SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Siddha Bógar: Samádhi-díkšai – zasvěcení do osvícení

Verše z tamilštiny do angličtiny přeložil a okomentoval:
T. N. Ganapathy
Z knihy The Yoga of Siddha Boganathar, vol. 1, Quebec, 2003,
přeložil Jan Jirkovský.
(Mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 1/2010.)

(1)

Uvolni energii z múládháry a směřuj dech

skrze hojné a oživené čtyři čakry

do čakry slabiky ja,

kde ovládaný dech je zvnitřněn.1

Shrnutí: Skrze pránájámu (ovládání dechu) rozdmýcháme síly u základu múládháry, aby pránické energie prošly skrze čtyři čakryčakře plátku ja (tj. ádžňá).

Komentář: v lidské bytosti „spí“ kundaliní-šakti svinutá u základu páteře v múládháře. Tuto latentní energii je možno „probudit“ skrze pránájámu (ovládání vnějšího dechu a vnitřních energií) a vést ji skrze jednotlivé ádháry, jmenovitě svádhišthánu, manipúru, anáhatuvišuddhičakřebídžakšarou ja, což je ádžňá. Metoda kundaliníjógy vede k postupné transformaci běžného lidského vědomí do svrchovaného kosmického či plně probuzeného Vědomí.



(2)

K jistému dosažení stavu samádhi,

k úspěšnému vykořenění zrození a sjednocení s červenou barvou,

rozdmýchej pránické energie, aby tryskaly ve středu těla,

kde poupě květu je spojeno v pupku.

Komentář: Tento verš je jedním z těch obtížněji interpretovatelných, je typickým příkladem sandhjábháši (jazyku šera). Ačkoli samádhi může dojít principielně každý, techniku není možné zcela otevřeně doporučit každému. Pravá nauka může být pouze zjevena a učena guruem. Báseň poskytuje adeptovi pouze orientační rámec, samotná slova však nestačí. Termín díkšá je složeninou dvou slov – díjaté (obdaření poznáním) a kšijaté (zničení nevědomosti). Prána má být rozdmýchána skrze pránájámu a vedena dolů k promísení s apánoumanipúře, a odtud do múládháry tak, aby sjednocené energie prányapány podnítily kundaliní-šakti k pohybu.2

Vykořenění zrození znamená, že po dosažení samádhi již není nutné se znovu narodit.3 Poupě květiny zde označuje čakru pojímanou jako lotos. Lotosové poupě je připraveno se otevřít s pomocí pránických energií, které jím proudí. Autor verše nás ujišťuje, že tímto procesem dojdeme samádhi. Červená barva reprezentuje manipúru. Je zajímavé, že karu ve frázi karuppu arum někde označuje tělo a jinde karu ve frázi karu niram značí zrození.



(3)

K dosažení osvobození veď pránu čakrami,

kde svrchovaný svinutý had je guruem,

jehož vznešená moudrost odstraní utrpení.

Velkolepá červená prospěšná ambrózie kapající dolů

dá mysli spočinout v pokoji.

Shrnutí: K dosažení osvobození je doporučeno provádět pránájámu, vést energii čakrami a následovat gurua (zde kundaliní-šakti). Moudrost dosažená praxí kundaliníjógy odstraní veškeré utrpení, a ambrózie (nektar nesmrtelnosti, amrta) kapající dolů (ze sahasráry) do ádžni přinese vyrovnanost a mír mysli a stav samádhi.

Komentář: Kundaliní-šakti, často symbolicky vyjádřena jako svrchovaný svinutý had, oživována skrze pránájámu, prochází jednotlivými centry (ádhára), a vede adepta k moudrosti odstraňující utrpení a upoutanost ve fenomenálním světě. Kundaliní-šakti je nazývána guruem, neboť odstraňuje temnotu (gu-) nevědomosti a vede ke světle (-ru) pravdy. V tantrické nauce je guru primárním prahem k osvobození a takovýmto guruem je i kundaliní-šakti. Pro siddhy nebyl guru pouze lidskou osobou. Vnitřní guru je ezoterním principem a jeho sídlem je ádžňá-čakra jakožto práh skutečnosti.



(4)

Stav samádhi prostupuje mou duši

jakožto přítel uvnitř,

nevědomost je zahnána poznáním

a šest ádhár formujících prostor těla

se stane branou k samozářícímu samádhi.

Shrnutí: Hluboký klid (samádhi) duše (džíva), která dlí v každém jedinci, je poznání (džňána) odstraňující nevědomost. Šest ádhár (tvořících vnitřní „prostor“ těla) se stane cestou k samádhi.

Komentář: Jakmile je kundaliní-šakti probuzena, stane se přítelem (vnitřním guruem), který je všeprostupující a začíná vést život člověka směrem k odstranění nevědomosti. Prostor těla (mikrokosmu) sestává ze šesti ádhár (čaker). A ty jsou cestou k samádhi. Když kundaliní-šakti projde šesti ádhárami a dojde do sahasráry, adept dosáhne samádhi. Při dosažení sahasráry dochází přesněji k sampradžňáta–samádhi. Pokud projde všemi úrovněmi „za“ sahasráru, dochází k asampradžňáta–samádhi.4



(5)

K zachování těla otevři poklop.

Poklop (zavřené dveře těla) se otevírá praxí hathajógy5;

lidské tělo (považované za přítěž) je ve skutečnosti branou (k osvobození);

obrácením (role) spoutaného těla jej učiň pravdou a dojdi k vítězství.

Shrnutí: Skrze praxi hathajógy adept transformuje tělo, které je jinak (četnými asketickými směry) považováno za přítěž na duchovní cestě. Podle učení siddhů je však tělo ve skutečnosti branou k osvobození. Obrácením této jeho role se tělo stane prostředkem osvobození.

Komentář: Praxí jógy se z těla jakožto přítěže stává tělo jakožto prostředek osvobození. Otevření poklopu či víka (tj. ezoterně brahmarandhry, otvoru k brahmanu) je možné dosáhnout obrácením pohybu pránických energií. Spíše než o obrácení role těla tedy můžeme mluvit o obrácení toku prány. Sádhanou lze dojít ke kája-siddhi, dokonalosti těla, tedy zušlechtění těla do podoby dokonalého těla (siddha-déha). Základní premisou siddhů je, že tělo je mandala, reprezentace kosmu. Hathajóga neuznává tvrdé rozlišení mezi tělem a duší a poukazuje na jejich vzájemnou úzkou propojenost.



(6)

Abys došel k samádhi,

doveď energii k vzestupu do výše třikrát dvanácti prstů od řitního otvoru,6

a veď ji k vrcholnému prahu k dosažení moudrosti.

Zde uctívej nejvnitřnějšího átmana v hlubinách srdce;

a zušlechti osm oblastí k posvěcení těla a spočinutí v samádhi.

Komentář: Osmero oblastí jógického sebeovládání je zde: jama, nijama, sthúlakrijá (ovládání svalů hrubého těla – ásany, bandhy), súkšmakrijá (proces ovládání vnitřního a vnějšího dechu, tj. pránájáma), pratjáhára (obrácení smyslů „dovnitř“), dháraná (koncentrace), dhjána (hluboká koncentrace, meditace) a samádhi („osvícení“ v běžném slova smyslu, tj. překročení mysli (manas) a jáství (ahankára)).



(7)

K dosažení prospěšného stavu samádhi

nechť adept zušlechťuje tělo a překročí čas (dosáhne „smrti času“)

a recitací mantry se sjednotí s uctívaným Šivou.

Toto je doporučená metoda k vítězství nad Pánem Smrti.

Komentář: Smrt času či kála-dahana je jednou ze základních idejí siddhů. Smrtí času (jógické) tělo přestane (karmicky) stárnout a může být zachováno věčně. V jižní Indii panuje představa, že opravdoví siddhové stále žijí ve svých božských tělech (divja-déha). K dosažení opravdové duchovní nesmrtelnosti je nutné překročit čas, toho se dosáhne metodami techniky pránájámy. Doporučena je recitace mantry aum namah šivája. Ta zvyšuje rasu, elixír nesmrtelnosti v těle, pokud adept s čistým srdcem uctívá Šivu. Mantra může učinit jógina kálátítou, což je „ten, kdo překonal čas“. Je svobodný od minulosti i budoucnosti a (vnitřně) žije v prvopočátečním nehistorickém čase. V akále není ani předtím ani potom. Jógické tělo siddhy se vítězstvím nad časem stává „věčným teď“ a je nazýváno též činmaja či tělo Světla.



(8)

Vedení životního dechu v pozici v sedě zastaví stárnutí,

přemění tělo, aby zářilo jako deset miliónů sluncí,

bude existovat po tři věky,

odstraní tužby a přinese spokojenost.

Komentář: Pojem těla (kája či déha) má u siddhů ústřední význam a nemyslí se jím pouhé viditelné tělo fyzické. Je často užíváno ve smyslu chrámu k uctívání, příbytku nejvyšší Skutečnosti. Déha je zdrojem nepředstavitelné blaženosti.



(9)

Soustřeď se na energii zvuku uvnitř krku,

ovládni věčnou vitální energii (prána),

cirkuluj touto energií v duši (džíva) a sjednoť ji s ní.

Zachovej tak duši navěky pomocí pránájámy.



(10)

Prožij sublimaci deseti vitálních energií

k meditaci na zářivé světlo jména Šivy;

poznej, že nezdolatelné pouto karmy je odstraněno

a toto tělo bude existovat po mnoho věků.



1. Pozn. překl.: V ádžni se sbíhá idápingalou, to jest dvě nádí „dualistického“ světa, a zde se spojují v sušumná-nádí. Ač je sušumná-nádí jakožto „kosmická osa“ přítomna v každé bytosti, není zdaleka u každého probuzena – k tomu dochází teprve, když adept svou sádhanou úspěšně překročí dualistický svět lidské mysli (manas), ezoterně spadající pod úroveň ádžni.sušumná-nádí jsou protiklady sjednoceny, fluktuace lidské mysli (čitta–vrtti) a jáství (ahankára) jsou překročeny a adept dosahuje samádhi. Zde bychom mohli dodat, že samádhi jako takové ještě neznamená sjednocení s Absolutnem. Tantrické nauky ukazují, že v samádhi teprve začíná základní stupeň osvícení a dosahování nejnižších sfér sahasráry. Můžeme říci, že energizace (pránické oživení a tedy zvědomnění) nejnižších sahasrárických úrovní je vlastně krokem překročení lidské karmy (tj. za myslí a jástvím) a první možností zakusit něco, co člověka přesahuje.

2. Pozn. překl.: Jedním z vitálních vzduchů prány je apána. Podle Jóga-kundaliní-upanišadu (1. 42–46), „když se změní tok apány směrem vzhůru (stažením svěračů konečníku), jde o múlabandhu. Když vzhůru směřující apána dosáhne oblasti ohně, ohnivý plamen, přinucený vitálním vzduchem (pránou) stoupat, zvýší svou intenzitu. Když oheň a apána dosáhnou rozžhavenou pránu, vytvoří se v těle proud. Tímto proudem se silně rozohněná kundaliní probudí a jako had spráskaný holí, syčíc se vztyčí a vstupem do otvoru dosahuje vnitřku brahma-nádí“. „Jakmile se spustí zpáteční proud, kosmické zákony řídící výstupný (sestupný) proud vitálního dechu se svinou. Vzestup má být vykonán v opačném postupu než sestup. Opakované naplňování a vyprazdňování dechu je samotným rytmem univerza, vysílajícího vlny, které náhle zasáhnou základ kundaliní. V důsledku toho se kundaliní probudí a rozvine se (dynamizuje) a začne se zvedat vzhůru jako ohnivý had, přičemž naráží na jednotlivé čakry, dokud se Šakti nespojí se Šivoulajajóze (laja – absorpce), hluboké jednotě, samádhi.“ (Ajit Mookerjee, Kundalini – The Arousal of the Inner Energy.)

Autor Samádhi-díkšai, velký siddha Bógar (Bhógar, Bóganáthar). Žil nejspíše někdy mezi 7. a 12. stoletím n. l. Malba V. Chandrasekaran.

3. Pozn. překl.: Význam se zdá být dvojznačný s validitou obou výkladů. (a) Vykořenění zrození ve smyslu, že kdo dosáhne samádhi, již se nezrodí, resp. nezrodí se v lidské sféře (manušjalóka), neboť tuto již překročil. (b) Vykořenění zrození ve smyslu, že ve stavu samádhi je jógin ve stavu před zrozením/stvořením „svého“ lidského těla – zde se jóginovo vědomí „ještě nevtělilo“ (nevzalo na sebe zatím omezení, limitace a zákonitosti plynoucí z lidského způsobu existence) a zakouší jemnou (příčinnou) úroveň Univerza. V praxi je to prožíváno tak, že běžné tělo je zcela prostoupeno Šakti, utichne veškerá fluktuace pránických energií spadající tattvicky pod úroveň manasu, lidské tělo je tedy „odstaveno“ (či z opačného úhlu – zcela uspokojeno) a vědomí může proniknout do sfér jinak člověku nepřístupných.

4. Pozn. Rasa Ravi: Sampradžňáta – „současně poznané, rozlišené“, kdy je jógin sice v samádhi, ale současně i při lidském vědomí (např. se může vědomě hýbat). Asampradžňáta je bez tohoto lidského vědomí.

5. Pozn. překl.: Na Západě se bohužel jóga stala téměř synonymem pro fyzické cvičení ásan. Tím hůře je na tom samotná hathajóga, která byla častokrát nesprávně pochopena jako právě ona fyzická složka jógy. Staré texty přitom mluví zpravidla jen o několika základních pozicích (ásana) vhodných pro praxi a pár základních bandhách. Zbytek učení hathajógy (např. dle textu Hatha-pradípiká ze 14. stol.) se týká propracované vnitřní jógické alchymie, tj. zabývá se vedením a zušlechťováním pránických energií a ovládáním vnitřních ezoterních procesů jógického těla. Je nutné upozornit, že k dosažení obdobné citlivosti je zpravidla potřeba několik let usilovné sádhany, než adept začne uspokojivě „vnímat“ pránické procesy v těle a jednotlivé nádí, a bude schopen tyto procesy vědomě kontrolovat a dosahovat samádhi. Dokud není sádhanou vypěstována dostatečná citlivost a jógické tělo není dostatečně zušlechtěno, nemůže běžně člověk tyto procesy vnímat. Tato skutečnost zejména na Západě vedla k tomu, že hathajóga začala být vnímána jako pouhé fyzické cvičení. Opravdový hathajógin ve skutečnosti nemusí dělat žádné ásany, jeho praxí je vnitřní ezoterní praxe zušlechťování a transformace jeho jemného (súkšma) těla pokročilými technikami (vnitřní) pránájámy.

6. Pozn. Rasa Ravi: Klasická měrná jednotka hatha textů. Přibližná délka třiceti šesti palců od konečníků nás dovede k srdci. Upaniṣady říkají, že zde je místo, kde přebývá duše.


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II