Probouzení kundaliní je probouzením latentní kosmické energie přítomné v každé živé bytosti. Je zdrojem všech schopností a veškeré síly rozličných forem života, jež na sebe bere. Jóga spojená s kundaliní není jen běžným cvičením. Kundaliní jóga se zabývá probouzením, ovládáním a rozvíjením této fundamentální energie.

Kundaliní šakti je zdrojem dvou hlavních proudů řídících život. Těmi jsou prána, vitální energie, a vírja, plodná a tvořivá potence v širším slova smyslu. První pojem vyjadřuje rozpínavý aspekt energie, druhý její nepřekonatelnou intenzitu. Můžeme tak mluvit o dvou manifestacích jedné základní vitální síly (ódžas), z níž obě vzcházejí, dokud se jedna s druhou opět nepromísí, dávajíc vznik blaženosti zrozené z propojení života instinktivního s vnitřním životem mystickým. Vírja zahrnuje všechny formy výkonu a je zdrojem inspirace každého druhu úsilí, ať již milenců, umělců či mystiků.

Tantrická praxe se zaměřuje na probouzení a směřování kundaliní, proto není možné uchopit opravdový význam tantry bez opravdového poznání kundaliní šakti. Jak již často užívané slovní spojení „hadí síla“ napovídá, božská síla spící v lidském těle může být přirovnána ke svinutému hadu. Podobně jako had může pro svou jedovatost způsobovat v lidech strach a stává se zosobněním všech „zlých“ sil. Dokud leží uvnitř nás bez pohybu, představuje skryté, nevědomé energie, jedovaté i jedem otrávené. Jakmile jsou však jednou probuzeny a pod kontrolou, ty samé energie mohou přinést opravdovou moc a poznání.¹

Kundaliní připomíná hada i ve způsobu vylučování svého „jedu“. Když chce kousnout, had se různě vrtí. Jakmile však stojí vztyčený, není už nebezpečný. Podobně i kundaliní, jakmile se rozvine a vzpřímí jako hůl, sahajíc až k vrcholku hlavy nejenže přestává být nebezpečná, ale navíc díky transformaci její síly se stává neocenitelným pokladem. Když všechny účinky jedu pominou, velkolepost a síla prostupují celým tělem. To označuje pojem viša se svým dvojím významem: prostupující jed přinášející smrt i všeprostupující nektar nesmrtelnosti (amrta).

Jak může být „jed světských energií“ přetransformován, aby se stal pomocí při uskutečňování vyšších cílů? Nabízejí se dvě řešení: buď jed strávit, nebo jej střežit a mít pod kontrolou. Není však toto onen skrytý význam mýtu o Šivovi, který ze soucitu vypil jed extrahovaný z oceánu mléka – bohatství, které daroval bohům – a zadržel tento jed ve svém krku, jenž díky tomu zmodral? Podobně i jógin s očištěným tělem drží „v zásobě“ jed přeměněný v božský nektar. Kundaliní se jeví jako rezervoár energie a navracejíc se do své přirozené podoby oživuje lidské sklony a směřuje je k božskému. Stává se základem mnoha jógických technik i substrátem samotných mystických zkušeností.

Jakožto had a strážce největšího z pokladů – opravdové nesmrtelnosti – připomíná kundaliní Ahirbudhnju², prastarého hada z hlubin opěvovaného védami. Tento had je společně se zemí, nebesy, oceánem a udržovateli kosmického řádu (rta) vzýván pro získání jídla a vitální síly potřebných k životu. Kult je spojován s uctíváním nejstarších božstev jako je Aditi, matka Áditji, stejně jako s uctíváním asurů, strážců pokladů. Mezi těmito božstvy dlí též mytický had propasti vzývaný pod jménem Adža-ékapáda (Adžaikapáda)³ – „jednonohý nezrozený“. Básnící (kavi) a mystikové (rši) dlouho drželi nauky zabývající se těmito prastarými kulty v tajnosti, takže už v dobách Rg-védy byl ztracen klíč k jejich dešifrování. Již v té době bojovný bůh a popíječ sómy Indra svrhnul asury a Áditju, ukradl jim jejich pečlivě střežené poklady a rozdal je svým uctívačům. V té době se však had Ahi, strážce pramenů, stal drakem a přemohl Indru a jeho stoupence. Též příběh o Višnuovi vypráví o hadu: Višnu odpočívá v pravodách a dlí na závitech kosmického hada Ádišéši⁴ (též zvaného Ananta – nekonečný), obklopujícího Zemi. Zmiňme také zkazky z předárijské Indie, kde zejména v Kašmíru byl patrný kult nágů, božských hadů a mystických mudrců, kteří vlastnili tajnou vědu o nebeské ambrózii.

Hadí božstva nalézáme též v mnoha buddhistických legendách pálijské Tripitaky. Zde si Buddha podrobil nebezpečné nágy, jakým byl například Uruvilva⁵: oba bojují po celou noc, přičemž jejich jedinou zbraní je jimi vyzařovaný oheň (tédžas). Nága, plivající plameny, je nakonec zdolán ohněm Buddhovým. Ve většině příběhů je však nága přemožen pouhými slovy Probuzeného, který mu nakonec nabídne své služby. Takový je třeba nágský král Mučilinda. Bývá představován jako hadí baldachýn či slunečník stojící za sochou Buddhy a chránící jeho hlavu před nepřízní dešťové bouřky.

To nejdůležitější, co nám dovoluje zmiňovat mytologického hada ve vztahu ke kundaliní, je však samotné použití tohoto symbolu v šivaistickém systému. V jednom z druhů zasvěcení zvaném „hadí“ (bhudžanga-védha⁶) stoupá energie bleskovou rychlostí k vrcholku hlavy a přeměňuje se v blaženost intenzivně vibrující životem, přičemž ji lze přirovnat k límci kobry. Takto přesahujíc hlavu symbolizuje kosmickou dvádašántu⁷ a veškeré jóginovy energie se na tomto stupni stávají všeprostupujícími a šíří se celým univerzem.