SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Osvobození


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Thus spake Sri Sankara, Sri Ramakrishna Math, Madras, reprint 1969 (1963).
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Jsou tři věci, jež jsou vskutku vzácné a jež se uskutečňují milostí Boží,
jmenovitě lidské zrození, touha po osvobození
a ochranná péče dokonalého světce.

V mysli člověka se střetávají kvality všech říší existence, proto lidské zrození je velkým darem a příležitostí.

Pošetilý je ten,
kdo nějakým způsobem dosáhl lidského zrození,
a navíc v mužském těle,
ovládl védy a přitom neusiluje o osvobození;
vskutku páchá sebevraždu –
sám sebe zabíjí lpěním na věcech,
které jsou neskutečné.

Mezi prostředky vedoucími k osvobození
oddanost samotná zaujímá nejvyšší místo.
Hledání skutečné vnitřní Podstaty je označováno jako oddanost.

Činnost je jediná příčina radosti i žalu v tomto světě.
Nevědomý, který to nechápe, nadarmo mluví o příteli a nepříteli.

Sen je neskutečný v bdělém stavu a bdělý stav je nepřítomný ve snu.
Oba tyto stavy neexistují v hlubokém spánku,
který opětovně nelze prožít ani v jednom z nich.

Tak všechny tři stavy jsou neskutečné, protože jsou výtvorem třech gun;
ale jejich svědek (Skutečnost, která je transcenduje),
je mimo všechny guny, věčný, Jediný a je Vědomí samotné.

Tak všechny jevy a stavy relativního světa se navzájem vylučují (tím, že jsou definovány). Mohou být sjednoceny pouze ve své vnitřní Podstatě, která je bezforemným substrátem a zdrojem všeho.

Svět, ačkoli je objektem každodenní zkušenosti
a slouží všem praktickým účelům,
je ve své podstatě stejně neexistující jako svět snu,
neboť je popřen v okamžiku probuzení.

Protiklad mezi Poznáním (džňána) a činností (karma)
je neotřesitelný jako hora.
Bhagaván Vjása, po ukončení oddaného sebezkoumání,
učil svého syna takto: „Védy učí o dvou cestách –
jedna se nazývá cesta činnosti (pravrtti) a druhá cesta odříkání (nivrtti).“

Vjása dále pravil: „Cesta činů je první a pak přijde cesta odříkání“ (tj. zřeknutí se výsledků činnosti), která vede k Poznání skrze ovládnutí sebe sama.

„Vtělený duch, který se ovládl a v mysli se vzdal veškerých činů (tj. překonal iluzi jáství a neztotožňuje se s tím, kdo koná), blaženě sídlí ve městě o devíti branách (tj. činné tělo a jeho devět otvorů), nic nekoná ani nepobízí k činům.“

„Ten, kdo nečin vidí v činu a v nečinu čin, je moudrý;
ovládl sám sebe a veškeré své dílo dokonal.“
(Bhagavad-gítá)

… své dílo dokonal: Dostal se vědomím nad karmu. Ačkoli se nachází ve světě aktivity (ve vesmíru své rozvinuté přirozenosti), spočívá v Jednotě a neměnnosti átmana, a proto nekoná.

Tak jako tvar se rodí z beztvarého, tak čin vychází z nečinného – a zůstává v něm. Jen díky iluzi se jeví vnější.

Utrpení a klam existují pro toho, kdo nezná Příčinu touhy a činnosti,
nikoli pro toho, kdo vidí Jediného, čirého átmana, jenž se podobá éteru.

Podobá se éteru – smysly nezachytitelnému prostředí, prázdnému a nekonečnému prostoru.

Nepomýlený netouží smísit Poznání átmana s nějakým konáním
či jakýmkoliv dalším poznáním.

Činy jsou konány kvalitami přírody a působí ve všem, co těmto kvalitám podléhá (co má nějakou vlastnost), zatímco átman dlí nedotčen ve středu všeho.

V porovnání s postavením svrchovaného, nedvojného átmana
i bohové jsou démony. A světy, jež jim náleží, jsou démonické.

Vše, co se nachází v dualitě, co má nějaké atributy a existuje v nějakých podmínkách, je nedokonalé.

Ten, kdo prohlašuje Příčinu za smyšlenku,
nechť se zkusí pobavit se synem neplodné ženy
a uhasit mocnou žízeň vodou z fata morgány.

Příčina je Silou Pána a ve skutečnosti je od Něj neoddělitelná. Je Jeho Blaženost a jako taková je s Ním totožná. Je Jeho rozpětím do rozměrovosti, a takto je skrze Ni stvořen celý vesmír. Nemá počátek ani konec, zatímco představy jsou již omezeným produktem, kdy dochází k zakrývání Jednoty. Pokud meditující dokáže vymanit mysl z této mnohosti (skrze Uskutečnění Jednoty příčiny a následku), pozná svou pravou identitu, odhalí svou nejvnitřnější Podstatu. Jeho mysl a ostatní bytostné složky se stanou vědomou emanací Skutečnosti.

Moudrý má neustále soustředěně meditovat nad svou vnitřní Podstatou,
která – ačkoli neviditelná – je přesto Jedinou Skutečností,
a která – ačkoli se projevuje jako vnější svět –
je svou přirozeností vlastní vědomí.

To, co je uváděno v činnost touhou a v okamžiku se stává nevábným,
je samotný zdroj utrpení. To za ním se honí nevědomý.

Blaženost je Příčinou a je věčně přítomná ve své projevené podobě i ve svém transcendentálním aspektu, jako příčina i jako následek, jako touha i jako uspokojení, jako jemné i hrubé, ve všech sférách bytí. Všechny zvuky jsou vyjádřením této nejvyšší Blaženosti a uskutečňují se Poznáním neporušitelné Jednoty obsahu a formy. Forma, které je přikládán samostatný a ohraničený význam, je objektem mylného ztotožnění. To vede k ulpění na podobě, jež je zdrojem veškerého utrpení.

Každý, ve všech třech světech, usiluje o štěstí a nikoli o trápení.
Dva zdroje utrpení jsou: tělesné jáství a pocit „to je moje“,
který z prvého vyvstává při styku s objekty individuálního vědomí.

Tři světy: svět lidí, svět předků a božské sféry.

Kdo se odvrátil od všech cílů i prostředků,
rozpustil omezení elementů a těl a není spoután činy,
ten je bezprostředně osvobozen.

Poznáním vnitřní Podstaty, jež je brahman,
je nevědomost – příčina převtělování, touhy a činnosti –
beze zbytku odstraněna.

Zjevení posvátného slova (mantry) ve snu
se po probuzení stává skutečností;
a díky požehnání ve snu je ráno vskutku dosaženo vytouženého objektu.
Tak skutečné může vytrysknout i z neskutečného.

Po střetu s Poznáním je nevědomost zničena. Zůstává To, co jest. Absolutno se uskutečňuje skrze relativitu světa.

Pravda je příbytkem; je příbytkem, neboť v ní spočívají upanišady.
Pravda znamená nepřítomnost klamu, neklamnost řeči, mysli a těla.

Poznání lze dosáhnout ovládnutím dynamických sil mikrokosmu, které jsou totožné s tvořivými silami vesmíru. Prostřednictvím klíče jantry (geometrického obrazce), mantry a mudry (tělesného gesta), lze v mysli, řeči a těle uskutečnit různé aspekty Pravdy. Správné vložení jantry, mantrymudry do prostoru mikrokosmu otevírá tři bytostné projevy (mysl, řeč a tělo) očistě a vyšší inspiraci, která nakonec vede k Uskutečnění Nejvyššího.

Když omezení zmizí, ničím nepodmíněný svědek se vnoří v Nejvyššího,
tak jako voda do vody, prostor do prostoru či světlo do světla.

Osvobodit se znamená opustit představy „já“ a „moje“
ve všech podobách a získat víru v uskutečnění átmana.

Tedy opustit nejen představu vlastnictví fyzických objektů, ale i představu „moje dílo“, „moje myšlenky“, „moje minulost“, „moje vlastnosti“, „moje radost“, „moje nedokonalost“ – opustit ztotožňování sebe se stavy mysli.

Sen je pouhým výplodem mysli a je neskutečný,
protože mizí v okamžiku probuzení.

„Když je átman nepoznán, všechny tři stavy vědomí
– bdění, snění a bezesný spánek –
nejsou nic jiného než snění.“
(Aitaréja-upanišad)

Ten, kdo ve snu vidí věci dobré a špatné,
vysoké a nízké, příjemné a hrozivé,
je považuje za skutečné, a dokud sní,
ani na okamžik si nepomyslí, že jsou iluzí.
A takový je i tento svět před rozbřeskem Poznání Nejvyššího.

Pán nikdy není nespravedlivý a nemilosrdný k tomu, co stvořil.

Ten, kdo, jsa plný obav o své tělo, se snaží uskutečnit átmana,
je jako ten, který se chystá přeplout řeku na hřbetě krokodýla,
a kdy krokodýla zaměňuje za kus dřeva.

Mysl sedící na hřbetě krokodýla je ovládána zvířecími pudy. Jeho pohyby, dokud se od nich mysl neodpoutá, určují směr všech myšlenek.

Brahman jediný je pravdivý, svět je falešný;
džíva je brahman samotný a neliší se od Něj.

Není tu pout v podobě počátku a konce,
nebylo tu ani osvobození.
Tak jako není noci ani dne na slunci,
neboť ty jsou pouze omezením vidění.

Podobně jako ze semene vyroste strom,
jako jehla je přitažena k magnetu,
jako cudná žena zůstává se svým manželem,
jako hroznýš nachází útočiště na stromě,
jako se řeka vlévá do oceánu –
tak pravdivě oddaný ve stejném smyslu
dosáhne lotosových nohou Pána a dlí zde navždy.

Kdekoliv se nachází má mysl, nechť je Tvá podoba,
kdekoliv se nachází má hlava, nechť jsou Tvé nohy!


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III