Shrnutí: Skrze pránájámu (ovládání dechu) rozdmýcháme síly u základu múládháry, aby pránické energie prošly skrze čtyři čakry k čakře plátku ja (tj. ádžňá).

Komentář: v lidské bytosti „spí“ kundaliní-šakti svinutá u základu páteře v múládháře. Tuto latentní energii je možno „probudit“ skrze pránájámu (ovládání vnějšího dechu a vnitřních energií) a vést ji skrze jednotlivé ádháry, jmenovitě svádhišthánu, manipúru, anáhatu a višuddhi k čakře s bídžakšarou ja, což je ádžňá. Metoda kundaliníjógy vede k postupné transformaci běžného lidského vědomí do svrchovaného kosmického či plně probuzeného Vědomí.

Komentář: Tento verš je jedním z těch obtížněji interpretovatelných, je typickým příkladem sandhjábháši (jazyku šera). Ačkoli samádhi může dojít principielně každý, techniku není možné zcela otevřeně doporučit každému. Pravá nauka může být pouze zjevena a učena guruem. Báseň poskytuje adeptovi pouze orientační rámec, samotná slova však nestačí. Termín díkšá je složeninou dvou slov – díjaté (obdaření poznáním) a kšijaté (zničení nevědomosti). Prána má být rozdmýchána skrze pránájámu a vedena dolů k promísení s apánou v manipúře, a odtud do múládháry tak, aby sjednocené energie prány a apány podnítily kundaliní-šakti k pohybu.²

Vykořenění zrození znamená, že po dosažení samádhi již není nutné se znovu narodit.³ Poupě květiny zde označuje čakru pojímanou jako lotos. Lotosové poupě je připraveno se otevřít s pomocí pránických energií, které jím proudí. Autor verše nás ujišťuje, že tímto procesem dojdeme samádhi. Červená barva reprezentuje manipúru. Je zajímavé, že karu ve frázi karuppu arum někde označuje tělo a jinde karu ve frázi karu niram značí zrození.

Shrnutí: K dosažení osvobození je doporučeno provádět pránájámu, vést energii čakrami a následovat gurua (zde kundaliní-šakti). Moudrost dosažená praxí kundaliníjógy odstraní veškeré utrpení, a ambrózie (nektar nesmrtelnosti, amrta) kapající dolů (ze sahasráry) do ádžni přinese vyrovnanost a mír mysli a stav samádhi.

Komentář: Kundaliní-šakti, často symbolicky vyjádřena jako svrchovaný svinutý had, oživována skrze pránájámu, prochází jednotlivými centry (ádhára), a vede adepta k moudrosti odstraňující utrpení a upoutanost ve fenomenálním světě. Kundaliní-šakti je nazývána guruem, neboť odstraňuje temnotu (gu-) nevědomosti a vede ke světle (-ru) pravdy. V tantrické nauce je guru primárním prahem k osvobození a takovýmto guruem je i kundaliní-šakti. Pro siddhy nebyl guru pouze lidskou osobou. Vnitřní guru je ezoterním principem a jeho sídlem je ádžňá-čakra jakožto práh skutečnosti.

Shrnutí: Hluboký klid (samádhi) duše (džíva), která dlí v každém jedinci, je poznání (džňána) odstraňující nevědomost. Šest ádhár (tvořících vnitřní „prostor“ těla) se stane cestou k samádhi.

Komentář: Jakmile je kundaliní-šakti probuzena, stane se přítelem (vnitřním guruem), který je všeprostupující a začíná vést život člověka směrem k odstranění nevědomosti. Prostor těla (mikrokosmu) sestává ze šesti ádhár (čaker). A ty jsou cestou k samádhi. Když kundaliní-šakti projde šesti ádhárami a dojde do sahasráry, adept dosáhne samádhi. Při dosažení sahasráry dochází přesněji k sampradžňáta–samádhi. Pokud projde všemi úrovněmi „za“ sahasráru, dochází k asampradžňáta–samádhi.⁴

Shrnutí: Skrze praxi hathajógy adept transformuje tělo, které je jinak (četnými asketickými směry) považováno za přítěž na duchovní cestě. Podle učení siddhů je však tělo ve skutečnosti branou k osvobození. Obrácením této jeho role se tělo stane prostředkem osvobození.

Komentář: Praxí jógy se z těla jakožto přítěže stává tělo jakožto prostředek osvobození. Otevření poklopu či víka (tj. ezoterně brahmarandhry, otvoru k brahmanu) je možné dosáhnout obrácením pohybu pránických energií. Spíše než o obrácení role těla tedy můžeme mluvit o obrácení toku prány. Sádhanou lze dojít ke kája-siddhi, dokonalosti těla, tedy zušlechtění těla do podoby dokonalého těla (siddha-déha). Základní premisou siddhů je, že tělo je mandala, reprezentace kosmu. Hathajóga neuznává tvrdé rozlišení mezi tělem a duší a poukazuje na jejich vzájemnou úzkou propojenost.

Komentář: Osmero oblastí jógického sebeovládání je zde: jama, nijama, sthúlakrijá (ovládání svalů hrubého těla – ásany, bandhy), súkšmakrijá (proces ovládání vnitřního a vnějšího dechu, tj. pránájáma), pratjáhára (obrácení smyslů „dovnitř“), dháraná (koncentrace), dhjána (hluboká koncentrace, meditace) a samádhi („osvícení“ v běžném slova smyslu, tj. překročení mysli (manas) a jáství (ahankára)).

Komentář: Smrt času či kála-dahana je jednou ze základních idejí siddhů. Smrtí času (jógické) tělo přestane (karmicky) stárnout a může být zachováno věčně. V jižní Indii panuje představa, že opravdoví siddhové stále žijí ve svých božských tělech (divja-déha). K dosažení opravdové duchovní nesmrtelnosti je nutné překročit čas, toho se dosáhne metodami techniky pránájámy. Doporučena je recitace mantry aum namah šivája. Ta zvyšuje rasu, elixír nesmrtelnosti v těle, pokud adept s čistým srdcem uctívá Šivu. Mantra může učinit jógina kálátítou, což je „ten, kdo překonal čas“. Je svobodný od minulosti i budoucnosti a (vnitřně) žije v prvopočátečním nehistorickém čase. V akále není ani předtím ani potom. Jógické tělo siddhy se vítězstvím nad časem stává „věčným teď“ a je nazýváno též činmaja či tělo Světla.

Komentář: Pojem těla (kája či déha) má u siddhů ústřední význam a nemyslí se jím pouhé viditelné tělo fyzické. Je často užíváno ve smyslu chrámu k uctívání, příbytku nejvyšší Skutečnosti. Déha je zdrojem nepředstavitelné blaženosti.