SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Tantra – malý náčrt

Philip Rawson
Výtah z knihy Philip Rawson: Tantra, The Indian Cult of Ecstasy, Bounty Books, New York, 1963.
překlad: Iveta Magová, 2006
redakce a revize: Rasa Ravi, 2006, 2019
přesun článku z tantrajoga.cz

Bylo by nesprávné nazvat tantru náboženstvím, pro současného člověka je tento pojem zavádějící. Tantra není ani „cestou myšlení“ ve smyslu obvyklého logického uvažování, spatřuje totiž hlavní příčinu lidského zklamání a bídy ve víře v představy o světě, v němž žijeme. Z tohoto důvodu je tantra cestou činu. Navíc podstata tantry není něčím, o čem se dočteme v knihách, přestože existují četné sanskrtské texty známé jako tantry. Nejstarší z nich pochází přibližně ze 6. stol. n. l., nejnovější jsou z 19. stol. n. l. Tyto texty obsahují návody k praxi, včetně praxe mentální, která je smyslem těchto textů. Bez praxe se výsledek nedostaví.

Tantrické jantry obsažené v těchto knihách nejsou určeny k prohlížení, ale k použití. Jsou nepopiratelně působivé, ale to není vše, jsou vytvořeny výhradně pro stimulaci zvláštních druhů mentální aktivity a k evokaci psychosomatických sil. Jsou používány v rituálech zahrnujících obětování a meditaci, ale i pohlavní styk, a jsou schopny od základu změnit bytost a poskytnout ji nový základ pro další život. Všechny postupy musí být i přes překážky dokonale zvládnuty. Získané předpoklady mohou nahradit banální stereotypy tak silně tlačící na lidské životy. Později, když po mnohaletém úsilí dosáhne tantrik vysokých stupňů, jsou jantry vizualizovány a subjektivně uskutečněny bez rizik upadání do fantazií. Tantra totiž nemá s fantazií nic společného. Popisuje a mapuje svět skutečností, který může být navštíven pouze sledováním těchto map. Jde o to popsaný svět najít. Kdo jej nenavštíví, nemůže o něm nic říci, proto nelze tantru zkoumat zvenčí. Tato místa jsou námi samými, třebaže si je obvykle neuvědomujeme a neumíme ze sebe vystoupit abychom je mohli nestranně analyzovat.

Šríjantra z Nepálu, 18. století.

Tantra jde vlastně až ke kořenům lidské identity, a to ne pouhou diskuzí o sociálním postavení a mezilidské komunikaci, nebo nabízením nějakých uspokojivých odpovědí, jakých se nám dostává od dogmatických teologů. Tantra říká: „Když budeš dělat věci, které tantrici objevili, nalezneš Sebe sama, poznáš a prožiješ Pravdu o sobě a tvém světě, a to bezprostředně a přímo.“ Aby mohl člověk tyhle věci provést a poznat Pravdu, samozřejmě vyžaduje úplnou změnu osobnosti a všestranné úsilí – fyzické, sexuální, mentální, morální, přičemž jde většinou o takový druh úsilí, na který západní výchova a tradice člověka vůbec nepřipravují. Tantra vyžaduje energie lidského těla a jeho světa, které lidi obvykle ztrácí v nesmyslných činnostech. Všechno, čím tantrik je a co dělá, považuje konvenčně smýšlející za těžký přestupek. To je ale pouze část skutečnosti. Jde o to, aby překonal všechny přetrvávající náklonnosti ke konvenčním postojům. V podstatě probouzí veškeré energie, které může ve svém těle, emocích a mysli objevit a jejich slučováním buduje vozidlo, které ho dopraví k osvícení. Jde o stav, v němž pochopí původ věcí, lidí a smyslu jejich existence, a to úplně zřetelně. Pro tento účel používá všechny možné prostředky a stimuly. Za předpokladu, že se tyto věci dělají opravdu opakovaně a je na ně navázán silný smyslový a emoční náboj, mění bytost podstatně účinněji než cokoli jiného. A jedině vzájemnou kombinací mnoha různých druhů činností se dosahuje radikální změny.

O jakou změnu se vlastně jedná? V první řadě je to naprostá změna od základu. Tantra vyvinula model vzniku světa a zmapovala jeho mechanismus. Každá generace tantriků začlenila do tohoto modelu své nejlepší dostupné znalosti. Pravý význam tantrického modelu spočívá v tom, že jde přímo ke kořenu věci a konfrontuje otázku času. Podle tantry leží špatné chápání času u kořenů všech ostatních lidských neúspěchů. Nahlédnutí do podstaty času značí pochopit průběh geneze – žebříku sestupných úrovní od Počátku přes evoluci kosmu. Jakmile to pochopíme, můžeme po žebříku geneze šplhat zpátky. Dosažení jeho vrcholu považuje tantra za hodnotný cíl.

Důležitým symbolem tantry je sexuální síla. Proces souvislého tvoření je vyjádřen na modelech sexuálních činností, v nichž spatřujeme naplnění absolutní transcendentní lásky. Existující svět se nepřetržitě rodí z jóni (vulvy), ženského principu, jako výsledek neustálého oplodňování mužským semenem v sexuální rozkoši.

Jóni jako objekt uctívání, dřevo, 19. století.

Semeno je ve šríjantře symbolizováno centrálním bodem, prvotním bodem energie, který „má své místo, ale nemá žádný rozměr“. Obvykle je znázorňován bíle, svůj počáteční pohyb provádí v ženském symbolu, kterým je červený trojúhelník směřující vrcholem dolů. Z tohoto původního spojení bílé a červené se odvíjí řada protínajících se trojúhelníků, čtyři mužské (vrcholem nahoru) a další čtyři ženské (tj. dohromady pět vrcholem dolů). Jejich pronikáním jsou vytvořeny obvody menších trojúhelníků, což reprezentuje další rozčlenění původních tvořících energií. Vnější kruhy a prstence z lotosových plátků symbolizují projevenou realitu světa. Zdá se, že jednotlivé fáze tvůrčího procesu existují současně vzhledem k tomu, že se díváme zpátky, za proud ubíhajícího času.

Důležité je, že věci neboli pevné objekty, které známe, vznikají v aktu tvoření symbolizovaném šríjantrou až na nejnižším stupni evoluce. Tantra zastává názor, že náš dojem, že věci existují mimo nás, je ve skutečnosti výsledkem střetu energetických polí. Duha vzniká pouze, když svítí slunce, atmosférické procesy a zraková činnost pozorovatele se setkají v určitém vztahu v prostoru a čase. V tantrickém chápání jsou všechny ostatní objekty bez ohledu na jejich hustotu, jako třeba skály, planety nebo člověk, neoddělitelně protkané lidskými názory a představami o nich. Vznikají stejným způsobem, jsou výsledkem střetu a působení sil. Tyto síly můžou být definovány jenom v čase, podléhají procesům času.

Tvůrčí proces, jak ho známe my lidi, je v tantře symbolizován mnoha obrazy. Jsou součástí rituálů a obecně se nazývají jantry, což znamená určitou hmotnou formu s nábojem symbolismu. Jantry jsou uctívány, čímž vlastně zaměřují představy a emoce tantrika a pomáhají mu rozpoznávat fáze geneze v času. Většina z nich používá sexuální symboliku a mnohé používají k zobrazení lidskou formu. Je to proto, že lidské tělo může díky kvalitám daných jeho tvarům, díky jeho gestům a projevům, intuitivně vyjádřit vnitřní stavy tantrika, se kterými se může ztotožnit. Když pochopíme, že celý náš vesmír se vyvíjí v čase skrze psychosomatické síly, tak můžeme tyto síly symbolizovat jako obrazy muže a ženy, kteří jimi disponují. Ale tantra používá taky rozličné ezoterické schematické jantry. Mohli bychom je jednoduše nazvat abstraktními, ale to by nebylo správné. Tyto symboly se vztahují k něčemu mnohem hlubšímu a reálnějšímu, než je každodenní svět; vyjadřují skutečnosti, které jsou všezahrnující a přesahují hranice jakéhokoli běžného objektu rozpoznatelného každodenní lidskou zkušeností. Šríjantra je z nich nejvýznamnější a nejkomplexnější. Má mnoho dalších členění a menší diagramy můžou detailněji prezentovat její dílčí síly. Nicméně jsou všechny současně chápány jako aktivní a ve své podstatě ženské.

Následující diagram ilustruje některé z hlavních tantrických obrazců, navržených v postupné řadě zleva doprava. Nejvrchnější je linga, mužský orgán, symbol mužského zdroje Bytí. V tvůrčím aktu je reprezentován společně se symbolem pro jóni, ženskou vulvu, která je orgánem generujícím svět a čas. V rovině by byla centrální linga zobrazena jako kruh nebo bod, obstoupená buď obrysem vulvy, nebo ženským trojúhelníkem. Další obrázek reprezentuje lingu ve vejčitém tvaru s červenými skvrnami. Představuje první stupeň diferenciace ještě před vytvořením času.

Z čistě lidského pohledu tantra připouští, že lidské bytosti jsou v jistém smyslu blíže k ženskému aspektu stvoření. Mužský aspekt může být z určitého hlediska nepochopitelný a vzdálený, zatímco ženský jako Bohyně času nepřetržitě tvoří skrze nás a pro nás, kamkoli se podíváme. Nacházíme jí v činnosti, tvoří nás jako časem ohraničené bytosti. Proto tantra často zaměřuje pozornost a meditaci na ženský aspekt jako na nejpřímější přiblížení k pravdě. Používá mnoho ženských útvarů, jako například lotosové květy nebo neobvyklý přírodní tvar kokosovém ořechu coco-de-mer, který je podobný ženským genitáliím, různé vyhloubeniny a přírodní štěrbiny nebo dutiny v kamenech a stromech, dolů směřující trojúhelníky a obrázky zobrazující samotnou ženskou pochvu. Ale nejčastěji je uctíván obraz Bohyně ze dřeva, kamene nebo kovu, který ji reprezentuje jako krásnou tancující dívku, plnou lásky, která svými rozpuštěnými vlasy rozsévá světy, a když si vlasy opět sváže, světy zaniknou. Mysl tantrika je nepřetržitě poutána tímto zářícím a fascinujícím obrazem. Každá žena se mu jeví do něj oděná. Ale to pro něj není žena personifikující Bohyni, ale Bohyně, která se projevuje v ženě. Půvab vnitřního obrazu je pro něj úžasnější nežli skutečná žena, přičemž umělecké obrazy Bohyně uctívané tantrikem ospravedlňuje to, že zvyšují intenzitu onoho vnitřního obrazu, ale současně nemůžou spoutat mysl svou čistě materiální podobou. Proto hrají ženy v tantře důležitou roli; jsou nosiči ženské energie, která zabírá ústřední místo v tantrikových představách.

Milující Bohyně stvoření má taky jinou tvář. Tak jako člověka přivádí do času a světa, stejně jej z něho i odnímá. Je i jeho ničitelem. Všechno, co nás ochromuje, smrtelné nemoci, hlad, násilí a války, to všechno je z pohledu člověka jakožto oběti, nevyhnutelnou součástí její činnosti. Nikdo nemůže být úspěšným tantrikem, dokud se s touto realitou nesmíří a nezahrne ji do své představy o podstatě Šakti. Mnoho tantrických obrazů jí proto znázorňuje jako strašnou bohyni Kálí, která má černý obličej, vyplazený jazyk a z jejich úst s vyceněnými zuby kape krev. I v této ošklivé podobě musí být stejně intenzivně milována.

Existuje mnoho rituálů, některé z nich sexuální, prováděných mezi mrtvolami na skutečných nebo symbolických pohřebištích, které tuto životní nezbytnost cvičícímu tantrikovi působivě vštěpují. Tam, v červených pohřebních plamenech, když šakali a vrány rozhrabují a lámou kosti, konfrontuje zrušení veškerého lpění na tom, co je mu v životě drahé.

Proces tvoření může být ilustrován rozličně. Šríjantra ho zobrazuje zepředu, v rovině, ale je o něm možné uvažovat taky z bočného pohledu, jako o sestupu ze stavu dokonalosti. Je to pohled spíše filozofický a pojmový, protože k jeho osvojení musíme udělat imaginární krok směrem zpátky, abychom mohli celý proces vidět odděleně od nás. Tantrická filozofie nikdy není pouze abstraktní, dokonce i tyto filozofické teze vyjadřuje v termínech lidské a erotické symboliky, čímž udržuje spojení s lidskými zkušenostmi. V první fázi stvoření je Šakti (ženská energie) vytvořena ze Šivy (mužský princip). Toto je analogické s centrálním bodem a dolů orientovaným trojúhelníkem šríjantry. Dvojice je v tak těsném objetí, že si ani neuvědomuje rozdílu mezi Sebou, a Šiva jakožto princip naprosté Jednoty dominuje. Šakti má stále „oči zavřené“ v absolutní Blaženosti, protože se ještě neprobudila do stavu oddělenosti. V další fázi je dvojice stále ještě spojena, tady už ale Šakti má oči otevřené, teď si poprvé uvědomuje svou oddělenost. Subjekt Šivy je prezentován (vlastně prezentuje sebe sama) jako oddělený aktivní objekt, „něco“ odlišné od jeho svrchované neměnné Podstaty. Oba sedí proti sobě, ale faktem je, že toto oddělení jako i další, které teprve budou následovat, jsou všechny dílem Šakti.

Bohyně Kálí na staré litografii.

Na dalším stupni božská dvojice opouští jednotu a odděluje se. Pouze vzájemná sexuální přitažlivost jim připomíná, že patří k sobě, že já a svět jsou jenom komplementárními aspekty jediné skutečnosti. A teď může Šakti začít skutečně plnit svou úlohu. V následujícím nižším stupni se stává krásnou tanečnicí, která svým tancem uplétá tkanivo světů. Výtvory tance nejsou pouhou iluzí, ale nejsou ani reálné ve smyslu existence nezávislých hmatatelných faktů. Matoucí soubor nekonečného množství oddělených skutečností, ze kterého je poskládán objektivní svět a kterého se tak pevně držíme, je nám předkládán skrze naši mysl a tělo, jakožto psychosomatický systém, ve kterém se zdá být naše oddělené jáství izolované a uvězněné. To je taky součástí činnosti Bohyně, kterou lze taky symbolizovat její plodnou dělohou. Všechno, o čem se domníváme, že to zažíváme v čase, celý průběh našeho individuálního života v našem obrovském vesmíru, to vše je pro nás vytvářeno tímto tancem nebo skrze dělohu, která není odlišná od nás, pouze když to poznáme. Všechny naše mentální schopnosti a smyslové orgány se svou schopností vnímat a koordinovat jsou kanály pro tuto energii, která působí směrem k oddělenosti a rozdílnosti a reprezentuje Šakti. Filozoficky je taková nauka naprosto holistickým pohledem, který připouští myšlenky, ve kterých mnoho našich vědních disciplín tápe: že celek nevzniká složením menších jednotek – končetin, orgánů, prvků a atomů –, ale že nejdřív vzniká celek a pak vytváří své části. Všechny příčiny spočívají v celku, ne v náhodných vztazích mezi podřízenými částmi. Když do holistického obrazu zahrneme čas, tak poznání základního celku bude vlastně tantrickou definicí osvícení.

Opačným úsilím lze stoupat zpátky vzhůru ke stavu poznání úplné Pravdy. Podstatným pojítkem je lidské tělo s jeho smysly a zkušenostmi. Různé stupně jsou ve vzájemném vztahu se skupinami tělesných schopností. Obrazně lze proto říct, že celý vesmír je obsažen v lidském těle. Ale to může být pochopeno pouze ve zvláštním záblesku procitnutí. Indické texty popisují mnoho případů, kdy se některé božstvo projevilo svým stoupencům zahrnujíc ve svém těle všechny hvězdy, vesmíry, světy a evolučně mladší stvoření. Tento námět je často zobrazován v tantrickém umění. Ale tato skutečnost je zásadní i u běžného člověka.

Indická tradice vždy zobrazovala lidské tělo jako rostlinu vyrůstající ze „substrátu“ nejvyšší Pravdy. Zrovna tak, jak jsou vitální šťávy rostliny vedeny z kořene, tak jsou přiváděny i tvůrčí energie do lidského těla. Rozdíl je jedině v tom, že „kořen lidské rostliny“ nesměřuje dolů ale nahoru nad hlavu, odkud vyživující energie proudící z Nejvyššího vtéká dovnitř těla. Rozvětvuje se do všech kanálů lidského těla, teče až k nejokrajovějším konečkům smyslů, a ještě dále ven vytvářejíc kolem prostor, který tělo obývá. Síť cév a kanálů tvořící tento systém se nazývá jemné tělo a je základem tantrické mapy člověka. Různé úrovně oddělenosti Šivy a Šakti jsou umístěny v rozličných částech tohoto jemného těla.

Tady přicházíme k dalšímu důležitému bodu. Netantrické indické nauky vidí cestu návratu k úplné Pravdě v asketismu a silné vůli, v silném potlačování smyslů, projevů těla a mysli, které se podílejí na procesu vytváření představy oddělenosti lidí a světů, které obývají. Tantra považuje tento druh namáhavého úsilí za neúčelné. Je zapotřebí se propojit se smysly, emocemi a intelektem, jejichž projevy je nutno vystupňovat do takové míry, aby mohly probudit hluboké vzpomínky a reakce člověka a proměnit je na čistou energii, ze které vznikly. Emoce a radosti se takto stávají hrubým materiálem pro zpětnou transformaci k osvícení. Je to samozřejmě velice obtížná práce, a lehce může dojít k promarnění tvůrčí energie na netransformované slabosti.

Jak se tato zpětná proměna provádí? Je mnoho překrývajících se technik, které mohou být použity současně. Všechny pracují s různými aspekty zobrazování geneze a všechny jsou zakotveny v realitě, ne ve fantazii. Nejběžnější transformační technice se přizpůsobily každodenní indické zvyklosti prováděním obětí nějakému božskému obrázku. Toto je často nesprávně pochopeno, proto je zapotřebí vysvětlit. Při obětování se tantrik s božským obrazem ztotožňuje. Obětiny – květiny, světla, zvonky, kadidlo, potrava – symbolizují smysly. Uctívač obrázek čistí, dotýká se ho barevným práškem a ověnčuje ho květy, jako kdyby to byl vzácný host. Nelze samozřejmě uctívat pouhý předmět, je to jeho podstata, kterou uctívá jak ve svém domě, tak i v sobě samotném. V průběhu dlouhého rituálu může tantrik uctívat svými obětmi celou řadu různých, ale příbuzných obrazů, kde jedním z nich může být dokonce i živoucí dívka, do které původní Bohyně rituálně sestoupí. Dalšími můžou být schematické jantry. Některé obrazy jsou z trvanlivých materiálů, jiné jsou vyrobeny z bláta nebo papíru, aby po použití byly zničeny, čím se předchází omylům ohledně neobjektivní povahy pravého smyslu ikony. Často se předpokládá, že síla a hodnota obrazů stoupá, když byly používány k uctívání dlouhou dobu nebo zvláště vyspělými tantrickými mistry.

Jedním z nejdůležitějších tantrických rysů je pronášení manter. Jsou to samostatné nebo spojené slabiky, jejichž význam většinou není hned patrný. Tantrických manter jsou stovky, jednou důležitou je například óm klím strím. Jsou semennými mantrami jednotlivých energií, které tantrik zná, ale nelze je pojmenovat žádným slovním ekvivalentem, ačkoli je možné je ztotožnit s určitými božstvy. Jsou vytrvale používány v tantrických rituálech, šeptány nebo zpívány v různých kombinacích a souvislostech, kdy vytváří vibrace, které zhušťují energie jimi vyjadřované do daného místa a času. Je nutné naučit se správně je vyslovovat a aktivovat jejich význam. Můžou být napsány v sanskrtu na rituálních předmětech, vepsány do janter, nebo můžou být namalovány jakožto samostatné jantry, otištěny na těle nebo vizualizovány ve vzduchu. Měly by vyplnit čas a prostor kolem tantrika energií, kterou je schopen ovládat. Existují taky jemné formy těchto „energetických polí“, jejichž vnitřní modely vytváří v lidském vědomí obrazy světských věcí. Koncepce „energetických polí“ je ústřední a základní pro všechny tantrické činnosti, proto je posvátná sanskrtská abeceda, kterou lze všechny tyto věci zapsat, sama o sobě reservoárem všech manter.

Další důležitou transformační technikou je jóga. V Indii je známých mnoho druhů jógy, ale jóga používána v tantře je založena více méně na hathajóze s určitým rozšířením. Tělesné pozice, stahy a tlaky tvořící hathajógu byly navrženy speciálně pro práci s vnitřním mechanizmem jemného těla člověka. Nutno taky říct, že provádění hathajógy bez dalších vnitřních prací s jemným tělem je z pohledu tantry bezvýznamným cvičením, i když může být prospěšné pro zdraví fyzického těla a kondici. Každý, kdo cvičil někdy hathajógu nebo zná hathajógické texty, snadno pozná vztah mezi jejími tahy, obraty, stahy a tlaky a rozličnými centry jemného těla.

Některé z pravděpodobně nejstarších pramenů a myšlenek souhlasí s tím, že bílé mužské semeno má být ejakulováno do jóni, jako když se při obětování nalévá posvátný olej do oltářového ohně, takto je opravdový fyzický orgasmus obou partnerů transformován a využit k mnohem větší extázi vyvolané pomocí pečlivě vypracovaných jógických cvičení. Jiné, v indickém chápání mnohem ortodoxnější nauky, říkají, že orgasmus musí být úplně potlačen a energie, která měla být při něm spotřebována se má obrátit zpátky a úplně proměnit na vnitřní zářící stav.

Šríjantra.

Tantra je vlastně jediným proudem indických nauk, který do svého náboženského schématu začlenil čistě estetické zkušenosti. Existuje samozřejmě mnoho netantrických větví indického umění, ale tantra rozvíjí umělecký zážitek pro své vlastní zájmy a zdůrazňuje, že veškeré v těle nahromaděné reakce, či už smyslové, citové nebo intelektuální, které je možné uměním probudit, jsou palivem pro tantrický oheň. Indické umění je každopádně nesmírně smyslné a tradice využívá stimulující krásu erotických chrámových soch a erotických miniatur pro své vlastní cíle. Samozřejmě existují i eroticky laděné texty věnované nádherné inkarnaci boha Kršny, který se zobrazuje modře, jako pastevec, do kterého byly všechny ženy z jeho kmene, obzvláště Rádhá, beznadějně zamilované. Indická poezie, písně a umění se vždy hodně věnovaly fyzickým detailům a barvám. Pro tantru jsou to fascinující nástroje velké Bohyně, která se promítá do Kršny a Rádhy, aby ukázala obraz zkušenosti kosmického vytržení těm, kdo ctí cestu pozitivní lásky nebo těm, jejichž zájmy jsou blízké umění a hudbě.

Hlavní koncepce celé tantry se týká jemného těla, mechanismu energií, které aktivně tvoří svět v průběhu geneze. Jejich postupy spočívají ve struktuře vnitřního těla, které lze zobrazit podrobným diagramem uzlů a proudů procházejících psychosomatickým organismem člověka. Každý si přirozeně položí otázku: Lze toto jemné tělo považovat za skutečné? Tantrik by odpověděl: „Když za reálný považuješ pouze svět objektivních vnějších skutečností, tak ne, je totiž až za proudem těchto skutečností, ale v určitém důležitém smyslu je mnohem reálnější.“ Avšak nalézt ho lze pouze vnitřní zkušeností. Dokázat to může každý, kdo usiluje o zaměření pozornosti do svého nitra. Když mluvíme s člověkem, který už tuto zkušenost má, vždy to budou pouze slova; vnitřní tělo zůstane stále nejasné, pouze teoretické a schematické.

Popisy, které nám poskytují různé texty, se nepatrně liší, jelikož pojednávají o těžko vyjádřitelné vnitřní zkušenosti. Hinduistická a buddhistická tantra se v principu na podobě jemného těla shodují, ale rozchází se v určitých bodech. Během několika posledních století došlo v Nepálu ke zdařilému zkombinování hinduistických a buddhistických nauk. Tantrik začne provádět svůj rituál tím, že se usadí doprostřed svého vlastního světa. Nejdříve si zvizualizuje Zemi s jejími kontinenty a oceány jako nezměrnou plochou kruhovou mandalu rozprostírající se kolem mýtické hory Méru, která se podobá vysokému vrcholku Himálaji. Nebe, z něhož vychází lidský výpočet času, je pro něj důležitou funkcí tvůrčí schopnosti, na které se sám podílí, a jeho zkoumáním může svou mysl pozvednout, aby pochopil nezměrnost toho, co uctívá a čím sám je.

V další fázi tantrik ztotožňuje vnitřní páteřní kanál (zvaný sušumná) s osou hory Méru, přičemž poznává sama sebe jako střed, kolem kterého celý jeho svět obíhá. Kosmos a člověk se ztotožňují, všechna jejich centra jsou skutečně stejná. Pomocí dalších diagramů pak rozebírá tento svět na jednotlivé energie a poznává, že tyto energie proudí z jeho vlastní tělesné a mentální struktury. Postupně se může ve svém jemném energetickém těle zaměřit na čakry neboli lotosy.

Centra nad hlavou.

Lotosy jsou ve vertikální řadě na zářivém vlákně centrální sušumny. Přináleží jim rozličné mandaly. Obvykle se jich uvádí šest s přídavkem sedmé u kořenu Bytí na vrcholu hlavy. Některé nauky jich představují více, tyčí se nad hlavou do různých stupňů. Další pár jemných kanálů, mužský a ženský, „slunce“ a „měsíc“, červený a bílý, se ovíjí kolem lotosů a rozvádí energii. Jsou řízeny pomocí kontroly dechu. Nejnižší lotos se čtyřmi plátky je na spodku pánve v perineu. Hinduistická tantra se jím hodně zabývá, protože se tady nachází kundaliní, která plní u každého člověka funkci projekce jeho světa. Spí stočená kolem vnitřní lingy a zakrývá její otvor svými ústy. Tato ústa jsou vstupem do spodního konce sušumny a stočení je zdrojem prožívání světa. Tantrik si představuje svůj kruh světa uvnitř kruhu tohoto lotosu a pomocí jógických technik probouzí kundaliní, která se zvedá a proráží spodní konec sušumny, aby mohla začít stoupat. Poté kundaliní postupně vstupuje do dalších lotosů tím, že tantrik zaměřuje svou mysl na jejich strukturu a význam.

Hinduistický tantrik usiluje o to, aby jeho kundaliní stoupala po sušumně co nejčastěji a nakonec trvale. Buddhistický tantrik odmítá smyslové představy, které by mohly být příliš jasné a podmanivé, avšak také si vizualizuje „vnitřní dívku“ stoupající jeho páteří, která je v buddhistickém tantrickém umění zobrazována jako ženská postava červené Dákiní. Obě nauky symbolicky popisují, jak se těsně před cílem setkává ženská energie s mužským semenem Bytí v sexuálním spojení. Z této jednoty proudí směrem dolů tzv. nektar nesmrtelnosti, zaplavující tělo, zatímco se jógin zcela ztotožňuje se svým zdrojem (a zdrojem světa) ležícím nad temenem hlavy.

Toto je obecný model „obrácení“ geneze. Postupy jsou detailně rozpracovány. U všech nauk jde o procházení oblastmi pěti živlů hmoty, kde každý nižší je postupně absorbován do vyššího: pevný element je symbolizován zemí, kapalný vodou, žhnoucí ohněm, plynný vzduchem a éterický nemá žádný symbol. Každý vyšší stav hmoty se víc přibližuje stavu nediferencované energie a vyjadřuje vyšší vnitřní vnímání prostupujících se sil mizících v čase.

Podle hinduistické tantry jsou tato skupenství hmoty seřazeny následovně: žluté pevné skupenství, čtverec, je v nejnižším lotosu se čtyřmi plátky; bílé kapalné skupenství, kruh se šesti plátky je v úrovni genitálií; červený ohnivý element, trojúhelník s deseti plátky je v oblasti pupku; zelený vzdušný s dvanácti plátky je na úrovni srdce a fialový či šedý éterický se šestnácti plátky v úrovni krku. Mezi obočím je bílý dvouplátkový lotos, ve kterém je dovršena jednota mužského a ženského, a na temeni hlavy se rozkládá tisíciplátkový lotos dokonalé nejvyšší Blaženosti, jehož záře obsahuje všechny barvy. Na úrovni pupku, v oblasti ohně, která je navenek reprezentována spáleništěm mrtvol, dochází k transcendenci našeho každodenního času.

Buddhistický tantrismus klade malý důraz na nejnižší lotos, nezná kundaliní a preferuje vynechání podpupečních lotosů. Ztotožňuje stoupající energii vědomí se sexuální vitalitou a symbolizuje jí mužským semenem nošeným ženou. Zaměřuje se až na ohňový pupeční lotos, který je stejně jako u hinduistického tantrismu považován za kritický transformační stupeň, je v něm oltář obklopený ohnivými ochrannými božstvy, na kterém je obětováno jáství jako mrtvé tělo na pohřební hranici, což je pohled pro každého Inda velice dobře známý.

Hlavní i vedlejší lotosy.

Na úrovni srdce má tantrický buddhismus širokou a charakteristickou soustavu energetických polí mnohem více rozpracovanou, než je tomu u srdečního lotosu v hinduistickém systému. Množina je uspořádána do pěti kruhů uvnitř velkého disku, čtyři jsou v hlavních prostorových směrech – jih, východ, sever, západ – a pátý je uprostřed. V každém z nich je klidná postava určitého buddhy v symbolické barvě, který medituje v sexuálním spojení se svou partnerkou-Moudrostí (pradžňá), po jeho stranách jsou vedlejší postavy. Každý buddha reprezentuje stav bytí uvědomující si všechny chybné názory vycházející z emocí a iluzorní funkce mysli. Meditující je tak sjednocen se stavem ženské moudrosti, jejíž přízeň každému z buddhů umožňuje tyto emoce obrátit, a tak se postupně otevíráním mysli ztotožňuje z milosti příslušné Moudrosti s každým z buddhů, až k plné realizaci. Podle buddhistických názorů není potřebné vzhlížet k „vyšším objektům“ jako jsou božstva a upínat k nim svou mysl, místo toho se má člověk učit žít ve stavu, kde všechny objekty včetně těch „vyšších“ rozpozná jako iluze, rozpuštěné v nezměrném nepřetržitém předivu vztahů, kde není prostor ani čas.

Cílem tantry je, aby byly tyto zkušenosti skutečné a trvalé, a abychom si jich byly v životě stále vědomi.