SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Šankaráčárja: Učitel a žák


Z angličtiny přeložila a svými poznámkami doplnila
© Tereza Skoumalová, 1997
Přeloženo z Thus spake Sri Sankara, Sri Ramakrishna Math, Madras, reprint 1969 (1963).
Úryvek z knihy Šrí Šankaráčárja – Sebepoznání,
Nakladatelství Šivašakti, 1997.
Siddhaika, 2015 (nepatrné úpravy).

Pravý učitel je ten, který je znalý véd,
bez hříchu, nezasažen touhou a nejvyšší z těch,
co poznali brahmana; který sebe stáhnul do brahmana
a je klidný jako oheň, jenž strávil své palivo.
Je nevyčerpatelným zdrojem milosti,
jež je nevýslovná a je přítelem všech dobrých lidí,
kteří se před ním sklání.

Palivem, které pohání kolo samsáry a rozdmýchává oheň, jsou karmické vztahy. Po spálení veškerých vazeb zůstane zářit nedotknutelný plamen, který udržuje sebe sama vlastním klidem.

Uctívajíc takového učitele s oddaností
a předstupujíc před něj,
když jej byl potěšil pokornou službou,
žák se ptá po smyslu Života.

Žák:
„Ó učiteli, příteli těch, kteří Tě ctí, jenž jsi oceánem milosti,
Tobě se klaním; zachraň mě, upadlého do moře zrození a smrti,
pronikavým pohledem svého oka, z nějž tryská nejvyšší milost jako nektar!

Zachraň mě od smrti; mě, pronásledovaného
neuhasitelným požárem tohoto světa,
zmítaného v zuřícím větru nepoddajného osudu,
staženého strachem a zoufale hledajícího úkryt v Tobě,
neboť neznám znalejšího člověka, u kterého hledat útočiště!

Ten, který uskutečnil Nejvyššího, je s Ním totožný, a jako takový má být žákem uctíván a milován.

Existují dobré duše, klidné a velkomyslné,
které jiným činí dobro a motivují je, a které,
samy překročivše ten děsivý oceán zrození a smrti,
pomáhají ostatním dosáhnout Nejvyššího,
bez jakýchkoliv postranných úmyslů.

Ó Pane,
kouzlem své řeči, sladkým nektarem
vyvěrajícím z věčné blaženosti brahmana,
pokrop mne, mučeného ranami světa,
jako jazyky plamenů lesního požáru!

Jak překonat oceán jevové existence,
co je mým určením a jaké prostředky zvolit –
co toho se týče, nevím nic.
Zachraň mě ve své blahosklonnosti, Ó Pane,
a dokonale osvětli, jak ukončit
utrpení této relativní existence!“

Když žák takto mluví, mučen hrůzami světa,
jenž je jak hořící les a hledá Jeho ochranu,
světec na něm spočine pohledem plným soucitu
a blahosklonně jej vyzve, aby se vzdal veškerého strachu.

Tomu, kdo hledá ochranu, žízníc po osvobození,
kdo se opravdově řídí příkazy písem,
kdo utišil svou mysl a je obdařen klidem,
světec káže Pravdu:

„Nestrachuj se, ó učený! Smrt neexistuje.
Je způsob, jak překročit toto moře relativního bytí.
Ten způsob, kterým jej překročili světci, ti ukážu.

Existuje výsostně účinný prostředek,
který ukáže konec strachu z relativního bytí;
jím protneš moře samsáry
a dosáhneš nedvojné Blaženosti.

Rozjímání nad smyslem védánty vede k potřebnému Poznání,
které je vzápětí následováno celkovým vymazáním veškerého utrpení,
zrozeného z relativního bytí.

Víra, oddanost a jógický vnor – tyto uvádějí védy

jako okamžité zprostředkovatele osvobození hledajícího.
Komukoliv, kdo se jich podrží, se dostane osvobození od těla,
jež je kouzlem nevědomosti.

Vpravdě děje se vlivem nevědomosti,
že ty, který jsi nejvyšší átman,
se nacházíš v omezení neskutečného jáství,
jež samo roztáčí kolo zrození a smrti.

Oheň Poznání, zažehnutý rozlišením mezi těmito dvěma,
spaluje následky nevědomosti spolu s jejich kořenem.“

„Vyslechni ve své blahosklonnosti, ó učiteli, otázku, kterou nastoluji.
Nechť je má touha ukojena odpovědí z Tvých rtů!
Co je to spoutanost? Jak vyvstala? Jak to, že trvá? Jak se od ní osvobodit?
Co je to neskutečné já? A co je nejvyšší átman?
Prosím, pověz mi o tom všem!“

„Požehnaný jsi! Splnil jsi svou povinnost a vzdal ses rodiny,
v touze dosáhnout brahmana osvobozením se od spoutanosti nevědění.

Otec má své syny a příbuzné,
aby jej zbavili dluhů, je-li třeba,
ale nemá nikoho než sebe,
aby odstranil vlastní spoutanost.

Soužení způsobené tíhou břemene
může být odstraněno jinými,
avšak nikdo než trýzněný sám
neukončí bolest způsobenou žízní.

Ani sebekázněním ani rozjímáním ani prací ani studiem,
ale uskutečněním Jednoty s brahmanem
je osvobození možné – a jedině možné.

Nemocný, který se léčí léky a zvláštní dietou,
se uzdravuje sám a nikoli přičiněním ostatních.

Kdo jiný než člověk sám
se může zbavit spoutání v okovech
nevědomosti, touhy, činnosti a podobně –
navždy, i na miliony věků?

Písma o mnoha slovech jsou hustým lesem,
který je příčinou toliko zbloudění mysli.
Proto moudrý člověk soustředěně usiluje
o Poznání pravé přirozenosti átmana.

Prvním krokem k osvobození
je krajní odpor ke všem pomíjivým věcem.
Poté následuje klid, sebeovládání, trpělivost
a úplné zanechání veškeré činnosti odporující písmům.

Dokud je člověk krátkozraký a nepřipouští si marnost veškerého ziskuchtivého konání a usilování, neprobudí se v něm touha dosáhnout toho, co je věčné.

Pro toho, kdo byl uštknut hadem nevědomosti,
jediným lékem je Poznání brahmana.
K čemu jsou mu védy a písma nebo léky?

Proto moudrý, jako v případě nemoci,
usiluje všemi dostupnými prostředky,
aby se vymanil z pout opakovaného zrození a smrti.

Poté muni přistupuje k naslouchání, uvažování o Tom
a dlouhé, stálé a nepřerušené meditaci na Pravdu.
Tím moudrý dosahuje stavu nejvyšší nirvikalpy
a raduje se z Blaženosti nirvány ještě během tohoto života.“

Muni – mudrc.
Naslouchání znamená slyšet nejen ušima, ale především srdcem To, co zvěstují písma (šruti).
Nirvikalpa, nirvána – probuzení se do nejvyššího Vědomí, které je nesmrtelnou Podstatou všeho.

Pohleď, pod fíkovníkem sedí staří žáci
okolo svého mladého učitele.
To je vskutku zvláštní!
Učitel je vyučuje pouze mlčením,
které samo o sobě je dostačující
k rozptýlení všech pochyb jeho žáků.

„Mým útočištěm není ani má matka ani můj otec
ani mí synové ani mí bratři ani nikdo jiný.
Mým svrchovaným útočištěm nechť je učitelova noha,
kterou spočinul na mé hlavě!

Pohled ctihodného učitele je tak plný jak měsíc v úplňku,
vše zaplavující září svých paprsků;
podobně jako nebeský strom splní jakékoliv přání,
jež vyvstane a utiší a upokojí soužení mysli.

Nebeský strom kalpataru plní všechna přání. Kalpataru je ve skutečnosti tvořívá Síla Vůle toho, kdo se sjednotil sám v sobě; kdo je Jedno s cílem své Touhy.

Obloha mé mysli je osvícena sluncem učitele,
který je Pán Višnu, jenž ničí temnotu nevědomosti
a dává rozkvést lotosu uskutečnění.

Višnu – zde jako nejvyšší Bůh (v době Rg-védy byl slunečním bohem).
Lotos uskutečnění je svrchované centrum mikrokosmu. Rozvinutím všech jeho plátků (dimenzí) se uskuteční celý vesmír uvnitř meditujícího.

Pouze v pevné loďce učitelovy milosti,
unášen větrem dobré karmy, získané v minulých životech,
jsem překonal nekonečný oceán jevové existence,
jehož vlny utrpení jsou nesnesitelné!“


obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/IV