SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Kundaliní

Ajit Mookerjee
Úryvky z knihy Kundalini – The Arousal of the Inner Energy, London, 1982,
přeložil Richard Mag.
Redakce a poznámky Rasa Ravi.
(Mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 3/2010.)

1. Tantrické pojetí

múládháře kundaliní leží
jako had svinutý.
Tam vrozené bytí přebývá,
kde plamen lampy září.
Kontemplace nad tímto jasným světlem,
zářícím to brahmanem,
je transcendentní meditací.
      (Ghéranda-sanhitá, 6. 16.)1

Kundaliní v latentní formě,
svinutá jako had spočívá,
kdo tuto Šakti pohnout se donutí,
jistě dosáhne vysvobození.
      (Hatha(jóga)-pradípiká, 3. 104.)2

V Indii je vysvobození během tohoto života považováno za nejvyšší zkušenost, spojení jednotlivce s univerzem. Lidský organismus je mikrokosmem a obsahuje analogii všeho, co se nachází v makrokosmu. Každé tělo je vlastně samo o sobě univerzem spolu s biologickými a psychologickými procesy stává nástrojem, jímž se kosmická síla projevuje. Podle tantrické nauky všechno, co existuje v kosmu, má svou obdobu také v těle. Analýzou lidské bytosti lze zkoumat celé univerzum, protože všechno je vybudováno na stejném základě.

Tantrická kundaliníjóga je cestou, jež umožňuje dosáhnout tohoto poznání. Sanskrtské slovo kundaliní znamená „svinutá“. Svinutá kundaliní je ženskou energií v latentní formě. Je vlastní každé lidské bytosti, ale vyskytuje se i v každém atomu. Za běžných okolností může tato energie celý život dřímat, aniž by si člověk její existenci uvědomoval. Předmětem tantrické praxe kundaliníjógy je probuzení této kosmické energie a její spojení se Šivou, čirým Vědomím, jež prostupuje celý vesmír.

Kundaliní-šakti, „svinutá Síla“, je ohromným potenciálem psychické energie, nejsilnějším tepelným proudem těla. Probouzení kundaliní není pouze tantrickou praxí. Tvoří základ všech jógických disciplín a každá opravdová duchovní zkušenost může být pokládána za její rozkvět. Dokonce i hudba a tanec můžou probudit dřímající síly a nasměrovat je do vyšších úrovní, až se tato energie plně projeví a bytost si ji dokonale uvědomí.

Šatčakra-nirúpana v 3. verši popisuje kundaliní takto: „Je krásná jako blesky na obloze, jemná jako (lotosové) vlákno, září v myslích mudrců. Je nesmírně jemná, probouzí jasné vědění. Je vtělením blaženosti, jejímž skutečným původem je čiré Vědomí.“ V Mahánirvána-tantře (5. 19) je kundaliní popisována jako prvopočáteční Příroda (prakrti). Šáradátilaka-tantra (1. 13–14) popisuje kundaliní jakožto šabdabrahmamají – mající přirozenost kosmického zvuku – v podobě mantry, zvukové slabiky, příčiny veškerého projevu.

Zvuky sanskrtské abecedy nejsou pouhými projevy řeči. Jsou živé samy o sobě a ztělesňují všechny možnosti vesmíru. Podle Kámadhénu-tantry levá strana písmena ka vytváří trojúhelník, jehož levá horní čára symbolizuje červeného Brahmu, pravá svislá čára bílého Višnua a spodní čára temného Rudru. Svinutá smyčka na pravé straně písmene představuje latentní kundaliní.3

Kundaliní-šakti může svou latentní formu opustit, čímž se stává dynamickou. Kundaliníjóga je cestou sjednocení duality statického (Šiva) a dynamického (Šakti) aspektu vědomí. Podle Jógakundaliní-upanišadu, 1. 784:

Božská síla, kundaliní,
jako stonek mladého lotosu září.
Jako had do kruhu stočený,
do svého ocasu zakousnutý,
v polospánku odpočívající,
u báze těla leží.

Statická neprojevená kundaliní je symbolizována tři a půl krát svinutým hadem, zakousnutým do svého ocasu, spirálovitě obtočeným okolo ústřední osy (svajambhú lingy), která se nachází u báze páteře. Když je kundaliní-šakti připravena rozvinout se, vystupuje, aby se nad hlavou sjednotila se Šivou, přičemž ona sama je energií jeho projevu. Tento výstup probíhá skrze čakry. Ty leží podél osy páteře. Čakry se nenacházejí v hrubém, ale v jemném těle. Jde o metafyzická centra, jež určují podmínky bytí.

Tantry se často zmiňují o šesti základních čakrách, přestože se toto číslo text od textu liší. Počínaje bází páteře se zmíněná centra označují múládhára, svádhišthána, manipúra, anáhata, višuddhiádžňá. Sedmá, sahasrára, je transcendentní čakrou. Nachází se ve výšce čtyř šířek prstů nad hlavou. Říká se, že sahasrára je oblastí Šivy, čirého Vědomí. Múládhára čakra je místem Šakti a její formou je zde kundaliní. Pomocí určitých předepsaných cvičení vystupuje kundaliní-šakti postupně čakrami, až dosáhne plného rozkvětu. Znamená to sjednocení s Absolutnemv sahasráře jakožto kula-kundaliní.5 Ze sjednocení Šiva-Šakti se vytváří vědomí blaženosti (ánanda).

Tantrikové se na lidský organismus dívají jako na schránku, v níž je obsažen Celek. „Ten, kdo realizuje pravdu těla, může poznat pravdu univerza“, čteme v Ratnasára-tantře. Adept si toto plně uvědomuje. Psychický a fyzický organismus jsou závislé jeden na druhém, kde jeden umožňuje existenci druhého. Řídící síly vesmíru na makrokosmické úrovni řídí také individuum na mikrokosmické úrovni. Všechny formy života jsou vzájemně propojeny a tvoří nesmírně komplikovaný, přesto neoddělitelný celek. Pod ním se nachází jednota, most mezi mikrokosmem a makrokosmem. Kromě hrubého těla (sthúla šaríra) má člověk ještě jemné (linga nebo súkšma šaríra) a příčinné (kárana šaríra) tělo. Podle tanter se lidské tělo skládá z pěti obalů, pouzder neboli kóš, jejichž hustota se postupně snižuje. Annamaja kóša je hrubým, fyzickým tělem, obalem formovaným potravou. Jemnější pránamaja kóša je vitálním tělem. Třetí a čtvrtý, manómajavidžňánamaja kóša, obaly mysli a inteligence, jsou ještě jemnější, náleží jemnému tělu a představují poznávací procesy. Nejjemnější ze všech je ánandamaja kóša. Je ztotožňována s vědomím blaženosti a patří příčinnému tělu.

Fyzický obal, annamaja, je propojen se třemi z pěti živlů – zemí, vodou a ohněm –, které odpovídají čakrám múládhára, svádhišthánamanipúra. Pránamaja kóša v sobě váže univerzální životní sílu, pránu, a projevuje se skrze živly vzduchu a éteru, což je reprezentováno anáhatouvišuddhi. Centrem manómajividžňánamaji je ádžňá čakra. Právě aktivace ádžňá čakry umožňuje vnitřní zasvěcovací vize, znalost věcí tak, jak ve skutečnosti jsou.

Tyto jemné obaly jsou spojeny s hrubými fyzickými prvky v několika psychických bodech, které jsou vzájemně propojeny početnými jemnými kanály známými pod pojmem nádí (odvozeno z nád – pohyb, vibrace). Přestože existují pokusy o ztotožnění těchto kanálů s anatomií fyzického těla, přímým empirickým pozorováním jsou prakticky nezjistitelné.

Nejdůležitějšími nádí jsou centrální kanál sušumná a dva přilehlé boční kanály: bílá lunární idá vlevo a červená solární pingalá vpravo. Sušumná začíná těsně pod múládhárou, prochází páteří a končí v čele. Uvnitř sušumny se nacházejí tři jemné kanály: vadžrá, čitriníbrahmání, resp. brahma-nádí. Ta je nejniternější a kundaliní stoupá právě v ní. Proudy psychické energie procházejí skrze idupingalu z perinea na bázi páteře, spirálovitě se točí ve vzájemně opačném směru okolo sušumny, až se s ní spojí v místě mezi obočím. Sušumná zůstává na spodním konci uzavřena, dokud se kundaliní neprobudí.

2. Probouzení kundaliní

Probuzení kundaliní předchází dlouhý trénink a přípravná cvičení. Neexistuje žádné pevně stanovené pravidlo a jednotlivá cvičení se silně odlišují. Aby aspirant aktivoval kundaliní pomocí jógických metod a prošel vzestupnou stezkou podél brahma-nádí, musí na to vynaložit všechny svoje síly a dovednosti. Tím, že zaujme pozici, která se mu zdá nejvhodnější, spouští proces aktivace kundaliní. Pokračuje odtažením smyslů (pratjáhára) a dále koncentrací (dháraná) veškeré pozornosti na nekonečně malý bod, až se zastaví běžná mentální činnost. Síla vůle je nasměrována na vitální vzduch (prána). Ten je vdechován a udržován pránájámou a řízen pohybem skrze idupingalu dolů k bázi páteře do místa, v němž se nachází svinutá kundaliní. Vstup prány do tohoto místa vyvolá náhlý účinek, něco jako prudké vznícení v omezeném prostoru, jehož žár a zvuk probouzejí hadí sílu z jejího spánku. Postup psychosomatické regulace a kontroly dechu je příspěvkem kundaliníjógy k tantrickému rituálu. Pránájáma zvyšuje sílu meditační praxe a právě na tuto techniku kladou tantry nejvyšší důraz.

Dech je prostředkem symbiózy mezi různými druhy života, mezi existencí a vědomím. V józe jde o nasměrování této síly tak, aby došlo k rozšíření vědomí. Revitalizace jemných center těla probíhá právě pomocí vědy o dýchání. Jóga vyvinula systém dechových technik regulací rychlosti, hloubky a rytmu dýchání. Za normálních okolností je dech nepravidelný – nádech a výdech jsou mělké, a především chybí pravidelnost. Normální dechový cyklus odpovídá spící kundaliní, což je přibližně 21 600 dechů za den. Toto dýchání je mělké a rychlé, plíce se plní jen na zlomek své kapacity, čímž je přísun tohoto druhu energie k probuzení kundaliní naprosto nedostatečný.

Účinek pránájámy zesilují jógické techniky jako tělesné pozice (ásany), gesta (mudry), mantry a vnitřní „uzávěry“ nebo svalové kontrakce (bandhy). Pro začátek je nutné vydržet v určité tělesné pozici dlouhou dobu. V padmásaně, lotosové pozici, sedu se zkříženýma nohama, spočívá pravá noha na levém stehně a levá noha je překřížena přes pravou. V siddhásaně, pozici uskutečnění, tlačí levá pata pevně na perineum, pata pravé nohy leží na levém stehně a dotýká se břicha. V obou pozicích je tělo ve svislé poloze, hlava, krk a páteř jsou vzpřímeně vyrovnány. Pro hlubší koncentraci směřují oči ke špičce nosu a ruce spočívají na kolenou. Podle jóginů zajišťují polohy se zkříženýma nohama stabilní trojúhelníkovou základnu. Ta vytváří „uzavřený obvod“ energetického pole.

Prvním krokem v pránájámě je regulace dechu. Rytmus je nejdůležitější, protože napomáhá koncentraci a tlumí impulsy autonomního nervového systému. Hlubším a plnějším dýcháním se každým vdechem absorbuje maximum pránického proudu. K dalšímu kroku je nutná znalost fázování dechových jednotek. Každá jednotka sestává ze tří částí: nádechu, zádrže ve kterékoli části nádechu (jde o hlavní metodu absorpce energie z atmosféry) a výdechu použitého vzduchu. Vyvážený dechový rytmus závisí na dosažení správného poměru mezi těmito třemi jednotkami. Ideální poměr nádechu (púraka), zádrže (kumbhaka) a výdechu (réčaka) je 1:4:2.

Nejdříve se má praktikant pomalu nadechnout levou nosní dírkou – ta je propojena s měsíčním kanálem, idou –, přičemž pravá je uzavřena palcem. Poté má vzduch zadržet a má meditovat nad semennou zvukovou slabikou jam. Následuje výdech ve správném rytmu. Stejný postup se opakuje pro pravou nosní dírku – ta je propojena se slunečním kanálem, pingalou – se semennou zvukovou slabikou ram. Idápingalá vycházejí z oblasti kostrče, splétají se okolo sušumny, ze strany na stranu se přetínají v uzlech nacházejících se mezi čakrami. Prováděním pránájámy se tyto kanály pročišťují (pročišťování nádí), což umožňuje volný pohyb psychických sil.

Během této jógické techniky je opakovaně pronášen prvotní zvuk óm (A-U-M), nebo případně jiné semenné slabiky sanskrtské abecedy. Účelem pronášení zmíněných manter není pouze měření času, ale také vytvoření zvukových vibrací, které korespondují s nádíčakrami. Za rozvoj mantrayogy můžeme vděčit právě tantrám. Běžná řeč používá zvuk k vyjádření významu, kdežto mantra, posvátný zvuk, se zabývá zvukem jakožto bytostí, čistou zvukovou vibrací. Tato znalost nemá původ v tantrách, ale ve védské jadžňi a obrovské přesnosti, jež provází původní vědu o obětování. Védántské upanišadové meditace neustále používají mystickou udgíthu, doslovně „nejvyšší píseň“, pranavu neboli óm.

Podle Nandikéšvary, jednoho z prvních mistrů šaivágamy, pocházejí všechny zvuky sanskrtské abecedy ze Šivova kosmického bubnu, tedy ze samotného procesu tvoření. Zvuk je příkladem tvoření a jeho rozpuštěním dochází opět k jeho pohlcení ve zdroji. Vzhledem k tomu, že tato nauka přímo ovlivnila indickou vědu o fonetice a morfologické systémy pocházející od Pániniho, slavného gramatika ze 3. stol. př. n. l., úvahy o vztahu nády (zvukové vibrace) a sphóty (probuzení, projevení bytí) stále sílily. Tím se postupně dostáváme k tantrám. To již ovšem existovala složitá tradice a starý notační systém.

Podle tanter znamená „probuzení“ mantry aktivaci vibračních kanálů a vyvolává určité stavy, čemuž napomáhá jógická kázeň. Zvuk mantry nebo kombinace manter má schopnost probudit božskou formu jejich energií. Každému božstvu odpovídá určitá bídža mantra, semenná slabika, která je jeho ekvivalentem. Tak například bídža mantra húm je hlavní vibrací zvuku představujícího základní charakter kundaliní-šakti, jež „obsahuje zvuky manter“ (Lalitá-sahasranáma, 103). Šatčakra-nirúpana v 50. verši píše: „Aspirant (sádhaka), jehož mysl byla očištěna praxí jamynijamy a jiných druhů duchovní kázně, se od svého gurua učí stezce vedoucí k odhalení velkého osvobození. Koncentrací na hlásku húm probouzí kundaliní, proráží středisko svajambhú lingy, jehož ústa jsou uzavřena, a proto jej nelze spatřit, a za pomocí vzduchu a ohně ji ukládá do brahmarandhry.

Mantra-šakti, doslovně energie mantry, pomáhá v procesu probouzení kundaliní. Opakuje-li se bídža mantra podle pravidel nauky, slouží k nasměrování a co nejvyššímu vystupňování sluchového vnímání. Tímto způsobem zužuje a prohlubuje sebeuvědomění do nekonečně malého bodu, čímž vznikne tlak, pod jehož působením je kundaliní přinucena pohnout se. Je důležité pamatovat si, že mantra není pouze prostředkem k probuzení, ale že sama o sobě je stavem bytí, jenž svědčí o přítomnosti božství.

Z nepálského manuskriptu, asi 17. století.

Kundaliní je zdrojem prvopočátečního zvuku, proto se múládhára čakře říká „kolébka všech zvuků“. Rozlišují se čtyři stavy zvuků, které lze dělit od hrubého po nejjemnější. Jmenují se vaikharí (zvuk projevený jako tvar), madhjamá (zvuk v jemné formě), pašjantí (zvuk, v němž je univerzum nediferencovaným tvarem) a pará (neprojevený zvuk). Vaikharí je úrovní slyšitelného zvuku, vzniká nárazem dvou povrchů nebo brnknutím na strunu. Madhjamá (ze sanskrtského slova znamenajícího „prostřední“) je přechodnou úrovní mezi slyšitelným zvukem a vnitřní vibrací. Zvuk na úrovni pašjantí slyší pouze duchovně probuzený aspirant. Je-li dosažena úroveň pará (ze sanskrtského slova „transcendentní“), zvuk již postoupil daleko za slyšitelnou mez. Oblast pará se nachází za běžným tichem a je poznávána jako latentní zvuk. Z praktického hlediska nejde o žádnou vibraci, má tedy nekonečnou vlnovou délku. Kundaliní-šakti odpovídá právě úroveň pará.

Teorií čtyř úrovní zvuků lze dokázat, „jak se čtrnáct (sanskrtských) slabik postupně vynořuje z latentního stavu postupem kundaliní-šaktimúládháry do pupečního, srdečního a konečně do krčního centra, kde první pronášený zvuk vzniká s přídechem. Jeho příčina, visarga, je doslovně interpretována jako stvoření (sršti). Doplňkem tohoto zvuku je anusvára neboli bindu, o němž se analogicky tvrdí, že reprezentuje ukončení řeči (sanhára). Anusvára či bindu se také nazývá slunce (súrja), visarga měsíc (sóma) a krátké, resp. dlouhé samohlásky, jsou paprsky slunce, resp. paprsky měsíce, související se dnem, resp. nocí, nebo dvojicí nádí pingaláidá.6

Jelikož mantra-šakti probouzí vyšší úrovně sebeuvědomění, byla vždy uváděna jako důležitá a vskutku nezbytná. Tantrikové považují njásumudru za správnou úvodní cestu k józe. Njása je rituál, jímž aspirant vědomě vstupuje do posvátné oblasti. Jde o očistný postup, během kterého je citlivost těla a jeho klíčových bodů a míst zvýšena přiložením konečků prstů. Tělo je tak probuzeno z klidu a připraveno na posvátnou úlohu. Potom je v doprovodu muder nabízeno božstvu. Mudrá je ritualizovaná řeč těla, vyjadřuje obětování i zříkání se. Tělo se tím odosobní a božstvo je vyzváno ke vstupu do tohoto čistého obydlí.

Podle tantriků musí být fyzické tělo mobilizováno a probuzeno z klidu. „Tato mobilizace se uskutečňuje tak, že se tělo stává kosmickým a že je s ním zacházeno jako s nástrojem vnitřního probuzení, ovládnutým jógickými rituály, probouzením oblastí vědomí a aktivací latentních jemných energií.7

Gesta rukou (mudrá) jsou v tantrickém rituálu spojeny s njásou. Rituální gesta evokují božské síly, což se projeví zvýšenou schopností soustředění. Například jónimudrá má vyvolat božství, aby naplnilo aspiranta svou energií. Mudry jako vadžrólí, ašviní, sahadžólí, khéčarímahá jsou takzvané šaktičálany, „spouštěče energie“ a pro probuzení kundaliní se můžou kombinovat s tělesnými pozicemi, dechovými technikami a mantrami.

Nejbližší fyzický svět těla je nyní čistý a neosobní, mysl je klidná a bdělá. Po vyvolání spolupráce božstva a probuzení svinuté vnitřní energie začíná konečně výstup a s ním skutečné tantrajógické dění. Na rozdíl od sánkhja-jógického systému vedoucího klidem k čtvrtému stavu (turíjávasthá), jenž se nachází za bděním, snem a spánkem, je kundaliníjóga dynamickou cestou.

Návratem ke kosmické ose bytí se aspirant postupně dostává na stále vyšší úroveň. Tyto oblasti se postupně otevírají jako květiny, ustupují pod tlakem síly, jež vystupuje ze zastřených a omezených oblastí a směrují k otevřenější, neomezenější a vyšší existenci. Každý uzel a každý psychický blok, jenž váže jedince k běžnému řádu, znalosti nebo činu, musí být kvůli dalšímu postupu zrušen.

Tato cesta vzhůru bytím vybrušuje a zjemňuje energii kundaliní, až na úrovni šesté čakry, ádžňi, centra řízení, dojde ke kvalitativní změně. Toto místo je poslední zastávkou na výstupu ze sthúly (hmatatelné a vnímatelné hmoty) skrze jemnou súkšmu do oblasti pará, příčinného nebo nejvyššího stavu existence. Kundaliní na tuto oblast narazí u brahmarandhry, „otvoru“ v bodě dokonalého bytí.

3. Čakry

Podle 11. kapitoly Gandharva-tantry se kundaliní, jež stoupá z múládháry po anáhatu, říká ohnivá kundaliní, protože zde září jako roztavené zlato. Z anáhaty po višuddhi je slunečnou kundaliní a dosahuje jasu milionu sluncí. V úseku od višuddhi po konec sušumny jde o měsíční kundaliní, jež se třpytí jako milion měsíců. „Kundaliní-šakti, zářící jako blesk a skládající se ze tří gun, poté, co pronikla neprojevené, třpytivé obydlí Šivy ve formě bindu, ležícího uprostřed věčné blaženosti a božského nektaru, jasu milionu měsíců a sluncí, se vrací na místo odpočinku, do múládháry.“ (Šáradátilaka-tantra, 25. 668).

Doba, po kterou aspirant setrvá na úrovni každé čakry, závisí na jeho připoutanosti a karmě. Největší překážky pro výstup kundaliní představují čakry múládhára, anáhataádžňá. Tyto tři čakry souvisí s uzly (granthi), které odpovídají Brahmovi, Višnuovi a Rudrovi, a s psychickými bloky nazývanými svajambhú, bánaitara linga. Pročistit Brahmův uzel znamená upevnit se v jednotě. Proniknutím univerzálního životního principu se čistí Višnuův uzel a dosažením neduálního stavu, realizací jednoty a univerzální radosti se pročistí uzel Rudry.

 

Pozn. Rasa Ravi:
Hodnota Mookerjeeho (1915–1990) knih leží především v jejich rozsáhlé obrazové příloze. Jako bývalý šéf National Crafts Museum v New Delhi měl potřebné zdroje a také kontakty na soukromé sbírky. Textově se jeho knihy řadí mezi populární, čerpá především ze sekundárních zdrojů. Citace z „původních“ tanter (a vesměs i jógický obsah) jsou často vypůjčeny z Woodroffových knih, vyznačují se neúplným odkazováním a volným překladem.


1. Pozn. Rasa Ravi: Přidáno chybějící číslo kapitoly.

2. Pozn.  Rasa Ravi: Mookerjee uvádí 108. verš – opraveno podle Lonavla edice.

3. Pozn.  Rasa Ravi: Mookerjee (či jeho nakladatel) nelogicky uvádí क, tedy ka v písmu dévanágarí, jehož tvar ale nijak neodpovídá popisu z Kámadhénu-tantry. Správně ka má být chápáno v bengálském písmu, kde lze spatřit skoro-trojúhelník na levé straně a svinutou smyčku na  straně pravé – . Kuriózní na této chybě je, že Mookerjee byl sám Bengálec.

4. Pozn.  Rasa Ravi: Mookerjee uvádí 1. 82 – opraveno podle Lonavla edice.

5. Pozn. Jan Jirkovský: Podobná tvrzení jsou příliš zjednodušující a v konečném důsledku spíše nepravdivá – mohou adeptu poskytnout falešnou představu o nějakém „konečném osvícení, po němž je už jen Jednota“. Poté, co kundaliní-šakti dosáhne sahasráry, můžeme mluvit o překročení dualistického světa mysli, a tím také oprávněně o jakési jednotě či sjednocení s něčím vyšším. Toto něco vyššího však zdaleka neznamená Absolutno. Ve skutečnosti takto „níže osvícení jedinci“ jsou jen o stupínek jógického Poznání výše nežli běžná, v nevědomosti dřímající, bytost. Jógin na takovémto stupni sice již Vidí do celé řady lidských i nadlidských záležitostí a navíc do velké hloubky chápe vnitřní význam písem, nicméně z hlediska vyšší jógy je to vlastně spíše začátek, ono probuzení do opravdového mystického života.

6. Otto F. Schrader, Introduction to the Páñčarátra, Madras, 1919.

7. Madhu Khanna, Jantra, London, 1979.

8. Pozn.  Rasa Ravi: Mookerjee uvádí jako 67. verš bez udání čísla kapitoly (patala).


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II