SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Stupně bytostí dle kašmírského šivaismu

B. N. Pandit
Výběr z knihy Specific Principles of Kashmir Śaivism, New Delhi, 1998,
přeložil Jan Jirkovský.
Jedná se o výtah: ve větším měřítku upraveno.
Poznámky Jan Jirkovský a Rasa Ravi.
(Mírně upravená verze článku z bulletinu NÉTRA 3/2010.)

Fenomenální existence je založena na základní trojici: poznávajícím (pramátr), poznávaném (praméja) a poznávání (pramána). Poznávání je již samo o sobě činností. Vše stvořené se pak z tohoto hlediska skládá z pramátra, praméjipramány. Jejich nerozlišená jednota leží v absolutním Vědomí zvaném Šiva (též čaitanja, sanvit nebo čit) a manifestuje se navenek pomocí máji, jež je rovněž rozvinutím své božské přirozenosti (svarúpa, svátantrja).

Poznávající (pramátr) je členěn do sedmi hlavních kategorií. Tyto kategorie jsou zmíněny již v ágamách jižní Indie, filozoficky však byly rozpracovány až v šivaismu kašmírském.

Čisté stvoření (šudhádhvá) – „pán“ (pati):

  1. 1. Akalové/Šivové
  2. 2. Mahámantréšvarové
  3. 3. Mantréšvarové
  4. 4. Mantrové neboli Vidjéšvarové

Nečisté stvoření (ašudhádhvá) – „dobytek“ (pašu):

  1. 5. Vidžňánakalové
  2. 6. Pralajakalové
  3. 7. Sakalové

Šiva Sám Sebe rozvine do prvních pěti tattev, tedy od Šivytattvě Šuddhavidjá. Na úrovni prvních dvou tattev (ŠivaŠakti), rozvine Sebe i do podoby „bytostí“ zvaných ŠámbhavovéŠáktové. Tyto bytosti nikdy neztrácejí Své nekonečné a čiré Vědomí. Aspekty šivovstvíšaktovství jsou pouze dva aspekty jedné Pravdy – sdílejí stejné, dokonalé Vědomí. Tvoří společnou kategorii bytostí zvaných Akalové. Kalá1 je první výtvor máji. Bytosti ŠámbhavovéŠáktové jsou vždy svobodné od kaly a všech dalších omezení, takže jsou označovány jako Akalové2 neboli bytosti, na něž kalá nepůsobí. Akalové jsou dokonale čisté bytosti, které jsou (si) Vědomy pouze Sami Sebe v samozřícím aspektu, který je nekonečným, čistým a božským Vědomím. Ze svého statutu nemohou mít „povědomí“ o poznávaném (praméja) či poznávání (pramána). Žijí ve stavu dokonalé Jednoty, a jsou proto populárně nazývány Šivové.

Šiva se manifestuje uvnitř zářivé čistoty nekonečného Vědomí, z něhož jsou rozvinuty i poslední tři z pětice nejvyšších tattev. Tyto tři tattvy jsou známy jako Sadášiva, ÍšvaraŠuddhavidjá. Bytosti v těchto třech tattvách zakoušejí Samy Sebe v mírně odlišných „odstínech“. Bytosti stvořené Pánem na úrovni Sadášiva tattvy jen mírně vnímají prvek „to“ uvnitř Sama Sebe, čemuž odpovídá zkušenost „já (jsem) to“ (aham idam)3. Na této úrovni jsou bytosti označovány za Mantramahéšvary. Prvek „to“ se začíná výrazněji projevovat u bytostí tattvy Íšvara, které se vnímají způsobem „to (jsem) já“ (idam aham). Tyto bytosti jsou též čisté a jsou zvány Mantréšvarové. Koncept jednoty v mnohosti, kterou tyto dvě kategorie bytostí zakoušejí, se nazývá Šuddhavidjá. Tato tattva vyjadřuje čistou průzračnost Vědomí, které zde slouží jako nástroj či jakási metaforická obdoba „těla“.

Májá je jedinou „nečistou“ tattvou. Slouží jako čistotu, jednotu a všemocnost halící (ávarana) závoj. Bytosti na úrovni sféry Šuddhavidji se zahalují tenkým závojem máji a tímto vytváří kategorii zvanou Mantrové. Ti jsou si vědomi čisté, nekonečné a božské podstaty Vědomí, kde pod tímto jemným závojem máji prvek „to“ zří jako od Sama Sebe odlišný. Prvek „to“ je pro ně samotná tattva májá, z níž (a za pomoci jejích kaňčuk) vzniká celé univerzum mnohosti (tj. vše „nečisté“). Šiva sestupuje na tuto úroveň ve své manifestaci zvané „nekonečný Pán“ neboli Anantanátha. Anantanátha je pánem máji a božstvem uctívaným mantrickými bytostmi, které pracují pod Jeho správou. Tato úroveň sféry Šuddhavidjá je známa jako mahámájá a je sídlem Mantrů. Tyto bytosti nežijí v nevědomosti o povaze Svrchovanosti, jsou pány (pati, íšvara) pravého Poznání (vidjá), pročež se jim též říká Vidjéšvarové.

Všechny čtyři zmíněné kategorie bytostí – Šivové čili Akalové, Mantramahéšvarové, Mantréšvarové i Mantrové čili Vidjéšvarové – jsou zahrnuty do kategorie čistého stvoření. U Vidjéšvarů se omezení májou objevuje jen jako náhled mnohosti, který zapříčiňuje, že prvek „to“ nevnímají jako identický s Vědomím. Tento nejjemnější závoj máji je znám jako májíja mala neboli nečistota způsobená májou. I Vidjéšvarové jsou považováni za součást čistého stvoření, protože nesestupují do sansárické existence, kde existuje převtělování.

Všechny tyto čtyři druhy bytostí existují ve Vědomí čistoty, nekonečnosti a božské moci. Některé z nich zaujímají pozice v rámci božské hierarchie a spravují rozličné záležitosti. Některé žijí po mnoho eonů ve sféře čistého Poznání, kde prožívají neustálou Blaženost božské existence, dokud nedojdou stavu dokonalého uspokojení. Nakonec jsou schopné odhodit poslední tenký závoj a vystoupají až k Jednotě s nejvyšším Pánem. Mantramahéšvarové zpravidla zůstávají velkou měrou splynuti se zkušeností blažené čistoty a božské moci a stejně tak je tomu u Mantréšvarů. Mantrové, jsouce si vědomi světa mnohosti, bývají součástí božské správy a vykonávají rozličné úkony v rámci stvoření. Mantrové ze své milosti pomáhají sansárickým bytostem na cestě k osvobození (mókša). Podle šivaismu jsou to právě Mantrové, božské bytosti, které zjevily velkým jóginůmsiddhům šivaistické ágamy. Těchto Mantrů je pět: jmenovitě Íšána, Tatpuruša, Sadjódžáta, VámadévaAghóra.

Májá, která způsobuje pouze jemné zahalení Vědomí a Jednoty u Vidjéšvarů, narůstá do svého plného potenciálu v následujících tattvách, které jsou „nečistým“ stvořením Anantanáthy. Na úrovni tattvy máji se objevuje omezení v podobě ánava maly neboli nečistoty individualizace, která zakrývá božskou přirozenost bytostí v máji a omezuje je na anu, tedy na bytosti zakoušející konečnost a omezenost.4 Ánava mala je tou nečistotou, kvůli níž se bytosti považují za omezené. Namísto absolutního Vědomí se ztotožňují s malým individualizovaným vědomím.

Rozlišujeme dva druhy ánava maly. První druh se objevuje, když Šiva, manifestující se jako obyčejná duše (anu), zakrývá Svoji přirozenost čistého Vědomí a ztotožňuje se s nevědomými substancemi jako je tělo a mysl. Podle kašmírského šivaismu jsou tyto substance čtyři:

  1. 1. Hmotné tělo složené z pevných prvků, díky němuž můžeme vykonávat „světské“ činnosti.
  2. 2. Mentální tělo skládající se z jemných orgánů, smyslů a mysli, pod vládou buddhi. To nám umožňuje mít rozličné zkušenosti potěšení, bolesti atd., stejně jako formulovat názory o světě kolem nás.
  3. 3. Životní síla (prána), která mimo jiné umožňuje pociťovat hlad, žízeň, ospalost, bdělost atd.
  4. 4. Ohraničené vědomí sebe, známé jako stav prázdnoty (šúnja5), které nám umožňuje fungovat i ve stavu spánku.

Druhý typ ánava maly jde dále za chybné ztotožnění univerzálního Vědomí s nevědomými substancemi. Je uskutečněním principu, že naše činy a poznání jsou omezené. Vlivem této podoby ánava maly se cítíme být schopni poznávat a dělat pouze určitý vymezený díl. V důsledku toho ztrácíme původní stav vševědoucnosti a všemocnosti.6

Jemnější májíja mala namísto k Jednotě obrací bytost k mnohosti a také dosahuje svého plného rozsahu na úrovni tattvy máji. V jejím důsledku bytosti vnímají oddělenost mezi: (1) sebou samými a svým okolím, (2) svou a jinou bytostí a (3) jednotlivými předměty okolí. K tomu všemu jsou bytosti pod vlivem máji zbaveny původní dokonalé soběstačnosti a začínají se vnímat jako nedokonalé a nedostatečné. Tato nedostatečnost bytosti dále uvrhá v zájem o vnější věci a jevy, čemuž se v šivaismu říká lóliká7. Lóliká se neustále projevuje v bytostech omezených ánava malou. Následná rozptýlení drží takovéhoto člověka svázaného s omezenými formami běžného poznání a konání, takže neuskutečňuje svůj opravdový potenciál.

Ve stavu májíja maly jsou vždy činy způsobené člověkem buď dobré či špatné na základě zákonů ovládajících běžného člověka. Mentální vzorce (sanskáry) z činů dále ženou lidi z jednoho života do druhého bez ustání v kruhu zrození a smrti. Jsou hnáni nadějí, že činy přinesou naplnění jejich tužeb. Každá úroveň existence je prostoupena božskou Vůlí (iččhá), jíž ovládá a směřuje každého tvora zevnitř.8 Protože však v každém vytvořil pocit jáství, člověk si o sobě myslí, že to je on, kdo koná a poznává.

K vlastnímu jáství vztahované pocity ohledně našich činů a zmíněné reziduální dojmy z minulých činů (karma sanskára) jsou známy jako kárma mala čili nečistoty způsobené karmou. Karmické nečistoty činí bytosti odpovědné za to, co vykonaly, a ženou je do cyklu převtělování. Tento osobní zájem o vlastní činy a jejich plody je tak pro každého příčinou největšího utrpení. Je založen na dualistickém vnímání a též na obou druzích ánava maly – mylném ztotožnění se s jástvím či tělem a obecným pocitem konečnosti a omezenosti.

Ánava mala je prvotním kořenem vší naší strasti (duhkha); je to původní příčina, pro niž sami sebe považujeme za omezené. Tento pocit omezenosti je naším hlavním poutem v hmotné existenci. Mantrické bytosti nepodléhají této ánava male. Ačkoli zažívají zkušenost mnohosti (kvůli májíja male), jsou zahrnuty do třídy čistých a osvobozených bytostí.

Podle této filozofie všechny druhy konečných omezených bytostí, od primitivních forem života až k nebeským bohům, trpí z májíja maly, obou typů ánava malykárma maly. Jsou označovány za Sakaly – jsou dušemi poutanými transmigrací. Sakalové existují na úrovni, která se vyvinula z omezení (kalá) tvůrčí síly. Jsou poutáni všemi jejími vývojovými stupni. Tyto bytosti dlí ve svých fyzických tělech ve stavu bdělosti a ve svých mentálních tělech v době spánku.

Bytosti v hlubokém spánku (sušupti) se nazývají Pralajakalové. Ti jsou svobodní od působení kaly a jejích důsledků až do konce další pralaji. Pralaja označuje rozpuštění všech mentálních a fyzických entit zpět do prapůvodní kosmické energie, označované v šivaismu múlaprakrti9. Když Pán Šríkanthanátha10 – manifestace Íšvara Bhattáraky11, který sestoupil na úroveň tattvy prakrti – započne s novým stvořením hmotných tattev, rozdmýchá kosmickou energii a naruší tak rovnováhu gun12. Toto probudí veškeré Pralajakaly z jejich hlubokého spánku a uvrhne je opět do cyklické existence podle jejich karmických činů před tím, než se stali Pralajakaly. Ti z nich, kteří mají dostatečné jógické zásluhy z dřívějšího života, mohou díky milosti Šríkanthanáthy pokračovat v evoluci ve vyšších světech.

Pralajakalové jsou tedy též poutanými bytostmi. Společně se Sakaly jsou považováni za bytosti omezené a spadající do nečisté existence pod májou. Pralajakalové jsou poutáni oběma typy sebeomezení (ánava mala). Jsou též ovlivněni egocentrickými zájmy a vahou dřívějších činů (kárma mala), které jsou však ve stavu hlubokého spánku (sušupti) odloženy. Podobně tomu je s dualistickým vnímáním (májíja mala), které se též vrací až v bdělém stavu. Ve stavu hlubokého spánku jsou od májíja maly svobodní, nevnímají žádný druh mnohosti. Další druh bytostí, Vidžňánakalové, se vnímají jako čisté a nekonečné Vědomí, bez psychických a fyzických omezení. Nejsou si však vědomy své božské moci. Zakoušejí se jako absolutně nečinné čisté Vědomí a nerozpoznávají svou vnitřní božskou esenci. Nerozeznávají dynamickou božskou pulzaci (spanda) jako vlastní nejvnitřnější podstatu a trpí druhým druhem sebeomezení (ánava mala). Tvorové ve stavu Vidžňánakalů po smrti nadále existují, dokud z kosmické energie nevyvstane nové stvoření. V době nového stvoření je Pán Šríkanthanátha uvrhne zpět do existence, kde jejich úkolem bude prokazovat milost (anugraha) směrem k poutaným bytostem (Sakala). Většina Vidžňánakalů je nicméně z milosti Pána vytažena do úrovně Šuddhavidji. Vidžňánakalové existují na úrovni mezi tzv. čistými a nečistými bytostmi. Jsou považováni za poutané bytosti, dokud se nevymaní z působení máji.

Lidé, kteří se vyvinuli až do tohoto bodu, vidí veškeré vnější jevy v jednotě se sebou samými a jsou považováni za pány (pati). Žijí ve stavu nazývaném „jednota v mnohosti“. Lidé, kteří vnější jevy vidí odlišně od nich samých a jsou jimi i dalšími principy poutáni, jsou metaforicky nazýváni dobytkem (pašu).

Akalové, MantramahéšvarovéMantréšvarové jsou pány (pati). Mantrové, ač vnímají vnější jevy jako odlišné od nich samých, jsou mezi pati rovněž zahrnuti, neboť jsou osvobozeni od karemkléš. Sakalové a Pralajakalové jsou pašu a jsou poutáni (páša) pouty máji. Vidžňánakalové jsou pašuové, kteří čekají na přijetí mezi pati.

Každá z těchto sedmi kategorií bytostí může být dále členěna podle různých kritérií. Kupříkladu Sakalové byli klasifikováni do čtrnácti podtříd: osm druhů bohů, pět druhů zvířat a jeden druh lidské bytosti. Někteří exegeti kašmírského šivaismu člení Akaly na ŠámbhavyŠákty, a ze sedmi hlavních kategorií se pak stává osm.


1. Pozn. Rasa Ravi: Tato tzv. kaňčuka, omezující faktor, zabezpečuje vzniklý rozdíl v Jednotě, tedy aby mohly vzniknout části od sebe se lišící: mnohost jako taková. Je podmínkou všech věcí ve stvoření.

2. Pozn. Rasa Ravi: Tedy se nepodílejí na univerzu, kde existují jakékoli části čehokoli, protože se ani sami neskládají (negace, bez: a-) z částí (kalá).

3. Pozn. Rasa Ravi: Aham znamená „já“ a idam „to“ (idam – střední rod, ukazovací zájmeno). V sanskrtu pomocná slovesa (jsem, jsi…) ve většině případů není nutno vyjádřit na rozdíl od češtiny (kromě třetích osob), kde jsou nutností. V sanskrtu se používá zejména k jasnějšímu vyjádření složitější myšlenky nebo ke zdůraznění hloubky sdělení, jako například v známé frázi tat tvam asi – „jsi to ty“. (Asi je pomocné sloveso „jsi“; tat je „to“ – střední rod, třetí osoba: často ve smyslu ukazovacího zájmena. Jelikož je zde sloveso asi zřejmě ve smyslu důrazu, snad nejlepší český překlad zní „jsi to ty“. Variace „to jsi ty“ v češtině nedává tolik důrazu na druhou osobu. Tento důraz vyzdvihuje fakt, že učitel na žákovo tápání ohledně nejvyšší Pravdy na něj naléhá, aby Pravdu nehledal mimo sebe: „jsi to ty“ – Čhándógja-upanišad 6. 8. 7.)

4. Pozn. překl.: Přijde mi velice výstižné, jak kosmologie kašmírského šivaismu vystihuje sestoupení Nejvyššího do hmoty a postupné převracení do protikladů. Jednotlivá omezení postupně utvářejí dokonalý protiklad. Šiva je tak Dokonalý. Zatímco řada filozofických systémů má ve svém výkladu prakticky binární členění sansára-nirvána, nevědomost-osvícení, kašmírský šivaismus popisuje postupný vznik omezení a přechod od svrchovaně jemného k hrubému. Adept jógy pak celý kosmogonický proces obrací, následuje jednotlivé příčky zpět a svým vědomím a duchovním bytím překračuje sféru sansáry a vrací se zpět k Šivovi.

5. Pozn. Rasa Ravi: Neztotožňovat se šúnjou v buddhismu.

6. Pozn. překl.: Vševědoucnost a všemohoucnost neznamenají, že by jógin měl takové schopnosti, že by mohl střílet blesky z očí, obracet směr otáčení planet nebo vědět, co měla sousedka před čtyřmi dny k večeři. Tyto pojmy odkazují na úroveň Stvoření/Vědomí, „kdy ještě“ nevzniklo nic, co by mělo být dualisticky poznáno, proto ani život na této úrovni nemá potuchy, že by něco věděl, nevěděl či měl (ne)vědět. Toto rozlišení se objevuje až na nižších úrovních, kde již život funguje na plně dualistické bázi.

7. Pozn. Rasa Ravi: Ze slova lóla, jež znamená neklidně se hýbat sem a tam, házet se s sebou, otáčet se, nervózně poskakovat apod.

8. Pozn. překl.: Vůli (iččhá) Pána pak v sobě člověk pociťuje jako svou touhu (rovněž význam slova iččhá) po Nejvyšším.

9. Pozn. Rasa Ravi: Nejpůvodnější základ (múla) přírody (prakrti), z čehož vše vzniká. Světový kořen (múla), z čehož je vše vytvořeno (krta) a pochází (pra-).

10. Pozn. Rasa Ravi: „Pán s krásným krkem.“ Částečně odkazuje na Šivův krk (kantha), jenž zmodral (níla) po vypití jedu světa. Odtud jeho další jméno Nílakantha. (Snad lze vidět v Nílakanthovi obdobu Kristova mystéria, který „rovněž“ snímá hříchy světa, tedy jakýsi jed světa.)

11. Pozn. Rasa Ravi: Íšvara – pán, mistr, vládce. Bhattáraka – vážený pán, velepán, úctyhodný člověk.

12. Pozn. překl.: Při návratu z jógického vnoru se dá vznikající nerovnováha gun dát do souvislosti (či prožít na lidské úrovni) s nerovnováhou vnitřního prostředí (dokud je zde karma). Odtud fluktuace prány a mysli, sansára.


obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III