SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Mystický strom

Rasa Ravi, 2011
(mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 1/2011)

Úvod

Podobně jako v mnoha dalších kulturách, i v Indii je strom důležitým mytologicko-mystickým symbolem. Mísí se v něm pověry a představy primitivnějších místních kultů, podle nichž v posvátných stromech přebývají různí duchové nebo bohyně, ale i velmi pozoruhodný symbolismus duchovních nauk asketů.

Původ mystického symbolismu stromu

Před celoročním indickým horkem se potulní asketové uchylovali pod stíny stromů. Strom je tedy „nejbližším přítelem i útočištěm“ askety již z pradávných dob. Provázanost stromu a těla askety meditujícího pod ním je logickým důsledkem. Jelikož v archaické (a předbuddhistické) době ještě nebyly stavěny kláštery, byly to lesy, kde se asketové střetávali i odpočívali a jež představovaly vhodné prostředí a současně i klid od lidských usedlostí. Učitelé zde nacházeli své žáky (či naopak); vznikaly lesní komunity asketů. Lesy poskytly několika velkým duchovním učitelům zázemí, kde mohli zformulovat první metafyzické a filozofické představy. Jelikož tyto nauky vznikaly v lesních komunitách, nazývají se áranjaky. (Aranja znamená les. Jsme asi století před džinismem i buddhismem. Z áranjak poté volně vznikají první upanišady.) Chceme-li vykládat symbolismus stromu z hlediska mystických tradic Indie, musíme mít dále na paměti, jak hluboká byla spojitost stromu a těla askety.

Strom jako zdroj filozofických teorií

Z výše popsaného je tedy zřejmé, že i první filozofické spekulace či duchovní „objevy“ byly často přirovnávány ke stromu. Jedním z nejvýznačnějších příkladů je teorie karmy, kde účinek čili důsledek dané příčiny se vyjadřuje slovem phala, tj. plod, ovoce. Proto je samozřejmostí, že i první představy metafyzických pochodů uvnitř asketova těla, jež jsou spatřeny pouze duchovním okem a jež (anachronicky) můžeme nazvat yogickými pochody tzv. jemného těla, byly vysvětlovány skrze symboliku stromu.

(Teorie karmy byla zformulovaná v předbuddhistických upanišadech, které pravděpodobně vznikly v podobných lesních komunitách. Ve vedách pojem karma znamená rituální úkon, zbožný čin. Takový čin logicky vede k zásluhám a zajišťuje „vstupenku“ do nebe. Tato víra byla v bráhmanismu klíčová. Ten, kdo neprováděl předepsané rituály či nebyl dostatečně štědrý v obětinách, naopak šel cestou opačnou. Jakousi paralelu mezi dobrou a zlou karmou tudíž vidíme již zde, nicméně idea „karmického zákona“ ve smyslu spravedlivého, etického a nepodplatitelného řádu ještě zde neexistovala. Hermann W. Tull v The Vedic Origins of Karma – Cosmos as Man in Ancient Indian Myth and Ritual, SUNY, 1989, se snaží prokázat, že první ideje karmy, jak je známe od dob upanišadů, se nacházejí již v bráhmanách, starých kněžských textech. Jeho závěry však nejsou jednoznačně průkazné.)

Strom a tělo askety: mystická paralela

Základní prvky jsou následující: Kmen stromu je fyzické tělo sedícího askety. Koruna stromu je transcendentní oblast nad hlavou. Objekty v koruně stromu mohou posloužit jako metafora božských bytostí a jevů. Z pohledu rozvinutých tantrických nauk (pro jejichž nástup musíme ještě počkat jeden a půl milénia od dob áranjak) bychom mluvili o sahasrárických oblastech. Další obecnou analogií je samotný rozkvět koruny v duchovním smyslu „rozkvětu Sebe Sama bez jáství“ čili dosažení metafyzických oblastí nad hlavou, osvícení; v tantrickém šivaismu spojení ŠivyŠakti, kteří se zde metasexuálně spojují v Jedno. Tato neduální radost, nadosobní blaho – ve védántě je to ánanda, v tantrickém buddhismu mahásukha – bez prožívatele je odkrytím věčné Pravdy. Poeticky ji lze přiblížit i ke stromu plodícímu ovoce Krásy.

(Přestože je koncepce čaker rozpracována nejprve v tantrické literatuře (a tudíž toto slovo bychom měli používat jen ohledně této literatury a z ní čerpající), jejich hlavní úděl, jakožto mystická místa v těle vhodná k pohroužení, je předtantrický, její jádro nalézáme v Pataňdžaliho Jóga-sútře a dokonce už i v předbuddhistické Šatapatha-bráhmaně.)

Kořen (múla) stromu je neviditelný; taková je i nejnižší cakra pozdějších tantricko-jógických nauk, zvaná múla, ádhára (znamená podporu, podpěru, pevný základ) nebo múládhára. Kořen stromu se větví do „nekonečna“ malých a menších kořínků, až se ztrácí. Nelze jejich konkrétní konec čili původ zjistit. Taková je i koncepce múládhára čakry. Představuje biologickou i karmickou minulost, jež nemá konce čili začátku. V kontrastu k ostatním čakrám, které při promítnutí do fyzického těla představují rozměrově větší oblast, múládhára není rozměrnou oblastí, toliko malým bodem. (Jsou tři rozporuplné informace napříč jógickými naukami o konkrétním místě tohoto bodu: kostrč, konečník a hráz.) Skrze tento bod, nalezl-li ho asketa-jógin zevnitř a uvnitř svého mikrokosmu, se dostává do neviditelna minulosti, původu a základu všeho. Čím slabší a vzdálenější „kořínek“ odhaluje, tím starší svět poznávajícího i poznávaného poznává. Múládhára se jakoby nachází pod sedícím asketou, podobně jako kořeny stromu v půdě pod kmenem, přesto se nachází uvnitř jógického těla, ne mimo.

Mystická obrácená poloha

Důležitým „důkazem duchovní dospělosti“ v indických naukách je umění převrácení toho, co je nejníže za to, co je nejvýše. Jelikož dosažení sahasráry stále není posledním stadiem, existuje několik velmi účinných a současně drastických, kontrolních metod. Božské světy a čistota bytí (sattva) z nich zářící, jež byly odhaleny skrze asketovo jemné tělo, se v tomto procesu musí omezit, sejmout z nich veškeré duchovní světlo a zatlačit je do nejnižších končin metafyzického světa. Bohům a světlu je tedy odebrána svoboda a volnost a jsou zatemněni nehnutostí a temnem (tamas), jež vládnou nejnižší končině. Rovněž chaotickým a nevědomým silám zde přebývajícím je současně udělen statut nejvyššího myslitelného rozměru či inteligence. Mytologicky řečeno si dévovéasurové vymění svá stanoviště. Že takový proces může mít nedozírné následky, vyskytne-li se i ta nejmenší chyba, není nutno zdůrazňovat. Zůstala-li v asketovi schována i ta poslední karmická nečistota, proces obrácení poloh končí katastrofálně.

Proces lze popsat i tak, že své genitálie (jakožto objekty nečistoty a tabu) vytáhneme do nebes, chlubíme se jimi a uctíváme je jako naše pány. (Pro asketu jsou genitálie oblastí nutného zla, která se má překonat a ovládnout silou vůle. Tantrické školy s tímto názorem nesouhlasí.) Inteligenci, čistotu a krásu zavrhneme a uvrhneme je do pekel. V jógickém mikrokosmu, během tohoto nebezpečného procesu, jsou oblasti nad hlavou shozeny dolů a scvrknuty do bodu v nejnižší končině. Nevědomé síly, které se jóginovy osoby již netýkají, ale jsou do ní promítnuty přes nejnižší končinu, se naopak přemístí do nejvyšších výšin. Řád, vědomí a světlo pohřbíme a chaos, neznámo a temno povýšíme, aby nás řídilo, dělalo s námi, co si namane, použilo „naše“ tělo k libovolnému činu bez „našeho“ souhlasu. Je-li však asketa čistý jako čistota sama, stává se vítězem (v tantrismu víra).


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV