SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Co jsem?


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Thus spake Sri Sankara, Sri Ramakrishna Math, Madras, reprint 1969 (1963).
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Jsem Pán pánů. Jsem prostý byť jen doteku žárlivosti a zášti.
Jsem Ten, který každému, kdo usiluje o Jediné, uskutečňuje vytoužený Cíl.

Jsem nezničitelný, jsem nepomíjející, jsem Pán,
jsem Vědomí vnitřní Podstaty, jsem naplněn nedvojnou Blažeností,
jsem svrchovaný átman (Parama Šiva), jsem nekonečný.

Jsem největší z těch, kteří uskutečnili átmana, jsem Ten,
který spočívá v uskutečnění své vlastní Blaženosti.
Jsem Ten, jehož sláva je uskutečněna jako Jednota
všemi bytostmi, včetně dětí a nevzdělaných.

Jsem naplněn Blažeností, Poznáním a uskutečněním Nejvyššího.
Jsem stranou myšlenky na cíl.
Ve svém srdci se těším tím, co není podmíněné.

Já sám jsem prapůvodem světů. Já jsem Ten, který si hraje
v zahradě upanišadů. Jsem plamen podmořského ohně,
jenž vysuší oceán utrpení, který se nad ním rozlévá.

Jsem uctíván úctyhodnými. Jsem mimo dosah řeči.
Jsem nitrem každého slova a významem každého rčení.
Jsem nedosažitelný pro mysl vyzbrojenou třeba sty filozofiemi,
leč prostou pokoje a sebeovládání.
Jsem jediným útočištěm moudrých.
Rozbíjím na kusy nesčetné pochyby různého druhu.

Pronikám nahoru a dolů a kolem dokola
svou vlastní podivuhodnou září.
Jsem Ten, kdo se jeví ohraničeným
díky argumentu, protiargumentu a zkoumání.
Jsem pozorovatel, jsem mnoho pozorovatelů.
Jsem aktem stvoření a sám jsem stvořené.
Jsem blahobyt, jsem pokrok,
jsem uspokojení, jsem plamenem lampy uspokojení.

Jsem pozorovatel, jsem mnoho pozorovatelů – tj. jsem (stále stejný) v Jednotě i mnohosti.
Jsem blahobyt, jsem pokrok – tj. jsem stagnace i evoluce.
Jsem uspokojení atd. – tj. jsem blažený i oblažující.

Jsem prostý změn, jako je zrození, slabost, stáří a smrt,
neboť jsem odlišný od těla.
Jsem nepřipoutaný k objektům smyslů, jako je zvuk a chuť,
neboť jsem beze smyslových orgánů.

Beze smyslových orgánů – bez prostředníků (zkušenosti) mezi vnímajícím a vnímaným.

Jsem Ten, jehož čistou přítomností se tělo, smysly a ostatní objekty
stávají schopnými své činnosti, jako je volba atd.

Jsem Ten, který ví o činnosti mysli.
Jsem Ten, který – sám neměnný –
je přímým svědkem bdění, snění i bezesného spánku,
přítomnosti i nepřítomnosti objektů a všech rovin vědomí.

Jsem prostý utrpení, připoutanosti, zášti a strachu,
neboť jsem odlišný od mysli.
Proto je psáno v upanišadech:
„On je bez dechu a bez mysli, čistý,
vyšší než vysoký a nepomíjející.“

Bez dechu – tj. bez výdechu a nádechu, vznikání a zanikání, bez pohybu. Nedotčen hrou energií, které jsou zhmotněním a rozrůzněním prvotní transcendentální Síly do živých (proměnlivých) forem. Pohyb pránických energií k sobě poutá vtělenou duši tak, že je vlastně jejím karmickým otiskem. Bez dechu je ten, kdo stáhnul veškerou dynamiku do sebe a tak je Pánem vesmíru.

Jsem vpravdě nejvyšší brahman,
věčný, neposkvrněný a svobodný;
jsem Jeden, nedělitelný a nedvojný;
mou pravou přirozeností je Blaženost, Poznání a Nekonečnost.

Vyplňuji vše, co je uvnitř a vše, co je vně, jako éter.
Nehybný a stejný ve všem, jsem čirý, nepřipoutaný,
neposkvrněný a nezměnitelný.

Jsem bez přívlastků a bez činnosti, věčný a dokonalý,
bez kazu a touhy, neměnný a beztvarý a trvale svobodný.

Jsem odvrácený od smyslových požitků.
Jsem naplněn Blažeností, Poznáním a uskutečněním Nejvyššího.
Jsem stranou jakékoliv myšlenky na objektivní svět.
Uvnitř svého Srdce spočívám v Tom, co není relativní.

Jsem dobrem všech dynamických prvků, jsa větším než ony;
jsem prostý emocí stvořených bohem lásky, Kámy.

Všechny dynamické prvky se odvíjejí od trojice gun.

Jsem dosažitelný spokojenými.
Jsem čiré Vědomí, jež nezná příchodu ani odchodu.

Jsem Jeden, prostý všech rozlišení,
jako je „toto“, „takto“ nebo „takový“.
Jsem Ten, který má být uctíván nežádostivými.
Jsem prostý vnitřního pocitu zásluhy a provinění.

Jsem Ten, který osvětluje svatyni srdce
lampou vlastního Uskutečnění, zažehnutou milostí.

Jsem Ten, jenž odhaluje Jednotu.
Já sám jsem svrchovaná Skutečnost pro mysl,
očištěnou dokonalým porozuměním védántských principů.
Jsem Slunce, které rozptyluje nevědomost jako temnotu noci.

Jsem hojivým balzámem hříšnému.
Jsem stranou všech podmínečných charakteristik.
Jsem vrcholem velkodušnosti.
Jsem Ten, který různými způsoby zachraňuje všechny,
splněním čtvera tužeb (uznání, bohatství, potěšení a osvobození).

Různými způsoby zachraňuje všechny: každá individuální duše má svou prakrti (přírodu neboli projevenou dynamiku karmické síly – subjektivní vesmír). Ta v sobě obsahuje celý individuální proces Poznání. Avšak podstata tohoto Poznání, zdroj všech subjektivních ozvěn, je jediná Skutečnost.

Čtyři tužby: první tři se týkají samsáry, touha po osvobození je touhou po nejvyšším naplnění.

Jsem Ten, který je uskutečněn posledním vnitřním zvukem.
Jsem Podstata véd a celého vesmíru.

Jsem působností bylin. Jsem osnovou a tkaninou světa.
Jsem včelou opojenou vůní Blaženosti Nejvyššího,
prýštící z lotosu posvátné slabiky óm.

Óm (aum) je nejvyšší védskou mantrou, matkou všech zvuků. Je totožný s celým vesmírem i s transcendentální Pravdou, které je vesmír vyjádřením, a která se ve své svrchované podobě nachází za trojicí A-U-M – stvořením, hrou a zánikem; plusem, mínusem a nulou; třemi stavy vědomí; třemi gunami; třemi světy – a tyto prostupuje jako všudypřítomné a neměnné Vědomí. Óm je nejuniverzálnější mantrou, protože ztělesňuje Mír, jenž je Cílem, i cestu k Němu.

Jsem Poznání. Jsem Poznávané. Jsem Poznávající.
Jsem všemi pomocnými prostředky k Poznání.
Jsem čiré Bytí Ducha, zbavené Poznávajícího, Poznání a Poznávaného.

Jsem oddanost, jsem uctívání, jsem osvobození.
Já sám jsem prostředek k osvobození.
Jsem vládce všech bytostí,
jsem konečná příčina všeho minulého, přítomného a budoucího.

Jsem obětí bohům a obětí předkům.
Jsem prostý představ odmítání a přijímání.
Jsem Višnu, jsem Šiva, jsem Brahmá
a Já Sám jsem jejich příčinou.

Bohové obývají symbolicky solární sféru a předkové (pitr) lunární (astrální) sféru, odkud se po určitém čase (daném povahou předešlých činů) opět inkarnují na Zemi, aby se mohli dále vyvíjet. Svrchovaný se obětuje, zřekne se své dokonalosti, aby tyto světy mohly existovat. Z absolutního hlediska jsou stejně neskutečné jako porušení Jednoty Svrchovaného.

Višnu, Šiva, Brahmá – Udržovatel, Ničitel a Stvořitel vesmíru.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV