SIDDHAIKA


Nezisková organizace na podporu staroindické kultury

Rituál v kontextu tantrického buddhismu

– TB6 –
Rasa Ravi, 1997
2016 (revidováno a redukováno)
Viz Úvod do revidované verze TB a bibliografie
(text je z větší části kompilací)

Rituál je činnost, která je prováděna soustředěnou myslí. Svůj denní rituál má každý člověk i na Západě, například přesný postup při čistění zubů, avšak zde se mysl toulá, proto to není zbožným rituálem. Zbožnost znamená, že člověk svou činnost směřuje k duchovním cílům. Jednobodová koncentrace je velmi těžká, proto jsou vypracovány různé techniky na její zvládnutí, které usměrňují mysl žáka na určitou skupinu předmětů meditace. Je to například i úvodní cvičení s mandalami, kdy se medituje nad jednotlivými prvky obrazce. Mysl je tedy nasměrována a je jí dovoleno pohybovat se uvnitř mezi jednotlivými objekty mandaly. Až poté smí žák přistoupit k jednobodovosti, jinak stejně nebude mít úspěch. Rituální techniky včetně obřadů a uctívání jsou také určitou mandalou, neboli okruhem (mandala znamená kruh) přesně daných činností. Ten, kdo koná obřad, je tedy plně zaměstnán svou rituálně dynamickou meditací.

Je zapotřebí rozdělit rituály na obecné, které se provádějí pro lid za účelem zesílení víry, dále vnější (exoterní), které provádí adept za náboženským účelem, a vnitřní (ezoterní), které probíhají uvnitř jógického těla adepta. Každý druh rituálu je důležitý, a pokud pochopíme, že všechno je jak vně, tak i uvnitř („jak nahoře, tak i dole“), poznáme, že rozdíl mezi „vnějším“ a „vnitřním“ uctíváním není podstatný. Je-li v tom srdce, je to jednoduše uctívání. Uctívání předpokládá víru. Víra může existovat, pokud věříme, že na světě je od nás „něco“ vyššího. Uctívání čistí mysl i duši a je-li člověk předmětu uctívání z celého srdce oddán, síla, která je vyvolána jako odezva síly uctívání, přitáhne uctívače k uctívanému.


Kontextem rituálů v tantrickém buddhismu se zabývá krijá jóga sekce. Zde přiblížíme propojení vnějšího a vnitřního rituálu. Úvodní cvičení pozůstává ze čtyř fází:

  1. (1) Cvičení základních dháranímuder buddhovských rodin.
  2. (2) Uctívání buddhůbódhisattvů a deseti světových stran. Žák jim nabízí sebe jako obětinu. Zde podstoupí také rituální koupel.
  3. (3) Utíkání se pod ochranu Buddhy a snaha o dovršení osvícené Mysli.
  4. (4) Provádění rituální ochrany pomocí dháranímuder.

Hlavní část cvičení začíná promítnutím vlastní esence do božstva. Žák se zde soustřeďuje na vlastní podstatu pomocí hlubokého vnoru (bhávaná). Tento vnor je osvobozen od diferenciace a předpokládá, že mysl adepta je prázdná. Poté se soustřeďuje na to, že božstvo meditace je totožné se sférou svrchované prázdnoty. Tento aspekt (ákára) představuje intonace zvuků dháraní při recitování, proto je i předmětem meditativní mysli; jmenuje se božstvo zvuku (šabda-dévatá). Poté si žák představí, že jeho individuální vědomí transformuje sebe do podoby měsíčního disku (čandra-mandala), na kterém přebývá další božstvo. Toto pozůstává z hlásek abecedy, jejichž barva je jako tekuté zlato; jmenuje se božstvo hlásek (akšara-dévatá). Poté si žák zvizualizuje, že z hlásek vyzařují ohromnou intenzitou paprsky světla. Tyto paprsky dopadají na celý svět a očisťují ho. Paprsky jsou posléze vtaženy zpátky hláskami spolu s božstvem a měsíčním diskem a vytvoří se dokonalé tělo božstva meditace, jímž je božstvo formy (rúpa-dévatá). Potom adept ve cvičení pokračuje tak, že při recitaci různých formulí (dháraní) a provádění pečetí (mudrá) se dotýká: (1) temene hlavy, (2) místa mezi očima (úrná-kóša), (3) očí, (4) ramen, (5) krku, (6) srdce a nakonec (7) pupku. Výsledek tohoto cvičení odhalí božstvo pečeti (mudrá-dévatá).

Guhjasamádža, 18. století.

Při rituálních technikách je potřebné mít znalost i v pránájámě. Význam tohoto pojmu se však podle pohledu jednotlivých tantrických odvětví mění. Pradípódjótana komentující 12. kapitolu Guhjasamádža-tantry říká: „Prána je život, ájáma je rozptýlení do vzdálenosti.“ Buddhaguhja (8. století) ve své Dhjánóttara-tíce píše: „Prána je vitální vzduch (váju) vstupující a vystupující z očí, uší, nosních dírek, úst, pupku, pohlavních orgánů, konečníku, pórů, vlasů a chlupů. Ájáma je cílené rozptýlení váju do dalších smyslových okruhů (višaja) elementů psychiky (tarka).“ Při cvičení se zde žák soustřeďuje na čakry tak, že vyšší oblast vitálního vzduchu (úrdhva-váju) promítne do pupku a stlačuje ji dolů. Také nižší oblast vitálního vzduchu (adhas-váju) promítne do pupku a vytlačuje ji vzhůru. V pupku se oba proudy sjednotí s upevněnou myslí v božství. Dhjánóttara-tantra říká: „Ponoř sebe do zvuku, do Mysli, do základu.“ Základem (skt. vastu, tib. gži), je tělo božstva, v jehož srdci je uložen okruh dháraní. Subjektivním základem je kontemplace, kdy člověk se sám promítne a změní v podobu božstva. („Subjektivní“ zde znamená, že se jedná o svět vnitřní.) Objektivním základem je božstvo vytvořené před tělem člověka. (Zde slovo „objektivní“ je nutno chápat ve smyslu vytvoření objektu, vnějšího jevu, mimo vlastní tělo.) Adept váže prána-ájámu a recituje dané formule tak, že přebývá v těle božstva, které je mimo jeho tělo. Hlásky dháraní se nacházejí před ním v prostoru jako kuličky růžence. Přesněji, nacházejí se na měsíčním disku, který je uvnitř srdce božstva. Nádechem přivolává růženec hlásek do svého těla a promítne je do vlastního srdce. V tichu, při zádrži dechu přebývá v srdci. Výdechem provede opačný proces.

Vadžramálá-tantra říká: „Tělo se stane palácem, svatým příbytkem všech buddhů.“ Rituální mandala, která byla vytvořena meditací, se má sjednotit s mandalou těla (déha-mandala), tedy ztotožnit to, co je vně, s tím, co je uvnitř. Z hlediska Gelugpy osobní vstup do mandaly těla probíhá následovně. Žák si nejprve vytvoří základ (gži) Héruky z pěti zjevených osvícení (abhisambódhi) a uloží zde svou duši. Poté svou duši rozloží jednotlivě do všech 62 božstev Šríčakrasamvara mandaly. Začíná se čtyřmi jóginí srdce a pokračuje dál s mandalou podle instrukcí. Nakonec ve formě Héruky a spojení jab-jum uvnitř sebe sama dosahuje univerzální jednoty. Výčet 62 božstev Šríčakrasamvara mandaly je následující: božstvo Samvara s bohyní Vadžraváráhí uprostřed v jab-jum (2), jóginí srdce: Dákiní, Lámá, Khandaróhá a Rúpiní (4), bohové a bohyně okruhu mysli: čittačakra (16), božstva okruhu řeči: vákčakra (16), božstva okruhu těla: kájačakra (16) a ochránci bran (8).


Klášter Namdroling v jižní Indii, Bylakuppe (Kushalnagar). Foto Rasa Ravi, 2007.

obálka knihy - Vybrané upanišady zasvěcené Višnuovi
obálka knihy - Od Šivy k Šankarovi
obálka knihy - Šivaismus
obálka knihy - Divotvorní náthové
Hinduism Today (cz) 2014/IV
Hinduism Today (cz) 2014/II
Hinduism Today (cz) 2014/III
Hinduism Today (cz) 2014/I