SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Hymnus sebezapření


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Thus spake Sri Sankara, Sri Ramakrishna Math, Madras, reprint 1969 (1963).
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Rozbřesk a soumrak, bílý den a temná noc,
zima a jaro přichází a odchází,
i běh času je hravý.
Život sám záhy ustoupí, avšak běda,
marná naděje člověka neúnavně trvá!

Hravost času znamená, že neexistuje objektivní, „vnější“ čas, pouze čas vnitřní, ve spojení s individuální duší. Je tolik časů, kolik je pohledů na vesmír – periody kosmických procesů jsou vnímány různými bytostmi různě. Nic neměnného nelze objevit mimo sebe.

bhadža góvindam bhadža góvindam, góvindam bhadža múdhamaté
samprápté sannihité kálé nahi nahi rakšati dukrnkarané

Uctívej Góvindu, uctívej Góvindu, uctívej Góvindu, pošetilý!
Pravidla gramatiky nebudou k ničemu, až hodina smrti se přiblíží.

Góvinda – jméno Nejvyššího.
Pravidla sanskrtu mají hluboký ezoterický smysl. Studium tohoto posvátného jazyka však vede jen k bráně Poznání. Konečný krok je možné učinit jen tehdy, když člověk odhodí vše, co se kdy naučil.

Dokud člověk vydělává peníze, jeho příbuzní k němu lnou.
Avšak když jeho stárnoucí tělo klopýtá, blížíc se času rozkladu,
nikdo, ani jeho nejbližší, nebudou mít zájem
třebas se jen zeptat, jak se mu daří.

Vlasy mnohých jsou zcuchané do chomáčů,
mnozí mají hladce oholenou hlavu
a mnozí si vytrhali všechny vlasy a nosí okrové roucho,
avšak to vše jen v zájmu svých žaludků.
Pomýlení, i když zírají na Pravdu,
jež je před nimi odhalena, nevidí ji.

Jediný verš z Bhagavad-gíty si přečti,
jediné kapky vody z Gangy se napij,
jen jedenkrát ucti Pána,
a navždy odložíš veškerý svůj strach z krále smrti Jamy.

Tělo onemocnělo, vlas na hlavě zešedl, dásně jsou bezzubé
a zesláblý stařec se za pomoci hole pomalu vleče vpřed.
A přesto, běda, se ještě nevzdal očekávání!

Rození neustává, umírání neustává,
věčně se život dere z dělohy matky.
Vskutku obtížné je překonat širý oceán světa!
Ó Pane, spas mne svým milosrdenstvím!

Dětství pomine ztracené v hrách,
mládí je prožito v připoutanosti k milému,
stařec se utápí v zármutku, avšak běda,
žádný netouží po svrchovaném Pánu!

Den následuje za dnem, noc stíhá noc,
týdny a měsíce plynou jeden za druhým,
stejně tak léto a zima, rok jde za rokem,
a přesto není nikoho, kdo by se odvážil
opustit očekávání a prázdné sliby.

Pošetilý, hledaje květiny, potápí se do hlubokých jezer
a putuje přes osamělé a strašlivé lesy.
Běda! Nedokáže věnovat jediný lotos svého srdce Tobě,
Ó Pane, a zůstat v pokoji.

Když mládí pomine, k čemu je dobrá vášeň;
když voda vyschne, k čemu je jezero;
když peníze dojdou, kde jsou příbuzní;
a když skutečná Pravda je poznána,
jakou přitažlivost má tento svět?

Nepřitahuje-li jógina svět jako prostředek k ukojení tužeb, pak jej do tohoto světa nestahuje ani karma a více se nerodí.

Žádostivost při pohledu na mladou ženu
pramení z nevědomosti a klamu.
Rozum vnitřně upozorňuje, znovu a znovu,
že těla jsou pouhou kombinací masa, krve a tuku.

Kdo jsi, kdo jsem já, odkud jsem přišel,
kdo je má matka, kdo můj otec?
Takto uvažuje vnímej je všechny jako přízraky bez substance
a vzdej se světa – marného snu!

Vnější svět je tvořen představami a jeho „objektivita“ je založená na nekontrolované manipulaci mysli se vzpomínkami.

Dokud duše člověka žije v těle, rodina se něžně stará o jeho pohodlí.
Když ale oživující dech opustí své obydlí, i manželka uteče strachy.
A tak uctívej pouze Pána Góvindu!

Ten, kdo podléhá žádostivosti po potěšení,
nechává své tělo napospas chorobě.
A přestože jedině smrt je skutečným koncem,
žádný se nezřekne své hříšnosti.

Nevědomý člověk se ztotožňuje s neskutečnými obrazy, které tvořivá Síla nevědomosti vyděluje z Jednoty. Tyto představy (vjem mnohosti) nejsou reálné v tom smyslu, že Jednota ze své podstaty nemůže být nikdy porušena. Ztotožněním skutečného subjektu (átmana) s neskutečnými objekty (představami) jim propůjčujeme kontinualitu. Tato kontinualita je základem (mnohovrstevné a složité) iluze „osobnosti“ a také zdrojem utrpení. Podléhá totiž silám, které jsou reakcí na akt ztotožnění, a které nemůže „osobnost“ kontrolovat, protože je považuje za něco vnějšího, odlišného od sebe sama. Takto se individuální vědomí honí za svými představami a nabaluje na sebe objekty své touhy v podobě tělesných struktur (myšlení, citů, masa) a „vnějších“ situací, které „řeší“. Touhy toho, co nevědomý člověk mylně považuje za sebe sama, směřují uspokojení omezeného okruhu bytí a ignorují celek. Uspokojováním těchto tužeb nikdy nelze dosáhnout nekonečné a bezpodmínečné Blaženosti (která je přirozeností átmana a ze které nevyvstávají žádné další touhy), protože se týkají různých a proměnlivých částí bytosti. Taková zmatená „osobnost“ setrvává ve své žádostivosti, neustále opakuje své hříchy a stanovuje si krátkodobé cíle. Tímto dualistickým pohledem stváří nekonečnou kaskádu strastí a stahuje sebe ještě hlouběji do iluze.

Ó pošetilý! Vzdej se touhy po hromadění bohatství;
ve své mysli pěstuj dobré myšlenky.
Oddej mysl pravdivosti a učiň nezaujatost svým zákonem.
Uspokoj mysl tím, co vynesly činy tvé předchozí karmy.

Hromadění se týká také shromažďování informací.
Uspokoj mysl… Kdo si uvědomuje Jednotu, která stojí za veškerou rozdílností, ten chápe, přijímá a uctívá Vše jako podobu Nejvyššího. Každý karmický fenomén, který vyvstává, je božstvem, jež člověku (pokud na něm neulpí egoistickou představou o jeho významu) zprostředkuje poznání Boha bez podob. Góvinda je „smysly uspokojující“ – Ten, který dlí v každém vjemu a září Pravdu skrze každý svůj výtvor.

Vždy pamatuj, že bohatství přináší hoře;
vskutku žádná radost mu není věrná.
Boháč se bojí i vlastního syna, to se děje všude.

Nikdy se nechvástej svým bohatstvím, přáteli a mládím.
Čas může uloupit toto vše v jediném okamžiku.
Vzdej se připoutanosti k tomuto světu, který je naplněn iluzí.
Usiluj uskutečnit brahmana a vnořit se do Něj.

Vzdej se prokletí žádostivosti a hněvu.
Vzdej se sebeklamu a chtivosti.
Rozvzpomeň se, kdo vskutku jsi.
Blázny jsou ti, kteří jsou slepí ke své Podstatě.

Nelpi na příteli či nepříteli, na synu či příbuzném, na míru či válce.
Pokud míříš do Višnuova království,
nahlížej všechny věci jako rovnocenné.

Ovládni dech, podmaň smysly, odděl pomíjivé od Pravdy.
V nitru opakuj svaté jméno Pána a upokoj roztěkanou mysl.
Tímto způsobem obětuj Nejvyššímu své srdce.

Ovládni dech: cvičením pránájámy. Nádech a výdech, jakožto manifestace vzestupného a sestupného pohybu energie v těle, uzamykají mezi sebou vtěleného ducha. V jejich zajetí se duch ztotožňuje s energetickou aktivitou (neuvědomuje si, že stojí nad ní) a proto ji neovládá. Cílem pránájámy je zadržet dechové pohyby (proudění prány v postranních energetických drahách) a nasměrovat energii do centrálního kanálu (sušumná).

Podmaň smysly: cvičením pratjáháry, tj. odtažením smyslů od jejich objektů vnímání (koncentrací na vnitřní skutečnost). Komplexní pratjáhára se vztahuje i na mysl. (Mysl lze považovat za šestý smysl, jehož objekty jsou všechny myšlenky.) Stažení mysli znamená zastavení její činnosti. Utišením myšlenkových vírů se odhalí hlubší sféry bytí.

Jako chvějící se kapka vody na lotosovém listu, tak vrtkavý je život.
Měj ustavičně na paměti, že celé lidstvo je obětí hoře, egoismu a nemoci.

S láskou opatruj lotosové nohy svého gurua
a osvoboď se bez prodlení z otročení tomuto světu.
Ovládni smysly a mysl a uzři Pána ve svém srdci.

Je to Višnu sám, kdo dlí v tobě, ve mě, ve všem.
Postrádá smysl tvůj hněv a netrpělivost, kterou projevuješ.
Spatříš-li sebe ve všem, skoncoval jsi s veškerou růzností.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III