (bez rodu), teologicky se o ní uvažuje jako o Bohyni, Déví, pod jmény Kálí, Tárá, Durgá, Párvatí, Lakšmí a podobně.

V tantrickém myšlení je ženský princip symbolem kinetické a potenciální energie a zároveň je hlavním symbolem absolutní reality (brahman). V Déví-upanišadu (1–3) vysvětluje nejvyšší Bohyně svou skutečnou podstatu. Překračuje veškerou empirickou existenci a reprezentuje všechny atributy hinduistické trojice:

„Kdo jsi, velká Bohyně?
Nato odvětí: Mou podstatou je brahman.
Ze mne vznikla prakrti (hmotná substance), jež obsahuje svět,
puruša (kosmické vědomí), prázdnota i plnost.
Jsem blažeností i jejím opakem.

Jsem vědění i nevědomost.
Jsem pěti přírodními živly i tím, co se od nich liší,
paňčabhúty (pět hrubých elementů) a tanmátry (pět prvotních elementů vnímání).

Jsem celým světem.
Jsem védami, stejně jako tím, co se od nich liší.
Jsem neznámá. Jsem zrozená.
Nacházím se nahoře, dole i všude kolem.“

Teologie Šakti jakožto ženy se rozdělila na dva hlavní proudy: školy bohyně Kálí (kálíkula) a bohyně Šrí, jejíž uctívání je nejvíce známo v rámci školy šrívidjá. Obě školy rozvinuly vlastní specifická pomocná božstva okolo ústředních bohyň a navrhly jantry ilustrující některé z dominantních filozofických konceptů těchto nauk.

Jantra prvopočáteční energie: Kálí

Kálí je jednou z nejpůsobivějších bohyň hinduismu. Vyvolává úctu a v tantrách získala mimořádnou popularitu, což lze vysvětlit skutečností, že je ztělesněním jistých klíčových metafyzických principů tantrické tradice. Podle tanter je Kálí nejvyšším vládnoucím symbolem energie. I když lze její prehistorii vysledovat až k védám a neárijským zdrojům, poprvé se objevila v Márkandéja-puráně. Píše se v ní, že se zrodila z obočí Durgy v boji mezi bohy a démony. V tomto kontextu je Kálí považována za hrůzostrašnou formu velké bohyně Durgy. Některá tantrická díla rozsáhle popisují krvavý obraz bohyně Kálí a symboliku jejího nelítostného výrazu. Krátký hymnus Karpurádi-stótra popisuje děsivý vzhled bohyně: Kálí má temnou pokožku, je oděná do vesmíru (je nahá) a má neupravené vlasy. Z úst jí stříká krev, jednou rukou mává mečem a v druhé drží lebku. Je opásána páskem s useknutými hlavami. Oblíbenými místy odpočinku Kálí jsou pohřebiště s rozházenými mrtvolami.

Hrůzou prosáklá ikonografie Kálí, ničivé energie času (kála), tvoření a ničení je v její jantře kondenzována v bindu, kruhu, osmiplátečném lotosu a třech pentagonech (jde o pět obrácených koncentrických trojúhelníků).

Kálí jantra z Kalibhakti.com.

Kálí se v jantře objevuje v ústředním bodě, bindu, jakožto vědomý zdroj a lůno světa. Je energetickým aspektem materiální přírody s její nevyčerpatelnou kinetickou kvalitou vlastněnou absolutnem, se kterým se v zájmu stvoření sjednocuje. Její prvopočáteční výbušná vůle tvořit kontrastuje s purušou, mužským principem. Bindu ukazuje neoddělitelnost a nerozdílnost Kálí od Šivy, nejvyššího mužského principu.

Kálí je nejvyšší tvořivou energií. Je materiální a výkonnou příčinou hmotné přírody. V tomto aspektu představuje prakrti, což je v jantře symbolizováno jejím lotosovým tvarem. Naléhavá touha Bohyně nutí materiální síly (prakrti) k rozšiřování se v nekonečný počet hrubších forem. Osm plátků lotosu označuje osm elementů prakrti – zemi, vodu, oheň, vzduch, éter (ákáša), mysl (manas), jáství (ahankára) a intelekt (buddhi) –, ze kterých se fenomenální svět skládá: nejsou ničím jiným než Jí samotnou. Kreativní funkce Kálí jakožto prakrti ji spojuje s aktivní silou času. Je mistryní času tkajícího podstatu nesčetných eonů od věku k věku. Reprezentuje cyklické časové vědomí přírody. Toto vědomí překračuje krátké období individuálních osudů. Z jejího lůna vznikají světy jako bubliny v oceánu. Bez její pulzující funkce v prakrti by celá existence ležela inertní a nehybná jako mrtvola. Je stvořitelem a současně i udržovatelem nekonečného cyklického časového řádu. Ve svém neustále aktivním aspektu matky vydržuje život a současně vykonává kataklyzmatické funkce tvoření a ničení.

Prakrti ve svém fenomenálním aspektu souvisí s pojmem májá, která je reprezentována kruhem jantry. Slovo májá má dva významy. V pozitivním smyslu je spontánní nevysvětlitelnou silou božství. Kálí je mahámájá a svět je nenuceným tvořením jejích božských reakcí. Obvykle se ve vztahu k stvořeným věcem na svět vytvořený májou pohlíží negativně – jako na všeprostupující závoj nebo klam a nevědomost. Májá uděluje člověku lekci, na jejímž základě musí pochopit skutečnou podstatu světa a vnitřní význam jeho tajných sil, pracujících za proudem zjevných forem. Kruh v Kálíjantře symbolicky poukazuje na to, že závoj máji je nutno prorazit, abychom spatřili pravou skutečnost. Tento závoj vězní člověka v kole života.

Patnáct rohů pěti koncentrických obrácených trojúhelníků Kálíjantry reprezentuje pět orgánů smyslového vnímání (džňánéndrija), pět orgánů činnosti (karmendriya) a pět prán. Vztahují se k tělu, smyslům a funkcím vnímání. Podle textu Karpurádi-stótra se symboly Kálíjantry vkládají do těla uctívače. Známý tantrický básník a světec Rámprasád (1718–1775) v hymnu psaném na počest své patronky, bohyně Kálí, vyzývá věřícího, aby „myslí vytvořil její obraz a postavil ho do lotosového sedu srdce“. Kálíjantra je jak objektem existujícím v externím světě, tak i subjektem zvnitřněným v lidském těle. Kálí je kosmickou a zároveň i psychickou skutečností.

Kosmická dvoj-jednota Šiva-Šakti

Podle tantrického pohledu na vesmír podporuje kinetickou energii prvopočáteční ženské energie (Šakti) související mužský princip, Šiva. Šiva je kosmickým vědomím a statickým podkladem všech jevů. Doplňkem a „protikladem“ k inertnímu Šivovi je Šakti. Její přirozeností je aktivita, kreativita, pohyb a pulzace v rytmu života. Šiva je tichým pozorovatelem všech fenoménů. Je nejvnitřnějším ohniskem subjektu (kosmického vědomí) a Šakti je samotným fenoménem. Mezi těmito dvěma protikladnými a zároveň vzájemně se doplňujícími principy leží celé univerzum. Současně jsou jejich protiklady základem syntéz. Jednota je základem duality a klid obou principů je ve skutečnosti napětím v dokonalé rovnováze.

Přestože je univerzum rozvinutím vzájemného působení Šiva-Šakti a přestože jsou oba principy protikladné, jsou ve své podstatě identické. Jejich vzájemná závislost je tak velká, že jsou neoddělitelné. V Šiva-puráně se píše: „Tak, jako nelze oddělit měsíční paprsky od měsíce, ani sluneční paprsky od slunce, právě tak nelze oddělit Šakti od Šivy.“

Princip polarity se v symbolismu janter objevuje v rozličných formách. Jedním z nejvýznamnějších je bindu, kde je napětí mezi protiklady vyřešeno. V bindu se empirické s transcendentním spojuje do nerozlišitelné jednoty. Považujeme-li bindu za koncentrovaný symbol, pak expandované symboly duality jakožto mužské a ženské póly představují dvojici pronikajících se trojúhelníků, jež formují hvězdicovitý hexagon. Může jít také o obrazec vzniklý rozštěpením bindu a následným utvořením dvou teček, kde jedna představuje muže a druhá ženu. V lineárním tvaru je dualismus vyjádřen dvěma protínajícími se čárami. Káliká-purána vysvětluje tento obrázek v popisu Tripurájantry: „Čára začínající v severovýchodní oblasti se nazývá Šakti. Ta, jež vede z jihozápadní oblasti do severozápadní a potom dosahuje severovýchodní oblasti, se nazývá Šambhu (Šiva). Člověk ať protne Šambhu se Šakti.“

Jelikož jsou tyto dva principy neoddělitelné a nepostradatelné, vyjadřují šaktické jantry (yantry zasvěcené bohyním) současně i prvek Šivy (v tantrické filozofii obsahuje ženský princip kromě svých vlastních atributů také všechny atributy Šivy). Jednou z nejpozoruhodnějších reprezentací jednoty Šiva-Šakti a současně jednou z nejpůsobivějších abstrakcí jógického pohledu je Šríjantra.


3. Pozn. Rasa Ravi: Překrásný lotosový květ, bílý lotos. Obecně se věří, že je zde lotosem vyjádřeno duchovní srdce.

4. Pozn. Rasa Ravi: Deklarace stejnosti mikro- a makrokosmu.

5. Pozn. Rasa Ravi: Překlad upanišadu Rasa Ravi.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV