SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Guhjasamádža jóga 2

– TB12 –
Rasa Ravi, 1997
revize 2016 (menší úpravy)
Viz Úvod do revidované verze TB a bibliografie

Božstva a jejich ženské protějšky – vizualizace a bídžamantry

Nad čelem z bílého óm – naše přirozenost formy – vychází bílý Vairóčana s třemi tvářemi: bílou, černou a červenou. Má šest rukou, v pravých drží kolo, žezlo a lotos, v levých drahokam, meč a zvon. Z místa mezi čelem a krkem z červeného ah – naše přirozenost rozlišovací schopnosti – vychází červený Amitábha s třemi tvářemi: červenou, černou a bílou. Má šest rukou, horní pravá ruka drží rozkvetlý lotos u srdce, další pravé ruce drží žezlo a kolo, horní levá ruka drží zvon a další levé ruce drahokam a meč. Z místa mezi krkem a srdcem z modrého húm – naše přirozenost vědomí – vychází modrý Akšóbhja s třemi tvářemi: modrou, bílou a červenou. Má šest rukou, v pravých drží žezlo, kolo a lotos, v levých zvon, drahokam a meč. Z místa mezi srdcem a pupkem ze žlutého svá – naše přirozenost pociťování – vychází žlutý Ratnasambhava s třemi tvářemi: žlutou, černou a bílou. Má šest rukou, v pravých drží drahokam, žezlo a kolo, v levých zvon, lotos a meč. Z místa mezi pupkem a pohlavním orgánem ze zeleného vychází zelený Amóghasiddhi s třemi tvářemi: zelenou, černou a bílou. Má šest rukou, v pravých drží meč, dvojité zkřížené žezlo a kolo, v levých zvon, zelený lotos a drahokam. Všichni tito tathágatové jsou korunováni buddhou Akšóbhjou.

V pupku ze žlutého lam představujícího zemský živel těla vychází žlutá Lóčaná s třemi tvářemi: bílou, černou a červenou. Má šest rukou, v pravých drží kolo, žezlo a bílý lotos, v levých zvon, drahokam a meč. V srdci z modrého mam představujícího vodní živel těla vychází modrá Mámakí s třemi tvářemi: modrou, bílou a červenou. Má šest rukou, v pravých drží žezlo, kolo a purpurový lotos, v levých zvon, drahokam a meč. V krku z červeného pam představujícího ohňový živel těla vychází červená Pándará s třemi tvářemi: červenou, černou a bílou. Má šest rukou, v horní pravé drží rozkvetlý lotos u srdce, v další pravé ruce žezlo a kolo, horní levá ruka drží zvon a stonek červeného lotosu, další levé ruce drahokam a meč. Na temeni ze zeleného tam představujícího vzdušný živel těla vychází zelená Tárá s třemi tvářemi: zelenou, černou a bílou. Má šest rukou, v pravých drží dvojité zkřížené žezlo, kolo a lotos ve tvaru žezla, v levé ruce zvon, drahokam a meč. Tyto bohyně jsou korunovány následujícími tathágaty: Lóčaná Vairóčanou, Mámakí Akšóbhjou, Pándará AmitábhouTárá Amóghasiddhim.

Božstvo Guhjasamádža.

Podobně v obou očích z thilm vycházejí Kšitigarbhové, které korunuje Vairóčana. Mají tři tváře: bílou, černou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých kolo, žezlo a bílý lotos, v levých zvon, drahokam a meč. U bran očí ze dza vycházejí dvě Rúpavadžry, které jsou korunovány Vairóčanou. Mají tři tváře: bílou, černou a červenou. V šesti rukou drží: ve dvou horních červené zrcadlo, ve zbylých pravých žezlo a bílý lotos a ve zbylých levých drahokam a meč. Rúpavadžry objímají Kšitigarbhy. V uších z óm vycházejí dva žlutí Vadžrapániové, které korunuje Ratnasambhava. Mají tři tváře: žlutou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v pravých drahokam, žezlo a kolo, v levých zvon, žlutý lotos a meč. U bran uší z húm vycházejí dvě žluté Šabdavadžry, které jsou korunovány Ratnasambhavou. Mají tři tváře: žlutou, černou a bílou. Mají šest rukou: horníma rukama hrají na bílou loutnu, ve zbylých pravých rukou drží kolo a purpurový lotos, v levých drahokam a meč. Objímají Vadžrapániy svým prvním párem rukou. V nose z óm vychází žlutý Ákášagarbha, kterého korunuje Ratnasambhava. Má tři tváře: žlutou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v pravých drahokam, žezlo a kolo, v levých zvon, žlutý lotos a meč. U bran nosu z bam vychází červená Gandhavadžrá, kterou korunuje Amitábha. Má tři tváře: červenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: horní dvě ruce drží ulitu plnou voňavky, ve zbylých pravých žezlo a kolo, v levých drahokam a meč. Gandhavadžrá objímá Ákášagarbhu. Na jazyku z óm vychází červený Avalókitéšvara, kterého korunuje Amitábha. Má tři tváře: červenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v horní pravé rozkvetlý lotos u srdce, v horní levé zvon a stonek červeného lotosu, ve zbylých pravých žezlo a kolo, v levých drahokam a meč. U bran úst z hóh vychází zelená Rasavadžrá, kterou korunuje Amóghasiddhi. Má tři tváře: zelenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: ve dvou horních nádobku s esenciálními oleji, ve zbylých pravých kolo a lilii ve tvaru žezla, v levých drahokam a meč. Rasavadžrá objímá Avalókitéšvaru. V srdci z húm vychází červený Maňdžušrí, kterého korunuje Amitábha. Má tři tváře: červenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v horní pravé rozkvetlý lotos u srdce, v horní levé zvon a stonek červeného lotosu, ve zbylých pravých žezlo a kolo, v levých drahokam a meč. Maňdžušrí nemá protějšek. V pohlavním orgánu z óm vychází zelený Sarvanivaranaviškambhin, kterého korunuje Amóghasiddhi. Má tři tváře: zelenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v pravých meč, dvojité zkřížené žezlo a kolo, v levých zvon, zelený lotos a drahokam. U otvoru penisu z kham vychází modrá Sparšavadžrá, kterou korunuje Akšóbhja. Má tři tváře: modrou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých žezlo, kolo a lotos, v levých zvon, drahokam a meč. Objímá Sarvanivaranaviškambhina. V prsou ze sam vychází zelený Samantabhadra, kterého korunuje Amóghasiddhi. Má tři tváře: zelenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v pravých meč, dvojité zkřížené žezlo a kolo, v levých zvon, zelený lotos a drahokam. Na temeni z maim vychází bílý Maitréja, kterého korunuje Vairóčana. Má tři tváře: bílou, černou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých květ rostliny nágů ve tvaru kola, žezlo a bílý lotos, v levých zvon, drahokam a meč.

Co se týká deseti hrůzostrašných božstev či ochránců víry, zvizualizujeme si je ve svém těle následovně. V palci pravé ruky z húm vychází černý Jamántakrt. Má tři tváře: černou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých hůl, kolo a žezlo, horní levá ukazuje výhrůžné gesto a drží smyčku, další levé drží zvon a sekeru. V levém palci z húm vychází bílý Pradžňákrt. Má tři tváře: bílou, černou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých žezlo, bílou hůl ve tvaru žezla a meč, horní levá vyhrožuje gestem a drží smyčku, zbylé levé ruce zvon a sekeru. V ústech z húm vychází červený Hajagríva. Má tři tváře: červenou, černou a bílou. V šesti rukou drží: v pravých lotos, meč a paličku, v levých zvon na kyčli, sekeru a smyčku. Na penisu z húm vychází černý Vighnántakrt. Má tři tváře: modrou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých dvojité zkřížené žezlo, kolo a oštěp, horní levá vyhrožuje gestem a drží smyčku přes prsa, zbylé levé ruce zvon a sekeru. Na pravém rameni z húm vychází černý Ačala. Má tři tváře: černou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých meč, žezlo a kolo, horní levá přes prsa vyhrožuje gestem, zbylé levé ruce sekeru a smyčku. Na levém rameni z húm vychází modrý Takkirádža. Má tři tváře: černou, bílou a červenou. První dvě ruce vyjadřují húmkára mudru, dvě zbylé pravé ruce drží žezlo a meč, dvě zbylé levé ruce smyčku a železný hák. V pravém koleni z húm vychází modrý Níladanda. Má tři tváře: modrou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých žezlem označené modrou hůl, meč a kolo, horní levá přes prsa vyhrožuje gestem a smyčkou, zbylé levé ruce drží lotos a sekeru. V levém kolenu z húm vychází modrý Mahákála. Má tři tváře: černou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: žezlem označenou černou hůl, žezlo a kolo, horní levá vyhrožujícím gestem přes prsa drží smyčku, zbylé levé ruce drží trojzubec a sekeru. Na temeni z húm vychází modrý Ušníščakravartin. Má tři tváře: modrou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: první dvě ruce ukazují ušníša mudru, zbylé pravé ruce žezlo a lotos, další levá ruka ukazuje výhrůžné gesto a další drží meč. Konečně v chodidlech z húm vycházejí dva modří Šumbharádžové. Mají tři tváře: černou, bílou a červenou. V šesti rukou drží: v pravých žezlo, kolo a drahokam, horní levá ukazuje přes prsa vyhrožujícím gestem a drží smyčku, zbylé levé ruce drží lotos a meč.

Všechna tato hrůzostrašná božstva mají vlasy z plamenů ohně. Obecně se dá říct, že každou ze čtyř bran ochraňují dva z nich, dále dva ochraňují nadir a dva také zenit. Tato nelehká vizualizace může být pro začátečníka příliš složitá. Proto si ze začátku můžeme tato božstva představovat jen s hrubými rysy, ale jejich místo v těle musí být přesné. Cílem Guhjasamádža mandaly je však úplná vizualizace všech 32 božstev, s jejich barvami, ornamenty a předměty v rukou atd.

Přivolání a rozpuštění bytostí Moudrosti

Když jsme dokončili celou mandalu, přivoláme tathágaty deseti stran a prosíme je o požehnání trojnásobné vadžry: diamantové tělo, diamantová řeč a diamantová mysl. Nazývá se to rozpuštěním bytosti Moudrosti.

Nad hlavou si zvizualizujeme bílý kotouč měsíce v úplňku. V jeho středu je bílé óm, z něhož vyzařuje pětibarevné světlo a skupina bohyň Lóčan, která zaplní celý prostor. Bohyně přivolávají Vairóčany, s nimiž poté vstupují do spojení. Přistoupíme k hlavnímu páru a prosíme o požehnání. Tathágatové deseti stran naše tělo poté požehnají jako diamantové tělo. Následně tathágatové vchází do sebe, až nakonec z nich bude bílý nektar, který se rozpadne na třicet dva kapek. Jedna kapka je větší než druhá. Největší kapka se rozpustí a změní ve Vairóčanu na temeni hlavy. Ostatní kapky se rozpouštějí do dalších božstev mandaly těla. Na tomto místě si musíme naprosto uvědomit, že jsme dosáhli diamantového těla. Můžeme nyní pronášet: „Moje vnitřní bytostná podstata je diamantovým tělem všech tathágatů. Óm sarvatathágata-kájavadžra-svabhávátmakó’ ham.

Střed Guhjasamádža mandaly.

Uprostřed jazyka si zvizualizujeme červené ah, které se transformuje v osmiplátečný lotos, na němž spočívá další červené ah, z něhož vychází pětibarevné spektrum světla a skupina bohyň Pándar. Tyto bohyně přivolávají Amitábhy, s kterými posléze vstupují do božského spojení. Další proces probíhá podobně jako předtím s tím rozdílem, že zde je červený nektar a že největší kapka se změní v Amitábhu v krku. Recitujeme: „Moje vnitřní bytostná podstata je diamantovou řečí všech tathágatů. Óm sarvatathágata-vákvadžra-svabhávátmakó’ ham.

Zvizualizujeme si, že naše srdce je húm. Toto húm se promění v sluneční disk, uprostřed něhož je modré húm. Vyzařuje pětibarevné světlo a přivolává skupinu bohyň Mámak. Tyto bohyně, podobně jako předešle, vstupují do spojení s Akšóbhjami. Zde dominuje černý nektar a jsme požehnáni jako diamantová mysl. Recitujeme: „Moje vnitřní bytostná podstata je diamantovou myslí všech tathágatů. Óm sarvatathágata-čittavadžra-svabhávátmakó’ ham.

Nakonec se proměníme v svrchovaného Vadžradharu, jehož diamantové tělo, diamantová řeč a diamantová mysl jsou od sebe neoddělitelné. Recitujeme: „Moje vnitřní bytostná podstata je diamantovým tělem, diamantovou řečí a diamantovou myslí všech tathágatů. Óm sarvatathágata-kájavákčittavadžra-svabhávátmakó’ ham.“ Tím jsme u konce této meditace. Jógatantry říkají, že ztotožněním se s Vadžradharou – s jeho tělem, řečí a myslí – získáme kompletní osvícení.

 

Jako buddhovské tělo projevu Vadžrasattvy nám vychází ze srdce bohyně, božský protějšek. Tato bohyně se posléze rozpustí v čirou prázdnotu. Z této prázdnoty vychází kham, které se přetransformuje ve vadžrou označené kham. Vibrace této slabiky se změní v modrou bohyni Sparšavadžrá s třemi tvářemi a šesti rukama. Ze semena této vibrace si vytvoříme božstva, která umístíme na daná místa v jejím těle. Předtím, než s ní vstoupíme do spojení, oba sexuální orgány (orgán žezla a orgán lotosu) musí být požehnány. Výsledek této jednoty s ní zvětší oheň touhy a roztaví božstva v mandale našeho těla. Semenná kapka osvícené Mysli (bódhičitta) je vypuštěna „otcem“ do lotosového orgánu „matky“ a transformuje se do rezidentní mandaly se všemi podrobnostmi včetně 32 božstev a jejich sídel. Následně se vypustí další semenná kapka, která se rozdělí na 32 kapek, které dopadnou na sídla božstev. Tyto kapky se promění v semenné mantry božstev, které se dále promění v předměty, které drží ve svých rukou. Tyto předměty se nakonec promění v božstva, která představují. Tím je dokončena rezidentní Guhjasamádža mandala a je ustanovena v lotosovém orgánu protějšku.

Abychom usadili božstva na svá místa ve vnější rezidentní mandale, vyprojektujeme je individuálně z lotosového orgánu bohyně pronášením příslušných manter – například vadžradhrk pro Akšóbhju – a vysíláme je z vlastního srdce do všech deseti stran. Namísto těchto příslušných manter obecně pro všechna božstva může být použito i óm áh húm. Jakmile se Akšóbhja vrátí do našeho srdce, změníme se ve Vadžradharu.

Kromě Akšóbhji – který je uprostřed a s kterým se stále ztotožňujeme – mají ostatní božstva svá místa následovně: Vairóčana na východě, Ratnasambhava na jihu, Amitábha na západě, Amóghasiddhi na severu, Lóčaná na jihovýchodě, Mámakí na jihozápadě, Pándará na severozápadě a Tárá na severovýchodě. Tyto bohyně jsou na prvním stupni mandaly. Na druhém stupni pak: Rúpavadžrá na jihovýchodě, Šabdavadžrá na jihozápadě, Gandhavadžrá na severozápadě a Rasavadžrá na severovýchodě. Maitréja se nachází vpravo od východní brány, Kšitigarbha vlevo, Vadžrapáni vpravo od jižní brány, Ákášagarbha vlevo, Avalókitéšvara vpravo od západní brány, Maňdžušrí vlevo, Sarvanivaranaviškambhin vpravo od severní brány a Samantabhadra vlevo. Jamántakrt dlí ve východní bráně, Pradžňántakrt v jižní, Hajagríva v západní a Vighnántakrt v severní bráně. Na třetím stupni mandaly: Ačala je na jihovýchodě, Takkirádža na jihozápadě, Níladanda na severozápadě a Mahákála na severovýchodě. Ušníščakravartin je v zenitu, nepatrně před ústředním božstvem, ale dívá se na západ, a Šumbharádža na nadiru a dívá se na východ, přičemž se nepatrně nachází za trůnem Akšóbhji, ústředního a hlavního božstva.

Ústní tradice říká, že je jedno, jakým směrem sedíme. My jsme ústřední božstvo a naše tvář hledí na mandalický východ. Tento východ je symbolický a nemusí souhlasit se zeměpisnou stranou. To znamená, že východ je před námi. Ať jsme si vytvořili rezidentní mandalu uvnitř, nebo bez pomoci lotosového orgánu bohyně (našeho protějšku), je velmi důležité si uvědomit, že žádná z těchto projekcí není čistě vnější, ale jsme to my sami, je to v nás, je to naše expanze vědomí. Na stupni tvoření si svoje cvičení hlavně imaginujeme vizualizacemi, ale když dosáhneme stupně dovršení, můžeme mít přímou zkušenost z celého jógického procesu.

Když jsme usídlili božstva ve vnější mandale, vyjmeme mandalu z lotosového orgánu protějšku a sjednotíme ji s vnější mandalou. Měli bychom jasně vidět všechna božstva sedět na svých místech a uvědomovat si, že jsou emanacemi ústředního božstva. V meditacích se musíme ztotožnit jednotlivě i pohromadě se všemi božstvy a poznat, že nejsou ničím jiným než my sami v božské podobě. Můžeme postupovat, jak to už práce s mandalami nebo jantrami předpokládá, jak zvnějšku stupni doprostřed, tak i zevnitř směrem ven. Pokud je tato meditace z počátku příliš složitá, můžeme si zprvu představovat jen tváře a barvy božstev, poté postupně přidávat i další podrobnosti. Co se týká stupňovitého cvičení ve vizualizaci, je společné většině jógatanter, a je tedy podobné i systémům jamántaky nebo čakrasamvary.

Tato ezoterní jóga předpokládá, že si dokážeme zvizualizovat semennou kapku na dolním konci centrálního kanálu a v ní si vytvořit rezidentní mandalu. Pokud jsme úspěšní ve zvizualizování si úplné mandaly do všech podrobností a dokážeme ji vidět a být v naprostém soustředění jednu šestinu dne (4 hodiny), dosáhli jsme stabilitu na hrubé úrovni stupně tvoření. Jsme-li schopni si toto prodloužit libovolně, zrealizovali jsme hrubou rovinu stupně tvoření.

Kdykoliv se spontánní moudrost velkého blaha zrodí v bytostné složce člověka, jako výsledek toho, že pránické energie se spojily a vstoupily do centrálního kanálu silou meditace, pokročí ze stupně tvoření na stupeň dovršení.



Stupeň dovršení v guhjasamádži

Stupeň dovršení předpokládá u adepta velmi hlubokou znalost ezoterního procesu, kdy pránické energie vstupují do centrálního kanálu silou vlastní meditace. I když na stupni tvoření je možné tyto zkušenosti zažít také, a to zejména aplikací karmamudry, samotný výsledek se považuje za realizaci na stupni dovršení.

Tento stupeň se podle komentáře k šesté kapitole Guhjasamádža-tantry a „Kompendia aktivit“ větví do šesti rovin: (1) odpojené tělo, (2) odpojená řeč, (3) odpojená mysl, (4) iluzorní tělo, (5) jasné světlo a (6) jednota. Odpojené tělo představuje jógické techniky, které adept aplikuje v těle při ezoterním vstupu energií do centrálního kanálu. Jako výsledek tohoto mystického úsilí budou vůči adeptovi všechny vnější objekty pečetěny blažeností a svrchovanou prázdnotou, načež vystoupí na rovinu buddhovských rodin. Odpojená řeč představuje jógické techniky skrze mantrickou rovinu – například recitací óm áh húm –, kdy energie vstupují z měsíčního a slunečního kanálu do centrálního. Vibrace a rezonance mantry či manter pak působí, že mikrokosmické uzly, které stojí v cestě energií, budou překročeny. Jedná se o uzly pod a nad srdcem, které, když jsou takto uvolněny, umožňují pránickým energiím spojit se a rozpustit se v srdečním kanálu. Pokud se to stalo, jógin pokročil z odpojeného těla na rovinu odpojené řeči. Vzápětí adept získává znalost základu vitality a zdraví organismu a ovládání pránických energií. Jógin může meditovat nad mantrickým kruhem v srdci, nad semennou kapkou v oblasti dolního vyústění centrálního kanálu nebo na žaludu penisu a nad světelným kruhem na špičce nosu. Všechno to jsou úspěch přinášející a vyzkoušené techniky.

Odpojená mysl souvisí s předešlými technikami. Zde činnost mysli ustane výsledkem sjednocení jednotlivých druhů energií a jejich rozpuštění v srdci. Obecně se dá říci, že energie mohou být rozpuštěny na úrovni kterékoliv čakry, ale zde se upřednostňuje srdce, protože srdce přináší nejčistší proces. Říká se, že pokud jsou uzly v dosahu srdce uvolněny, uvolní se všechny ostatní uzly také.

Je důležité rozlišovat mezi stavem, kdy uzly tvoří překážku, a kdy jsou uvolněny. Pránické energie mohou vstupovat do srdečního kanálu i v případě, kdy uzly nejsou uvolněny. V tomto případě však nemohou dosáhnout tzv. nezničitelný mystický bod (bindu). Aby se toho dosáhlo, musí se levý a pravý kanál sjednotit a poté použít diamantovou recitaci. Tato recitace je následující. Představíme si malý světelný kruh na špičce nosu a přitom se ponoříme do vnitřního pociťování tak, abychom slyšeli v mikrokosmických kanálcích rezonanci óm áh húm. Tato technika nám umožní překročit tyto uzly a dosáhnout nezničitelného mystického bodu.

Rovina jasného světla je vědomí bez dualistického rozlišování. Je to jednota. Tento stav samozřejmě předpokládá rovinu, kdy je jógin schopen si zastavit svůj myšlenkový proud, tedy zkušenost s odpojením mysli. Jasné světlo není pouze symbolickým označením této vrcholné jógické roviny, ale i doslovným. Jógin zde vstupuje do prapůvodního světla a je s ním pak zajedno. To předpokládá zastavení mysli, což dále předpokládá zastavení dechu neboli sjednocení nádechu a výdechu v jógické ne-dýchání. Jasné světlo je konečným stavem odpojené mysli a je také základem k získání iluzorního (magického) těla třetího stupně.

Je několik znaků zpětných vazeb, podle nichž si jógin může zjišťovat, že energie dechů vstoupily do centrálního kanálu. Jógin zde shledává, že velmi jemně dýchá, až nezřetelně a oběma nosními dírkami. Oběma dírkami dýcháme pouze v jógických stavech. Pokud se energie v centrálním kanálu rozpustily, dech úplně přestane. Vstup a přítomnost energií a dechů v centrálním kanálu však ještě nepředpokládá, že se zde i automaticky rozpustí. Mohou tady přebývat, ale takto se jógin cítí velmi nepříjemně. Rozpuštění energií a dechů je však tajným procesem, který umožní jóginovi dosáhnout cíle. Toto rozpuštění posléze rozpouští i pětadvacet psycho-fyzikálních elementů: pět hlavních čaker, čtyři živly, šest základních zdrojů, pět druhů smyslových objektů a pět druhů moudrostí.

K získání iluzorního těla je zapotřebí, abychom dokázali rozlišit hrubé hmotné tělo od jemného těla. Toho dosáhneme silou meditace. „Lampa ozařující pět rovin“ říká: „Aby se iluzorní tělo oddělilo od hrubého, není nutné opustit základ starého těla. To vyplývá i z textu ‚Jasné lampy‘, který říká, že čisté iluzorní tělo může existovat uvnitř a na základě starého těla.“ Toto iluzorní tělo se získává z mysli jasného světla a z jemných energií mikrokosmu.


Vadžrasattva a božstva z Guhjasamádža mandaly z manuskriptu Aštasáhasriká-pradžňápáramitá-sútry, 12. století, východní Indie.

obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Divotvorní náthové
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/I