SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Příběhy z Bhágavata-purány (7.10): Šiva a zničení trojměstí

2012 (pub. 2015)
Podle Menonova vydání převyvpravuje Svatopluk Svoboda

Stalo se to před dvěma věky (juga), když Šivův syn Kumára (Skanda) stanul v čele božských vojsk, aby je vedl do boje proti démonům – do další z jejich mnoha vzájemných bitev. Ačkoliv vojska démonů tehdy vedl Táraka, jemuž nebylo rovno, bohům vedeným Kumárou se podařilo dosáhnout velikého vítězství: probili se do démonského světa, obsadili ho a démony, které nepozabíjeli, z něj násilím vyhnali. Asurové přišli o svůj domov; v strachu o vlastní životy se museli schovávat, kdekoliv mohli, brouzdali světy jako bezdomovci a žebráci.

Šiva Tripurántaka – zničitel trojměstí, čálukjský reliéf z 8. století, Aihole. Foto © Jan Strnad & Siddhaika.org, National Museum, Delhi.

Démoni byli takto utiskováni mnohá staletí. Nová naděje jim svitla až po uplynutí jednoho eónu času. Bylo to tehdy, když se stvořením začaly šířit zvěsti o novém mocném démonu, úžasném bojovníkovi, který zcela ovládal svou mysl. Jmenoval se Maja, démonský mistr-stavitel. Maja podstoupil těžká duchovní cvičení a úspěšně prošel náročným odříkáním, po nichž nabyl ohromných duchovních sil (siddhi) a moci. Žhnul takovým žárem, že si vysloužil obdiv i samotného Brahmy! Ten mu přislíbil splnit jakákoliv tři přání. Když se asurové doslechli o úspěších, jež Maja dosáhl, začali se k němu ze všech koutů stvoření houfně slétat.

Maja postavil pro démony trojici měst. Společně jsou známa jako Tripura – trojměstí. Za tento počin jej démonský lid vyhlásil svým králem. Do stavby měst Maja vložil celé své mistrovství: byly v nich dech vyrážející zámky, paláce a do oblak čnící honosná sídla, postaveny uprostřed krásných zahrad a nádherných parků. Ulice byly posety drahými kameny a šperky kouzelných barev, jakož i mnoha jinými poklady, které se ani nedají popsat. Ze vší krásy a přepychu až přecházel zrak. Co se týká Brahmových požehnání, Maja si vyžádal následující: ať tato tři města umějí létat a vznášet se ve vzduchu, ať se na jeho přání mohou kdykoliv zneviditelnit, a navíc ať je neporazitelný každý, kdo se nachází uvnitř jejich hradeb.

Jedno město bylo celé ze zlata, druhé ze stříbra, třetí bronzové; ve zlatém městě se ujal trůnu Maja, ve stříbrném a bronzovém zase jeho bratři, kteří mu ve všem podléhali.

Démoni nezapomněli na to, jak je bohové pronásledovali, lovili, zesměšňovali a zabíjeli. V bezpečí neviditelných měst létali, kamkoliv chtěli a všude, kde se zjevili, drancovali a plenili. Mstili se za všechna příkoří, kterých se jim dostalo. Mstili se všemu a všem.

Bohové, vládcové nebes, předstoupili v modlitbách před Rudru (Šiva). Modlili se: „Rudro neodlišitelný od vesmíru, pohleď! Démoni z Tripury nás vyhlazují! Naše schopnosti nestačí na jejich krále, kterým je nedostižný Maja. Modlíme se, prosíme tě, zachraň nás!“

Rudra, ctihodný (bhagavan), jat jejich strachem, se nad nimi slitoval. Zvedl svůj vesmírný luk, natáhl galaktickou tětivu a pozorně zacílil. K démonským městům, Tripuře, se rozletěl šíp apokalypsy. Šíp se v letu rozdělil na milion menších šípů, z nichž každý zářil jako paprsek Slunce. A stejně jako světlo lehce prolétne sklem, Rudrovy šípy prolétly hradbami třech měst, jakoby tam ani nestály. Tripura na okamžik zmizela. Jas Rudrovy střely ji zcela pohltil. Když oslepující záře opadla, démoni nehybně leželi na zemi – paprsků bylo dost pro každého z nich. Všichni byli mrtví.

Ale ne tak Maja! Tento nedostižný král byl sám šivabhaktou, oddaným Šivy pohrouženého ve věčném samádhi. Rudrova (Šivova) zbraň ho nezabila. Když se stavitelský mistr vzpamatoval z toho, co se stalo, okamžitě jednal: přenesl celé trojměstí k nádrži s amrtou, nektarem nesmrtelnosti, a využijíc své velké siddhi přenesl k nádrži i všechny mrtvé démony. Poléval jejich mrtvá těla nektarem nesmrtelnosti, zatímco dunivým hlasem odříkával mocné mantry. Démoni procitli k vědomí a vystoupili z mrtvých těl. Jejich nová těla se třpytila ostrým jasem, jako blesk, když vyšlehne z tmavých mraků – byli živí a mocnější než kdy předtím.

Když Šiva viděl, co se stalo, posmutněl. Vida ho ve sklíčené náladě, Višnu přemýšlel, jak by Pánovi Kailásu (tj. Šivovi) mohl pomoci. Dostal nápad. Proměnil se v posvátnou krávu a Brahmu učinil svým teletem. V pravé poledne se zjevili u démonských měst, přiblížili se k nádrži s amrtou a neprodleně ji začali vypouštět. Démoni, kteří hlídali posvátný nektar, se nedokázali rychle rozhodnout, zda mohou posvátná zvířata jen tak zabít; tato navíc svítila zvláštní, nezemskou září. Někteří mudrci říkají, že hlídači nemohli zasáhnout, protože byli pod vlivem kouzla, které na ně uvalil sám Višnu. Višnu a Brahmá vypustili celou nádrž a zmizeli. V tu chvíli si strážcové uvědomili, k čemu došlo; jakoby se probrali z transu. Bědujíce a naříkajíce běželi za svým králem.

Maja patřil mezi nejmoudřejší z moudrých. Již dávno seznal, že všechny události odehrávající se v čase jsou vedeny nikomu a ničemu nepodléhající Vůlí (iččhá), jež vyvěrá ze samého středu všeho – ze Šivova srdce. Řekl: „Vojáci, netruchlete! Nikdo, ani bohové ani lidé ani my, démoni, nemůžeme změnit daný běh věcí, byť bychom se o to snažili sebevíce. Jediný Bůh, Osud, řídí naše životy od prvního nadechnutí po poslední výdech. Dává nám Jedno, ačkoliv my to vidíme jako dvojí: dobré a špatné. Uklidněte své mysli a pochopte, že vskutku jste nemohli udělat nic jiného než to, co jste udělali.“

Za krátký čas Višnu a Brahmá připravili pro Šivu mocnou zbraň (astra). Darovali mu transcendentní létající disk (vimána), u jehož výroby smíchali všechny ctnosti: řád (dharma), moudrost (džňána), odříkání a ostatní. Šiva se oblékl do brnění zářícího jako milion Sluncí a od Brahmy a Višnua si půjčil jejich zbraně. Létající disk ozdobil stožárem s vlajkou, na níž se skvěl emblém býka (vršabha).

V pravé poledne, v příznivou dobu, Rudra se opět chopil svého vesmírného luku, podruhé napnul jeho tětivu a vyslal směrem k Tripuře další apokalyptický šíp. Stvoření na vteřinu zmizelo v jasné záři. Tripuru pohltil oslepující plamen… a tři démonská města byla konečně zničena.

Obloha se rozezněla slavnostním bubnováním. Bohové, božští zřecové (dévariši), otcové (pitr) vesmírů a ostatní výsostné bytosti (siddhéša), shromáždivší se ve svých neviditelných létajících palácích, vimánách, aby pozorovali Rudrův čin, pěli nadšené chvalozpěvy a provolávali mu slávu. Bylo cítit krásnou vůni nezemských květin – v záplavě se sypaly na Rudru ze všech stran. Tanečnice nebeských světů, apsarasy, tančily v transu, nebeští zpěváci a muzikanti, gandharvové, jim k tomu zpívali ve vytržení.

Poté se Višnu, Rudra i Brahmá vrátili do svých domovů ve věčnosti.


obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/I
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/III