SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Principy prakáša-vimarša podle kašmírského šivaismu

2009
Zpracováno studijní skupinou Nétra za použití publikace:
Mark Dyczkowski, The Doctrine of Vibration, Delhi, 2000.

Kašmírský šivaismus nejvyšší skutečnost charakterizuje jako prakášavimaršamaja. Prakáša je Světlo Vědomí, statický základ veškerenstva a je ekvivalentní Šivovi, vimarša je jeho odrazem a (sebe)uvědoměním a odpovídá Šakti jakožto Jeho dynamické síle.

Prakáša

Prakáša je Světlem Vědomí, nejvyšší skutečností (paramártha), prastarým světlem (puránaprakáša). Je věčným Teď, neměnnou nadčasovostí. Toto Světlo umožňuje manifestaci všech věcí a všech úrovní bytí (tattva). Je první tattvou, zároveň je však obsaženo na úrovních všech tattev a jeho zakušení v čiré podobě při jógickém vnoru pak umožňuje jeho uvědomění na veškerých úrovních stvoření. Není místa, času ani věci, která by nebyla založena v prakáši.

Povaha nejvyšší skutečnosti jakožto světla též umožňuje analogické vysvětlení jednoty, jednoty v rozmanitosti a mnohosti – paprsek světla vchází do drahého kamenu a původně jeden nerozlišený paprsek se vlivem lomu rozkládá na celou škálu pestrých barev. My žijeme v pestrobarevném světě, je však možné následovat paprsek cestou nazpět „krystalem“ a dojít k prvotnímu nerozlišenému světlu. Světlo je absolutní a zcela prosté omezení, proto by bylo omezující říkat, že jeho povahou je beztvarost či nějaký tvar či mnohotvárnost – Světlo zkrátka může na různých úrovních stvoření nabývat různých podob, aniž by přestalo býti Světlem. Čiré Světlo odpovídá naprosté svobodě a má naprostou svobodu ve své manifestaci.

Dle sámkhjového pojetí je transcendentní Vědomí vždy bez obsahu a formy, oproti tomu v advaitovém pojetí na sebe Vědomí zdánlivě bere rozličné podoby. V kašmírském šivaismu se zcela svobodné Vědomí skutečně (nikoli zdánlivě) přetváří v mnohost forem a bere na sebe rozličné podoby, aniž by tím ztratilo cokoli ze svého základu. Prakáša je též přirovnávána k nekonečnému a perfektně vyleštěnému zrcadlu, v němž se odráží celý vesmír.

Abhinavagupta píše: „Proto Bhairava, Světlo, je sám o sobě dokonalý a soběstačný (svatahsiddha); bez počátku. Je prvním a posledním všech věcí, je věčně přítomný. Proto co jiného o Něm může býti řečeno? Postupné rozhalování úrovní bytí (tattva) a stvoření, které jsou expanzí Jeho samotného, On sám osvětluje, záříce Svým vlastním Světlem totožným s Ním samotným. Je svým vlastním odrazem, a proto osvětluje vždy jen Sebe samotného, aniž by jej v jakémkoli směru ubylo.“ (Dyczkowski, str. 61.)

Je nutné zdůraznit, že prakáša není pouhým teoretickým konceptem, ale primárně jógickou zkušeností zpětně převedenou do slov a teologického systému. Proto cílem nauky není pouhé teoretizování o vysokých abstraktních principech, ale přímé zakušení Světla jakožto naší nejvnitřnější podstaty. V tomto je krása celé kašmírské teologie – přímo vyvěrá ze Zkušenosti a adeptovi umožňuje následovat a zakusit její principy přímo ve své praxi. Právě pojetí Skutečnosti jakožto Světla je asi nejbližší k výpovědím mystiků a vůbec povaze mystických zkušeností, při nichž se dostavují vize Světla, či je Světlo přímo zakoušeno, přičemž paralely nalézáme nejen v mystice indické, ale i západní (viz např. M. Eliade: Mefisto a Androgyn; 1. část pojednávající o mystických zkušenostech Světla).

Je možné užít uvedený koncept i z noetického hlediska, kdy univerzální vědomí má tři aspekty: osvětlovatel (prakášaka), osvětlené univerzum (prakášja) a světlo poznání (prakáša), jež jej osvětluje, přičemž osvětlovatel, osvětlené i světlo jsou Jedním. Nic nemůže být vnímáno nezávisle na vnímání samotném a vnímání samotné je neodlučitelné od vnímajícího.

Vimarša

Vimarša je sebe-uvědomováním si prakáši, principem, že prakáša je schopna reflexe a uvědomění si sebe sama, neboť žádná zkušenost, zakoušení či prožívání by nemělo smyslu, kdyby nebylo uvědomováno. Termín vimarša je odvozen z kořene „mrš“ znamenajícího dotknout se, cítit, pochopit, uchopit či odrážet, tedy vimarša je schopností Vědomí vnímat sebe sama a uvědomovat si rozličné jednotlivosti, které se v něm odehrávají. Sebe-uvědomování v sobě zahrnuje a umožňuje Boží vševědoucnost, úplnost a blaženost (ánanda). Vimarša je zároveň silou umožňující stažení do sebe i opačně manifestaci veškerých jednotlivostí. Její přirozeností je neustálá pulzace (spanda).

Veškerá poznávací i jiná činnost a aktivita je přirozeností vimarši, vědomí čehokoli se v konečném důsledku děje „uvnitř“ vimarši. Na individuální úrovni je reflektivní uvědomování „…schopností átmana znát sebe sama ve vší své čistotě ve stavu dokonale svobodném od všech druhů hnutí mysli; analyzovat všechna svá rozličná hnutí mysli způsobená vnějšími i vnitřními příčinami; zadržovat tato hnutí mysli v podobě reziduálních stop (samskára); vyjmout dle vůle v jakémkoli čase jakoukoli z nahromaděných samskár; přinést zpět konkrétní hnutí mysli jako při vybavování vzpomínek; v případě volné imaginace pak vytvořit zcela nové hnutí mysli pomocí výběru z dosavadních a zobrazit takto vytvořený nový materiál na pozadí vždy přítomného aspektu prakáši.“ (Dyczkowski, str. 71., citát z textu Ratnamálá.)

Reflexivní uvědomování (vimarša) je charakterizováno aktivitou (krijá) a je neustálým stáváním se, zatímco Světlo (prakáša) je poznání (džňána) a pasivní bytí. (Přímý překlad Dyczkowského věty, str. 72.)


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I