SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Mystika janter 4

Madhu Khanna
Úryvky z knihy Yantra – The Tantric Symbol of Cosmic Unity (London, 1979) přeložil Richard Mag
Jedná se o výtah: ve větším měřítku upraveno.
Redakce a poznámky Rasa Ravi
(mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 1/2011)

Dynamika jantry: meditace

Rituál je úvodní fází duchovní disciplíny. Není ale ani hlavním, ani nejvýznamnějším prvkem. Vnější uctívání postupně otevírá cestu vnitřní formě kontemplace, jež postupně vede sádhaku přes jednotlivé duchovní úrovně, od hrubých úrovní vědomí až po jemné. Jak prochází jednotlivými etapami, jeho uctívání se stává kontemplativnějším a používané vizuální pomůcky se zjednodušují. V prvních úrovních meditace s jantrou lze za její pomoci vizualizovat ikonické obrazy božstev. Na nejvyšší úrovni se jantra kondenzuje v imaginární bindu a na poslední úrovni mizí i tento prvopočáteční bod a sádhaka se sjednocuje s předmětem kontemplace. Dynamika jantry usnadňuje zvnitřnění stále jemnějších symbolů, až do okamžiku sjednocení člověka, symbolu a vesmíru.

Meditace s jantrou se obvykle kombinuje s klasickými technikami jógické meditace. Ty začínají nabytím dokonalé kontroly nad myslí, ovládnutím mentálních výkyvů, vjemů a paměťových asociací, z nichž se vytváří běžné vědomí, až se objeví mentální stav třpytu a jednobodové koncentrace.

Yantry jsou mocným nástrojem k soustředění mysli. Meditace s jantrou ale neznamená pouhé upevňování pozornosti na symbol, například jako je tomu v případě zaměření se na symetrický tvar, abychom kontrolovali tok své mysli. Skutečná meditace s jantrou vytváří aktivní mentální stav a rozvíjí vnímavost směrem k symbolickým odhalením.

Meditace nad božstvem

Po vysvěcení jantry obřadem pránapratišthá adept začíná meditaci tím, že zaměří pozornost na východní bránu na okraji jantry. Jde o přípravu na cestu do středu. Geometrická symetrie obrazce pomáhá vést pozornost směrem k bindu. Adept převádí tvar jantry do svého mikrokosmu a postupně medituje nad jednotlivými okruhy v souladu se symbolismem odpovídajících božstev (okruhů). Tato božstva lze spatřovat jako symboly sil projevujících se v sádhakovi. Ten je musí buďto dostat pod kontrolu, zvítězit nad nimi, přetransformovat je nebo zvnitřnit pro získání zkušenosti. Za metafyzickou skutečností těchto božstev se nachází realita psychických jevů vědomých a nevědomých sil. Jde o svět citů a myšlenek. Každé božstvo lze považovat za vtělení mentálního stavu nebo myšlenkové formy. Adepti považují božstva na vyšších úrovních vhledu za emanaci vlastních psychických schopností a za manifestaci svého vlastního bytí.

Božstva přebývající uvnitř jsou personifikacemi aspektů psychického bytí adepta. Každé části jantry odpovídá určitá část těla a smyslová funkce. Vzhledem k tomu, že člověk (mikrokosmos) a svět (makrokosmos) jsou nerozlučně spjaty, existuje základní příbuznost mezi mapou světa, jemným (psychickým) tělem a jantrou. V tomto druhu meditace se vnější jantra transformuje do vnitřní. Aktivací psycho-kosmických souvislostí začíná adept vzestupnou cestu návratu. Proto bychom jantry neměli pokládat za pouhé symboly vesmíru, ale za symboly integrace člověka s vesmírem.

Ve většině janter určených k meditaci, ne-li ve všech, jsou dobře vyznačeny postupné úrovně, od hrubé materiální až po jemnou. Uzavřené koncentrické okruhy (mandaly) rozličných geometrických tvarů odpovídají úrovním sádhakova vědomí. Každý obvod představuje výstup v bytí, odpočívadlo nebo úroveň směrem k posvátnu.

Počet okruhů je v každé jantře předepsán tradicí a je definován v textech. Tento počet se může značně lišit. Šríjantra jich má devět. V každém okruhu se evokují specifická božstva. Tato skupina božstev nebo bohyň patří do kosmologické formy, jež tomuto okruhu odpovídá. Síla a harmonie každého okruhu božstev se vztahuje k ústřednímu božstvu. Skupiny božstev jsou závoje, jež zahalují nejvnitřnější esenci jantry. Když sádhaka předepsaným způsobem evokoval všechna božstva, dosahuje stavu vědomí, kde všechny okruhy božstev splynou a stanou se hlavním božstvem (ve středu jantry). Postupně mizí i toto ústřední božstvo a sloučí se s centrem duchovního vědomí, jímž je v jantře bindu. U adepta mu odpovídá čakra nacházející se mezi obočím.

Bindu je sjednocením všech směrů a úrovní. Je konečným bodem, kde „všechno je“. Jógin prochází branami jantry skrze jednotlivé okruhy, aby se znovusjednotil s věčným prvkem univerza. Nejvyššího stavu jednoty dosahuje, když získá zkušenost otevření květiny duše, tisíciplátečného lotosu na vrcholu hlavy.

Uvědomění si toho, co následuje po takové meditaci, vytváří vrchol duchovního úsilí, samádhi.

Jednota Šríjantry a mikrokosmu

Na Šríjantře je znázorněna duchovní cesta člověka od úrovně materiální existence až k osvícení. V Bhávana-upanišadu6, textu tantriků „pravé ruky“ školy samaya, k ní nacházíme popis posloupnosti meditací. Duchovní cesta je zde poutí, v níž je každý krok výstupem k centru, pohybem za omezenou existenci člověka. Každá úroveň je blíže k cíli a potvrzuje jednotu existence. Tato cesta se tradičně rozděluje na devět částí a každá z nich odpovídá jednomu z okruhů Šríjantry. Začínaje vnějším čtvercovým okruhem a pokračujíc dovnitř má každý z nich jméno, jež se vztahuje k jeho charakteristice.

ŠríjantraRádžasthánu, 19. století. Foto © Peter Blohm.

Adept kontempluje nad periferií Šríjantry (na úrovni čtverce) nad svými vášněmi, jako jsou hněv, strach, žádostivost a jiné, aby je zdolal a ovládnul je. Vyvolává také osm psychologických sklonů, překážek mysli. Jde o mátrkášakti, nacházející se na druhé linii vnější periferie. Buďto obklopují čtyři brány jantry, nebo jsou evokovány na čtvercovém pásu (bhúpura) a představují zkušenosti světa. Tyto zkušenosti lze získat skrze smyslovou aktivitu a touhy ega. První z mátrkášakti, Bráhmí, souvisí se světskou touhou, nadšením, jež člověka žene k hledání pomíjivých radostí. Další, Mahéšvarí reprezentuje hněv, Kaumárí neustálou hrabivost a chtivost, Vaišnaví způsobuje okouzlení a pobláznění, Váráhí symbolizuje neústupnost a falešnou pýchu, Indrání žárlivost a závist a Čámundá pozemskou odměnu. Poslední z nich je Mahálakšmí, jež představuje nedostatky a pocit provinění. Třetí řádek čtverce se nachází vedle mátrkášakti. Této oblasti vládnou mudrášakti a reprezentují čakry jemného těla.

Zkušenosti světa se získávají skrze tělo. Fyzické bytí se skládá ze šestnácti složek: pěti živlů (země, voda, oheň, vzduch, éter), deseti smyslových orgánů vnímání a konání (uši, pokožka, oči, jazyk, nos, ústa, nohy, ruce, paže, genitálie) a měnící se mysli. Těchto šestnáct složek souvisí se šestnácti plátky lotosu Šríjantry. Každý z těchto plátků kontroluje odpovídající božstvo přitažlivosti. Toto božstvo stimuluje smyslové vědomí skrze tělesné schopnosti, v důsledku čehož jsme okouzleni sami sebou. Těchto šestnáct přitažlivostí zahaluje naši existenci, oslepuje duchovní zrak, znemožňuje dosahovat pravého vědění a připoutává nás ke koloběhu znovuzrozování. Tím, že zrcadlí naše vědomí na úrovni falešného poznání, adept nad těmito šakti kontempluje na začátku své duchovní cesty.

Osmipláteční lotos, třetí okruh, vládne řeči, chápání, pohybu, vyměšování, potěšení a třem stanoviskům: odmítnutí, přijmutí a neutrálnímu postoji. Tyto plátky také kontrolují odpovídající šakti.

Po překročení omezení fyzického těla by sádhaka měl vystoupit z fyzické obálky do psychického bytí reprezentovaného jemnými nervy, éterickými kanály a vitálními energiemi, umožňujícími propojení těla a vesmíru. Proto čtvrtý, pátý a šestý okruh Šríjantry symbolicky znázorňuje tyto nervy a změny vitální energie (prány). První z těchto okruhů se skládá ze čtrnácti trojúhelníků korespondujících se čtrnácti nervy jemného těla, známé z jógové literatury.

Pátý okruh pozůstává z deseti trojúhelníků. Souvisí s dynamikou životní síly, pránou, hlavního pojítka mezi myslí a tělem. Trojúhelníky reprezentují desetinásobnou funkci univerzální pránické energie v jemném těle jednotlivce: pět vitálních proudů (prána, která táhne životní sílu do těla, apána ji vylučuje, vjána distribuuje a zabezpečuje cirkulaci energie, samána kontroluje trávení a udána je ta, jež stoupá nahoru) a pět vedlejších proudů (nága, kúrma, krkara, dévadatta, dhanaňdžaja), jež je zrcadlí.

Šestý okruh se také skládá z deseti trojúhelníků a vztahuje se k interakci mezi deseti funkcemi pránických energií a deseti druhy zažívacích ohňů. Každému z nich vládne určité božstvo. Mobilizace prány skrze energetická centra je naprosto nezbytná.

Směrem k vnitřním okruhům Šríjantry se zjemňuje a rozšiřuje uvědomovací schopnost sádhaky. Sedmý okruh s osmi trojúhelníky (sarvarógahara) reprezentuje tři základní složky materiální přírody: sattvu, jež je spojována s čistotou a je také považována za látku inteligence, radžas označující sílu energie, která nutí ke tvoření, a tamas, představující hmotu a netečnost. Tyto tři kvality jsou v každé bytosti zastoupeny v rozličných stupních a také se různě manifestují. Sattva se psychologicky projevuje jako čistota, klid a pokoj mysli. Radžas jako vášeň, egoismus a nepokoj. Tamas se projevuje jako odpor vůči jakékoliv změně. Sádhaka může svými činy a myšlením rozvíjet kteroukoliv z těchto kvalit. Nejvhodnější je upřednostňovat sattvu před radžasemtamasem. Nakonec se praktikant jistě bude snažit překročit i sattvický prvek, jelikož nejvyšší esence překračuje vše.

Zbývajících pět trojúhelníků tohoto okruhu představuje dvě množiny polarit (radost/bolest, chlad/horko) a vůli jedince – rozhodovací schopnost. Tato schopnost vede bytost k vyrovnávání neustálého toku mentální aktivity. Po pochopení principů činnosti smyslů má adept přikročit k spoutávání mysli. Ze své existenční reality jakožto jedince chyceného do léčky stavu neustálých změn, obohaceného a uváděného do pohybu nepřerušovanou výměnou mezi vnitřním a vnějším světem, má kontemplovat nad určitými tradičními symboly smyslů: luk, smyčka, bodec a šípy. Zmíněné symboly jsou zřídkakdy zobrazeny v jantrách, vždy se ale vizualizují okolo prvopočátečního trojúhelníku jakožto příkazy ke konečnému sjednocení.

Mentální změny jsou celkově způsobeny kontaktem se světem. Proto je mysl představována jako luk. Smyčka symbolizuje připoutání smyslů k externím stimulům, bodec hněv, rozrušenou duši. Pět šípů jsou symboly pěti hrubých a pěti jemných živlů, jež upoutávají smysly a bytost nenaplňují.

Jak se meditace blíží k nejvnitřnějšímu trojúhelníku, začne se odehrávat dramatická změna. Skupiny jednotlivých šakti se začínají ztrácet v prázdnu centra. Nespočetné šakti předchozích fází se postupně redukují na tři principy existence: neprojevený princip stvoření (avjakta), kosmický princip síly (mahat) a princip jáství (ahankára) umožňující vznik zkušenosti subjektu a objektu, skrze kterou si adept uvědomuje diferencovanost externí přírody.

Devátý okruh, bindu, symbolizuje konečné vysvobození. Je vrcholem skutečnosti a reprezentuje nejvnitřnější centrum vědomí, v němž přebývá svrchovaná bohyně Lalitá. Zkušenost její přítomnosti se nachází v hloubi bytí. Kde vnější život končí, vnitřní začíná. Není zde žádného tvaru, žádné formy, všechno je pohrouženo v božském prázdnu.

Devět skupin šakti Šríjantry jsou tedy devíti stupni oddělujícími člověka od prvopočátečního celku. Tyto stupně ho můžou vést skrze principy duchovní evoluce. Sádhaka je osvícen pravdou vesmíru, osvětlenou v jantře a jeho tělo se stává samotnou jantrou.

V jiném typu meditace získává adept pomocí Šríjantry zkušenost evoluce a involuce současně. V hlubokém soustředění mentálně vytváří celý obraz Šríjantry. Postupuje od jejího středu stejným způsobem, jakým se vesmír v evolučním procesu rozvíjí. Po úspěšné vizualizaci celého obrazu začíná meditace, a to ve směru od vnější periferie obrazce. Praktikant prochází na cestě k centru okruh za okruhem a symbolicky je účastníkem rozpuštění všech kosmických principů promítnutých devíti trojúhelníky Šiva-Šakti. Adept prožívá v tomto druhu meditace celé drama sestupu a výstupu jako akt očišťování svého vědomí. Je povolán k mystické smrti, skrze kterou se znovuzrodí. Po dosažení nové identity se univerzum (jantra) symbolicky zhroutí do bindu, jež se následně rozplyne v prázdnu.

Jantra těla

Lidské tělo sehrává v tantrách jedinečnou roli. Je považováno za nejdokonalejší a nejmocnější ze všech janter. Podle hymnu Puruša-súktaRg-védě vznikl svět z tělesných částí kosmického člověka: „Slunce vzniklo z jeho očí, měsíc z jeho mysli, Indra a Agni (oheň) z jeho úst, vítr z jeho dechu, vzduch z jeho pupku, obloha z jeho hlavy, země z jeho nohou…“ I v pozdější literatuře přetrvává podobnost mezi světem a kosmickým člověkem. Navíc bylo poukázáno na vztah mezi živly a lidskými funkcemi. V Aitaréja-upanišadu čteme: „Oheň se stal řečí a vstoupil do jeho úst. Vzduch se stal dechem a vstoupil do nosu. Slunce se stalo zrakem jeho očí, nebeské strany sluchem jeho uší, rostliny a stromy vlasy na pokožce, měsíc myslí v srdci.“

Člověk není považován za odděleného ani za náhodný produkt evoluce, ale za rozšíření božského vědomí, jež vyjadřuje základní jednotu stvoření. Jeho život, stejně jako život vesmíru, je vázán účelem. Existence člověka je určena a řízena řídícími silami přírody.

tantrách je člověk sám vesmírem. Jeho význam byl vyzdvižen do stupně, kdy on a jeho tělo jsou považovány za nástroj (jantru) neomezené síly, schopné transformovat i ty nejzákladnější schopnosti na hodnoty náležející věčnosti.

Čakry jemného těla

Podle tanter se vesmír skládá ze sedmi vzestupných úrovní existence, počínajíc zemí, tedy hrubé existence. Tato hierarchie se odráží v čakrách, které fungují jako neviditelné jantry uvnitř lidského těla. Jsou jantrami vnitřní meditativní zkušenosti a znázorňují se jako geometrické obrazce, kruhy nebo lotosy. Uloženy jsou na vertikální ose lidského těla, sušumně, jíž zjednodušeně odpovídá páteř a mozek. Vzhledem k tomu, že tyto čakry zahrnují celý psycho-kosmos, je každá z nich, pro účely vizualizace, spojena s určitou zvukovou vibrací, živlem, barvou, božstvem nebo zvířecím symbolem.

Tyto interní jantry označují fáze cesty kundaliní šakti, jíž je nutné probudit pomocí meditace a přimět ji k výstupu po sušumně, aby se spojila se sahasrárou, nejvyšší čakrou. Čakry označují úrovně jógické sádhany a poskytují ezoterní rámec, pomocí něhož se adept může propojit s vesmírem. Nad každou z caker je možné meditovat samostatně nebo s pomocí externí jantry. Obvyklou praxí je přiřazování rozličných úrovní externích janter ke každé čakře.

Tantrické spisy kromě caker jemného těla popisují také celou síť jemných kanálků a vnitřních vitálních energií, jež vytvářejí jógické tělo. Kosmická dvoj-jednota je reprezentována dvěma neviditelnými obvody. Jde o idu (ženský kanál představující měsíc) vlevo a pingalu (mužský kanál reprezentující slunce) vpravo od prostředního kanálu. Šakti, pronikající veškeré stvoření, leží netečně uvnitř našeho jemného těla ve formě bohyně kundaliní. Ona je mocným zdrojem energie Šivy, Šakti. Jejím symbolem je třiapůlkrát stočený had, jenž leží u vchodu do ústředního kanálu a blokuje ho svými ústy.

Techniky kundaliní-jógy pozůstávají ze speciálního řízení prány, čímž se vnitřní síla vědomí probudí v múládháře, nejnižší čakře, nacházející se v oblasti perinea. Tato energie má být vedena tak, aby stoupala sušumnou, prostředním kanálem jemného těla, a oživovala všechny čakry, skrze něž může být tantrický vesmír absorbován do těla. Když kundaliní šakti vystoupí do sahasráry, nejvyššího střediska na vrcholu hlavy, má se uvedený postup obrátit, aby se vrátila a opět odpočinula u základu páteře.

Ve zvláštní meditační technice se pokročilý adept pod vedením gurua učí dosáhnout sjednocení mikrokosmu (pinda) a makrokosmu (brahmánda). Proces začíná meditací nad čakrami a nalezením vztahů a podobností mezi jemným tělem a vesmírnými pochody. Šríjantru tak lze vnímat jako kombinovaný obraz jemného těla.

Vnitřní jantry

Nejjemnější forma meditace s jantrou pozůstává z vnitřního jasu. V počátečních fázích praxe je jógin vyučován pomocí ikonografických obrazů božstev. Později se odkládají i jantrické symboly a sádhana se stává vysoce abstraktní, jemnou a ezoterní. Na této úrovni jógin medituje nad vnitřními jantrami, skládajícími se z jednoduchých grafických symbolů. Tato technika se odhaluje pouze těm praktikantům, kteří prošli skrze všechny úrovně sádhany a dlouhým náročným tréninkem pod vedením kompetentních guruů. Všechny rituální oběti externího uctívání mají podle textů také svou vnitřní podobu. Z toho důvodu se v mnoha textech kontemplativní zkušenost nazývá „vnitřní oběť“ (antarjadžňa).

Celý proces mentální oběti je popsán v textu Kaulávalí-nirnaja, v díle tantriků školy kaula. Po přípravných očistných rituálech vybuduje sádhaka v hlubokém soustředění čtvercovou jantru uzavřenou třemi koncentrickými kruhy. Uprostřed čtverce vizualizuje emblém jóni (půlměsíc a bindu). Čtverec symbolizuje nádobu vědomí, v němž hoří oheň vědomí. Adept nabízí tomuto symbolickému ohni všechny svoje mentální obětiny. Nejdříve vnitřní popudy, potom smysly, pak jáství. Následně veškeré činy, ať již dobré nebo špatné. Nakonec obětuje veškeré myslitelné formy, které nejsou ničím jiným než 36 tattvami. Tímto absolutním zřeknutím se adept rozpouští každé pouto k vnějšímu životu. Tato mentální oběť je začátkem znovuzrození. Jógin poté pochopí skutečnou přirozenost absolutního principu jako nediferencovaný nejvyšší základ všeho. Říká se, že potom ho již nelze odlišit od nádoby, do níž byly symbolické obětiny obětovány. Na této poslední úrovni je celé jeho bytí dokonale asimilováno s vesmírem: „Skutek oběti je brahman, oběť je brahman, ten, kdo obětuje, je brahman.“7 Uvedený proces popisují obětní mantryKaulávalí-nirnaji (3. 85 a dále) takto:

„Do ohně vědomí
v pupečním centru, zapáleného věděním,
obětuji impulsy smyslů
použitím mysli jakožto naběračky. Sváhá.

Nabízím funkce svých smyslů
jako obětinu ohni, jímž je átman,
jenž místo ghí je krmen spravedlností i nespravedlností
použitím mysli jakožto naběračky,
držené za rukojeť, jíž je cesta po sušumně. Sváhá.

Nabízím všechny skutky dobra a zla
jako obětinu všeprostupujícímu ohni, krmeného časem.
Ruce, jimiž držím naběračku, jsou ŠivaŠakti.
Touto naběračkou obětin je Nadmysl (unmaní). Sváhá.

Jako obětinu nabízím toto univerzum třiceti šesti tattev,
z nichž první je Šiva a poslední země,
ohni Vědomí, jež přestože postrádá paliva, neustále vnitřně hoří.
Vyzařují z něj paprsky očistného třpytivého světla,
ačkoli jsou zahaleny temnotou závoje (májá). Sváhá.“

Základním rozdílem mezi vnější formou uctívání (púdžá) pomocí janter a vnitřní, meditací skrze jantrické symboly, je skutečnost, že první z nich vytváří mentální stavy, jež fungují jako „semena“ pro příští práce vědomí. Kdežto ta druhá je „bez semen“ (nirbídža) a spoléhá na intuitivní chápání reality. Spočívá v ontologické dokonalosti, kde bytí, vědomí a blaženost jsou neoddělitelné a neodlišitelné.

Zkušenost bindu

Meditace s jantrou vrcholí, když se sádhaka dostává k bindu – vnitřnímu, klidnému a nehybnému středu. Potom se může soustředit na nekonečně malý bod v jemném těle. Zkušenost stavu bindu je jedinečná a označuje konec duchovního návratu. Na psychické úrovni znamená, že si sádhaka uvědomí svou celistvost, což je spontánně odhaleno vnitřním osvícením. Energie, jež původně směřovaly do vnějšku, se realizací átmana sloučí v niterný stav odpočinku a jednoty. Neutralita smyslů nahradí tvořivou hru májášaktisádhaka je teď tichým pozorovatelem, nepřipoután k světu jevů. Kdo překročil veškerou dualitu, nesměje se ani nepláče, není v něm lásky ani nenávisti. Adept mentálně a duchovně dosahuje přesně toho stavu, jenž bindu označuje – je to ideální rovnovážný bod, jenž vyrovnává všechny polarity. Stále to ale není konec. Aspirant musí ještě vzlétnout za stav bindu a spojit se s prvopočáteční dokonalostí Šiva-Šakti v jednotě.


6. Pozn. Rasa Ravi: Do češtiny tento upanišad, ale i další tantrické texty související se Šríjantrou, přeložila Tereza Skoumalová ve své knize Chrám lásky (Volvox Globator, 2009).

7. Kaulávalí-nirnaja 3. 103.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III