Tento text vznikl na podnět práce L. Silburnové: Mytický had z hlubin. O hadích kultech napříč všemi kulturami existuje celá řada článků i publikací, proto zde nevcházím na toto pole. Mou snahou je ukázat neopodstatněnost spojování ezoterních jevů ohledně kundaliní s mytologií hada „za každou cenu“.

Spojování mytologie s ezoterními pochody často vede k sice zajímavě znějícím, nicméně spíše teoretickým úvahám „za psacím stolem“. Ne jinak je tomu u hadího symbolismu.

Hned na začátku si musíme uvědomit, že hadí symboly a kult nágů jsou mnohem starší než tantrické školy s proklamovanou naukou kundaliní¹.² Jelikož hadi pro Inda (v některých oblastech dodnes) představují každodenní (a často smrtící) nebezpečí, je pochopitelné, že kolem nich již v dávnověku vznikly rozličné kulty a „služby“ (zaříkávače hadů) – objevují se hadí božstva, která se musí usmířit, aby člověka hadi neuštkli nebo aby dotyčný uštknutí přežil. Toto je podle mě primární „kult hadů“. Jako historicky pozdější vrstva, zřejmě s přihlédnutím k „mysterióznosti“ či spíše nevyzpytatelnosti chování hadů (z hlediska obyčejného člověka), se objevuje víra, že tato hadí božstva střeží jakási tajemství.³ Toto je již sekundární „kult hadů“. Podobně jako hadi, tito nágové, tedy hadí božstva, se nacházejí na skrytých místech, ve skulinách, v každém temném koutu pod kamenem nebo v dírách v zemi. Tato nebezpečná místa přírody jsou nakonec „přenesena“ do rovněž „skrytého“ podzemí, kam žádné oko nedohlédne. Tato říše se tak stala královstvím nágů. Vidíme zde přirozený vývoj daného jevu vycházející z praktického života do sfér magie a lidové pověrčivosti. Žádná stopa po kundaliní zde není patrná.

O velkém buddhistickém mysliteli Nágárdžunovi⁴ se věřilo, že novou nauku zvanou madhjamaka, kterou hlásal, přinesl z říše nágů. V tantrické literatuře také nacházíme zmínky, že ta či ona nauka byla za obtížných okolností „přinesena“ z říše nágů, kteří střeží poklady všeho druhu včetně silných, ale též pro samotného praktikujícího potenciálně nebezpečných jógických technik. Ani zde primárně nelze kundaliní vystopovat.

V jógických textech se píše, že kundaliní je stočena 3,5 krát (jindy pětkrát nebo osmkrát) v múládháře, a když se probudí, se syčením se vzpřímí, dosahujíc vrcholu lebky (nebo se vztyčí až nad hlavu). Z běžné přízemní klubkovité polohy se bleskurychle vztyčená poloha hada nebo mystický pocit podobný hadímu plouživému pohybu šakti v mikrokosmu odedávna hodily pro popis některých jevů kundaliní. Kromě těchto analogií „hadí“ povaha kundaliní v textech není zdůrazňována, jelikož nejde o hada samotného. Jde o symbol, snahu o podobenství – primárně kundaliní nemá nic společného s hadími kulty vyvstanuvšími ze strachu/bázně z hadů. Druhotně samozřejmě lze tyto dva jevy sbližovat a libovolně nad nimi teoretizovat, nicméně je chybou dávat jim společnou „archaickou“ minulost. Jsou to dva (resp. tři) „hadí“ jevy, které jsou spojovány dodatečně, sekundárně až terciárně.

„Hadí“ povahou kundaliní jsou často fascinováni západní autoři vyrostlí na Avalonově dnes již „kultovním“ překladu textu Šatčakra-nirúpana v knize The Serpent Power. Tato kniha ve své době byla „zjevením“ na Západě, „hadí síla“ se v 20. století postupně včleňuje snad do všech okultistických nauk Západu. Vlivem názvu knihy se kundaliní začala bezvýhradně ztotožňovat s „hadí silou“. Nepřiměřenost takové asociace dokazují mnohé skutečnosti.

V šivaistické józe jižní Indie se kundaliní někdy přirovnává k jízdě na koni, tedy analogicky k jinému zvířeti. Důvodem je fakt, že určité pochody, které kundaliní vyvolává, jsou jakési vnitřní „kopance“, třes, „jízda“, „nadskakování“ apod.⁵ Vidíme, že je to pouhé přirovnání, žádné další mystérium bychom zde neměli vidět. Pomocí hadího symbolismu nelze výše vyjmenované projevy kundaliní popsat. Z toho docházíme k závěru, že jestli je to had nebo kůň či jakékoli jiné zvíře, je to pouze volná analogie, vždy relativní. V žádném případě to není všeobecně platné „hadí“ mystérium.⁶

Na Západě, přestože zde má buddhismus v dnešní době již pevné kořeny, se často neví, resp. není dostatečně zdůrazněno, že tantrický buddhismus, tedy směr aplikující ezoterní postupy jógy podobný hinduistickému, nezná kundaliní. Důvodem je prostý fakt, který je nutno opakovaně vyzdvihovat, že koncepce kundaliní je závislá na šivaistické nauce Šiva-Šakti, tedy na určité filozofii, jakým „okem“ se díváme na svět hmatatelný i vnitřní. Tantrický buddhismus vycházející z jiné metafyziky a filozofie proto kundaliní „nezná“. Samozřejmě ezoterní jevy, které jsou „za tím“, zná. Ne však jako kundaliní; nemá pro ni přímou náhradu. Z tohoto bodu se dostáváme k zajímavé otázce: Existuje vůbec něco jako kundaliní nebo je to virtuální jev se skoro libovolným mystickým obsahem, podobně jako u slova „tantra⁷“?

Do jaké míry je tedy hadí symbolismus ohledně kundaliní oprávněný? Nevkládejme do analogií mlhavé teorie a nezaměňujme jednu jedinou analogii za jakýsi univerzální popis.

Ohledně hadího jedu, jak tento jev popisuje Silburn, se již dotýkáme určitého znásilňování nauky. Nevím, proč by měla kundaliní vylučovat nějaký jed, míněno v ezoterním světě jógického mikrokosmu. Je ještě kromě našich nečistých myšlenek a karem jakýsi tajemný jed navíc? Hýbe-li se kundaliní v jóginovi, proráží různé překážky jógického těla, čistí se nádí, čímž se uvolňují karmy zde ukotvené. Kundaliní zesílí tyto karmy, často i temné, které pak jógin musí vyřešit. Tato temnota je ale naše duše, naše minulost, naše vlastní dřívější činy.

Jaký jed vylučuje kundaliní? Podle mě žádný. Zde vidím obrovskou nevýhodu, kdy se do ezoterních pochodů začnou dodatečně míchat mytologické události, jejichž smysl je ztracen často kdesi v archaické minulosti, kdy zůstal pouze popis mystéria, nikoliv mystérium samotné.

Podle Silburnové⁸ jsou oním jedem „světské energie“. Toto je však záměrné nalézání čehokoliv aspoň trochu logického, jen abychom měli další důkaz hadího symbolismu kundaliní. Neřeší otázku, proč spící kundaliní vylučuje onen jed světskosti – samozřejmě můžeme nalézat mnoho tzv. odpovědí; nezabíháme však zde do něčeho, co není ničím jiným než spekulací a naroubováním různých teorií a fantazií do koncepce ezoterních pochodů? Původní jógické popisy známé např. z hatha textů náthů jsou samy o sobě jógicky relativně logické, přidáme-li však vrstvy mytologie (např. s jedem), dostáváme již, podle mne, velmi zavádějící koncepci.

Kdo by neznal příběh o stloukání mléčného oceánu? Je to ústřední indické téma s mnoha variacemi v eposech i puránách. Vypráví se v něm o paktu mezi bohy (déva) a protibohy či démony (asura) o jakési „opoziční smlouvě“, jinak do morku znepřátelených stran, že pokud chtějí získat nektar nesmrtelnosti (amrta), musí se spojit, protože jen spoluprací zvládnou technicky náročné kosmické stloukání. Dévové již od počátku měli své jednostranné plány, když na svou stranu potají dostali Višnua, který nad celou záležitostí zasedal a který jim přislíbil podporu, jelikož se s asury o amrtu neměli v úmyslu dělit. K realizaci kosmického aktu se vícehlavý had Vásuki několikrát obtočil kolem kosmické hory, stranu s ocasem si vzali do svých rukou dévové a stranu s hlavami popadli asurové. Přetahováním hada sem a tam se hora roztáčela, což bylo úmyslem: byl to onen technologický postup k získání amrty. Co se ale nestalo? Při stloukání se objevil jakýsi jed zv. haláhala. Tento jed byl tak prudký a nebezpečný, že okamžitě začal ohrožovat celý svět: veškerý život včetně bohů i démonů. Višnu tedy v rychlosti požádal Šivu, známého svými jógickými znalostmi, jestli by ten problém nějak nevyřešil, jelikož nebyl nikdo, kdo by to zvládl – šlo o záchranu světa. Šiva vzal veškerý jed a vypil ho. Nic se mu, jak se na Pána jógy (Jógapati) sluší, nestalo, přesto na něm jedovatá tekutina zanechala určitou stopu: zmodral (níla) mu krk (kantha). Proto jedno z jeho jmen zní Modrokrký neboli Nílakantha. Nakonec ze stloukání dostanou i nektar, který, jak to bylo předem domluveno, asurům nedali.

Na tomto mytologickém příběhu je pro nás zajímavé a důležité především to, že onen jed není jedem hada Vásukiho, on ho nevylučuje. Had tady nehraje centrální roli, pouze vedlejší, jakožto jakási technologická součástka v přístroji. Vlastně nevíme, proč a z čeho konkrétně se tento jed objevil,⁹ a co to celé vůbec znamená. Samozřejmě existuje řada dodatečných vysvětlení, která však jen maskují bezradnost ohledně původního smyslu. Máme zde pouze popis mystéria, nikoliv mystérium samotné – to bylo ztraceno, kdo ví kdy. Už původní historická podoba, jak ji známe z literatury, je nejasná. Pokud je mytologie tak vzdálená jasnému výkladu, nemíchejme do tohoto mlhavého jevu navíc ještě ezoterní záležitosti. Možná pro lidi bez praktické zkušenosti vnitřních pochodů mikrokosmu i tyto pochody zní stejně mlhavě. Je to ale omyl. Sice se v ezoterních popisech používá často alegorie a analogie, jelikož jiná možnost často není, avšak tyto jógické popisy jsou jasné a konkrétní, alespoň každému s danou jógickou zkušeností. Promíchávání kundaliní s podobným mytologickým příběhem jen proto, že se tam vyskytuje jakýsi had, je nemístné. Zde znova zdůrazňuji, že koncepce kundaliní jakožto hadího symbolu je pozdního data, např. Pataňdžali se o ní vůbec nezmiňuje. Předchází ji prakticky všechny mytologické příběhy tradované od dávné minulosti.

Dáme-li volný průchod svým fantaziím, „nacházíme“ shodu mezi hadem kundaliní a třeba čínským drakem, jenž jako takový je rovněž jakýmsi hadem. A jelikož drak chrlí oheň a jógické zkušenosti s kundaliní často doprovází mystický oheň vnitřní, budeme je spojovat. Takovým počínáním však můžeme spojovat cokoliv s čímkoliv, abychom dospěli k vytouženému výkladu.

Shrnutí: „Hadí“ povaha kundaliní není definující; je to pouhá alegorie, analogie, možnost vysvětlit určité ezoterní dění v mikrokosmu jógina a převést je do slov a světa, kde onen mystický jev nelze přímo ukázat, ježto nemá žádný konkrétní tvar, výšku či barvu. Pokud jedno z mnoha, ačkoliv nejrozšířenější, připodobňování mluví o hadovi, neznamená hned, že každý mýtus o hadovi musí být archaickým popisem kundaliní.